Jméno: Loralei Silwerin
Přezdívky: Lori, Lořena, Lořenka, Lori the Killer, Wolverine
Oblíbená barva: Zelená a černá
Počet sov: 13
Oblíbené kouzlo: Vyvolání démona
Oblíbená část sklepení: Podzemní jezero
Oblíbený díl mudlovské knižní série o Harry Potterovi: Harry Potter a Ohnivý pohár

Krásný večer, Lori. – zazubí se na kapitánku – Moc děkuji, že jsi si udělala na mě chvíli času. Můžeme začít?

Loralei Silwerin: Samozřejmě. – oplatí nervózně Andře úsměv –

Za sebou máš první rok na kapitánské funkci a podařilo se ti společně se svým týmem vybojovat famfrpálový pohár. Jak se cítíš po první odvedené a velmi vydařené sezóně? 

Loralei Silwerin: Ze začátku jsem byla strašně nervózní, jestli to vůbec zvládnu. Přeci jen bývala kapitánka pověsila laťku velmi vysoko. – koukne na Andruši s úsměvem – Po skončení sezóny jsem cítila úlevu a zároveň obrovskou radost. Tým předvedl krásný výkon a věřím, že se nám to opět povede.

– oplatí Lori úsměv – Ačkoliv jsi na hřišti známa především na postu odrážeče, vysoké úrovně máš však i na ostatních postech. Je ti odrážeč nejbližší nebo je to naopak některý jiný post? 

Loralei Silwerin: – zapřemýšlí – Odrážeč je mi asi nejbližší, miluju ten pocit, když se mi povede někoho shodit. – šibalsky se zachichotá – Ale musím přiznat, že mě teď hodně zaujal i chytač. Tenhle post má něco do sebe a polapená zlatonka mi vždycky udělá radost.

Tvá radost z tebe srší pokaždé, když někoho shodíš! – zasměje se – Který post naopak trénuješ nerada, pokud nějaký takový je?

Loralei Silwerin: Asi brankář. Ne, že bych ho neměla ráda, jen do něj nedávám srdce, což si tento post vůbec nezaslouží.

– chápavě kývne hlavou – Nedávno skončily letní prázdniny. Jak jsi byla spokojena s účastí zmijozelských na individuálním tréninku?

Loralei Silwerin: Mohlo to být lepší. – zasměje se – Ale chápu, že si tým musí i odpočinout. Aspoň budou na další sezónu pěkně odpočatí a vydrží víc ran potloukem. – směje se –

Snad si tohle přečte to nejvíc lidí, aby příště na hřiště naklusali častěji. – zasměje se – Myslíš si, že se nám letos podaří zlomit kletbu a chytíme zlatonku proti Mrzimoru? 

Loralei Silwerin: Tohle je záludná otázka. – směje se – Rozhodně uděláme všechno, co bude v našich silách. Pošleme Magdičku ke kadeřníkovi, natřeme zlatonku nějakou dobrotou, vyzkoušíme, co bude třeba. – už plánuje, co bude třeba udělat –

Magdičku ke kadeřníkovi vyšli, potřebuje to! Zmijozelský famfrpálový tým má na všech postech velice silné hráče – až na brankáře. Brankářkou s nejvyšší úrovní, 25, se v uplynulé sezóně dostavila pouze na jeden zápas, na zbylých hrála brankářka s „pouhou“ úrovní 22. Vidíš to jako velký problém? 

Loralei Silwerin: Díky našim silným střelkyním to zatím tak velký problém není. Astorka je vynikající brankářka, která pilně trénuje, takže věřím, že se brzo vypracuje na vyšší úrovně. – usměje se –

Každý zápas je něčím specifický a každý zápas je tvořen napětím. Velkou část zápasů však tvoří atmosféra, kterou dělají týmy, které se proti sobě utkají. Je nějaký tým, se kterým si užíváš zápasy více než s těmi ostatními, nebo atmosféru mezi kolejemi nevnímáš?

Loralei Silwerin: Nejvíce si asi užívám zápasy s havraspárským týmem. Jde poznat, že máme s Havraspárem blízké vztahy a na zápase to jde poznat, atmosféra je sice soutěživá, ale je v přátelském duchu. – usměje se –

– zapíše si – Není žádným tajemstvím, že brzy se se zápasy rozloučí velká část týmu. Do profilify odejdou chytačky Magdarlene di Facittra a Zuzana Malron, brankářka Rhea De Morgan, odrážečka Bibi Anne, a střelkyně Jagga Viggo. Je Zmijozel připraven tyto stálice nahradit nebo se ostatní můžou těšit, že na jejich místa naskočí někdo, kdo s famfrpálem nemá mnoho zkušeností?

Loralei Silwerin: Už teď je mi z toho smutno. – usměje se – Rozhodně se pracuje na tom, abychom byli připraveni tyto díry zalepit. Ale samozřejmě tým také potřebuje novou sílu, takže se určitě těším na nové tváře z řad našich háďat. – usměje se – 

Kolej za jednu sezónu přijde o 11 galeonů za proplácení hřiště. Toto pravidlo je znovu zavedeno od Zimy 2019. Jak tyto poplatky vidíš? Má to smysl nebo je to zbytečné?

Loralei Silwerin: Podle mě je to zbytečné. Smysl by to mělo, kdyby vybrané peníze byly použity na odměnu výherci famfrpálového poháru, ale tato odměna byla zrušena. – řekne trochu zklamaně –

Ve stejném roce byl zaveden i blok chytače. Chytač je nucen půl hodiny sedět na lavičce, než se může pustit do honby za zlatonkou. Je tento blok podle tebe výhodou? Líbila by se ti případně kratší nebo delší doba, kdy by chytač nemohl do vzduchu, nebo bys toto pravidlo zrušila úplně?

Loralei Silwerin: Podle mě to není výhoda pro nikoho. – směje se – Toto pravidlo bylo vlastně zavedeno kvůli tomu, aby zápas nebyl ukončen po několika minutách a hráči si zápas užili déle, a svůj to účel plní. I když si někdy říkám, že by se to mohlo zkrátit na čtvrt hodinu. – zasměje se –

Je ještě něco, co bys ocenila, aby se na famfrpálovém systému změnilo? 

