Poté, co jsem byla zařazena mezi zelené, jsem měla smíšené pocity. Hlavně proto, že většina lidí říkala, jak je Zmijozel zlá kolej. Já tam přesto chtěla. Po zařazovací slavnosti, kde všechno proběhlo skvěle, jsem se začala pořádně zabydlovat mezi zelenými. Ovšem všímala jsem si pár maličkostí, které se postupně stupňovaly a stupňovaly. Když jsem vešla například do Velké Síně, pozdravila a sedla si k ostatním, jediný, kdo mě pozdravil, byli zelení a malá hrstka lidí z jiných kolejí. Jinak mě většina ignorovala. (Podotýkám, že jsou výjimky, neberte mě zase úplně za slovo). Říkala jsem si, že to časem přejde, že je to tím, že jsem nová…

Asi jsem se mýlila, protože po čtvrt roce je to pořád stejné. Přijde mi, že se většina lidí takhle chová kvůli tomu, jak nás (zelené) popsala J.K.R. Popsala nás jako ty zlé, od kterých by se ostatní měli držet dál.

Co když přesně tohohle se drží zbytek hradu? A i kdyby ne, není chyba na jejich straně? Neměli by nás napřed poznat, než nás odsoudí jako ty zlé? Je to jen můj názor, ale měli bychom se nad tím všichni pořádně zamyslet. Třeba se pletu…

Rozhodla jsem se pro vás udělat rozhovor s jednou zmijozelskou studentkou, která na to má podobný názor jako já.

Maia Lynette Aerangis

Maio, jak vidíš situaci ,,Po zařazení: Ticho na hradě“ ty ?

Nu… Určitě se to nemusí vyskytovat u každého, ale dle mého názoru jde o docela dost častý jev. Jsi malé, roztomilé, nevinné lososátko, neokoukaná tvář – pojď se s námi bavit a hrát si, budeme nejlepší kamarádi! …a pak, když tě zařadí a skončíš nedej bože ve Zmijozelu… Kdo by se s takovou slizkou zelenou potvůrkou bavil?

(Samozřejmě, znovu a znovu podotýkám – ne vždycky na to může dojít, jsou vyjímky, atd. Tak abyste mě nechytali za slovíčka, že jsem řekla, že „všichni jsou barvisti“.)

Popíšeš mi, prosím, kdy sis toho začala všímat a jak to probíhalo?

Když jsem ještě byla malé lososátko (což bylo ještě celkem nedávno), bavil se se mnou téměř každý. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byla akční, nebo nejbohatší ze všech nováčků, nebo nečím jiným, ale prostě se se mnou bavili – a vypadalo to, že se v pohodě bavili i s ostatními lososy. Ve spoustě rozhovorů se samozřejmě také objevily dotazy, jako: „Do jaké koleje chceš jít? A fakt tam chceš? A nechceš jít k nám? U nás jsme čuprduprpupr, budeme se o tebe moc moc vzorně starat, …“, atd. Po zařazování nadšení tak nějak opadávalo a opadávalo… až to skončilo tak, že někdo leckdy přišel do VS a pozdravil, ale nikdo mu neodpověděl, prostě úplná ignorace. Neříkám, že takoví jsou všichni, nebo tak, ale.. je to takové smutné, že se to taky může takhle zvrtnout a jakmile se zbarvíš, okolí o tebe ztratí zájem… (tedy, pokud se s tebou už nekamarádili dříve, atd.)

Myslíš, že je chyba na straně Zmijozelu nebo na straně ostatních kolejí?

Tak s tímhle ti tak úplně neporadím (hlavně proto, abych „nešlápla do vosího hnízda“), ale… Myslím si, že je to asi docela dost dané tím, jak autorka HP tu naši kolej popsala… Že jsme jakoby ti „zlí, zákeřní, …“, a je dost možné, že se tím mnoho lidí řídí (tedy, především nováčci – což je asi jeden z důvodů, proč do Zmijozelu nechtějí)… Samozřejmě, je to zase individuální a člověk může alespoň trochu „dostat rozum“, když se tu rozkouká a uvidí, že to prostě není tak, jak by se třeba mohlo zdát.

