Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. Tak začneme tím hájem, protože tak to bylo. Prostě jsme byli v háji. Ale všeho do času…

Nebyl to ani máj a rozhodně ne první. Jediný pták, co se kolem potloukal, byla nějaká opelichaná sova, která nesla k hradu dopis. A zmijozelská výprava se pomalu srocovala u hájenky, kde čekala na lesnici. Bylo štěstí, že vůbec přišla, protože celou dobu, co ve Velké síni rozdávala vstupenky, vypadala dost použitě.

Zatímco Zmijozelští čekali, krátili si chvíli konverzací s Hlavou 12, která intenzivně žvýkala červa žvýkačku. Mimochodem… věděli jste, že když Hlava na kůlu něco sní, propadne jí to krkem a skončí to na zemi? (Poznámka: Nezapomenout jako školní trest udělovat studentům úklid pod lesními Hlavami.)

Po nějaké době se připojila i lesnice, která hned všechny zpravila o tom, co se v lese děje. Nebyl to Jeníček s Mařenkou, co okrádali nebohou stařenku o střechu nad hlavou, ani brutální myslivec, který by páral chráněným vlkům bříška a pak je házel do studny. Byly to dýně. Ano, přátelé, jak nečekané v této předhalloweenské době. Dýně!

Jakmile jsme prošli skřípající bránou (Věřte mi, opravdu vrže schválně. Jak jinak by člověk věděl, že někdo leze dovnitř, nebo nedej Merlin ven?), neviděli jsme nic podezřelého, a tak jsme se vydali za nosem po jedné z lesních cest mířících do hloubi lesa. Tu a tam někdo něco sebral, tu a tam někdo viděl podivná světýlka. Teprve až po nějaké chvíli se jedna z odvážných studentek rozhodla prohledat křoví, kde našla ležet… dýni. Úplně obyčejnou dýni. Pro tohle jsme přišli?

Po chvíli debatování několik slečen seznalo, že bude fajn dýni sebrat a donést do školy na výrobu polévky. Když ji začaly slečny nadzvedávat, kolem se objevil celý gang dýní. Tyhle už nevypadaly ani mírumilovně a ani neškodně. Cenily na nás vydlabané ksichtíky a vypadalo to, že nás brzo sežerou. Nějakou dobrou duši napadlo, že je zneškodníme uhašením plamínku, ale voda skončila nejen na jedné ze členek výpravy, ale u dýní se vypařila. Dalším „skvělým nápadem“ bylo použít vznášecí kouzlo, tím ovšem byli vyrobeni létající dýňoví zabijáci. Za jiných okolností by to bylo super, ale teda beze mě. (Možná by tomu mohla včas zabránit lesnice, kdyby u jednoho stromu intenzivně nestudovala lišejníky. Zlé jazyky však tvrdí, že strom byl poslintaný a ozývalo se od něj chrápání.)

Úprk byl více než na místě, a tak jsme vzali nohy na ramena. Někdo se rozběhl k jezeru (protože proč nevypařit celé jezero), někdo do lesa, a tak se stalo, že jsme nakonec běželi tak nějak napůl tam a napůl onam. Naštěstí také všichni společně. Běželi jsme a běželi, co nám síly stačily, až jsme doběhli k podezřele vypadající polorozpadlé chajdě. A co je děsivějšího, než být sežrán agresivními dýněmi? Být sežrán něčím, co obývá chajdu. Ale získá nám to pár minut existence navíc. Možná.

Když jsme do chajdy vlezli, nikdo tam nebyl. Aspoň podle několika jedinců, kteří nepočkali a nepřivykli scéně, která se naskytla! Hned na druhý pohled jsme viděli (někteří z nás už na ten první) v rožku hromadu dýní a ve druhém malého čaroděje u velkého kotle, který se intenzivně snažil cosi uvařit podle zahumusené příručky.

Jako správní skauti hadi jsme nabídli pomoc, ale tu náležitě odmítl. Namísto toho nám koktavě začal vyprávět, jak se snaží o tu nejlepší dýňovou polévku široko daleko, ale vždy když dojde na zaklínadlo, tak to v kotlíku pufne a vyletí agresivní magické dýně, které postupně zamořují les.

Nenechali jsme se odradit. Hned několik rukou najednou sáhlo po kuchařce, kterou začaly nejen ruce, ale i oči studovat. Našli jsme něco, co bylo trochu znepokojivé, ale neodradilo nás to…

Zaklínadlo pronést musíš,
skvělou manu potom zkusíš!
Čtyři verše jenom má,
ňamka je pak výborná.