Loralei Silwerin: Rozhodně bych ocenila, kdyby chycení zlatonky nebylo jen o náhodě a ukazatel při zápasech nebyl jen na okrasu. – zasměje se –

Jó, to by nebylo na škodu. – směje se – Jak dlouho vydrží jeden zmijozelský famfrpálista zavřený v rakvi? 

Loralei Silwerin: Jak dlouho uznám za vhodné. Ale Jarrq to má, jako moje matrace, rezervováno napořád. – směje se –

Jarrq se teda má! – směje se – Co bys ráda sdělila všem zeleným, kteří právě tvrdě netrénují na hřišti? 

Loralei Silwerin: Švihejte na hřiště, chásko líná! – hrozí odrážečskou pálkou –

– trochu vyděšeně sleduje pálku – A teď přichází moje oblíbená část! Buď a nebo! Byla bys radši, aby ti všichni hráči nahlásili předem, že nedorazí na zápas, nebo aby naopak zaspali a na zápas přišli pozdě (dejme tomu o 30 minut)?

Loralei Silwerin: Kdybych si musela vybrat, asi bych brala tu první variantu.  – směje se – Ale tohle NIKDY, opakuji NIKDY, nezkoušejte!!!

– poctivě si zapíše do poznámek i do deníčku, za co ji kapitánka spíše nezabije – Co je horší? Hráč, který se rozhodne zfialovět před profi-ligou, nebo hráč trpící vyčerpáním během zápasu?

Loralei Silwerin: Určitě hráč, který zfialoví. Toho už nemůžu, jak se patří, potrestat. – směje se –

Co tě rozčílí víc? Když si hráč na zápas zapomene přehodit atributy, nebo když si nepřipne na opasek laudana? 

Loralei Silwerin: Já se nerozčiluju, vůbec. – zavrtí hlavou – Ale praštila bych koštětem hráče se špatnými atributy. – usměje se –

Je větší potupa odpálit na zápase potlouk do sebe samotné nebo do jednoho ze svých hráčů? 

Loralei Silwerin: Tohle je potupné v obou případech, z mého hlediska odrážeče určitě.

Chytit zlatonku pouze proti Mrzimoru, nebo ji uloupit havranům a lvům? 

Loralei Silwerin: Já bych nejradši, kdybychom ji uloupili všem třem. – směje se –

Lori, moc ti děkuju za celý rozhovor, odpovědi se mi opravdu líbí. Do nové sezóny ti přeji mnoho síly a nervů. – usměje se na Lori a dopije svůj čaj –

Loralei Silwerin: Moc děkuju. – usměje se – A uvidíme se na hřišti. – mrkne na ni –

Loralei Silwerin – famfrpálová kapitánka, odrážečka, studentka šestého ročníku a osobnost, kterou na hradě opravdu nepřehlédnete. Ihned po ukončení našeho rozhovoru Lori upalovala na hřiště. Já šla viset. Kam jinam by také kroky tak pilné hráčky mířily… Nezbývá mi nic jiného než kapitánce a celému zmijozelskému týmu popřát do nové sezóny hodně štěstí a zdaru.

Pro Hadího krále
Andra Tigers

Od šílených návrhů „budeme hrát od pěti ráno!“ přes návrh „já se chci vyspat, začneme v poledne”, až k návrhu „budeme hrát ve středu v jedenáct večer”. Další překvapení přišlo ve chvíli, kdy probíhal první kolejní trénink. Zatímco Nebelvír si vesele trénoval a nedbal na to, co se mimo famfrpálové hřiště děje, letci z ostatních kolejí se zoufalým výrazem stáli nastoupení před hřištěm a snažili se vydobýt si vstup na individuální trénink. Bez úspěchu. Cedule “hřiště během kolejního tréninku pro ostatní koleje nepřístupné” byla v říjnu počmárána, v listopadu už tam pro jistotu nebyla vůbec. Chytači zajásali, když padl v platnost návrh, že budou nastupovat až půl hodiny po začátku zápasu. Jejich nadšení však upadlo, když se dozvěděli, že kapitán jim nedovolí si přispat a že na hřišti budou připraveni ve stejný čas jako ostatní.

První zmijozelský trénink se uskutečnil 2. října. Hráči naleštili dlouho nepoužívaná košťata, nevyprané dresy si na sebe jako obvykle nikdo neoblékl a zmijozelští tak raději trénovali nazí. O chrániče proběhla bitka (já chci ty hezký, ty si vem ty hnusný hnědý!) a polorozbité přilby poslepované izolepou si samozřejmě všichni zapomněli nasadit.

Na kolejní trénink dorazilo i několik háďat. Já se jich dovolila zeptat na jejich první pocity z kolejního tréninku. Zde jsou odpovědi dvou nejaktivnějších famfrpálových háďat!

Abdia Pythonissam: Jaký byl můj první dojem? Upřímně si to moc už nepamatuji, asi to bude tím, kolik potlouků jsem dostala, že z toho mám lehkou amnézii… – zamyslí se –
Určitě jsem měla lehké obavy, jelikož jsem extra nevěděla do čeho jdu, ale těšila jsem se. Byla jsem zvědavá, jak to probíhá, ale překvapilo mne to mile. Čekala jsem, že trénink bude hrozně vážný, ale nakonec s Vámi byla sranda, bavila jsem se. Nejvíce mne asi bavil zákaz jídla, což ne, že by mi vadilo, ale byla sranda si občas dát fazolku a pozlobit Tě. – zazubí se na Andru a podá ji kousek lékořice –
Vyzkoušet si všechny posty bylo fajn, ale nejvíce mne bavil odrážeč. Zkoušet pálit do všeho kolem, to je moje, a hodlám v tom pokračovat. – zasměje se – Také doufám, že se brzy přidám na zápasy a budu moci mlátit hlavně červ… Ehm… – odkašle si – Budu moci reprezentovat náš tým!
Také děkuji Tobě, že jsi byla alespoň na rok má kapitánka, a také děkuji, že jsi si na mne vzpomněla jako na jedno z nejúspěšnějších famfrpálových háďat. – podá Andře balíček lékořice a zmizí –

Lena Darwin: Nejdřív jsem se opravdu hodně těšila. Poté jsem se od pár starších zelených dozvěděla, že se ze začátku místo létání budu spíš důkladně seznamovat se zemí a většinu času budu trávit na ošetřovně. Samozřejmě jsem trochu znejistěla, ale na trénink jsem stejně šla. Ani nevíš, jak se mi ulevilo, když se hlavním terčem stala Ontarka! Nic proti Ontar, ale lepší bít do někoho jiného než do mě. To je přece logické, ne? – usměje se –
Z tréninku jsem měla celkem smíšené pocity, protože se mi moc nedařilo… Ale na další jsem se stejně přihlásila. Později mě famfrpál začal bavit a teď bych si bez něho svůj studentský život nedokázala vůbec představit!