A jestli to je u ostatních kolejí… možná, že je to zase tak trochu dané těmi knihami, že by se ty ostatní koleje měly od Zmijozelu „držet dál“.. Ale jak říkám, záleží hlavně na jedincích, jak se k tomu postaví, zda se s dotyčným/i budou bavit, nebo ne.

Děkuji, že jsi byla ochotna odpovědět na otázky. Chceš k tomu ještě něco dodat?

Nemáš zač, ráda jsem si s tebou popovídala. 🙂 A něco dodat… snad jen to, že nemusíte hned soudit člověka „podle barvy“, nebo zkrátka vnějšího vzhledu – a „dát mu šanci“. Třeba zjistíte, že ten, který vám připadal hrozně namyšlený a sobecký vůbec takový není, a naopak…

Prostě je třeba toho dotyčného poznat. 🙂

Zkrátka a jednoduše, toto je můj názor a byla bych ráda, kdybyste mi ho nevyvraceli.

A jaký názor na to máte vy?

Pro Hadího krále
Beatrice Rose Stefans

Nebelvír:

První je Nebelvír. Jeho kolejním zvířetem je lev.

O lvu se vždycky říkalo, že je to vznešené zvíře. Určitě jste se jako malé děti koukali na pohádky, kde byl lev vyobrazen jako král zvířat. Začněme ale od začátku, ne nadarmo se lev objevuje na tolika erbech jako heraldické znamení. Je totiž přirozeně silným zvířetem s velkou autoritou. Ve znaku ho tedy většinou měli panovníci nebo králové. Symbolizuje vznešenost, nadřazenost, moudrost, triumf, nespoutanou sílu, odvahu a bojuje proti temnotě.

J.K.R. popisuje nebelvírské v knize jako odvážné, sebevědomé, udatné a rytířské studenty.

Já osobně si myslím, že popis lva naprosto sedí k popisu povahy nebelvírské koleje od J.K.R., ale říkám si, jestli jsou nebelvírští opravdu takoví? To se asi už nedozvíme, protože každý na to má jiný názor.

Mrzimor:
Jeho kolejním zvířetem je jezevec. Z knížky jsme neměli moc příležitostí vyčíst, jak se Mrzimor vlastně projevuje. Pro většinu z nás, je to tedy otázka. Bylo pro mě těžší najít něco o jezevcích, ale pár věcí jsem přece jen našla. Jezevec je známý jako zvíře odvahy, smělosti a sebevyjádření.

Mrzimorská kolej podle J.K.R. je stavěna hlavně na přátelství, práci, věrnosti, upřímnosti, toleranci, laskavosti a částečně na nestrannosti.

Myslím si, že jezevec jako kolejní zvíře k Mrzimoru sedí.

Havraspár:
Jeho kolejním zvířetem je orel. O Havraspáru víme, že jsou tam hlavně chytří lidé. O orlovi se říká, že je to král oblohy. Nejzajímavěji podle mě vidí orla američtí indiáni. Orel vyletí nejvýše, a tím pádem vidí nejvíce ze všech. Má tam nad všemi dohled, může jim vládnout a doletí až k bohům. Orel je symbolem moudrosti, síly, vševědoucnosti, svobody, vlády a moci.

Podle knihy si havraspárští cení především rozumu, moudrosti, tvořivosti a intelektu.

Popis orla na havraspárské podle všeho sedí.

Zmijozel:

Zmijozelským kolejním zvířetem je had. Had je jedním z nejpoužívanějších a nejsilněji působících symbolů. Lidé byli hady od pradávna fascinováni a přikládali jim velkou důležitost. Bývá symbolem nevědomí, hříchu a ztělesněním ďábelských sil.

V určitých barvách může být naopak symbolem štěstí a radosti. Had tedy symbolizuje duchovní sílu, hřích a zlo. Bývá chápán jako chytré, ale lstivé zvíře.

J.K.R. popisuje zmijozelské jako ambiciozní, chytré, lstivé, mazané, silné lídry.

Myslím si, že Zmijozel rozhodně nemá představovat ďábelské síly. Spíše to můžeme chápat tak, že Zmijozel je lstivý, chytrý, silný a jde si za svým cílem.

A jaký názor na to máte vy? Souhlasíte se zvířaty, kteří byla ke kolejím přiřazena?

Pro Hadího krále
Beatrice Rose Stefans