Nejprve se vypravil na vánoční trhy do Rakouska do Vídně, ze kterých mi ukázal opravdu úžasný obrázek.

„Ve Vídni si můžeš vybrat hned z několika míst, kde je možné načerpat adventní a vánoční atmosféru. Mezi nejznámější patří Zimní trh u obřího ruského kola, Art Advent, tedy umění a řemesla na náměstí Karlsplatz, starovídeňský trh Freyung, Vánoční vesnička u zámku Belvedér a náměstí Rathausplatz. Sss, a to jsssi věděla, že ve Vídni se konají vánoční trhy už od roku 1296?!”

Nevěřícně jsem na něj zírala.

„Myslel jsem si to. Až bude vše zase tak, jak má být, určitě Vídeň navštiv, protože vůně trhů a chuť pečených kaštanů je magická! Rakušané své hosty vítají horkým punčem a svařeným vínem, pro nezletilé se dá sehnat i nealkoholické, a jejich kandované ovoce nemá chybu! Dokonce tam mají i kluziště, na kterém si můžeš zabruslit.“

„Myslím, že o Rakousku jsme si povídali až až…“

Všimla jsem si, jak Ferdinand po zmínění bruslení rychle mění téma.

„Jako svůj další cíl jsem měl proslulé Drážďany, kam každoročně zavítají i mudlovští studenti. Není to moc příjemné, protože tam je vždy lidí jak much na ho… pardon, exkrementu, když ale had jako já ví, kde jsou ty správné uličky, tak může vánoční atmosféru prožít naplno.“

„Jak by taky ne! Vždyť v Drážďanech se konají trhy už 585 let, čímž se staly nejstaršími trhy v Německu. Nikdy si nenechám ujít proplazení se kolem krušnohorské stupňové pyramidy, která měří 14,61 m. Přitom s chutí ukusuji drážďanskou štolu (Dresdner Christstollen), což je potomek původního adventního pečiva štrýclu (der Striezel). Zajímavostí je, že právě štrýcl dal v pozdním středověku jméno adventnímu trhu Štrýclmarkt. Loni se mi dokonce podařilo být svědkem toho, jak slavnostně vyzdobené koňské spřežení táhlo vůz, na němž bylo dvanáctikilové a skoro dvoumetrové adventní pečivo, které bylo rozkrájeno a rozdáno kolemjdoucím. Tady se mi opravdu líbilo hlavně to, že zde nabízejí nejen spoustu skvělého občerstvení, ale i řemeslné dílny, kde si každý může vyzkoušet, jak se co dříve vyrábělo. Je zde spousta dobové keramiky, třeba ten hrneček, který jsem přinesl jezerním lidem na dušičky.“

„Stejně jako ve Vídni, i v Drážďanech čeká na každém kroku svařené víno, punč, pečené kaštany či trdelníky, po nichž máte v puse jak v cukrárně. Navíc zde na každém kroku uslyšíte tradiční vánoční koledy, které prozpěvují kostelní sbory. Dokonce jsem měl štěstí a byl jsem „unesen” do pohádkového světa o Jeníčkovi a Mařence (Hänsel und Gretel), kde dobro zvítězí nad zlem. Tímto své vyprávění ukončím, tady si můžeš prohlédnout ještě pár fotografií.“

Pro Hadího krále
Ontaria Emori Reyes