Věřím, že všichni věrní čtenáři našeho plátku četli vyčerpávající, ale zdatně napsaný článek kolegyně redaktorky Cisse. Pokud ne, rozhodně jej doporučuji! Můžete tak učinit zde.

Mezi zhodnoceními uplynulé sezóny moje jméno chybí. Ne, požádali mě o něj! Ano, nedodržela jsem termín odevzdání. Když jsem však článku dělala korekturu, dovolila mi Cisse se nakonec vyjádřit, když už se v tom šťourám. Můj text vidět nechtěla.

Když ho pak v již vydaném článku četla, jistá jeho část se jí nelíbila, a tak požádala šéfredaktorku, aby onu část z mého vyjádření smazala. Z pochopitelných důvodů jsem tedy vyjádření nechala stáhnout celé.

Ale já s tím umlčováním nesouhlasím. Narcisse nechtěla, aby můj názor spatřil světlo světa v jejím článku. Napíšu si tedy článek vlastní, necenzurovaný.

Čtěte, jak jsem děsně kontroverzní!

Eineann: Z důvodu oné pochybné profiligy byla letošní sezóna poslední, kterou jsem odehrála v zeleném dresu. A tak se už jen z tohoto důvodu stala neskutečně výjimečnou. Jenže my jsme byly sehrané, hrály jsme a vyhrály, což z už tak výjimečné sezóny učinilo hrdé, slavné a famózní rozloučení se s každoročním mezikolejním kláním. Opravdu jsem si nemohla přát lepší odchod.

Sice mě mrzí, že jsem se osobně nepostavila nebelvírskému družstvu (a taky se hned po probuzení o mě za trest pokoušel infarkt), získala jsem ale naproti tomu nezapomenutelnou historku o tom, jak jsem v devět ráno měla celé zmijozelské ložnice pro sebe, a také jsem se utvrdila v tom, že jsem prostě nosič štěstí. Vždyť ona tu zlatonku chytila přesně v ten okamžik, co jsem vběhla do kabin! No, dobře… jenom potřebuji mít pocit, že jsem i v tom třetím zápase byla užitečná!

Nakonec sice přišla facka od kolejního vedení, které se rozhodlo, že jsem letos (a možná nikdy v mých předchozích devíti sezónách) nebyla součástí famfrpálového týmu, a následně i druhá, kdy je nejvychvalovanější, alespoň co pamatuji, i když zas na druhou stranu rozhodně ne nejoceňovanější kapitánka přes plné vědění neupozornila.

Že bych snad stála o korunku za Miss, kterou letos získal (skoro) každý famfrpálista jako poděkování? 

LAJčino dvojnásobné vítězství právě v legendární zmijozelské Miss již není více jedinečné. Podle mě byla chyba, že si Lily tu korunku vzala na závěrečný večírek. Neumím si představit, že vedení toto ocenění pro tým nenapadlo spontánně na místě. Kdyby tomu předcházela delší diskuze, jistě by se rozdaly lebečky. To by mi dalo větší smysl!

Miluji famfrpál a fandím svému týmu. Děkuji všem spoluhráčkám za naprosto nezapomenutelné mistrovství, spoustě dalších lidí za všech deset sezón. Držím palce všem možným i nemožným kapitánům, ať se jim daří pronikat do celé té zapeklitosti systému alespoň tak, jako kapitánce současné, a slibuji, že přinesu svou šťastnou karmu na každý další zápas, který bude Zmijozel hrát.
Když teda nezaspím…

Novinářský fakt závěrem: Píšete-li článek s anketou, pravděpodobně se v něm objeví názory dotazovaných.

S dodrženou akademickou čtvrthodinkou jsme ve složení Bes, Cisse, Veronica, Ajn, Violet a Rheuš vstoupily do lesa. Průvodcem oním večerem nám měla být madam Jostein Lauierová, samotná hlavní lesnice.

Chcete-li se zavděčit skupince lidí ze zmijozelské koleje, rozhodně není lepšího receptu, než se vydat ke zlatému stromu, který vysadili červení na připomínku dne úmrtí jako zázrakem všemi přivlastňovaného hrdiny Severuse Snapea.

Až na to, že zmijozelští jsou znalí historie.

