Trochu jsem se poptala v Prasinkách, na koho bych se měla obrátit. Jeden vysloužilý kouzelník mi poradil, že se občas u kašny pohybuje jedna pochybná osoba a ta nabízí různé věci. Celé týdny vystávání u té zpropadené kašny Měla jsem štěstí, náhodou tam zrovna za chvíli měl být. Počkala jsem si tedy a k mému vlastnímu překvapení jsem byla úspěšná.

Teď se bohužel dostávám k té druhé, méně radostné části. Dozvěděla jsem se totiž, že panu McCollinovi se nějaká hůlka ztratila. Jsem v rozpacích, co se morálky týče, proto jsem se svěřila se svým problémem pár spolužákům, aby mi poradili, jak se mám zachovat. Mám si ji nechat, nebo vrátit? Co když to ani není jeho hůlka a já z toho akorát budu mít malér? Nebude si myslet, že jsem mu ji ukradla třeba já? Nebo budu mít problém, že jsem se snížila k takovému obchodování?

Onesiphoros Micky Breckinridge: ,,Podle mě to všechno záleží na tom, jak tě hůlka poslouchá a jak se s ní čaruje. Pokud cítíš, že je všechno v pohodě, cítíš, že tvoje kouzla jsou silnější než s obyčejnou hůlkou, vůbec bych se neohlížel na to, koho by ta hůlka mohla být, teď už poslouchá tebe a nikdo jiný na ni nemá právo. Pokud bys cítila, že ti hůlka nějak vzdoruje, podle mě nemá cenu ji nějak používat a můžeš zkusit zjistit, jaká že hůlka se to p. Oliverovi ztratila. Pokud by popis souhlasil, můžeš udělat dobrý skutek a hůlku vrátit… A nebo se zachovat pěkně zmijozelsky a hůlku vrátit… za menší poplatek. Tajně.“ 

Lucretius McBrave: ,,Jako řádný student ti radím, abys to nahlásila jednomu z bradavických profesorů. Jako šéfredaktor ti radím začít s hůlkou čarovat, aby vzniklo nějaké drama, aby ze vzniklého průšvihu byl námět na článek. Jako rebelant ti radím s hůlkou něco provést a až pak ji vrátit profesorovi.“ (odpověď byla zřejmě upravena a přepsána tak, aby vrhla špatné světlo na tohoto bravurního muže; pozn. šéfredaktora)

Andra Tigers: ,,Rozhodně nevracet! Akorát by sis ještě zadělala na malér. Když už tu hůlku máš, tak ji využij. Zjisti, jestli je k něčemu a podle toho s ní nakládej dál. Jestli je to opravdu silná hůlka, ponech si ji a v případě, že tě někdo nařkne z toho, žes ji ukradla, jednoduše ho zneškodni. Pokud je to hůlka obyčejná nebo dokonce mizerná, bude nejlepší prodat ji dál. Zbavíš se tak dost možná kradeného zboží, nebudeš mít žádné problémy a ještě si vyděláš.“ 

Bibi Anne: ,,Páni – děvče zelené – co jsi to vyvedla? Copak se člověk stane úspěšným a mocným kouzelníkem díky hůlce koupené někde pod rukou? Copak nevíš, že si hůlka musí svého čaroděje vybrat, aby spolu splynuli v jeden perfektně fungující celek?
Ale což, stalo se. Předpokládám, že Tě od koupení hůlky přímo od Ollivandera odradila její cena. Moc dobře znám ten pocit po něčem „toužit“ a chtít to „mít co nejdříve“.
Pokoutné prodávání hůlky a ztráta hůlky pana McCollina spolu klidně mohou souviset. Určitě se s ním spoj a klidně mu celou situaci vysvětli tak, jak jsi to napsala mně. Pan McCollin je velice solidní a slušný čaroděj a pochopí to, tomu pevně věřím. Pokud hůlka bude jeho, bude rád, že se mu vrátila, i když trochu kostrbatou cestou. Navíc na její ztrátě má určitě také svůj podíl – má si prostě hůlku lépe hlídat a mít ji zabezpečenou nějakým kouzlem, pokud ji zrovna nemá přímo u sebe. Určitě si nebude myslet, že jsi mu ji vzala ty – hůlka má totiž „paměť“ a při vhodné sekvenci vzpomínacích kouzel se dá zmapovat, kdo ji měl v poslední době v ruce. Třeba by se tak dalo i přijít na to, kdo byl tím, kdo ji panu McCollinovi odcizil. (Tady tedy předpokládám, že není velkým bordelářem a že si ji prostě někam jen nezaložil.)
Pokud hůlka není jeho, tak ti určitě poradí, jak s ní dál nakládat. Třeba si s hůlkou vzájemně porozumíte a nakonec zjistíš, že to nebyl zase tak špatný obchod a že ve sklepení spolu dokážete vyhrát spoustu důležitých soubojů.
No a na závěr jedna rada – zkus průběžně dělat soutěže a vždy si z každé část srpců odložit na nákup nové hůlky přímo od Ollivandera. Už proces nákupu je úžasný a určitě by ho aspoň jednou za život měl zažít každý kouzelník. Držím Ti palce!“ 

Zuzana Malron: ,,Já říkám – zatloukat, zatloukat, zatloukat! Někam tu hůlku schovej, obešla ses bez ní doteď, tak to ještě chvíli vydržíš. On si pan Oliver koupí novou, celý ten poprask vyšumí a pak si už nikdo tvé nově nabyté hůlky všímat nebude. Hlavní je, aby se nikdo nedomákl, že obchoduješ s pochybnými existencemi.“ 

Hannabell Cavanaugh: ,,Jelikož jsi správná zmijozelská, tak já bych udělala toto: pár dní, možná i měsíců, bych počkala a hůlku moc neukazovala, až okolo hůlky nebude takový rozruch, začala bych ji používat! Přece tys ji poctivě od nepoctivce koupila.“ (Tato výpověď byla upravena a přepsána tak, aby na vyzpovídanou hodila špatné světlo; pozn. anonymního odesílatele tučného sponzorského daru)

Gita Hrdličková: ,,Jsem především odborník na studium mudlů, v hůlkovědě se zase tak dobře nevyznám, abych posoudila, jakou má Tvá hůlka doopravdy moc, nebo zda je Oliverova. Podle mudlovských zvyklostí bys při nákupu za své peníze měla podle EET (Ejhle Extra Tupounské nařízení) obdržet účtenku jako doklad o koupi, a to i od pochybného chlápka u kašny. Pokud ne, zavání to pořádným malérem.“ 

Magdarlene di Facittra: ,,Nejlépe bys to určitě vyřešila tak, že by ses panu McCollinovi po nějakou dobu vyhýbala (jen tak pro jistotu). Zjistíš si jeho denní program a ujistíš se, že se na daném místě ty objevovat nebudeš. Po té dané době (třeba měsíc) bych to už neřešila, pan McCollin na to již určitě zapomene. Fialovým už ta paměť příliš neslouží. A kdyby se stalo, že náhodou tě bude konfrontovat, tak platí staré známé: zatloukat, zatloukat, zatloukat.“ 

Chtěla bych se samozřejmě zachovat co nejčestněji. Nevím, jestli je východiskem všechno zapřít a zapomenout, nebo dělat jakoby nic. Mohla bych být potom na sebe hrdá? Musím se této situaci postavit čelem! Vím totiž, že moje konečné rozhodnutí udělá obrázek o mně samotné.

Pro Hadího krále
Astoria von Pens

 

Miniaplikace