Abdi i Leně děkuji za reakce… Nechť se vám v další sezóně potlouky vyhýbají!

Průběhy prvních tréninků si pamatuji dobře a můj dojem z nich nebyl zrovna pozitivní. Můj tým i týmy ostatních kolejí mi dají jistě za pravdu, když zmíním, že podmínky, za jakých hřiště reagovalo (nebo spíš nereagovalo), byly příšerné. Camrál si dělal, co chtěl (takže nedělal nic), potlouky nelétaly a zlatonky byly zřejmě stále schované v šuplíku našich chytaček. Hráči někdy nehybně seděli na svých košťatech, ač se snažili o pravý opak. Večer, kdy lektvary rozvahy z nějakého kouzelného důvodu nechtěly být připnuty na famfrpálový opasek, se stále opakuje v mých nočních můrách… Všechno však má svůj konec a ten měly i nepříjemnosti, které famfrpál provázely. Hřiště se opět stalo místem, kde potlouky lítají všude a trefují všechny, camrály opět byly mířeny do zad našich brankářek a zlatonky vesele poletovaly kolem všech hráčů… krom chytačů, samozřejmě. A lektvary? Ty začaly zase ničit játra všech famfrpálistů. Všechno bylo tak, jak mělo být!

V listopadu mou osobu čekaly dva týdny na léčebném pobytu. Magdarlene di Facittra, kterou Zmijozel zná jako svou nejlepší chytačku a zástupkyni, ostatní koleje ji spíš nazývají „ta, která to chytá za tři minuty“, byla pověřena hlídáním Hadí letky. Magda mi velice ráda a ochotně povyprávěla o dvou týdnech, kdy měla ty smrady zelený na starost.

V poslední sezóně se Andra oficiálně zbláznila a byla na dva týdny zavřena U Svatého Munga. Na tom by nebylo nic zvláštního, ovšem za předpokladu, kdyby se odznak famfrpálového kapitána neobjevil na mé hrudi. Těžko říct, zda to osud myslel ironicky nebo vážně… Ale bylo to tak. Najednou jsem měla odpovědnost nejen za sebe, ale za celý zmijozelský famfrpálový tým! Odstřelovače, chytače a střelce jsem musela hlídat, aby nežrali, pro brankáře jsem naopak musela zajistit pravidelný přísun jídla. A že to teda nebyla žádná sranda.

Na trénink jsem se chystala s malou dušičkou, celý den jsem si v duchu připravovala a sestavovala soupisku. Ono být kapitánem totiž není jen, že „přijdu na trénink, všem tam vynadám, že málo trénuji na IT, něco natrénuji a jdu spát“. Kolem jednoho tréninku je až příliš mnoho administrace a úkonů, neviditelných pro obyčejné lidi. A za to má rozhodně Andra pochvalu, protože tohle dělat před každým tréninkem… No, není divu, že skončila U Munga. U tréninku jsem nestihla ani myslet na nic jiného, jen jsem ho sledovala a hlídala, aby všichni dělali, co měli a už byl konec. Musím říct, že jsem si to užívala a hodně mě to bavilo, ale na druhou stranu je to opravdu vyčerpávající. Kapitán musí mít přehled o svých hráčích, o soupeři, musí znát milion malých drobností a až pak to je (alespoň pro mě) Kapitán s velkým K. A to Andra jednoznačně byla.

Po dvou týdnech jsem se vrátila. Byla jsem plná čerstvé energie a měla jsem spoustu nových nápadů jak zefektivnit tréninkový plán a jak být ještě hubenější.

Listopad se rozloučil a vlády se ujal prosinec. Mezi studenty oblíbený měsíc. Píšou se dopisy Fleutýnce, v kolejních místnostech to voní cukrovím (ve Zmijozelu to voní vším možným, jen ne cukrovím) a skoro každý má podezřele dobrou náladu. Prosinec však není oblíbeným měsícem famfrpálových kapitánů. Proč? Protože zápasy! V kalendáři se datum prvního zápasu nebezpečně přibližuje, kapitán zjišťuje, že všichni členové soupeřova týmu jsou stále naživu a že nejsou ani smrtelně nemocní. V sovinci nachází kapitán zprávy začínající (a vlastně i končící) slovy „sorry, na zápas nepřijdu“. Ty pozitivnější zprávy znějí: „Hele, ještě nevím, dám ti vědět hodinu před zápasem.“

Zápas s Havraspárem
Ráno vstávám s mrmláním, že první zápas v sezóně zase hrajeme my. A tentokrát rovnou s největším rivalem. Výborně. O hodinu později se začínají trousit první hráči. Zdá se, že mé rády ignorují a těší se, až bude zápas ukončený a budou si zase moci lehnout. Chytačka je nabádána, ať chytí zlatonku před průletem.

Čas vzletu. Spokojeně sleduji, jak všichni zkušeně letí vzhůru a dělají přesně to, co mají. I naše brankářka Astoria, která měla svou zápasovou premiéru, předvedla, že ví jak správně ucpat bránu. Jen chytačky se prvních třicet minut flákaly a potulovaly se nebezpečně blízko Rosmertina stánku…

Zápas byl velice vyrovnaný, na můj vkus až moc. Necelou minutu před desátou hodinou ranní dostala chytačka Magdarlene di Facittra ránu potloukem od havraspárské odrážečky. Hned nato se zlatonka tkvěla v dlaních právě Magdy. Zmijozel si tak ukořistil svou první výhru.

Zápas s Nebelvírem
O týden později nás čekal další zápas. Tentokrát s Nebelvírem. Na tento zápas se evidentně nikdo netěšil, protože naše sestava, ačkoliv stále velmi rozrostlá, byla o něco méně početnější než obvykle. Někteří se navíc zdrželi u pečení cukroví a dorazili o několik minut později než měli… Fuj!

Zápas probíhal tak, jak vždycky probíhá, když na druhé straně hřiště létají hráči s červenými dresy. Podezírání z podvádění a z toho, že jsme nebelvírské chytačce schválně zasekali a zničili hřiště. Obvinění z toho, že nepřemýšlíme, mi navždy bude znít v hlavě.

Zápas to byl dlouhý. „Magdička nemá svůj den?“ tak zněla poznámka Esmeraldy Milagrosa. Magdička asi skutečně neměla svůj den, Cisska však ano. Narcisse stačila jen chvilka na koštěti, aby polapila zlatonku a zajistila tak svému týmu výhru… další!

Zápas s Mrzimorem
Čekala nás skoro měsíční pauza od zápasů. Vánoční svátky všichni přežili ve zdraví, nikdo nepřibral, Zmijozel byl zkrátka perfektně připraven na poslední zápas. Na Tři krále bylo připraveno sedmnáct králů a královen oděných do zelena k boji proti Mrzimoru. Nikdo z nás netušil, že právě zápas s Mrzimorem bude pro naši kolej tak osudný. Transparent „Šoupni jim ho tam“, koupený od studenta žluté koleje, navždy změnil pohled na střelecký um. Mrzimorští zřejmě nemají nejmenší ponětí, co způsobili…

Zpět ale k zápasu! Prohráli jsme. Mrzimorská kapitánka, která z nějakého důvodu (Magdo!) nebyla zamčená v severní věži střežená ukrutným drakem, si vesele poletovala na famfrpálovém hřišti a i přesto, že do potlouků, které na ní zelené odstřelovačky pálily, byly zatlučeny rezavé hřebíky (kdo je tam dal, nevím, fakt), se jí podařilo chytit zlatonku. Mrzimoru gratuluju, vůbec vám to ale nepřeju.

Vášniví famfrpálisté mají jistě přehled o tom, kdo kolik zlatonek polapil. Zmijozelská první chytačka, Magdarlene di Facittra, má na svém kontě tři zlatonky z utkáních proti Havraspáru, dvě lapila před nosem chytačům z Nebelvíru. Ale co zlatonky ze zápasů proti Mrzimoru? Ani jedna, přátelé! Zeptala jsem se hráčů ze zmijozelského týmu na jejich názor, proč Magda zlatonky nechytá, jakmile jsou našimi soupeři žlutí. Odpověď se mi podařilo vymámit i z několika hráčů jiných kolejí. Všem respondentům patří můj velký dík za pohotové a trefné odpovědi! A Magdě přeji příjemné počtení a doufám, že se nad sebou zamyslíš!

Hannabell Cavanaugh: No, jsou v tom přece jen úplatky! Jak je totiž jinak možné, že pokaždé,  když hrajeme s Mrzimorem, tak jsou na pravé straně hřiště, kde vždy žhne sluníčko v jejich prospěch, a i když má Magdička ty nejlepší sluneční brýle, tak je stejně oslněna natolik, že v záři těch slunečních paprsků se zle odhaduje místo, kde se zlatonka na hřišti zrovna nachází, to víme přeci všichni. Ale uznej sama, že ty úplatky musí být obrovské, protože minimálně čtyři sezony obsazují pravou stranu hřiště oni! S tím by se mělo něco udělat!

Astoria von Pens: Já jsem v šoku! Informace se tu šíří rychlostí blesku, ale že by něco zůstalo mezi pár lidmi? Nedá se nic dělat, musí se s pravdou ven. Už jen kvůli tomu, aby se o ní nešířily lži typu, jestli není podmáznutá. Magda má chlapa! Není to ale nikdo z Mrzimoru, ale jde o chytrého, mocného, statného, okouzlujícího sympaťáka z Kruvalu. Bohužel byl zaneprázdněn natolik, že mohl přijet pouze na zápas s Mrzimorem, aby podpořil naší Magdičku. Při pokusu obou chytaček chytit zlatonku, udělal něco, co neměl. Usmál se na Magdu, ona ztratila najednou soustředění a už to bylo. Zlatonku měla v rukavici Jenny… Rada zní: Partneři by neměli být přítomni na zápasech, ve kterých o něco jde! -dlouhý a intenzivní smích-

Inees Rut Gowstring: Magda je i přes zelené zmijozelské srdce nesmírně hodný člověk a kdyby jim tu zlatonku nenechala, tak už nikdo. Soucit občas zavítá na famfrpálové hřiště.

Narcisse Cinerea: Zaslechla jsem, že po zápase Zpytihněv hrozně brblal, že prohrál sázku a přišel o všechny našetřené srpečky za celý rok, které našel neustálým prohledáváním podlahy naší kolejní místnosti. Vsadil se s někým o naši výhru, prý o ní naprosto nepochyboval, „vždyť je to jenom Mrzimor“… Nevím teda, kdo proti němu stál, ale všimla jsem si, že Magdě v majetku přibyly nové šaty. Má to souvislost? Třeba jo!

Jagga Viggo: Magda a úplatky? To nepřipadá v úvahu, protože to by se vědělo. Magda je totiž sluníčko, určitě by se s námi rozdělila.
Myslím, že příčinou Magdiných těžkostí je žlutosvit. Magda prostě zlatonku na pozadí žlutých mrzimorských dresů nevidí a za celou dosavadní famfrpálovou kariéru se to bála říci kapitánce, aby kvůli takové prkotině nebyla, v tom lepším případě, vyloučena z týmu nebo v tom horším případě… ale vždyť všichni znají naši kapitánku, tak si to domyslí…

Samantha Aileen Massey: To je jasné. Mrzimorští jsou taková sluníčka, že se proti nim prostě hrát nedá. I střílet góly jsme proti nim měli (no, měly) problém, jak nám svítilo do očí. No a jak je ta zlatonka zlatá, tak ji Magda snad ani vidět nemůže. Myslím si, že to není fér a Mrzimor by měl zvážit změnu barvy.

Hayden Folivora: Jsem rád, že s touto otázkou jdeš přímo ke mně, protože jako k šéfredaktorovi Hadího krále se ke mně dostane spousta podložených i nepodložených informací. Nejčastější informace, která se ke mně dostává je, že je Magda členkou sázkařského gangu skřetů, kteří vsází velké peníze na velmi nepravděpodobné výsledky famfrpálových utkání, přičemž pak vyhrávají horentní sumy. Otázkou je, co na Magdu mají, že se k nim přidala. Skřetí přesvědčovací metody mohou být občas velmi drsné.

