Když společně Godrik Nebelvír, Helga z Mrzimoru, Rowena z Havraspáru a Salazar Zmijozel zakládali školu čar a kouzel v Bradavicích, neobešlo se to bez hádek a příležitostných prokletí. Jedna z nejzajímavějších hádek vznikla ohledně rozdělení kolejních místností. To se všeobecně ví, jak ostatní vyběhli se vznešeným Salazarem, co se ale neví, je, že Salazar uzavřel s ostatními zakladateli dohodu.

Každý zakladatel se musel vzdát své jedinečné přísady do lektvaru, kterou již nesměl nikdo nikdy použít. Byl to ale protřelý kouzelník ten Salazar, neboť sám byl velmistrem v oboru lektvarů a tušil, že by mohl mít tímto nad kolegy navrch. Ostatní zakladatelé souhlasili a každý se vzdal své jedinečné přísady a ukryl ji někde na hradě.

Godrik Nebelvír
Zakladatel Nebelvírské koleje podle legendy ukryl na hradě nastrouhaný ocas Chiméry useknutý za červeného úplňku. Tato velmi vzácná přísada se používala na lektvar přeměny v jakékoliv zvíře. Dnes sice existuje spousta podobných lektvarů, ale jsou poměrně těžké a složité na přípravu. Pokud by se našla tato přísada, stačí ji jen smíchat s horkou vodou a chlupem daného zvířete. Po požití se změníte v ono zvíře. Doba trvání přeměny záleží na tajné přísadě, respektive kolik jí tam dáte.

Helga z Mrzimoru
Zakladatelka Mrzimorské koleje podle legendy ukryla na hradě kořen Úpojnice líbezné. Tato velmi vzácná přísada se používá jako náhrada za jakoukoliv přísadu. Její vlastností je, že se dokáže přizpůsobit míchanému lektvaru. Chybí Vám nadrcený roh jednorožce? Nevadí! Hodíte tam kořen Úpojnice líbezné a máte hotovo.

Rowena z Havraspáru
Zakladatelka Havraspárské koleje podle legendy ukryla na hradě špičku krápníku z jeskyně Vědění. Tato velmi vzácná přísada se používá do lektvaru na obnovení vzpomínek po použití kouzla Obliviate (Zapomeň). Nejenže se Vám postupně vrátí vaše vzpomínky, ale dostanete i vzpomínky čaroděje, který Vám je vzal. To Vám asi udělá v hlavě ještě větší guláš, než jak to bylo předtím.

Salazar Zmijozel
Zakladatel Zmijozelské koleje podle legendy ukryl na hradě kůži zlaté ropuchy. Tato velmi vzácná přísada se používala na přeměnu čehokoliv ve zlatou sošku. Stačilo jen polít předmět, zvíře nebo člověka lektvarem a okamžitě se začal měnit na zlato.

Zakladatelé svoje přísady schovali někde na hradě. Můžou být v tajné místnosti v laboratoři, v kumbále za zrcadlem, v Prasinkách nebo dokonce pod Vaší postelí. Začněte hledat. Zatím tyto přísady jsou v pomyslné složce s názvem Mýtus, ale pokud by se objevila jen jedna tajná přísada, okamžitě ji přesuneme do složky Realita. Nechť hledání započne. Hodně štěstí.

Pro Hadího Krále
Lucas Redferrum

Každá bedna s famfrpálovými míči obsahuje jeden camrál, dva potlouky a jednu zlatonku. Tak to stojí v krámku na Příčné ulici, kde si takovou bednu může pořídit každý za menší obnos 9-13-2. Tudíž není úplná kontrola nad všemi potlouky v naší škole. Občas ho někdo zapomene na hřišti po tréninku nebo špatně uzavře bednu. Takový potlouk je ztracený, ale ne zbloudilý.

Ve starých článcích a knihovně jsem nalezl několik záznamů o věci, která se velmi podobá zbloudilému potlouku.

13. srpna 1509, záznam z deníčku jistého Kayla Neverhooka
Vracel jsem se od tetičky Agnes, když najednou kolem mne proletěla nějaká koule. Ohlédl jsem se za ní, ale zmizela tak rychle, jak přiletěla. Naštěstí se mi nic nestalo, ale utíkal jsem co nejrychleji domů.

