Inspekce ve Lví tlapou

Po dobu celého školního roku mě moji kamarádi, nepřátelé, spolužáci, spolužačky, kolejní ředitelka, profesoři i zcela náhodní kolemjdoucí ve Velké síni hrubě šikanovali a vyhrožovali mi, co všechno se stane, pokud bych tento rok pokračoval ve svém zaběhnutém studijním tempu a znovu propadl. Na škole snad nebylo studenta, jehož prospěch a docházka by byly podrobeny přísnějšímu dohledu.
A tak došlo k tomu, že se ze mě i proti mé vůli a zuřivému bránění stal pilný a příkladný student, který se bez větších obtíží dostal až k závěrečné eseji ze zvoleného předmětu Šéfredaktorské minimum a úspěšně ji složil. Pořád nechápete pointu?

Pointou je, že se mi má ročníková práce povedla natolik, že mi přijde jako zločin nechat ji jen pro oči jednoho profesora, a proto cítím povinnost podělit se o své závěry z ní se všemi těmi dobrými lidmi, kteří ve mně tolik věřili.

Úkolem závěrečné práce bylo vykonat inspekci do jednoho z kolejních časopisů a já nemohl jinak, než si vybrat kolejní časopis našich milovaných spolužáků z Nebelvíru. Pojďme se tedy podívat na Lví tlapu podrobněji.

Úkol:
• Vetřít se.
• Všechno vyzvědět. Hlavně jestli něco nedělají lépe.
• Dělají-li něco lépe, ukrást to.
• Nedělají-li nic lépe, pomluvit je.
• Pomluvit je tak jako tak.

Vetřít se.

Ostatní kolejní časopisy bohužel mají nepříjemnou vlastnost pečlivě si hájit své postupy a střežit jako oko v hlavě všechna tajemství, která by od nich mohl někdo zkopírovat. Mezi tyto věci patří například peníze. Kolik se platí, kde peníze berou, jak časopis financují.

Fungování redakce. Jak jsou redaktoři motivováni k psaní, jak se články rozdělují, jak často se redakce radí, jestli se vůbec radí a podobně.

Všechno toto jsou informace, které by se v ideálním případě neměly dostat ven, a z toho usuzuji, že přijít do redakce Lví tlapky v obleku a s cedulkou „Inspektor“ na krku by sice bylo stylové, ale k ničemu by to nevedlo. Nebelvírští by mě jistě zdvořile uvítali ve své redakci a pak by mě stejně zdvořile požádali, abych laskavě přestal slídit a šel si po svých.

Z těchto i jiných důvodů jsem se rozhodl udělat inspekci tajnou. Využít faktu, že jsem student nenápadný, kterého veskrze nikdo nezná a lidé mají obecné sklony jej přehlížet. Mou silnou stránkou je jednoduše absolutní nenápadnost a schopnost zapadnout kamkoliv, jako bych tam vždycky patřil. Nebelvírští o mé přítomnosti v jejich nitru nevěděli a neměli ani tušení, že si všechno, co vidím a slyším, okamžitě tajně zapisuji. Hřáli si na prsou hada a já to na ně nyní všechno povím!

Sehnat si nebelvírský převlek nebylo nic jednoduchého. Jak všichni víme, Nebelvír je proslulý věcmi, které normální kouzelník nechápe a od kterých se každý slušný člověk drží dál. Věci jako odvaha, chrabrost, poctivost, pomáhání druhým, pravdomluvnost, smysl pro „fér-plej“ a podobně. Navíc je mezi nimi hromada studentů z nečistokrevných rodin a u těch se nedá předpokládat, že by měli jakýkoliv vkus pro kouzelnickou módu.

Když jsem se pečlivě díval po nebelvírských studentech, došel jsem k závěru, že čím více červené si na sebe vezmu, tím budu nenápadnější.

Zcela určitě si nesmím vzít koště ani nic, co by připomínalo famfrpál, jelikož Nebelvírští skoro netrénují a bůh ví, jestli vůbec nějaká košťata mají. S koštětem v ruce bych byl prozrazen dříve, než bych stačil říci „zasekané hřiště“.

Nakonec se mi podařilo dát dohromady dle mého názoru střídmý oblek, ve kterém nebudu v nebelvírské koleji budit nežádoucí pozornost. Zůstat neodhalen je v této misi velmi důležité.

Po převlečení a rozloučení se se svou domovskou kolejí, které spočívalo v tom, že jsem velmi důkladně schoval pokladnu, jsem se rozhodl najít šéfredaktorku Lví tlapy Marinu Liquecosi-ovou.

(Pozn. z inspekce: Nevyslovitelné a nezapamatovatelné jméno redaktorky je peklo pro marketing a reklamu.)

Tu jsem našel snadno. Ihned jsem se Marině Liquekdosi-ové představil s tím, že bych se v jejich redakci tuze rád poohlédl a snad se i na něco vyptal.

Odpověděla mi: „Jasně, Zpýťo. Co bys chtěl vědět?“

Tato odpověď mě naprosto šokovala, jelikož jsem si byl naprosto jistý, že mé přestrojení bylo více než přesvědčivé. Skoro bych i sám uvěřil, že jsem studentem Nebelvíru.

Došel jsem k závěru, že v mé třídě na Šéfredaktorském minimu má Nebelvír nějakého tajného informátora, který mu o mé nastávající inspekci dal echo. Naštěstí jsem zachránil situaci, když jsem se pohotově zeptal: „Kdo je Zpýťa?“ Já že prý žádného Zpýťu neznám, to musí být nějaká mýlka. Já jsem nový student, který do Nebelvíru přestoupil z Kruvalu a jmenuju se Dopytlehněv Andílkov. Marine Liquebůhvíčí-ová na mě chvíli zaraženě koukala, ale nakonec  zřejmě utlučena mými argumenty a neprůstřelností mé vymyšlené historky přikývla a provedla mě po redakci.

(Pozn.: Ta historka je skutečně vymyšlená, kdybyste i vy, milí čtenáři, náhodou začali pochybovat,  zda já jsem skutečně já, jelikož chápu, že mé krytí bylo tak pečlivě připraveno, že bylo těžké mu neuvěřit.)

Všechno vyzvědět. Hlavně jestli něco nedělají lépe.

Schválně jsem si vybral časopis, o kterém mohu s klidným svědomím říci, že lépe než my nedělá vůbec nic. Nemohu říci, že časopis nemá žádná pozitiva a žádné věci, které by ho činily výjimečným a pro čtenáře zajímavým. Jsem si naprosto jistý, že kdybych dostatečně dlouho hledal, tak bych alespoň jednu věc našel.

Sami však jistě uznáte, že pokud se nečistokrevní „kouzelníci“ pokoušejí psát o kouzelnických věcech, nemůže to dopadnout jinak než blbě.  Co také čekat od časopisu, který má v názvu lva, je celý červený a píše o kolejních záležitostech Nebelvíru.

Musím přiznat, že jsem si dal skutečně obrovskou práci, abych celý časopis prošel, ale ani v jednom článku jsem nenašel byť jen malý obrázek hada. A časopis bez hada, to není žádný časopis.

Ani v jediném článku autor nevyzýval k úplatkářství, podvodům nebo k obyčejné šikaně slabších. Nikde jsem nenašel zmínku o takových základních věcech, jakože byl autor šéfredaktorem mlácen, dokud článek nedopsal, nebo že nápad na článek ukradl jinému autorovi i s kusem textu.

Tohle je prostě základ a já nechápu, jak bez toho ten časopis vůbec může fungovat.

Později jsem zjistil, že se v červené Lví tlapě odehrávají věci, které už jsou vysloveně zvrhlé a naprosto proti lidskosti. Je to soubor naprosto nesmyslných pravidel, která tam všichni dodržují a nikdo se je vůbec nesnaží porušit!

Některá jsem si napsal, abyste nad nimi mohli vrtět hlavou společně se mnou!

Pravidla zní:
• Články musí být pravdivé. A to i přesto, že by lež byla pro čtenáře mnohem zajímavější a zvedlo by to oblíbenost časopisu.
• K rozhovoru jsou potřeba minimálně dva lidé! Když chcete s někým udělat rozhovor a on vám řekne, že nechce nebo že nemá čas, nemůžete si prostě rozhovor napsat sami dle toho, jak se vám to líbí, a pak tvrdit, že všechny ty věci dotyčný řekl.
• Když někoho citujete, nemůžete si do dané citace připsat nebo naopak ubrat část textu, aby to vyznělo více tak, jak vy chcete.
– Tento bod už mi vysloveně zavání nesvobodou svobodného projevu!
• Korektor nepřidává autorům do článku pravopisné chyby, aby pak vypadal chytřejší než oni.
• Je zakázáno zkopírovat cizí článek a vydávat ho za svůj!