Zpytlehněv Zďáblíkov: Je to jednoduché. Zmijozel si vzal k srdci dobrou strategickou radu, která byla nedávno zmíněna v ředitelně a to „nenasazovat na hřiště ty nejsilnější hráče, protože to vůči ostatním není fér“. Ve Zmijozelu je samozřejmě problém, že my nemáme slabé hráče, které bychom mohli nasadit a tak se to Magda pokouší kompenzovat alespoň tímto způsobem. Pokouší se chytit každou pátou zlatonku, kterou uvidí, a u ostatních se okatě dívá jinam. Takhle proti ní mají ostatní alespoň nějakou šanci.

Elaine Robillard: Domnívám se, že milostnou aféru s mrzimorským studentem můžeme vyloučit. Freddy Reddy, nový mrzimorský prefekt a známý to proutník a lovec starších studentek, tahal za sebou po dvorku dřevěného jednorožce v dobách, kdy už Magda zlatonky chytat přestala. Spíš si myslím, že někdo z Mrzimoru poskytl rozhodci klíč k mrzimorskému trezoru výměnou za to, že vypustí další zlatonku, až to Magda nebude čekat. A sama víš, jak jsou nové zlatonky drahé, zvlášť, když se kupují za cizí peníze!

Jarrq Miekkala: Podplacená? Podívej se na jejich konto, Magda by se snad tak lacino nedala, ne? Takže buď a) mají někoho, kdo během zápasu Magdu trefuje matoucím kouzlem, b) Magda nevěnuje před zápasy s Mrzimorem dostatečnou péči svým vlasům, nebo c) je Magda ve skrytu duše strašně, strašně dobrosrdečná a chce těm žlutým dopřát aspoň nějakou útěchu, když si to oni sami neumí jinak zařídit. Víš jak, pohár nemají, tak ať mají aspoň tu zlatonku, no.

Annya Liddle: Magdiška nechytá, protože si plete mrzimorské hráče se zlatonkou a létá jiným směrem, než má. Přeci jen mají žluté hábity a z dálky to vypadá jako zlatá. Takže než jí dojde, že se honí za  chudákem z Mrzimoru, tak chytačka druhého týmu se už sápe po zlatonce, která má být naše.

Sooyeon Choi: Všem je záhadou, jak je možné, že nejrychlejší chytačka na celé škole nedokáže chytnout zlatonku proti Mrzimoru. Hodně studentů říká, že to může být rozpoložením hřiště, kdy je Zmijozel otočen čelem ke sluníčku. To hráče oslepuje a znevýhodňuje v zápasu. Již třetím rokem hrajeme s Mrzimorem čelem ke sluníčku. Zda to je podplacením, o čemž pochybuju, protože Mrzimor nemá peníze na vyhazování do podplácení pana Nejvyššího, neboť své peníze nejčastěji investují do vyhaslého krbu. Legenda však praví, že naše Magduška ráda laškovala se studenty kolejí pro získání výhod ve všech ohledech. Třeba se jí jeden šťastlivec trochu vymkl z rukou a skončilo to nějakou krátkou milostnou aférkou! Po chycení zlatonky během zápasu proti Mrzimoru si mohla Magda uvědomit, že na pozici chytače není on, ale ona a pěkně ji podvedli!

Loralei Silwerin: Magda je pravá zmijozelská hadice, rozhodně by se nenechala podplatit, kdyby to něco nevyneslo pro nás. -usměje se- Já mám takovou teorii. Mrzimorští jsou taková zářivá sluníčka, úsměv sem, úsměv tam, dokonale nás oslní. A v tom je ten kámen úrazu. Určitě celý mrzimorský tým používá zubní pastu pro zářivý úsměv a tím Magdičku naprosto zmatou. Stačí záblesk oslnivého úsměvu a Magda se žene úplně jiným směrem a tím pádem má mrzimorská chytačka volné pole. –směje se-

Marguerita Laux: Je jedno proč, ale rozhodně udělá ŠFM zajímavějším! Andro, co když tu Magdu přeci jen málo krmíme? Vlastně… krmí jí někdo?

Aya Watanabe: Dle mě v tom není nic jiného, než náhoda a štěstí. Štěstí přeje připraveným, možná je Magda vždy méně připravena na zápas s Mrzimorem, protože je třeba pokládá za méně nebezpečné a nakonec je opak pravdou. A nebo ji rozptylují mrzimorští chlapci svým šarmem, ona se nesoustředí na Zlatonku a bum! Za necelou půlhodinu už ji má Jenny a Magda zas nic. Chtělo by to takové ty klapky na oči, jako mají ti koně u mudlů, co táhnou kočáry s turisty.

Angela QuickBow: Chceš slyšet můj názor, jo? A víš co? Já ti to říct nemohu. Kdybych ti to totiž řekla, tak bys zjistila, že za to mohu já, protože Mag vyhrožuju, že ji trefím potloukem, pokud tu zlatonku chytne!
Říkáš si, proč ji vyhrožuju, když nejsem z Mrzimoru? No, mám přece supertajnou dohodu se supertajným žlutým studentem, který mi zajišťuje pravidelné dávky mrzimorské čokolády do mých zásob. Podmínkou je, že Magda nesmí nikdy chytnout jejich zlatonku, jinak budu muset všechny čokošky vrátit. Víš, co by to bylo? To by mě zruinovalo!

Jenny Layla Gilesová:  Možná si to své štěstíčko Magda vyplýtvala na zápasu s Nebelem a Havrem a na nás už jí nezůstalo…A tak došlo už na souboj chytačů, kde ani na jedné straně štěstíčko nestálo.
Další mou teorií je, že se Magda zakoukala do našeho nového prefekta Freddyho, který na tribuně s nadšením vykřikoval, abychom ho tam šoupli. A jak se věnovala Freddymu, tak jsem mezitím já stihla tento rok šoupnout zlatonku do kapsy dřív než Magda. Ale jak tomu bylo rok předtím, kdy tady náš Freddy nebyl, jo, to už těžko říct. Možná v tom minulém roce došlo na již zmíněnou teorii o vyplýtvaném štěstíčku.­

Andra Tigers: Tři roky jsem byla kapitánka. Zlatonku s Mrzimorem jsme nechytili třetím rokem. Náhoda?