Ale není překvapením, že jiní jedinci nejsou připraveni na konstruktivní kritiku. Takže poté, co naše výprava byla taktně označena za nevděčníky, změnili jsme rapidně kurz. A když nevyšel patetický výlet do zelených srdcí, nezbylo nám nic jiného, než se za skutečným hmatatelným patetičnem vydat přímo a bez okolků.

Pojďme se přesunout na měsíční pláň nachytat hvězdný prach, aby se nám podařilo přilákat jednorožce. Jakože WTF?

S nejen kapsami plnými hvězdného prachu se vracíme k hlavám, abychom snad naši výpravu nikam po hodině a půl ukončily. Jenže… ono… se stejně ve finále musí udít nějaké to vzrůšo, jinak by to za nic nestálo!

Hm, ano. Jakože nás obklíčily akromantule (ač nevím, jak se to třem mohlo povést), a buď nás chtěly unést, nebo sežrat. To se neví.

Následoval nespočet statečných i jiných gest a slov, ale samozřejmě i lesničina naprostá bezmoc, kterou však náhle vystřídal hysterický smích.

My všechny totiž měly halušky.

Měsíční prach je droga, víte?

Ale myslím si, že jestli jsme byly na cestě už dvě hodiny a dělo se toto, musely jsme si něco dát už v kolejce. Já tedy rozhodně.

Jinak nemohu opomenout fakt, že za námi vskutku šel celou dobu jednorožec.

Jakože, Salazare, fakt šel.

Když jde o mé drahé neperiodikum, má soukromá korespondence již více není soukromou.

Poučení na závěr: Já si to příště pokusím víc užít, budu příště děsně frí a fajn, usměvavá a nadšená a opomenu fakt, že něco tak důležitého a s dlouhou tradicí, jako je právě Zakázaný les, má na starosti někdo, komu bych osobně nesvěřila ani vedení kalendáře.

Nezáleží, co se v lese děje a jakou to má úroveň, hlavně že tam někdo maká, a vedení to tudíž nemusí řešit.

Protože jo, tohle by se za Hagrida nestalo.

Následující body byly dle kolejního vedení důležité, možná po mně bylo chtěno, abych to v článku zmínila. Tak to tedy zmiňuji.

– Setkání
– Besa nachází špinavou fusku
– Narcisse bylinu
– Přesun výpravy k památníku Severuse Snapea/Alana Rickmana (stromek s nazlátlými lístky, pod ním hladký černý kámen, na něm zelené srdce s iniciály S. S. uvnitř)
– Procházka po měsíční pláni
– Narcisse sbírá hmyzí larvu
– Skákání po měsíční pláni
– Besa úchylně sbírá i další smradlavou ponožku
– Napadení akromantulemi
– Pravděpodobně kvalitní zhulení se
– Krmení jednorožce
– Narcisse si nemůže pomoct a sbírá tučnou housenku
– Návrat

Inu, nemyslím si, že je to to nejlepší, co se mi povedlo, ale je to jedna z mála básní, za které se nestydím =D

Ačkoliv je neděle,

jednám trochu nesměle.

Je tu konec termínu,

snahu velkou vyvinu.

K čemu mi je minut trochu,

využít je moc nemohu.

Budou navíc po půlnoci,

tím mi nelze zas pomoci.

Semináře, úkoly

doufám v pozdní kontroly.

Omluvím si úkol třetí,

snad mi Téčko nepřiletí.

Po půlnoci, v temný čas,

zábavu může vzít ďas!

Úkol musím dopsati,

nechci o bod přijíti.

Proč zábavu, proč smích mít?

Proč naspat o chvíli víc?

Úkoly tu po nocích,

dělám do muk smrtících.

Ein

V sobotu v deset hodin dopoledne jsme se setkali pod ocasem koně sv. Václava na Václavském náměstí. Po půlhodinovém čekání na zbytek výpravy jsme se vydali do metra a hurá na Nádraží Holešovice, odkud nás měl vézt autobus až k Zoologické zahradě. Po menším zaváhání u turniketů (mudlovský vynález na velmi chabém principu) jsme nastoupili do onoho autobusu. Nejspíš budu mluvit za všechny, když řeknu, že bychom si všichni zasloužili Magíka „Jako sardinka“.

V řadě na lístky se k nám přidali sourozenci Orionisovi a Cerridwen. Není nutno dodávat, jak okázale primuska neskrývala svou škodolibou povahu a celou dobu se nám chichotala, když jsme se mačkali v řadách.

Dostáváme se k prvnímu zelenému poznatku – stateční lachtani vs zbabělí tučňáci. Věděli jste, že lachtani preferují zelenou vodu? Já s tím upřímně do soboty nebyla srozuměna, ale nešlo si nevšimnout, jak si hoví ve vodě zmijozelského odstínu. Na druhou stranu, tučňáci už takové nadšení pro zelenou vodu nesdíleli. Stáli a poflakovali se na březích a ve svých příbytcích a na vodu se dívali hůře než jen s opovržením.

Poznatek číslo dva. Byly bychom málo zelené, kdybychom nezamířily od tučňáků ke hvězdám. Pardon, měla jsem na mysli hady. Příjemně vyhlížející terárium skrývalo takové poklady jako jsou kobry, hroznýši, ale i legendární bazilišek. Opravdu doteď nechápu, proč někteří nevyužili takovéto příležitosti, a zůstali raději venku.

A na řadě je poznatek číslo tři. No, poznatek, spíše věc k zamyšlení, drazí zelení. Mezi naše zastávky patřil i výběh pro kočkovité šelmy. Konkrétně pro lvy, což jsou, jak všichni velice dobře víme, kolejní zvířata Nebelvíru. Červená kolej je momentálně ve vedení, co se týče Školního poháru, a tak se mi naskytla otázka… Jak je možné, že mají nahrabáno takových bodů, když jejich symbol je prvotřídní ukázkou lenocha?

Dále jsem si zaznamenala jeden osobní rekord. Chtěla bych zde vyzdvihnout jméno Cerridwen Lowry Antares a ještě jednou jí poblahopřát ke 40minutovému mlčení, čímž si sice nevybojovala ani uši Bobříka mlčení, ale i tak to byl svělý výkon. Velký obdiv, Cerri, velký.

A nakonec jedna nezodpovězená otázka. Který lev snědl ty jezevce?!

Eineann Mag Lasair

Když jsem před nedávnem prošla branami našeho hradu, přihlásila jsem se prostě na tři semináře, kde mě zaujal název a nic víc jsem nezkoumala. Také jsem na něco jako je seminář myslela později, tudíž jsem o půlnočním klání neměla ani potuchy. Dokončila jsem je však, a tak získala pro kolej nějaké ty body. Jako každý nováček, který dostane pár bodů, jsem na sebe byla hrdá. Byla jsem rozhodnutá zůstat příští neděli vzhůru a vybrat si opravdu ty semináře, za které bych získala nejen pár bodíků, ale které by mě i skutečně bavily a něco mi daly.

Ke konci prvního termínu jsem tedy ponocovala, a abych se nenudila, pustila jsem si nějaký film a vězte, že je to účinnější než zaspání. Až dvacet minut po dvanácté jsem si všimla, že už je vlastně pondělí a že se mohu přihlásit na nové, zajímavější semináře. Aktualizovala jsem stránku a v seznamu už už hledala své vyhlídnuté, když, k mému velkému překvapení, byly všechny pořádné zabrané. V zájmu bodů a koleje jsem se ale přihlásila na jiné a zvládla je za V.

Další termín už jsem ale byla plně rozhodnutá vytrvat a přesně v 00.00 se přihlásit na semináře, které jsem chtěla. Za ty týdny už jsem si něco vydělala, a tak jsem si koupila komplet novou uniformu a kochala se pohledem na svou zmodernizovanou postavičku. K půlnoci už jsem opravdu počítala minuty a projížděla na Hogwarts opravdu všechno možné, když jsem to zjistila. Měla jsem jen na jeden seminář. Začala jsem naprosto šílet a zmatkovat. Pár chvil před vypuknutím honby jsem se ale uklidnila a ze šlamastyky mě vytáhla půjčkou Cerridwen (tímto ti opět vzdávám díky).

Když už o tom zpětně přemýšlím, říkám si, k čemu všechny ty stresy byly. Semináře ještě nemám a navíc už stejně nevím na jaký se příště přihlásit, protože jsem si zajímavé vybrala. Mohla jsem tedy klidně spát, protože bych si je vybrala třeba někdy jindy…

A jak to máte se semináři vy?

E.M.Lasair