Vedoucí výpravy:
Barbara Arianne Lecter

Účastníci výpravy ze zmijozelské koleje:
~ Bibi Anne
~ Cassandra Aurora Nott
~ Nena Campbell
~ Prim Temnosnubá
~ Tara Wendy
~ William Swallow

Popis výpravy – oficiální popis pro veřejnost:
Bylinkářka Matylda, která bydlí v lese, měla problém s hadem na prameni, který zablokoval přívod vody do studny pro její zahrádku v lese. Naštěstí jsme ale s nasazením vlastních životů hada ze studny dostali a studenti si ho v přeměněné podobě odnesli do kolejní místnosti.

Veškerá zranění, ke kterým došlo, jsou z vlastní nešikovnosti a nepozornosti členů výpravy. Nejvíce zranění bylo ve chvíli, kdy se Matylda pokoušela skupinu vysušit po návratu ze studny a vyčarovala oheň, o který se ale všichni popálili, jak se na něj vrhli. Nejvážnějším případům byla poskytnuta popáleninová mast ze sbírky průvodkyně.

Popis výpravy – očima Bibi Anne
Na Zmijozelskou výpravu do Zakázaného lesa jsem se moc těšila. Jaký bude les teď na jaře? Jaká tajemná zákoutí nám ukáže nova lesní průvodkyně madam Barbara?

Těšila jsem se na krásné jezírko plné mechových ostrůvků, pozorování života žab a naslouchání jejich kvákání.

Realita byla ale jiná. Přivítal nás sníh a vyhaslé ohniště.

Prý lesní anomálie – ale my víme své! Je to jasný test naší otužilosti.

Jenže madam zapomněla na to, že jsou ve skupině i osoby mužského pohlaví. A už je to zde – první nachlazení!

Madam Barbara nás lehce napínala, ale pomalu jsme začínali tušit, že výprava za žabkamai prostě nebude. Bude to něco daleko lepšího, jak ti nejbystřejší z nás už uhodli.

Cestou se nám do cesty drze stavěly bludné kořeny.

Zprvu vypadaly neškodně, ale pak se některé z nás pokusily okousat. Zřejmě mají smlouvu s Vřetánkem a Časovrátkem a vyrábějí jim takto zákazníky.

Poprvé se studentům naskytla příležitost vyměňovat si s průvodkyní tajné informace – tzv. šeptání. Uvidíme, k čemu se to dá v budoucnu využít

Pomalu se blížíme k cíli výpravy, kde budeme moci obdivovat ruční výrobu pletených věcí známé paní Matyldy.

Náš spolužák William stále něco sbírá, jenže ne vždy mu to udělá dobře.

Docházíme k Matyldě a z jejího vyprávění zjišťujeme, jaký to má vlastně problém, se nímž jí máme pomoci. Chce vylovit hada, který se usídlil v její studni, již používá na zalévání bylinkových záhonů. Někteří z nás jsou z toho mírně řečeno nervózní.

Jiní naopak hned myslí na práva zvířat.

Všichni jsme ale rozhodnuti hada vylovit, zachránit, a pokud to bude jen trochu možné, vzít si ho do kolejky jako mazlíčka.

Tato představa dodá některým z nás odvahu a vlije nové síly do zmijozelských žil.

Nejstatečnější z nás jsou Will a Tara. Cesta do nitra studny ale vypadá velmi děsivě.

Ve studni je to nebezpečné, stěny jsou zrádné a je třeba použít i nějaké to mudl-heslo.

Na dně studny výprava objeví velikého hada. Pozorovací talent některých z nás se nezapře.

Následuje debata, jak hada dostat ze studny. Někteří navrhují kládu, jiní ho chtějí ukecat sssyčením.

Je to ale příliš nebezpečné, což Tara za chvíli pozná.

Nena (tuším, že to byla ona) promění hada v šupinatý pohár, což madam Barbara náležitě oceňuje pochvalou.

S nasazením vlastního života vytahujeme hada nahoru. Náhle se však studna začíná plnit vodou. Co když se v ní všichni utopí? Naštěstí následuje včasný zásah madam Lecter.

Všichni jsme promočení, a tak nás Matylda pozve k ohni, abychom se ohřáli. S úlevou a vděkem přijímáme, netušíce, jak to skončí.

Popravdě – popáleniny někteří z nás léčili ještě dlouho po výpravě, já už přidávám jen malý printík s celkovým zhodnocením výpravy od madam Lecter (přeci jen prsty mne bolí a pálí jako čert).

Až se zotavíme na těle i na duši, jistě se zase na výpravu přihlásíme. Ale kromě lucerny si příště beru i rukavice.

Pro Hadího krále
(již uzdravená) Bibi Anne

Aniž věděly kam! Chvíli se přely (ano… chápete dobře, ve skupině zmijozelských byly opět samé slečny), zda mají znát tajemství jejich cesty, ale madam Jost usoudila, že to bude překvapení.

Cestou někteří sebraly „larvu“ či jiný přírodní úkaz. Některé členky výpravy se podivovaly nad tím, že je možné něco takového sbírat, ale kdo zná mlsnost svých sovek, jásá nad takovým úlovkem.

Syčení blížící se k nim zaujalo pozornost celé skupiny. Hadi? Madam lesnice jim vysvětlila, že to jsou čerstvě vylíhlá mláďata. Ňuchání s hady nebralo konce (jsou to přece naše kolejní zvířátka), ale skupina se musela dál vydat na cestu. Mávaly háďatům a doufaly, že se s nimi snad znovu setkají. Madam Jost říkala, že pokud se k nim budou hadi chtít přidat, tak že půjdou v jejich stopách.

Zurčení potůčku. Ten zvuk v některých probudil pocit žízně, jiné měly chuť se vykoupat. Cákání a užívání si vody nebralo konce. Ale najednou – jednorožec. Nádherné vznešené zvíře se zřejmě přišlo podívat, kdo to ruší noční klid a vydává tolik zvuků v lesním tichu. Všichni jsme si ho pohladily a byly jsme ohromené jeho vznešeností a krásou.

Pak už nastal čas na rozloučení. Cestou jsme ještě nacházely různé domácí mazlíčky, jako jsou například myšky. Trochu se však obávám, že opět skončí u našich drahých sovek (v žaludku). Ale největším objevem byl malý had. Plazil se za námi zřejmě už dost dlouho. Madam Jost navrhla, abychom ho pojmenovaly. Hned jsem věděla, jaké jediné jméno může kolejní had mít. TREVOR – náš famfrpálový kapitám a primus, který dovedl celou Zmijozelskou kolej k zisku Školního poháru. Po souhlasu ostatních to jméno také dostal.

Jen si už několik hodin kladu otázku – byla to skutečnost nebo sen? Může se zvířátko ze Zakázaného lesa dostat skutečně do kolejky? Vím, že až následující dny ukáží, kde vlastně leží pravda. Ale moc se těším na to, až se s „Trevorem“ v kolejce zase potkám. A určitě je vám jasné, kterého Trevora mám vlastně na mysli.

Pro HK
Bibi Anne