Nedělají-li nic lépe, pomluvit je.

K mé hanbě se mi nepodařilo zjistit, kolik peněz dostávají redaktoři za článek. Avšak s ohledem na to, kolik má Nebelvír celkově peněz a kolik lidí do Lví tlapky celkově aktivně píše, odhaduji, že to nebude žádný šlágr. Na druhou stranu mají na rozdíl od Hadího krále redaktoři Lví tlapky nespornou výhodu, že sice dostávají málo, ale zase na ně za nejbližším rohem nečíhá ziskuchtivý pokladník, který by jim všechno sebral.

Rozhodně bych jim ovšem vytknul, že jejich pokladnice Esmeralda Milagrosa vyplácí redaktorce peníze poměrně ochotně. Neobtěžuje se udělat ani takové základní pokusy jako je schování pokladny, nebo prosté tvrzení, že peníze nemá, nebo že už peníze vydala, ale šéfredaktor na to jednoduše zapomněl! Ve Lví tlapě jsem za celou dobu svého působení neviděl ani tu sebemenší snahu tlačit na redaktory, aby psali zadarmo a samozřejmě povinně! Tento základní nedostatek správného šetření bych tedy rozhodně vytknul. 

Pomluvit je i tak.

Pak přišla na řadu grafická stránka celého časopisu.

Grafiku bych vytknul celou. Ovšem z toho vytknutí bych vytknul zejména dva body, ze kterých mě rozbolely mé grafické oči.

První bod udeří člověka do očí ihned po otevření časopisu a jsou to špatně oříznuté lví pracičky přímo v hlavičce.

(Pozn.: Chtěl původně přibalit originální číslo časopisu v plné velikosti, abyste se na to mohli podívat zblízka. Nakonec jsem však číslo střelil za srpec spolužákovi. Pokud to chcete vidět, kupte si vlastní!)

Druhým bodem, ze kterého mě velice rozbolel zrakový nerv, jak jsem neustále protáčel oči, bylo nešikovně použité vyhledávací kouzlo.

Jak jistě víte, vyhledávací kouzlo je zaklínadlo, které se studenti učí někdy ve druhém ročníku a je v časopisech hojně používané, jelikož mnohdy kouzelník chce najít nějaký starší článek či redaktora a bez kouzla by musel dlouho listovat.

Kouzlo je to skutečně velice základní!

A já se ptám! Dalo se čekat, že by kolej, která nectí čistotu krve a přijímá hromadu polomudlovských kouzelníků, mohla takové jednoduché kouzlo použít správně?

Nebo se konečně potvrzuje to, co Zmijozelští tvrdí už dávno, že čistota krve je důležitá a že kouzelníci z nečistokrevných rodin prostě nemají na magii talent? No? Podívejte se sami!

Hledací kouzlo je naprosto chybně seslané a vyčuhuje ze stránky. Tohle se vám stane, pokud při sesílání příliš mácháte hůlkou. Kouzlo pak sice možná funguje, ale jak to vypadá!

Přitom je hledací kouzlo ve Lví tlapě nesmírně důležité, jelikož je samotný časopis poměrně nepřehledný. Neexistují zde žádné rubriky, dle kterých by se daly dohledat články na určité téma a místo toho musíte listovat archivem, abyste nakonec stejně nenašli to, co jste hledali.

Jsem si jistý, že celá má práce byla již dost vyčerpávající – já tedy vyčerpaný jsem.

Proto jsem se rozhodl, že další pomlouvání kolejních časopisů si nechám do dalších ročníků. Pokud tedy chcete, aby se můj nově nalezený detektivní a můj již dávno objevený pomlouvačný duch spojili a posvítili si i na havraspárského Corvina či žlutého Trimela, stačí dohlédnout, abych u madam Niane nepropadl i další rok!

Pro Hadího krále
Dopytlehněv Andílkov

27 komentářů

  1. Čekal jsem nějakou rychlou reakci ze strany červených, ale asi jsou smíření s touto pravdou. Pane Andílkov, grandiózní práce.

    Lucas

  2. Narcisse Cinerea
    26. 1. 2019 (16:55)

    „Jasně, Zpýťo. Co bys chtěl vědět?“
    😀 😀 😀

    Budou i další inspekce? Doufám, že jo!

  3. Červení nereagují, protože kromě mě žádný nebelvírský pochopitelně Hadího krále nečte. 😛

  4. Jó, chci další! Je dobře že jsem v koleji, která takovýmhle nekvalitním časopisem nedisponuje. Až budu sepisovat článek, slavnostně slibuji že se nezdržím žádné praktiky, který Nebelvírský kolejní časopis, jinak znám jako Lví tlapou, odsuzuje: 😀
    Naomi (P. Shaw)

  5. Inees Rut Gowstring
    5. 2. 2019 (07:46)

    Nesmírně obdivuji to dokonalé krytí. Ráda bych se jen zeptala, kdo sponzoroval nákup těch červených věcí?

  6. To je dobré.Nečistá krev.Aspoň jsem se zasmál.Mezi vámi je dost studentů např.Narcissová která má za mámu hadici a otce přiměřeného žížaláka z třetí ruky a chovaného u mudlů.Všichni studenti jsou kouzelníci na svém místě tedy ti červení.Jelikož tvoje mise u nás v tlapě byla tajná je vidět že jsme uplně nejlepší časopis spolu se žlutými.Protože jen had si prohlédne co ostatní dělají aby byl v obraze a mě lk aspoň něco v hlavě kromě slizu.

    • Inees Rut Gowstring
      6. 2. 2019 (07:58)

      Mezeru za tečkou na konci věty prosím. Jinak se v těch vlnách rozčílenosti a nenávisti ztrácíme. Přeci jenom z tvých kvalitních názorů chceme něco mít. P.S. Moje máma je mudla. Sliz v hlavě mam asi po otci.

  7. Já netvrdím, že nečistokrevní kouzelníci nemají v našem kouzelnickém světě místo, nebo že jsou snad… ehm.. nějak horší, než my, normální kouzelníci.
    Naopak! Jsem naprosto přesvědčen, že když se budou nečistokrevní kouzelníci hodně snažit, můžou to dotáhnout daleko. Ti nejlepší z nich se třeba stanou nosiči kávy na bystrozorství, uklízeči chodeb na ministerstvu nebo řidiči záchranných autobusů! Možnosti jsou neomezené!

    ZZ

  8. Nemyslím si, že je třeba to nějak hrotit…. Článek je fajn, je vtipný a taky čtivý…Nemůžeš brát všechno tak vážně…

  9. Marisa Missy Moon
    5. 2. 2019 (19:50)

    Nelvalitnim casopisem. Lví Tlapou je na vyšší úrovni než ten váš Hadí král

    • Marisa Missy Moon
      6. 2. 2019 (04:54)

      Jo sarkasmus -.- Nevím co si mám o tomto článku myslet. Ze srandy "spinit" LT? To mi nepřijde jako legrace ani jako nadsázka.

    • Hayden Folivora
      6. 2. 2019 (11:02)

      Milý anonyme,

      nejsem si jistý, že jsi článek četl, jelikož v článku žádné špinění Lví Tlapou není. Pokud jsi nějaké zaznamenal, pak je to klasické rýpání, jakého je dnes a denně plná Velká síň. Ostatně se to objevuje i v Denním věštci, viz. Věštecké výstřižky:
      „Eillen McFir Elat: Zelený a srab. To se vidí… docela často!“
      nebo zde v komentářích od jiného nebelvírského anonyma:
      „Protože jen had si prohlédne co ostatní dělají aby byl v obraze a mě lk aspoň něco v hlavě kromě slizu.“ (v původním znění bez úprav)

      Naopak, pokud jsi článek pozorně četl, můžeš v něm najít charakteristiku Lví tlapou, která je pozitivní, přestože je ZZ schovává za negativa (následuje pouze demonstrativní výčet):
      – Články musí být pravdivé
      – K rozhovoru jsou potřeba minimálně dva lidé (ne v případě HK to neplatí)
      – Je zakázáno zkopírovat cizí článek a vydávat ho za svůj!

      Pokud ti článek nepřijde ani jako legrace, ani jako nadsázka (skutečně se ZZ dostal do redakce Lví tlapou?!), pak ti mohu doporučit jedině, abys Hadího krále nečetl, protože takový humor je používán v jeho článcích poměrně často.

