Jakožto plátek cenzurovaný, úplatný a místy velmi negativistický s omezeným rozpočtem máme občas problém dostat se k informacím legální cestou, proto jsme povinni se dostat k odpovědím, které nám kouzelníci odmítají říct jinak, mnohdy nelegálně dosti obtížně. A když nám na žádost o rozhovor správce Godrikova Dolu odpověděl, že je příliš zaneprázdněný na poskytování interview, bylo nám jasné, že správce něco skrývá. A jelikož správný novinář nezná hranic, my v Hadím králi je také neznáme.

Jakmile jsem otevřel vypáčené kanceláře správce Godrikova Dolu, bylo mi jasné, že důvod neposkytnutí rozhovoru není zaneprázdněnost. V kanceláři se to totiž hemžilo všelijakou havětí, roztomilou i zapáchající. Vyvolalo to ve mně jen jedinou myšlenku. Nová zvířata v útulku!

Ihned za dveřmi na mě mňoukla tahle černá kočka. Krásná, zelenooká a jenom trochu pajdavá. Na chvíli jsem zaváhal, zda se nejedná o kouzelnici s kvalitními znalostmi Zvěromagie, když však po chvíli hltala smradlavou rybu v rohu kanceláře (ano, domácí skřítci Matthewa Whitecrova zřejmě nevykonávají svou práci dostatečně), bylo mi jasné, že se jedná pouze o zvíře, nebo člověka, který již dlouho nebyl člověkem.

Popošel jsem dál, abych mohl zhlédnout i další drobotinu, když v tom mě zhlédl do té doby velmi čilý králík, který po zaregistrování mé maličkosti ztuhl a až na občasné mrknutí se ani nehnul. Byl světle hnědé barvy s bílým bříškem a upřeně se svýma hnědýma očima díval do těch mých.

Naprosto stejného chování jsem se dočkal i u opodál řádící veverky, která by na tváři nebelvírské Theresy Brendiové vyvolala nejeden šťastný úsměv. Svou výraznou červenohnědou barvou razila jako plamen v zapáleném krbu a její hustý ocas značil, že se veverka těší dobrému zdraví.

Mé srdce si získala i bílá činčila, která, přestože zaujala stejnou pozici jako králík a veverka, mi byla něčím sympatická. Přestože mou prvotní myšlenkou bylo, jak by se její sametově hebká srst vyjímala na límci mého kabátu, po letmém mrknutí činčily mi však bylo jasné, že mnohem vhodnější by byl norek (toho jsem bohužel v místnosti nenašel).

Jelikož jsem slyšel neznámý hluk, raději jsem si obstaral fotografie všech zvířat a vydal se k odchodu, když mi cestu zkřížilo bílé kotě. Tyrkysově zářícíma očima na mě pohlédlo jako na Gullivera a posadilo se mi k nohám. S jemným zavrněním se mi otřelo o nohu, což bylo signálem pro rychlý úprk, než se stane něco velmi nepěkného, a sice než se kotě začne mazlit.

Dočkáme se těchto zvířat i ve zvířecím útulku na prodej, nebo se jen jedná o černý obchod správce Godrikova Dolu? Anebo je to všechno jinak? Co říkáte na tato milá stvoření vy?

Pro Hadího krále
Lucretius McBrave

Autoři model nechávají vyobrazit na starším kouzelníkovi, aby odbourali předsudky o tom, že módně oblečení mohou chodit jen mladí mágové. Koneckonců, Gargamel styl je už dávno z módy, přestože se tak obléká i sám pan ředitel.

Jak je vidno, oblek má několik částí, rekonstruujeme ho však na mnohem levnějším modelovi, než Dolče a Hafána (tak hluboké fondy knihovny C. L. Antares bohužel nejsou).

Jako první tady máme kabátec v cihlové barvě bez rukávů, což je trendem spíše loňské sezóny. Přestože kabátci chybí kapsy, na druhou stranu musíme ocenit absenci knoflíků, které jsou zastoupeny kouzlem automatického zapnutí. Chytré a šik! Okolo pasu je navíc zdobný opasek, skvělé!

Dále zde máme hnědé kalhoty, opět bez kapes. Návrháři zřejmě sází na příruční zavazadlo, které však není součástí modelu. Zřejmě si potenciální kupci budou muset vystačit s výběrem brašen z minulé kolekce. Opět nechybí stylový pásek.