Nebelvír versus Mrzimor
Týden na to, ačkoliv Zmijozel už žádný zápas nečekal, se spousta zelených sešla na famfrpálovém hřišti. Právě zápas mezi Nebelvírem a Mrzimorem měl rozhodnout, zda prvenství obhájíme nebo ne. Po třiceti sedmi minutách bylo rozhodnuto o konečném pořadí famfrpálového mistrovství. Tým Zmijozelu bude zavražděn, protože se nacpával u Rosmerty a myslel si, že to nevidím nebo co zvítězil! Zase!

Ačkoliv si všichni mysleli, že boj o famfrpálový pohár skončil právě v den posledního zápasu, opak byl pravdou. Ani na závěrečné slavnosti nebylo jasné, zda pohár dorazí do rukou, do kterých patří… Jelikož ale zlo vždycky vítězí nad dobrem, famfrpálový pohár se nakonec na římse vedle ostatních pohárů objevil.

Nezbývá nic jiného než za famfrpálovou sezónou Zimou 2019 udělat poslední tečku… a jít na IT.

Pro Hadího krále
Andra Tigers

Jako první jsem vyzpovídala Adachi Hirai, která si zrovna pilně procvičovala slovíčka z korejštiny. Adachi by mohla být velice nadějnou hráčkou, kdyby na hřišti neustále nenarušovala morálku. Ale i přesto, že její kapsy přetékají fazolkami, se jí obstojně daří zejména na postu střelce.

Andra Tigers > Ahoj! Díky, že sis na mě udělala čas. Můžeme začít?

Adachi Hirai> Můžeme!

Andra Tigers > Výborně! – zalistuje ve svých poznámkách – Není to tak dávno, co jsi poprvé seděla na koštěti… Jaký byl tvůj pocit z prvního kolejního tréninku a prvních vteřin ve vzduchu?

Adachi Hirai > Bylo to něco úžasného! Měla jsem určitý pocit sebejistoty a svobody, na který nikdy nezapomenu. Morálka v týmu taky nechyběla a od odrážečů jsem skočila v obvazech pouze jednou! Cítila jsem se vážně skvěle, když jsem konečně mohla použít koště taky na něco jiného, než je zametání…

Andra Tigers > Jo, svoboda je skvělá věc! A ty… – přimhouří oči – Ty jsi zametala koštětem? Jak jsi mohla! Měla jsi šanci vyzkoušet si tři posty: střelce, odrážeče a brankáře. Který z těchto postů ti přijde nejnáročnější a který tě nejvíce bavil?

Adachi Hirai > – nevinně se usměje – Teď, když si vzpomínám, já na zametání vlastně používala radši smetáček! Každopádně z postů mi přijde nejnáročnější a i zábavný asi odrážeč, ale kdybych si měla vybrat, co mě baví víc, tak spíše střelec! Kdo by nechtěl střílet góly? A vlastně když se to tak vezme, tak také pálím do protihráče, jenom z toho není taková radost, když se do něj trefím…

Andra Tigers > – kývne hlavou – Ano, praštit si do hlavy brankářky není na škodu… a pokud ho svou ranou shodíš, platí pravidlo: žádný brankář – dobrý brankář!  Máš ohledně tohoto sportu nějaké vysoké ambice? Chceš se stát nejlepší hráčkou v bradavické lize, nebo tvé cíle směřují úplně někam jinam?

Adachi Hirai > Zatím jsem o tom moc nepřemýšlela, ale už mě napadl takový menší cíl, že by bylo hezké, kdybych na každém postu měla něco přes 20. úroveň a výš, takže tohle je pro teď můj cíl. Navíc, nejsem si jistá, jestli bych dokázala předčit nejlepší hráčku a zmijozelskou kapitánku tady na hradě. – mrkne –

Andra Tigers > – uznale kývne a spokojeně zabručí – Mám tu poslední otázku… velice záludnou. – přimhouří na Hirai oči – Co je tvé oblíbené jídlo?

Adachi Hirai > – důkladně odpověď promýšlí, aby nebyla její poslední… – No přece… vesmírná energie! Je zdarma, všude kolem nás, bez kalorií a netloustne se po ní. Pro famfrpálového hráče jako stvořená!– usměje se a oddechne si, ale později to budemuset zajíst banány v čokoládě…–

Andra Tigers > Výborná odpověď! – usměje se, ale trochu podezřívavě – V noci tě budu sledovat. – šeptne –

Sooyeon Choi stačil jeden trénink, aby byla její famfrpálová kariéra jistá. Na postu odstřelovače je velice nebezpečná (hlavně sama pro sebe) a všichni na hřišti se třeseme, aby další potlouk, který Soo vyšle, nemířil na nás. Po tréninku, když jsem si Soo zavolala, abych s ní prohodila pár slov, jsem tedy nesundávala přilbu ani chrániče.

Andra Tigers > Ahoj, Soo. – sleduje pálku, kterou si Soo přinesla s sebou – Tu pálku bys mohla zahodit. – počká, až Soo s kyselým výrazem odhodí pálku –

Andra Tigers > Dobře. Jsi připravena?

Sooyeon Choi > Jsem!

Andra Tigers > Skvěle! Není to tak dávno, co jsi poprvé seděla na koštěti… Jaký byl tvůj pocit z prvního kolejního tréninku a prvních vteřin ve vzduchu?

Sooyeon Choi > Bylo to skvělé! Ještě předtím, než jsem samozřejmě vstoupila poprvé na tréninkové hřiště jsem trénovala létání na koštěti na letové ploše a párkrát vrazila do stromu, což nebylo zrovna příjemné. Pocit to byl náramný! Famfrpál je skvělá hra utužující kolektiv a dobrá nejen pro fyzickou, ale i psychickou stránku. – poukáže na modřiny z tréninku, které jí způsobuje jejich milovaný pokladník –

Andra Tigers > Stromy občas dokáží pořádně zavařit. Já sama to znám, když jsem tuhle šla… no… nic. – starostlivě si prohlédne modřiny –Pokladníkovi to oplatíš, neboj! – mrkne do poznámek – Máš ohledně tohoto sportu nějaké vysoké ambice? Chceš se stát nejlepší hráčkou v bradavické lize, nebo tvé cíle směřují úplně někam jinam?