      To, že je Lví tlapou na vyšší úrovní než Hadí král je tvůj názor, který ti v žádném případě neberu. Tento názor, což si dokážu velmi dobře představit, sdílí celý Nebelvír a k tomu třeba půlka hradu. Já osobně na Hadím králi vidím velkou spoustu nedostatků a jsem dalek toho domnívat se, že je Hadí král nejlepším kolejním časopisem nebo, že by byl zcela bez chyb, to spíše naopak.

    • Sakra Hayi, to jsi rovnou mohl napsat článek s názvem: Zásady komentování.

      Lucas

  10. Já teda nejsem ani z Nebelvíru, ani ze Zmijozelu, ale chci se o názor podělit. Nevím, jestli je třeba se přít o to, kdo má kvalitnější časopis. Není to jedno? Každý má nějaký. Ano, sama mám obrázek o časopisech, ale nikam necpu, kvůli jednomu článku, jak moc je náš časopis super a váš ne…Článek je napsaný dobře. nechybí tomu vtip, ani jiskra. ZZ si pohrál s detaily, dal si záležet. Není to myšleno urážkou. Naopak, je to i DOCELA slušné. Dokonce se i těším, až bude inspekce naším časopisem. Jde jenom o vtip, no ne? Nevšimla jsem si, že by na článku bylo něco, co Nebelvír doopravdy uráží Ale vím, že v Nebelvíru se tyto věci berou jinak, možná až moc vážně… Nenapsal nic špatného. Jen vtipnou "pravdu"… Takže klidněte hormon. Chováte se strašně…
    Teď něco ke článku. Líbí se mi, že je to napsané, jak jsem již zmínila s vtipem… Ano, možná sem tam se najde něco, co by mohlo naštvat, ale vtip… Musím pochválit maskování! Víc nebelvírskej jsi být nemohl, vážně! 😀 Asi tomu nemám co vytknout… Naopak jsem nadšená a vážně jsem se zasmála… A nevím, jestli to mohu říkat, ale nutně chci inspekci Trimelem.. 😀
    Katy Ritch

  11. Fantastický článek! 😀 Neskutečně pobavil. Inspektor Dopytlehněv je jednička. Pozdrav z Mrzimoru!

  12. Inees Rut Gowstring
    6. 2. 2019 (07:53)

    No konečně. Pořádná anonymní diskuze. Protože co? V anonymitě je síla a o dost ostřejší lokty a mnohem více názorů!! Do sebe!! Do sebe!! +Vytáhla kyblík popcornu a se zájmem to tu sleduje. Zároveň gratuluje ZZ a posílá mu symbolický srpec, protože konečně někdo přitáhl pozornost okolí k Hadímu Králi.Vivat+

  13. Skvělý článek! A ten červený zajícomut navrch je geniální 😀 Také přihazuji srpec! ~Ch.

  14. NaSaŠí Jackson
    8. 2. 2019 (10:54)

    Tleskám za skvělý článek, pobavila jsem se jak už dlouho ne! Přimlouvám se za další inspekce, protože věřím, že je na hradě spousta i nezelených studentů, co se rádi pobaví a zasmějí nad nevinnou srandou! 😀

  15. Marguerita Laux
    9. 2. 2019 (16:04)

    Naprosto geniální článek, já se přidávám taky k zájemcům o pokračování!:D
    Mimochodem Šemíka určitě nestudují jen zelení studenti, takže nevím proč ten povyk, tuhle esej muselo psát zaručeně vícero lidí:) Každopádně Dopytlehněv je jen jeden:D

  16. Marina L. Charrette
    13. 2. 2019 (14:20)

    Mě osobně to náhodou moc pobavilo, díky za pěkný článek a reklamu zdarma! +zamrká+ A já se svým jménem se teda asi půjdu zahrabat. 😀

  17. Edmund Heusinger
    13. 2. 2019 (20:40)

    Články je potřeba nejen umět psát, ale také umět číst. To první se povedlo, no a na druhé části budou muset někteří ještě očividně zapracovat 😉

  18. Geniální článek! V corvinovské redakci na tebe čeká hrnek s čokoládou, Zpýťo, tak se stav 😀

Komentáře jsou uzavřeny.