Všechno to začalo, když pan Serge Renine (Zeměplochismus) začal vydávat jisté káčivé zvuky, známé taktéž jako „kač kač.“ Vše nasvědčovalo tomu, že se pan Renine proměnil v kačenku.

Zanedlouho poté se v kačenku proměnila i mrzimorská studentka Oresta Vianueva a zanechala po sobě pouhé „kač kač.“ Mnoho lidí ve Velké síni začalo kačenky chytat a tropit si z nich legraci, ovšem pan profesor ani mrzimorská studentka si nemysleli, že je to k smíchu.

„Tak to by stačilo,“ pronesl pan profesor, jakmile se z kačenky proměnil zpět na člověka.

Byla to nesmírná legrace, to ano a dokonce i paní profesorka Selena Enail Smithová byla toho názoru.

Paní Smithová se rozhodla, že si na svačinu připraví pečenou kachnu, čímž mnohé potěšila, ale kachničky zarmoutila.  

I zmijozelská primuska NaSaŠí Jackson se chtěla podílet na poškádlení kačenek a jak vidíte z ukázky, nasadila primuska svůj obvyklý andělský výraz.

Nebelvírský prefekt Oliver McCollin mě informoval, že tato káčivá nemoc je způsobena župany, které si infikované osoby koupili.

Doufáme, že „káčová nákaza“ brzy zmizí a mi už konečně nebudeme muset po VS chytat infikované.. ehm… kachničky a někteří profesoři si z nich nebudou chtít udělat svačinu… A někteří prefekti a primusové je nebudou chtít nakopnout do… ehm… však vy-víte-do-čeho.

KAČ KAČ!

Catalina Jean Geanta

Zaprvé, je mi hrozná zima, neboť jsem několik měsíců trčela v mrazu. Zadruhé, cítím se trochu nesvá, za to, že jsem jen tak opustila hrad, ale zároveň si říkám: „Vždyť jsi k tomu měla dobrý důvod, neboj, nebudou se na tebe dívat skrz prsty.“

A hned první den a hodinu mi přišla sova od NaSaší Jackson, která mě uvítala a já byla hrozně šťastná, že na mě nikdo není naštvaný…

Jistě, nejsem žádná mašina na body, já vím, ale přesto si mě možná někdo všiml a mě bylo líto jen tak odejít a nic neříct. Prvotní dojmy ze znovupřijetí jsou opravdu velmi kolísavé. V jednu chvíli jsem byla šťastná, jako nikdy, že jsem zase zpátky, ale v druhé jsem se tahala za vlasy – asi jako v tom úžasném mudlovském filmu Na vlásku, kde Locika litovala svého činu a  zároveň byla neuvěřitelně naplněna štěstím.

Řekla bych, že podobně se asi cítí každý, kdo přišel z tzv. mrazáku a já si myslím, že bychom takovým lidem, mezi kterými jsem i já, trochu pomoct znovu se začlenit do kolektivu. Jsem si ale jistá, že tohle už se tu děje odjakživa, takže nemám strach o navrácené osoby, které se chtějí nějakým způsobem revanšovat.

Musím říct, že jsem ze začátku měla problémy s přihlášením… Registrace byla otevřena a já vzrušeně klepla na to tlačítko, že jsem již obyvatel hradu a chci obnovit svoji postavu. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem byla přihlášená na ten nebo tamten mail, takže jsem žádost odeslala dvakrát. Ano, v první chvíli jsem si říkala, že to je asi trochu pochopitelné, vždyť nevím, který mail tam byl používám, ale další den nebo dokonce už ten den jsem se omlouvala, že jsem žádost poslala dvakrát.

Další problém byl, že registrace byla uzavřena a mně bylo řečeno, že e-mail přijde do tří dnů. Čekala jsem a čekala a nic stále nepřicházelo. Jediné, co jsem viděla přicházet, byla panika. Co když mě neobnoví? Co když je něco v nepořádku?

Ale když jsem pak znovu a znovu napsala do návštěvní knihy otázek, tak jsem dostala odpověď, že mám vyzkoušet, jestli se mi jde přihlásit… hm.. to by ještě šlo, ale jaké uživatelské jméno jsem to vlastně měla?

A tak začalo mé další dobrodružství v podobě odkazu Zapomněli jste ID nebo heslo? a zkoušela jsem oba své maily, protože jsem si nebyla jistá, který z nich to je. A nakonec to byl můj starý mail který dosud už nepoužívám a zjistila jsem, že mé uživatelské jméno je úplně jiné, než jsem myslela a v hlavě mi problesklo: Ahááá.

Ten pocit z přihlášení a když se objevila kolejní místnosti Zmijozelu byl… naprosto elektrizující a nejúžasnější pocit, jaký jsem za poslední tři měsíce v internetové komunitě zažila.

Každý, kdo se obnoví z mrazáku je svým způsobem člověk, který měl v té době nějaké své problémy a neměl čas, aby studoval. A já jsem samozřejmě byla jedním z nich. A lituji lidí, kteří žádné problémy nemají… to musí být opravdu nuda…

Catalina Jean Geanta

V knize je Zmijozel popsán jako ctižádostivá kolej, která ví, co chce. Ale v podstatě je ukázán jen v té temné a stinné stránce. V té dobré ho zatím nikdo nepředstavil a je jen na nás, jak ho představíme my.

Zastavila bych se i nad tím, jak moc naši kolej „proslavil“ známý černokněžník Vy-víte-kdo. Tady se totiž pověst Zmijozelu trochu pošpinila.

„Tam v té koleji studovali ti a ti, ti jsou zlí a hrozní.“

Ach jo, už mě to unavuje. Když se jen tak mimochodem v mudlovské škole zeptám na názor na kolej Zmijozel, řeknou něco jako: „Je příšerný, chodí tam jen samí smrtijedi. A taky tam chodil /cenzura/!“ (pozn. autora: Vy-víte-kdo).

My jsme už naštěstí naši pověst zlepšili a můžeme být moc rádi, že se nám něco takového vůbec povedlo. Patříme mezi fajn lidičky, kteří chtějí jen dělat radost všem a své koleji. Teda aspoň většina. Ale já vlastně ani jiné lidičky ve Zmijozelu neznám.

Ale najdou se i názory opačné, nad kterými se můžeme leda pousmát a říct si, že vážně jsme tu pověst napravili.

Naším super názorem bude názor účastnice sedmiboje Elizabeth Gibsonové:

„Zmijozel je podle mě fakt fajn kolej, na Mrzimor teda nemá, ale mám ji ráda i z knih a hlavně miluju zmijozelskou povahu. Zní to asi trochu divně, ale mám k tomu pár důvodů. 🙂 Moje nejlepší kamarádka je povahově pravý Zmijozel a moji vlastní sestru i další spolužačku zařadil klobouk taky do Zmijozelu.
Kdysi, když jsem byla nováček, mi teda přišel trochu rozhádaný a nesourodý, ale to jsem zelené ještě moc neznala a osobně tuhle kolej mám ráda. Je totiž hodně podobná Mrzimoru – jak někdo někdy řekl, tak podle něj je žlutá odstínem zelené. :)) Potkala jsem v ní hodně různých lidí a třeba Suši je fakt úža a spoustu nováčků si vzpomene hlavně na ni. :))“

Vážíme si tohoto názoru a jsme moc rádi, že si o nás myslí Elizabeth právě tohle (pozn. autora: Suši, ta umí vážně navnadit na tu super kolej).

A nezapomeňte Háďata: Vždy ukazovat tu lepší tvář a pokud to jinak nejde, tak i tu druhou :D.

Catalina Jean Geanta