Sooyeon Choi > Určitě se chci stát jednou z nejlepších hráček famfrpálu! Nejvíce mě láká post odražeče, protože způsobuje bolest ostatním protihr… víš co? Důvod můžeme vynechat. – zasměje se – Chci být všestranným studentem, být skvělá ve škole a ještě lepší na hřišti, doufám v to, že se příští rok dostanu do týmu. – mrk mrk –

Andra Tigers > Být skvělá ve všem je správný zmijozelský přístup! – uznale kývne hlavou – A jestli mi v sovinci přistane dost velký úplatek, místo v týmu samozřejmě máš. – upije ze sklenice – Aniž bys soudila podle toho, který post sis vyzkoušela a který nevyzkoušela, nebo který tě nejvíc bavil či nebavil, zkus mi říci, který post je podle tebe nejnáročnější?

Sooyeon Choi > Nejnáročnější je pro mě 100 % chytač. Sice se nemusí zajímat o hru, ale právě na nich záleží, zda tým vyhraje, a nebo prohraje. Má za úkol chytit tu malou zákeřnou zlatou věc jménem zlatonka, setřást chytače z druhého týmu a vyhnout se překážkám. To je pro mne dosti těžké.

Andra Tigers > – kývne, odmlčí se a podívá se zpříma na Soo – Co je tvé oblíbené jídlo?

Sooyeon Choi > – podívá se jí zhluboka do očí – Já nejím! Jídlo je pěkně odporná věc a nevím, kdo tu věc vůbec vymyslel… pche… za koho mě máš! – hodí si do pusy Bertíkovu fazolku –

Události, které následovaly, nejsou známy.

Arizona McBaker je velice pilná studentka, není proto divu, že když jsem ji vyrušila během jejího studia v knihovně, byla značně nevrlá.

Arizona McBaker > Co chceš?

Andra Tigers > No, ten rozhovor, jak jsme se o něm tuhle bavily…

Arizona McBaker > Pořád někdo něco chce. Člověk ani v klidu studovat nemůže… – mrmlá – Tak dělej, ať můžu dopsat ten úkol.

Andra Tigers > – s pozdvihnutým obočím přehlédne Arizonin prázdný pergamen a několik šachových figurek – Není to tak dávno, co jsi poprvé seděla na koštěti… Jaký byl tvůj pocit z prvního kolejního tréninku a prvních vteřin ve vzduchu?

Arizona McBaker > Popravdě? Příšerný! – zasměje se – Měla jsem pocit, že ten kus dřeva mě prostě nemůže udržet ve vzduchu a já každou chvíli sletím jak švestka! Ale jak trénink postupoval, začala jsem si zvykat a už se nebojím! – prohlásí pyšně –

Andra Tigers > Jsou tací, které ten kus dřeva opravdu neunese…Jak jistě víš, famfrpál je jednou z nejatraktivnějších aktivit na zdejším hradě. Proč myslíš, že tomu tak je? Proč studenty famfrpál tolik baví?

Arizona McBaker > Nóó, vždyť je jednoduše skvělý! Ale podrobněji? Určitě s tím má co dělat ten adrenalin a pocit svobody z létání na koštěti a taky ta jistá soutěživost, že? A když to všechno zkombinuješ, tak máš jednoduše něco skvělého. Jen toho jídla by mohlo být víc… – zašklebí se –

Andra Tigers > Souhlasím. S tím posledním teda ne, jídla by víc být nemohlo a ani nebude. Měla jsi šanci vyzkoušet si tři posty: střelce, odrážeče a chytače. Který z těchto postů ti přijde nejnáročnější a který tě nejvíce bavil?

Arizona McBaker > – trochu naštvaně se na Andru zamračí, ale pokračuje dál – Hm, nejtěžší mi asi přišel chytač – celá ta věc okolo hledání malilinkatého míčku je poměrně složitá a je super těžký dosáhnout nějakých výsledků, nebo minimálně ze začátku. – na chvilku se zarazí – Asi… asi to bude ale remíza mezi chytačem a střelcem, co se týče těch, co mě nejvíce bavily… – zazubí se – Každý má v sobě nějaké kouzlo. Jen u toho odrážeče jsem ubližovala spíš sobě, takže to mě trochu odradilo! – zasměje se –

Andra Tigers > Chytač je opravdu výzva, to ano. Ale když vydržíš, výsledky pak stojí za to – usměje se – A u odrážeče se neboj, jakmile se dostaneš do stavu, kdy začneš ubližovat víc ostatním než sobě, začne tě to taky bavit. Mám na tebe poslední otázku… Co je tvé oblíbené jídlo?

Arizona McBaker > – po její otázce se jí dlouze zahledí do tváře a znejistí – Chuť… vítězství… – zašeptá nejistě po chvíli –

Andra Tigers > To je odpověď! Výborně! – nadšeně si zapisuje ta slova do notýsku – Ari, moc ti děkuji za rozhovor a doufám, že chuť vítězství brzy okusíš společně se zmijozelským týmem!

Na famfrpálovém hřišti potkáváme povětšinou dívky, takže když už nějaký chlapec na hřiště zamíří, je z toho slušné pozdvižení. Musela jsem si na Lucase Redferrum chvilku počkat, až ho děvčata uvolní ze svých spárů. Nebudu vám lhát, čekala jsem dobrých deset minut, než jsem zahlédla běžící siluetu ztrhaného a zjevně zoufalého Lucase. S chápavým výrazem a bez chytrých poznámek jsem se pustila rovnou do rozhovoru.

Andra Tigers > Jak jistě víš, famfrpál je jednou z nejatraktivnějších aktivit na zdejším hradě. Proč myslíš, že tomu tak je? Proč studenty famfrpál tolik baví?

Lucas Redferrum > – poškrábe se na hlavě – No, atraktivní je z několika důvodů, jedná se o kolektivní sport, parta, sranda, různé poňoukání, to k tomu patří a je to mnohem zábavnější, než dokola procházet Ďáblovu jámu, kde jsem sám.

Andra Tigers > – pokýve hlavou – Ano, ano… Famfrpál je rozhodně příležitostí, kde se můžeš seznámit a „otrkat“ s lidmi. – upije ze své sklenice – Máš ohledně tohoto sportu nějaké vysoké ambice? Chceš se stát nejlepším hráčem v bradavické lize, nebo tvé cíle směřují úplně někam jinam?

Lucas Redferrum > Popravdě zatím nevím, kam se budou ubírat mé kroky dál. Nechci dopředu hlásit, že chci být budoucí kapitán koleje a postupně se dostat do profesionální ligy, zatím si famfrpál jen užívám, baví mě to a to je podle mě důležitější, než si dát za cíl nějakou nedosažitelnou příčku. Ale musím říct, že pokaždé, když můj camrál proletí obručí, je to úžasný pocit.

Andra Tigers > To je zdravý přístup. – uculí se –A s tím camrálem ti rozumím, taky mám vždy ohromnou radost, když vidím, jak po mé střele skóre narůstá… a že už famfrpál hraju nějakou dobu. – zasměje se – Aniž bys soudil podle toho, který post sis vyzkoušel a který nevyzkoušel, nebo který tě nejvíc bavil či nebavil, zkus mi říci, který post je podle tebe nejnáročnější?

Lucas Redferrum > Zatím jsem nastoupil v tréninku na pozici odrážeč, brankář a střelec, k chytači jsi mě ještě nepustila. – zašklebí se – Nejtěžší je podle mého nováčkovského uvážení asi brankář, mně to teda vůbec nešlo. No a střelec… – uchechtne se – …tam jsem se našel. O tréninku se k střelám nedostanu tak často, jak bych chtěl, ale když už, tak se toho snažím využít a to mě prostě baví. Za mě střelec je top pozice. Každý, kdo kdy vystřelil a trefil obruč, mi musí dát za pravdu. – zasměje se –

Andra Tigers > Naprosto s tebou souhlasím, střelec je úžasný post! – usměje se – Pokud máš pro strach uděláno, chytač bude na příštím tréninku tvůj. –odmlčí se – Mám tu poslední otázku… Co je tvé oblíbené jídlo?

Lucas Redferrum > Pod hrozbou zlé kapitánky zmlácení koštětem mám zakázáno jíst cokoliv.

Andra Tigers > – uznale pokýve hlavou – Správná odpověď! Tímto ti děkuji za tvůj čas a odpovědi! – zaklapne blok a zvedne se k odchodu –

Lucas Redferrum > si pochutnal na Bertíkově fazolce.

Andra Tigers > – při zvuku přežvykování se prudce otočí a blýskne jí v očích – Já věděla, že si to koště mám vzít s sebou! – se zuřivým křikem se rozběhne za Lucasem –

Pro Hadího krále
Andra Tigers

Na kolejních trénincích se děje spousta krásných a nekalých věcí. Pokud máte s někým ze své koleje nevyřízené účty, někdo vám dluží peníze nebo vám snad někdo ukradl vaše oblíbené ponožky, kolejní trénink je místo, kde si vše můžete vyřídit. Pokud se dostanete na odrážeče, máte po starostech, prostě na dlužníka odpálíte potlouk. Když ho to nezabije, peníze vám určitě vrátí. Pokud díky vaší raně zhyne, vy se můžete radovat z jeho smrti a když budete rychlejší než vaši spoluhráči, můžete mu ukrást peněženku.

Pokud se vám nepovede dostat se na odrážeče, nezoufejte! Další možnost je střelec. Je však potřeba, aby vaše oběť byla na brankáři. A pak už jen stačí být dostatečně špatný střelec a trefit brankáře do hlavy. Nebo do zad. Ale hlava prý bolí víc.

Divili jste se někdy, proč je odrážeč a střelec oblíbenější než brankář a chytač? Teď už by mělo být jasno.

K tréninku patří taky vyvážená strava. A hráči na každém postu se evidentně stravují jinak. Zatímco chytač nejí skoro nic, aby byl co nejhbitější, brankáře můžete po chodbách zahlédnout s tunou čokolády v rukou, aby byl co nejmohutnější a mohl tak zabrat co nejvíce prostoru v bráně (ideálně svým tělem pokrýt všechny tři obruče).

Ke stravě se taky váže nebezpečí v podobě hráčů z ostatních týmů, kteří se vás snaží otrávit. Když tedy vidíte na hřišti nádherně vypadající čokoládový dort, rozhodně ho nejezte, protože by to dost určitě bylo to poslední, co kdy pozřete.

Když poctivě dřete a už nejste úplný amatér, získáváte možnost zúčastnit se zápasu. Jste nadšení, myslíte si, jak skvěle pomůžete týmu, jak chytíte zlatonku během pěti minut, naházíte do soupeřových branek padesát gólů, nebo naopak oněch padesát gólů úspěšně chytíte, či jak vámi mířený potlouk přiletí rovnou do úsměvu soupeře a vyrazí mu všechny zuby. Ale ejhle! Zklamaní jste hned, jakmile se dozvíte, v kolik hodin zápas začíná. Ano, je to smrtelná devátá hodina ranní. Místo toho, abyste si v klidu, když už je konečně víkend, poleželi v peřinách, musíte odkopat teplé pokrývky a utíkat na hřiště. Když se přestanete klepat zimou a trochu se rozběháte, začnete se klepat nervozitou, protože si uvědomíte, že celý zápas můžete pokazit. Vnitřnosti se vám sevřou a vy začnete přemýšlet, jestli by vám nebylo lépe na tribuně s třásněmi a vlaječkami v barvách své koleje. Chcete najít podporu v ostatních členech svého týmu, ale ti se třesou stejně jako vy. Kapitána raději ani neoslovujete, protože nervózně pobíhá po šatně a koštětem udeří každého, kdo se na něj odváží promluvit. Nakonec však přece jen po boku svých spoluhráčů vyletíte do vzduchu a zápas začíná. Jenom zmatek. Na jakým že to jsem postu? Mám odpálit ten camrál? Jaktože nemám chytat zlatonku? To vadí, když jsem brankář? Hele, potlouk, au! O několik minut, hodin, dní, let se vracíte zpět do šatny. Vaše nálada může být buďto skvělá, protože váš tým vyhrál, nebo špatná, protože váš tým prohrál, nebo hodně špatná, protože váš tým prohrál kvůli vám. A vy se ani nestihnete dostat z deprese a sníst kilo čokolády, protože hned příští týden je další zápas a vy tyto strašné chvíle zažíváte znovu.

Famfrpál je zábava.

Patříte mezi šílence s koštětem? Nebo radši sedíte za knihou a na hřiště přijdete jen se záminkou dobrého jídla v Rosmertině stánku?

Pro Hadího krále
Andra Tigers