KAŇKA 

Co naplat, i daly se slečny do odstraňování kaňky, kterou nejprve rozšmrdlaly snad úplně všude po kuchařce, i tam, kde ještě nic nebylo, ale mělo to i pozitivní stránku věci – krom žloutenky typu A našly zbytek zaklínadla!

Vymysli je, to není záhada,
důležitá je jen tajná přísada.
Přísadou tajnou je velké NIC,
a ne, není to ta z Bradavic.

Slovo dalo slovo a na radu kuchařky a bez svolení úplně všech přítomných (lesnice, která zas někde studovala lišejníky, malého koktavého čaroděje a dýní, které se pomalu, ale jistě snažily dostat do domku) se zrodila naprosto magická chvíle. Tajnou přísadou je totiž LÁSKA. Naštěstí se nenašel žádný dobrovolník, který by prošel žaludkem a byla z něj láska, a tak lesnice cvičně z polospánku zkusila sen zamilovaných.

Merlinužel zamilované oči nestačily, a tak došlo na veršování.

V kotli už to hezky bublá,
nevařil ji žádný mudla.
Na dýni je třeba kudla
a pak tam hoď třeba pudla.

Co se stalo pak, nikdo nečekal. Normální by bylo, aby se pudlové vzbouřili a přidali se k dýňovému povstání, opak byl ale pravdou. Lektvar v kotli zabublal a začal do sebe všechny dýně z blízkého i širokého okolí vtahovat. Protože vtáhl nejen dýně, ale i nějaký nepořádek, ten pak zase s velkou slávou vyvrhl. Obsahoval výluh z děravých ponožek, myšek, ale i několika bylinek.

Věřte nevěřte, jeho chuť pak ale byla tak lahodná, že byl zlý čaroděj tak nadšený, že nám dal nejen ochutnat tu lahodu, ale také čokoládové teleportační bonbonky, protože s lesnicí by pořádně nehnulo ani pět požíračů žab. Až tak zajímavé ty lišejníky byly!

Co říci závěrem? Doma podle dnešního receptu vařit nezkoušejte. Ne vždy docílíte vylouhováním ponožek lahodné chuti. A jestli na vás něco útočí, nedávejte tomu křídla.

Dýňové sezóně 3× zdar!

Jména v článku nejsou cíleně z důvodu sklerózy autorky. Věřím, že se všichni ke svým činům doznají v komentářích a dotvoří tak atmosféru výpravy.

Pro Hadího krále
Barbara Arianne Lecter

My, co jsme vyrůstali na „starém famfrpálu“ rozhodně nejsme staří, ale zkušení. A svou zkušenost jsem se rozhodla potvrdit černé na bílém ziskem magíka, který byl od mé výchozí pozice asi tak daleko, jako je škrkna od přátelského pokecu během vaření drahého lektvaru. Naštěstí si nemůžu pamatovat všechno, a tak se musíte smířit s tímto tvrzením bez hmatatelných důkazů.

Jelikož jsem nevlastnila ani magíka „Těžko na cvičišti…„, rozhodla jsem se spojit příjemné s užitečným a výhledově získat oba. A tak začala má strastiplná cesta plná (ano, dvojitě plná!) strávených hodin na hřišti, experimentování se zkušenostmi a získávání cenných rad od všech, kdo byli ochotní mě ještě na trénincích kolejních či individuálních poslouchat a sdílet své poznatky někomu z dob, kdy se ještě  sbírali čokoládoví trilobiti místo žabek.

Věděli jste například, že když trefíte všech 8 terčů v řadě, dostanete bodový bonus? Ne, že bych zrovna odražeče potřebovala, ale ty zkušenosti se hodily. A opravdu to na druhý pokus vyšlo. Volejte sláva a tři dny se radujme! Tak už jen asi 3000 zkušeností, dámy a pánové!

A když jsme u zkušeností, ono to s nimi není tak jednoduché. Když už se zdárně blížíte do cíle a máte 100 % na dosah ruky, tak je potřeba počítat s tím, že mám prostě jednu ruku ne tak dlouhou, jak by bylo třeba.
I přes všechny peripetie se ale dá říct, že jsem byla úspěšná. Vůbec jsem na trénincích nestřílela do vlastních řad, a právě díky tomu jsem úspěšně přelezla onu kýženou 15. úroveň. Sláva mi. A všem, kdo se mnou vydrželi, aby mi zodpovídali na divnootázky týkající se nového famfrpálu. Takže díky i vám!