Dále zde máme tuniku, která ožívá již vyčichlý rytířský styl. Šedavé akcenty tvrzeného materiálu obzvláštňuje stříbřité lemování. Přestože tunika vypadá nemotorně, díky podpůrným kouzlům je pružná až elastická a nosí se velmi pohodlně. Trochu zde vidíme vliv Alexandra McQueena, známého kouzelnického návrháře. Značka Dolče a Hafána je proslulá častou viditelnou inspirací.

Jak můžeme vidět, prvky se dohromady kombinují neotřele a ve všech případech budí pozoruhodný dojem.

Šněrovací boty jsou dle našeho dojmu až příliš monstrózní, přestože chápeme snahu vyvážit k rytířské tunice i obuv. Pánové, k takovým botám je nutno zvážit vhodné kalhoty, aby se kombinace příliš nebila.

Kožené béžové rukavice jsou decentní, navíc je snadno použijete i k jiným oděvům jiných značek. Nechybí i zdobení, které je utkáno velmi precizně (ne jako když kolejní Jackson přišívá utržené knoflíky).

Celkově je model velmi zdařilý, a přestože po napsání recenze záhadně zmizel v prostorech šatníku nejmenovaného redaktora, ještě jsme ho stačili vyfotit kompletní. Před přicházejícím podzimem a zimou se zdá, že na tuto sezónu bude oblečení kvalitní a esteticky přijatelné. O rukavicích stále pochybujeme, přeci jen je na ně ještě dostatečně teplo.

A jak se model líbí vám? Podělte se s námi o vaše komentáře!

Pro Hadího krále
Lucretius McBrave 
vlastním brkem, v novém modelu

Kým jiným by měl autor začít než sebou. Koneckonců když chci kázat o správném nošení zelené, tak bych měl sám jít příkladem, ne? Tento outfit, mnou skromně nazvaný „Šéfredaktorská superstar“, je kombinací drahých a levnějších kousků. Povšimněte si prosím, jak jsem sofistikovaně využil náušnice i obroučky, aby pěkně ladily. Pár lahviček mám okolo sebe, aby bylo znát, že i já občas dělám něco jiného, než jen sekýruji ostatní za hrůzy, co na sebe navlečou. Za mě skvělý outfit, co myslíte? Ehm, pokud mám být upřímný, máte-li jiný názor, nestojím o něj.

Další tady máme Veronicu Narcissu Williamsovou, která dokazuje, že lze oslnivě reprezentovat i ve školní uniformě, pokud použijeme správné doplňky. Přestože nyní chodí v uniformě (zřejmě studuje v každé volné chvíli, aby se stala snaživkyní roku), použila naprosto skvostnou zmijozelskou masku, na kterou má zálusk nejeden zmijozelský student. V kombinaci se zeleným mrakem působí její zjev avantgardně a velmi originálně. No prosím, a lze to i takhle snadno!

Nesmím zapomenout zmínit i Narcisse Cinereu, která se nám předvedla v kabátku i bez něj. Také používá ryze černou a zelenou, nicméně vkusně a nenuceně. Samotnému se mi to nechtělo věřit, jelikož Narcise je spíš typ, který na sebe obleče vše bez uvážení. I s volbou účesu jí musel pomáhat o hodně mladší spolužák – já. Černé bokové kalhoty nechají vyniknout zelenému svršku. Boty jsou naprosto famózní (skvělá volba návrháře pro kolejní předmět), a přestože Narcisse oblékla tmavý kabátec, nezapomněla na zmijozelskou šálu. Krásná ukázka vhodné kolejní prezentace.

Nesmím zapomenout zmínit případ, který by ukázal čtenářům nevhodnou prezentaci koleje. K tomu mi neposloužil nikdo jiný než famfrpálová kapitánka Zuzana Malron. Zuzana je známá svými… řekněme osobitými outfity a neustále nabývám dojmu, že se jí Zůza Hrůza neříká pro její autoritativní chování na hřišti, ale kvůli hrůznému oděvu, kterým straší prváky v koleji. Neustále oblečenou famfrpálovou helmou buďto zakrývá špatný kondicionér nebo pleš, která jí kvůli zapaření vznikla. Zvolené oblečení není nejhorší (věřte mi, že chodí v koleji v mnohem HRŮZNĚJŠÍCH kompletech), nicméně není kolejně reprezentativní. Persona jako Zuzana Malron by měla jít ostatním příkladem, jelikož i ona sama určitě chce, aby se během zápasu zaplnily tribuny kolejními barvami Zmijozelu.

Co dodat na závěr? Prezentujte se barvami Zmijozelu, ale hlavně vkusně! Děláte obrázek celé koleji.

Poprvé pro Hadího krále
Lucretius McBrave