Jak jsme jednou dobyly hrad.

Jednoho krásného jsem se já společně s naší primuskou Barbarou rozhodly dobít hrad Karlštejn. Přemluvily jsme i naši milou prefektku Tydynku aby se k nám připojila. Tedy to měla být krásná dámská jízda tří grácií, tří sester či tří čarodějnic. Pojmenujte si to jak chcete, ale byly jsme tři. Dohoda byla uzavřena. Batohy byly zabaleny, svačinky přichystány a už stačilo jen se ráno následujícího dne vzbudit. Nařídila jsem si tedy svoji sovičku na 9:00 neb jsme podle magické krabičky naplánovaly výjezd v 10:30 abychom ještě chytily dřívějšího ohnivého oře a mohly si více užívat na hradě. 

Sovička mě v neděli ráno nezklamala zahoukala přesně v devět oblékla jsem se vyčistila zuby, nasnídala se a nervózně si to vykročila do mudlovského podzemí, odtud jsem se pak dopravila na mudlovské nádraží, kde ohniví oři jezdí, kde jsem se přímo u pokladen srazila s Barbarkou. Barb jen z velké srandy prohlásila jaké by to bylo kdyby Tydynka zaspala a nedorazila. Jaké ovšem bylo naše překvapení když jsme deset minut po plánovaném srazu zavolaly Tydynce, kterou jsem telefonátem vzbudily? Čekaly jsme a čekaly ale Tydynka se nestihla ani přemístit. Ono pravda mezi tolik mudlů se asi bála ale i tak. Ona se na nás normálně vykašlala lenoch líná. No a proto nám tedy nezbývalo nic jiného než abychom vyrazily na hrad samy.

Ohnivý oř byl nádherný. Byl modrý a velmi pohodlný. Výhled byl krásný a už po chvíli jsme mohly spatřit vysoké zdi krásného hradu jménem Karlštejn. Vystoupily jsme na zastávce jménem Karlštejn a podle značek jsme vyrazily směr hrad. Po cestě mě primuska hned několikrát přesvědčila o své chytrosti a dokonalosti. Třeba na mou otázku zda přecházíme přes Vltavu či Berounku pohotově odvětila že je to voda. Na návrh že pojedem koňským povozem odvětila jen že jen smrdí a že raději půjdeme pěšky. A tak jsem tedy stoupaly a stoupaly. Na cestě jsme potkávaly mraky malých obchůdků, které poskytovaly vlastně úplně to samé. Bylo to kouzelné. Jako dvě správné zvědavé kouzelnice jsme prolezly všechny ty ptákovinky co tam páni a paní mudlové prodávali. Nic jsme si však nekoupily. Přece jen naše mudlovské příjmy nejsou ještě tak vysoké. Nicméně naše krytí, které nám nařídilo ministerstvo mudlovské přetvářky, jež spočívá ve studování mudlovských škol přišlo velmi vhod, neboť jsme vcelku dobře zapadly. Vydrápaly jsme se až na vrchol hradu, kde jsme zjistily že chtějí až příliš moc za obyčejný vstup do hradu. Samy jsme ani netušily jaký je kurz galeon:koruna, proto jsme jen obešly hradby a zkutálely se zase z kopce dolů.

-pokořený hrad Karlštejn- 

Cestou zpět jsme si však nádherně pokecaly s mudlovskými prodavači. Jedna paní se nám svěřovala jak jí okradly, druhý pán mě pro změnu „vyděsil“ svojí smějící se kostrou na provázku. Jako kdybych ve svém životě neviděla nic strašidelného.

I tak to byl výlet nadmíru povedený i když nám tedy Tydynka svou „ne“ přítomností kazila co se dalo. Třeba pan číšník jí ani nepřinesl skleničku! Tedy její kulturní vzdělání v oblasti stolování mudlů silně zaostává. Nebo když si Barbara dala zmrzlinu Tydynka jí sprostě schodila lžičku na zem. Tydynka taky přemluvila skupinu ukecaných Italů aby nám neustále bránili ve výhledu. Tydynka ač tu nebyla byla všude vidět její škodlivost. Ponaučení tedy?! Nikdy nezapomínejte na Tydynku! Je důležitá.

Sovy využívají mudlové výhradně jako atrakci pro pobavení, 

patrně ještě nepoznalili jejich pravý potenciál

 Ohnivého oře se nám nepodařilo zachytit neb byl opravdu velmi rychlí, 

nicméně cestu po které uhání jsme zvěčnit dokázaly