Když jsou ale na poslední chvíli, poslední trénink, posledních pár minut statistiky proti vám, uvědomujete si, že na každém bodu záleží. Ne, že ne. A právě v těchhle chvílích je potřeba trocha toho štěstíčka, které když se unaví, sedne i na vola žábu. No a co si budeme, bylo to opravdu v poslední minutě, kdy se mi povedlo nemožné. Získat na stará kolena magíka „famfrpálová legenda“. A teď už si můžu jen masírovat sedinku od otlaků ze Zefyru a psychicky se připravovat na uhnání i toho druhého magíka…

Pár poznatků:

• Forcer opravdu není Zefyr. (Nezapomenout napsat Fleutýně o dárek, protože jsem byla celý rok hodná. Forcer jsem si koupila ke Dni dětí )
• Profesorské tréninky sice nejsou zajíc, ale přesto rády neohlášeně utíkají.
• 100 % není vždy 100 %. Ověřeno taháním z Jezera a získáváním zkušeností ve famfrpálu.

Pro Hadího krále
Legenda Lecter

Adventní okénko s číslem 20
Všechno někdy začíná, všechno někdy končí. Někteří už netrpělivě vyhlížejí dárky k  Salazarnáliím, jiní si užívají poslední otevřené okýnko v Adventním kalendáři Hadího krále a další zkoumají, co za šifru přijde dnes. Protože ale slavíme, že jsme potřetí došli až na konec, dnešní okýnko bude svým zadáním speciální.

Vymyslete tentokrát nějakou pěknou šifru vy pro nás. Zda si nějakou úplně vymyslíte, nebo zda použijete klasické známé šifrovačky, je jen na vás. Těšíme se, čím nás překvapíte!

Pokud jste po přečtení úkolu málem hrůzou spadli ze židle, máme alternativu. Pospojujte níže přiložený obrázek a vyhnete se tak šifrování!

Nezapomínejte také, že je možné posílat soutěž AKHK 2022 nebo zasílat tajné heslo, které během letošního kalendáře hledáme.

Splněný úkol zašlete do sovince Barbary Arianne Lecter, ale tentokrát – pozor! – do 20. prosince, 23.59 hodin.

Adventní okénko s číslem 18

Pohledy do kalendáře, a nejen toho adventního, říkají, že už je pomalu čas dohnat všechny resty. Dopéct cukroví a nazdobit perníčky, dokoupit poslední dárky, než nebude na Příčné k hnutí, a užít si všechno bez stresu. Během nákupů na mě ale vypadl kousek pergamenu. A já si za Merlina nemohu vzpomenout na to, co že to vlastně má být. Že by to byl nějaký kus nákupního seznamu? Ale na co jsem to jen myslela, že jsem ho nenapsala nějak lidsky? Asi už mi ty svátky lezou na mozek. Pomozte mi přijít na to, co že je to na pergamenu napsané.

Splněný úkol zašlete do sovince Barbary Arianne Lecter do 19. prosince, 23.59 hodin.

Adventní okénko s číslem 15
Ve sborovně voní čerstvě napečené cukroví a je nejvyšší čas, aby člověk začal balit dárečky. Jenže to by nesměli být někteří kolegové vtipálci (žejo, Dawsonko!!!), kteří očarovali balicí papíry! Představte si to – ve chvíli, kdy se jednoho dotknete, změní se na úplně opačnou barvu! Naštěstí jsem ve Šprýmech a kratochvílích za drobnou úplatu zjistila, jak se toho dá zbavit. Prý tahle šílenost přestane ve chvíli, kdy budou mít všechny dárky stejnou barvu. Ale na to budu potřebovat pomoc:

Chci, aby byly všechny dárečky v zeleném balicím papíru.
Ve chvíli, kdy se dárku dotknu, změní barvu na opačnou, ale co je horší, zároveň se na opačnou barvu změní i dárky těsně vedle něj.
Na kolik nejméně doteků a v jakém pořadí můžu změnit barvu všech dárečků na zelenou?

Splněný úkol zašlete do sovince Barbary Arianne Lecter do 16. prosince, 23.59 hodin.

