NaSaŠí Jackson je na hradě od roku 2011 a už její první kroky ve Zmijozelu byly velkolepé. Aby také ne, když si hned ve druhém ročníku odnesla řád Salazara Zmijozela od tehdejší kolejní ředitelky Ked Looben (druhý přidala těsně před svým zfialověním). Dokud nosila zelenou, od vedení koleje a zasedačky si neodpočinula snad ani na jediný rok – nejprve byla prefektkou a primuskou, později zástupkyní kapitána, správkyní obrazárny a pokladnicí. Dva poslední posty dokonce chvíli vykonávala současně. NaSaŠí však byla vidět kromě funkcí i v učebnách, v roce Zima 2015 se dokonce stala snaživcem roku a zapsala se i ve famfrpálu jako chytačka.

Po převléknutí hábitu její kroky nevedly rovnou do Zmijozelu, nýbrž na post inspektorky výuky po Filiusi Orionisovi. A byla velmi úspěšná. I ti nejpilnější účastníci srazů jsou dosud ve strachu z jejího pověstného inspektorského diáře! Na křeslo kolejní ředitelky usedla v Zimě 2018 a vydržela s kolejí dlouhých šest školních let. Její aktivita ve fialovém hávu jí navíc vynesla Picatrixův řád čarodějů a Vox Scholaris za kvalitní přístup ve výuce. Navíc se NaSaŠí pravidelně umisťuje na vyšších příčkách v anketě Osobnost Hogwarts. Byl by hřích takovou osobnost nevyzpovídat!

Hadí král: Krásný den, madam Jacksonová. – uculí se na bývalou kolejní ředitelku od šálku čaje – Povězte mi hned na první dobrou – je vám s odstupem času líto, že už nestojíte v čele Zmijozelu? Nebo jste ráda, že vaše povinnosti přebral někdo jiný?

NaSaŠí Jackson: Krásný den i vám, slečno, vy se tedy neostýcháte! – zasměje se a nalije si čaj – Abych byla upřímná, dost se mi ulevilo. Nad odchodem jsem přemýšlela už několik školních let, protože od roku 2011 jsem vlastně jela na plný výkon a teď konečně zjišťuji, jaký je to pocit mít „dovolenou“. A řeknu vám, páááni! – zasměje se – Samozřejmě mi Zmijozel a háďata chybí, ale užívám zaslouženého odpočinku a věřím, že kolej je teď v lepších rukách.

Hadí král: Skončila jste tedy v pravý čas? Nebo to mělo, když teď už víte, jaké je mít „dovolenou“, přijít dřív? – zvědavě na madam kouká –

NaSaŠí Jackson: – zamyslí se – Asi bych se nezlobila, kdybych odešla o rok, dva dřív, měla jsem dost starostí u mudlů a na hrad se tolik nedostávala, proto mě tím víc mrzelo, že už Zmijozelu nemůžu dávat tolik času a energie jako dřív… ale  konec přišel až nyní a věřím, že všechno má svůj důvod. – váhavě se usměje –

Hadí král: – přikývne a něco si zapíše – Kdybyste měla vybrat tři nejlepší zmijozelské vzpomínky, které vám utkvěly v paměti, které by to byly?

NaSaŠí Jackson: Fuu, to je dost těžká otázka, slečno! Tak jako první se mi samozřejmě vybavuje má zařazovací slavnost v Létě 2011, kdy jsem si při čekání na klobouk nervozitou div neukousala všechny nehty, a ten příval radosti, když jsem zjistila, že se můžu zařadit k ostatním Zmijozelským. Pak jsem všem nadšeně psala sovy, abych jim tu skvělou novinu sdělila. Věřím, že ve Zmijozelu ze mě a z té hyperaktivity museli být přímo nadšení. – plácne se do čela a zasměje se –
Další vzpomínkou, která mi utkvěla v mysli, je den, kdy jsem na závěrečném kolejním večírku po tolika letech dostala Zmijozelskou lebečku, vzácný, luxusní kolejní předmět. A poslední vzpomínka? Asi když jsem se znovu vrátila do koleje ve fialovém hábitu a ve Zmijozelu se uchytilo „kolejbábování“. Nejde o konkrétní událost, spíš o období počátku ředitelování, kdy mi Zmijozel vlil novou energii do žil.
Samozřejmě vzpomínek mám mnohem víc, jsem Zmijozelu vděčná za lidi, které jsem poznala, ať už v hradních zdech nebo na srazech. Mohla bych toho tolik vyprávět, ale to bychom tu byly dlouho. – usměje se –

Hadí král: A co lidé, kteří vám utkvěli v paměti? S kým se vám během těch let, ať už v zelené, nebo fialové, dobře spolupracovalo?