30. ledna 1773, dopis zaslán Marvinem Greenem na Ministerstvo čar a kouzel
Žádám Ministerstvo čar a kouzel o prozkoumání záležitosti „Nevysvětlitelných děr v mém domě“. Každé druhé pondělí mám ve zdích domu díry kruhového tvaru. Bydlím na samotě za městem, v okruhu 10 km není žádný jiný dům. Opakuje se to již druhý měsíc. Prosím o pomoc.

6. dubna 1964, famfrpálový zápas Ballycastelští netopýři vs Kenmarská káňata
Odrážeč káňat svou pálkou odpálil potlouk tak vysoko, že se do konce zápasu nevrátil a nenávratně zmizel. Komentátor reagoval slovy: „To byla taková pumelenice. Myslím, že se potlouk rozprskl nebo se vrátí až v zimě.“

Mnozí berou zbloudilý potlouk jako mýtus, nebo dokonce jako legendu. Ale každá legenda je založená na částečné pravdě. Na našem hradě se o zbloudilém potlouku začalo šuškat asi před půl rokem. Nikdo to ale nechtěl říct nahlas. Na hradě by se zbloudilý potlouk dal potkat na třech místech. Individuální trénink, kolejní trénink a famfrpálový zápas. Na těchto místech se musí cítit jako doma, asi těžko ho potkáte v laboratoři nebo v kuchyni, ale člověk nikdy neví.

Nakonec jsme se k pravdě dokázali dostat a vypátrali jsme, jak to se zbloudilým potloukem opravdu je. Ano existuje, zbloudilý potlouk byl viděn, jak se snaží zaútočit na studenta. Ten ale svou výbornou prací s koštětem dokázal potlouk odehnat a zachránit se.

Tímto chci varovat veškeré obyvatele hradu. Zbloudilý potlouk na Vás může přilétnout odkudkoliv. Pro jistou mějte vždy připravené koště nebo nějakého otloukánka, za kterého se můžete schovat. Nesnažte se potlouk zneškodnit hůlkou, potlouk je extrémně rychlý, netrefíte ho a ublížíte někomu jinému. Snad se na ošetřovně neobjeví nikdo s vytetovaným potloukem na obličeji.

Pro Hadího Krále
Lucas Redferrum

Vydal jsem se tedy navštívit místní kuchyň. Okolo oběda jsem prolezl tajným průchodem a objevil jsem se ve velké místnosti, kde jsem narazil jen na tři domácí skřítky. Jak mě uviděli, přiběhli ke mně a začali mi nabízet různé pochutiny. Mrkev, cibuli a zase cibuli, popravdě nic moc výběr. Slušně jsem odmítl a požádal jsem všechny tři skřítky o krátký rozhovor. Dva z nich souhlasili a jeden mě poslal ke všem čertům. Když odcházel, pronesl ještě nějakou nejapnou poznámku, za kterou ode mne dostal pořádný kopanec.

Hadí král: Kolik Vás tady teď v kuchyni pracuje? 

Skřítek 1: Jsme tady tři.

Skřítek 2: Ehmm, tři.

Hadí král: To jste všichni, nebylo Vás tu víc? 

Skřítek 2: Bylo. Já, ehmm, nevím, kde ksakru jsou!

Skřítek 1: No, na začátku školního roku nás tu bylo šest, ale ostatní někdo odloudil.

Hadí král: Skřítku 2, vy nejste moc hovorný, co? 

Skřítek 1: No, moc toho nenakecá, ale je lepší než ten třetí, co sem ani nešel.

Skřítek 2: Ehmm.

Hadí král: Tak povíte mi, kde ti ostatní skřítci jsou? 

Skřítek 2: Ehmm, netuším.

Skřítek 1: Na začátku roku přišel profesor Bonzologie, prej se doslech, že místní skřítci z kuchyně dřou do morku kostí a nemají ani chvíli na odpočinek. Pozval je na svoje panství, co má někde u Godrikova Dolu. Tři z nás hodili hrnce do dřezu a odešli s ním. Od té doby jsme tu jen my tři a ty ostatní jsem už neviděl.

Hadí král: Aha, tak proto je jídlo ve velké síni měněno jen jednou za pár dní. 

Skřítek 1: Přesně tak, nemůžeme vařit na každý den nová jídla, nejde to stihnout. Když jsme tu byli v šesti, stíhalo se vařit jednou za dva dny, teď jsme rádi, že je nové jídlo jednou za pět dní. Občas je to i delší, ono záleží, kolik studentů sem vleze a něco chtějí, stejně jako teď vy.

Skřítek 2: Na co si furt stěžuješ, ehmm, jídlo se bude měnit, jak my řekneme.

Hadí král: Dobře, pardon. Poslední otázka, proč jste to nikomu neřekli, že ty ostatní skřítky někdo odvedl? 

Skřítek 2: Kdo by nás, ehmm, asi poslouchal?

Skřítek 1: No, a komu jsme to asi mohli říct? Z kuchyně se nedostaneme, studentům je to fuk, ti chtějí jen něco ochutnat a mizejí pryč. No, a profesora jsem tady neviděl ani nepamatuju, když nepočítám toho, co nám odloudil ty ostatní skřítky.

Hadí král: Tak děkuji za rozhovor, budu držet palce, ať se Vám kolegové vrátí. Nashledanou. 

Skřítek 1: No uvidíme, nashledanou.

Skřítek 2: Ehmm, už švihej, nestíháme.

Tak to vidíte sami, skřítky někdo odloudil. Kdo to jen vyučuje tu Bonzologii? A kdo má dům v Godrikově Dole, kde mu podstrojují ČTYŘI domácí skřítci? Doufám, že si daný profesor uvědomí, co tím napáchal a poctivě je vrátí zpět do kuchyně. My totiž nechceme jíst týden okoralý salát nebo žluklý pudink. Chceme, a hlavně potřebujeme, čerstvé a chutné jídlo. Pane profesore, apeluji na Vás, vraťte ty domácí skřítky, co jste si neprávem přivlastnil.

Pro Hadího krále
Lucas Redferrum

Udělal jsem malý vnitrokolejní průzkum. Prošel jsem celý seznam studentů ze zmijozelské koleje a hledal, kolik z nich tu proklatou bombu hnojůvku objevilo. Z počtu šedesáti devíti aktivních studentů našlo bombu hnojůvku jen pouhopouhých pět studentů. Ano, pro ty, kteří nevěřícně čtou, ještě jednou. POUHÝCH PĚT STUDENTŮ. Dva studenti jsou navíc z rozšiřujícího studia. Jména oněch výjimečných sběračů jsou:

Loralei Silwerin, 3. ročník, počet průchodů 50 429
Hannabell Cavanaugh, 5. ročník, počet průchodů 27 062
Magdarlene di Facittra, 5. ročník, počet průchodů 15 757
Lucy de Lioncourt, 5. ročník rozšiřujícího studia, počet průchodů 34 933
Marguerita Laux, 12. ročník rozšiřujícího studia, počet průchodů 42 609

Zeptal jsem se Loralei Silwerin, která má v průchodech tak neuvěřitelné číslo, jak často najde v Ďáblově jámě bombu hnojůvku. Její odpověď moc nepřekvapila: „Našla jsem ji tam asi už 3x.“

No to je sakra málo.

Jak se tedy dostat k bombě hnojůvce, která je součástí magíka s názvem Častý host?

Jako první mě napadlo mít průchody nad 10 000, ale je spousta studentů, kteří mají nad 10 000 průchodů a zatím bohužel ostrouhali jako my ostatní. Jen zběžně, Andra Tigers má 11 736, Bibi Anne 15 556 a dokonce ani Narcisse Cinerea s 21 314 průchody nic.

Další možností, jak asi bombu hnojůvku získat, je uplatit fialového, který má na starosti Prasinky. Věřím tomu, že onen fialový je zodpovědný za zadržování bomb hnojůvek u sebe v kumbálu a odmítá je vypustit do oběhu. Jestli to ostatní cítíte stejně, je potřeba vyvolat vzpouru nebo takovou malou revoluci, popřípadě ho hromadně uplatit, aby bomby hnojůvky uvolnil.

Závěrem bych rád popřál všem hledačům a sběračům pevné nervy v průchodech. Ať vás provází pevná ruka a silná mysl, neboť ta zpropadená věc jménem bomba hnojůvka tam někde určitě je a jednou ji najdeme snad všichni. Vzhůru do Ďáblovy jámy.

Pro Hadího krále
Lucas Redferrum