Adventní okénko s číslem 14
Pohoda se dostala už i do Velké síně. Krásná výzdoba, nazdobené stromečky, prostě paráda. Ale co to? Na hlavu mi spadlo z lustru jmelí a ze stromečku sletěla vánoční koule, která se roztříštila na zemi. Zatracené škrkny!

Rychle jsem popadla hůlku a zkusila škrknu znehybnit, ale co člověk nechtěl, odnikud se vylouply další. Nakonec jich bylo celých 7! Na pomoc mi přispěchaly slečny Saiph a Noah. Jediná možnost byla oddělit od sebe škrkny kouzlem, aby nespojily své síly a nezaškrknily Velkou síň víc, než byla. 

Jak se musela naše kouzla zkřížit, aby se škrkny od sebe oddělily (stačí, aby byly oddělené jejich nohy – žádná škrkna nesmí stát ve stejném kousku, jako škrkna jiná) tak, aby byla každá sama a nemohla škodit ve skupině?

Návod: Pomocí třech rovných čar odděl škrkny tak, aby každá měla svůj prostor a nemohla přes čáru ke škrkně jiné.
Škrkny nejde oddělit celé, důležité je, aby každá stála zvlášť.

Splněný úkol zašlete do sovince Barbary Arianne Lecter do 15. prosince, 23.59 hodin.

Adventní okénko s číslem 11
Salazarnálie se blíží mílovými kroky (jak se asi jmenuje krok u Ferdinandova plazení?) a již brzy si budeme moci užívat dárečků! Jak já se těším! Ze všech stran na nás dýchá ta správná vánoční atmosféra a k dokonalosti chybí snad už jen sněhový poprašek na školních pozemcích.

Já mám ale také jeden dáreček, kterým je další (nebo snad první?) tajemná indicie pro všechny, kteří vyluští dnešní šifru! Je to takový „předdáreček“ pro ty, kterým dělá AKHK radost. Tím, jak si krásně otvírají okénka, dělají radost nám!

Tak s chutí do toho a jedno slovo je hotovo!

Splněný úkol zašlete do sovince Barbary Arianne Lecter do 12. prosince, 23.59 hodin.

Adventní okénko s číslem 9
Za okny Velké síně se pomalu k zemi snáší sníh. Chvíli koukáš zamyšleně z okna a pak tě napadne, že si můžeš zajít do kuchyně pro trochu horké čokolády. Cestou ke kuchyni ale narazíš na odložený výtisk Hadího krále, ve kterém na tebe pomrkává oblíbená profesorka a jakási omalovánka vánočního stromečku.

Už zase omalovánka… To nemají nic originálního? Nakrčíš čelo… Chvíli přemýšlíš, že stromeček opravdu vybarvíš, ale pak tě zaujme něco dalšího. Že by to byla šifra? Neváháš a za pár chvil už máš hotovo a dvě slova, která jsou výsledkem šifry, nadšeně odesíláš!

A hele, nápověda! Ale je třeba si na ni posvítit… *lumos* bez „ch“ *nox*

Splněný úkol zašlete do sovince Barbary Arianne Lecter do 10. prosince, 23.59 hodin.

Odměna za vypsaní soutěže: 2 srpce. Odměna, pokud máte nejvíc příspěvků do soutěže v dané kategorii: podle tabulek. Odměna při prohlížení došlých prací: K nezaplacení!

Recyklovanou literaturu ze soutěže Recykliteratura můžeme rozdělit na několik základních skupin. Skupinu „fandíme Harry Potterovi“,  se dočteme zajímavosti z našich reálií, na skupinu „nejen z mudlovského světa“, kam se vejde to ostatní a poslední „buďme (ne)korektní!“, což pojme velmi zajímavý zbytek. Samozřejmě záleží na úhlu pohledu, ze kterého tuto zvláštní kategorii sledujeme.

Fandíme Harry Potterovi

Nejen z mudlovského světa

Buďme (ne)korektní!

Já svého favorita z výběru, který exkluzivně přináší Hadí král mám. A který je ten Váš?

Pro Hadího krále
Barbara Arianne Lecter

Adventní okénko s číslem 20
A je to tady! Poslední okénko letošního AKHK. Ale než se…

Kam vedou podivné stopy? Zjistěte to! (Funkčnost zaručená z počítače, ne z démonka či jiného přenosného zařízení!) A co najdete na samém konci vám napoví, jak dál.

Splněný úkol zašlete do sovince Barbary Arianne Lecter do 21. prosince, 23.59 hodin.

Tým AKHK všem přeje krásné Salazarnálie!