NaSaŠí Jackson: Asi začnu hodně v historii, ale první osobou, která mě ve Zmijozelu nějak pozitivně ovlivnila, byla moje patronka Kristie Smithová, podobně ztřeštěná duše, díky které jsem se na hradě udržela, myslím. A ačkoli už na škole není, stále udržujeme kontakt. – usměje se – Ale jmen je samozřejmě hodně, ať už jde o bývalé spoluhady jako Trevora Ztřeštěného, Narcisse Cinereu nebo zelené kolegyně Barbaru Arianne Lecter či Tydynku Flyovou… lidí je dost na to, abych je zde mohla vyjmenovat všechny, protože za ta zelená i fialová léta jsem v koleji potkala tolik skvělých jedinců, že by vám pergamen nestačil!

Hadí král: Co teď? Máte v plánu se podílet aktivněji na fungování hradu, nebo si od funkcionářství a případných konkurzů chcete dát pokoj? – usměje se – Nedávno byl vypsán konkurz na vedení  Sub Salix, to by vás třeba nelákalo? Daný plátek zeleného šéfredaktora zatím neměl…

NaSaŠí Jackson: Novinařinu spíš přenechám jiným, povolanějším. – usměje se –
Když jsem napevno věděla, že budu odcházet ze Zmijozelu, zrovna byl vypsaný konkurz na supervizora kvízů. Jak jsem zvyklá být na hradě neustále v zápřahu a vykonávat nějakou činnost, řekla jsem si, že to zkusím. Kvízy jsem na starost nikdy neměla a mohlo to být pro mě něco nového, co bych mohla prozkoumat a kde se realizovat. I důvodem, proč zůstávat aktivní. Ale nevyšlo to a říkám si, že to tak asi mělo být. Měla bych se stáhnout do ústraní a přenechat hrad „mladším“ lidem a těm, kteří mu mají ještě co dát. Ředitelováním pro mě funkcionářství skončilo, protože nechci patřit k lidem, kteří se do konkurzů hlásí vždy, když zavětří příležitost a nedokážou si říct, kdy je čas „odejít“. Troufám si tvrdit, že mně se to povedlo a odcházím v tom nejlepším. – nesměle se na slečnu usměje –

Hadí král: – povzbudivě se usměje a napije se čaje – Pokud vás tedy už další fialové funkcionářství  neláká… – zadívá se na madam – Nepřemýšlela jste nad potomkem?

NaSaŠí Jackson: To jako říkáte, že už mám nejvyšší čas? Neblázněte, zatím mám lektvarů mládí ještě dost! – zasměje se, aby zamaskovala lehkou paniku v hlase –
Ale kdysi jsem o návratu přemýšlela, jen ne skrze potomka. Pokud bych se měla vracet na hrad a opět zažít studentská léta, nechtěla bych, aby o mně někdo věděl, protože myslím, že pak by ostatní měli určitá očekávání, která bych rozhodně nehodlala naplnit. Protože bych pak uprostřed toho všeho byla znovu a o to nestojím. Ale v posledních pár letech, co jsem si s takovou myšlenkou pohrávala, jsem dospěla k závěru, že jako NaSaŠí jsem zde začala a jako NaSaŠí jednou skončím, až na to dojde.

Hadí král: – překvapeně přikývne – Stará určitě nejste. – zazubí se – Je něco, čeho byste na hradě ještě vůbec chtěla dosáhnout? Nějaký těžší magík, nový předmět nebo třeba určitý počet galeonů?

NaSaŠí Jackson: Dosáhnout? – zamyslí se – Asi klidu. Nejsem v tomhle ohledu ambiciózní, nepotřebuji nutně mít všechny magíky ani tučnou sumu v trezoru, budu radši peníze posílat do Zmijozelu. Možná bych chtěla napsat vyšší ročníky svých předmětů, ale že bych chystala něco nového, se říct nedá. Ani to v následujících letech neplánuji.

Hadí král: – nakoukne do pergamenu a naposledy zvedne oči k bývalé madam kolejní – Ještě se vás chci zeptat na jednu věc. Co vás v současnosti na hradě nejvíc rozčiluje?

NaSaŠí Jackson: Rozčiluje? To vím naprosto přesně! Nejvíc mě rozčiluje, že pokaždé, když se snažím dostat do kolejní místnosti, praštím se do zdi! – podrbe se při té vzpomínce na čele a bolestivě se zašklebí –

To byla madam Sušenka Jacksonová známá jako Kolejbába, která pro vlídné slovo a hromadu úspěchů nikdy nešla daleko. Loučení a smutných slov už zaznělo dost, tudíž tentokrát nezbývá než říct: Král je mrtev, ať žije král!

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille