Školní rok Zima 2023 skončil už před nějakým tím pátkem – a tak je konečně čas si připomenout, co se během něj dělo ve Zmijozelu na poli famfrpálu.

Po hledání Potlouka v Létě 2022 a noční bojovce během letních prázdnin mi bylo jasné, že si všichni budou chtít hlavně odpočinout a pro jednou někoho nezachraňovat. Když se proto naskytla příležitost vydat se do čtyř exotických destinací, neváhala jsem – není totiž hada, který by neměl rád teplo, zvlášť když nás čekala zima (že většinu podzimu a zimy bude svítit sluníčko a na začátku ledna budou teploty dosahovat i 15 °C, to jsem v září ještě nemohla tušit).

Cestování pomocí letaxu nám bylo zatrhnuto hradním vedením, přemisťovat se většina týmu ještě neumí a přenášedlo nám na Ministerstvu kouzel zařídit nechtěli, a tak nám nezbylo než se spolehnout na mudlovské dopravní prostředky. Zjistila jsem, že mudlovské letecké společnosti nabízejí letenky zdarma za nasbírané míle – a to by bylo, aby hadi na košťatech míle nenasbírali! Vyhnala jsem tedy všechny famfrpálisty na hřiště (některé pod pohrůžkou, že jinak budou každé ráno běhat se Sarah kolečka kolem hradu) a sběr mílí započal.

Nebudu vás tu nudit čísly, propočty a vyčerpáním hráčů a rovnou prozradím, že jsme už v říjnu nasbírali dost mil na první přesun – do Indie. Všichni se nadšeně pustili do jogínování a pojídání karí a dalších dobrot – a přitom dál sbírali míle, takže jsme se do konce roku podívali i do Namibie, Karibiku a Brazílie. Tam jsme nakonec nasbírali dost mil na návrat domů na hrad.

Jednou z důležitých (pro mě) součástí soutěže byly i kreativní úkoly – to víte, chtěla jsem se ocitnout v roli hradních profesorů a kochat se nadáním spolužáků. Každý mohl libovolně zpracovat jeden či všechny naše výlety, přičemž každý úkol měl povinnou součást – Indie musela obsahovat slona, Namibie byla pojená se safari, v Karibiku jsme se byli podívat za piráty a v Brazílii jsme navštívili slavný karneval. Na stole mi přistála spousta moc pěkných vypracování – pokochejte se spolu se mnou!

INDIE

Vývěskový had, čivava, slon… No tahle koláž má všechno!

Autor: Enola Gatito

Pozornější brzy pochopí, že zmijozelská obliba koláží byla ve famfrsoutěži všudypřítomná, ale Inees ji povznesla na novou úroveň – k tvorbě využívala vlastní fotografie z dříve podniknutých cest. Taky závidíte, že viděla slona takhle nablízko?

Autor: Inees Rut Gowstring

Autor: Nessa Naiadés

Ruby přispěla jediným obrázkem, ale i tak jí budu až do smrti závidět, jak skvěle slona vystínovala!

Autor: Ruby Élise Day

NAMIBIE

Namibijské safari

Autor: Enola Gatito

V Namibii se nám líbí,
když nemáme dlouhou chvíli.
A to my teda nemáme,
pořád totiž létáme.

Každý den na safari,
chroupem při tom bon pari.
Lvy, slony a žirafy,
sem tam taky černochy,
to všechno my vidíme,
když na koštěti letíme.

V Namibii se nám líbí,
když nemáme dlouhou chvíli,
s Májou, s Gregem, s Nesskou,
s Ruby, Faye a Ineeskou,
se Sarah a se všemi,
co jsou rádi na Zemi.

Autor: Inees Rut Gowstring

Doteď si vyčítám, že jsem Nessu nepřivázala ke stolu a nedonutila ji poslat mi obrázků víc – chci vidět i další zvířátka, jak hrají famfrpál!

Autor: Nessa Naiadés

Jaké zvíře ze safari jste vy?

Autor: Veronica Narcissa Williamsová

KARIBIK

Autor: Enola Gatito

Povšimněte si umně a zcela přirozeně zakomponované pirátské vlajky!

Autor: Inees Rut Gowstring

BRAZÍLIE

Koláže, obrázky a vlastně ani básnička mě jako vypracování moc nepřekvapily. Brada mi však spadla, když Enola odevzdala komiks!

Autor: Enola Gatito

Brazílie byla jediné kolo, kdy Inees nepoužila vlastní fotografie – ale třeba nasbírala inspiraci k dalšímu výletu u mudlů!

Autor: Inees Rut Gowstring

A tady už slavíme výhrou obou pohárů!

Autor: Veronica Narcissa Williamsová

Líbilo? Přitom jste ještě ani neviděli všechno!

Kreativní soutěž měla ještě jednu účastnici, která splnila všechny čtyři úkoly – a to ve formě krátkého videa. Dojděte si pro popcorn a podívejte se na zmijozelskou cestu v režii Faye Sages.

Závěrem článku bych ráda znovu poděkovala všem, kdo se famfrpálové akce účastnili – i těm, kteří kreativní úkoly nevypracovávali a „jen“ sbírali míle. Díky vám mělo cenu věnovat čas hledání nejlepších nabídek na letenky a počítání každé jedné nalétané míle! A doufám, že jste si výlet užili i vy!

Pro Hadího krále
Maya Prinz

Všichni finalisté letošních OH za sebou na hradě nechali notný kus práce – proto je taky sakra těžké vybrat jen jednoho, komu by měl hlas ve finále připadnout. Po několika neúspěšných hodech galeonem (ukradeným vypůjčeným z kolejního trezoru), kterému na takové rozhodnutí pár stran chybělo, a odpalování potlouku na terč s vyvěšenými podobiznami po okraji (jsem prostě moc dobrá a pořád jsem se trefovala přesně do středu), jsem došla k závěru, že prostě musím finalisty lépe poznat.

O zelených famfrpálistech se vypráví, že jsou na přísné dietě a nesmí jíst. Veškeré jejich jídlo putuje na talíř brankáře a kapitánka praští Zefyrem po hlavě každého, kdo sní jedinou Bertíkovu fazolku. Pravdou však je, že na kolejních trénincích se často neřeší nic jiného než večeře a další jídlo… A proto mi přišlo zcela příhodné, abych finalistům OH položila několik zásadních otázek týkajících se jídla, na které jsme během tréninků narazili a které vyvolaly vášnivé debaty.

Všech finalistů jsem se proto zeptala na těchto pět věcí:

1. Co říkáte na ananas na pizze?
2. Pojmenujte prosím tyto spotřebiče:
3. Hranolky, nebo krokety?
4. Co si dáváte k párkům?
5. Slaný karamel – ano, nebo ne?

Než přejdu k samotným odpovědím, chci v první řadě poděkovat všem, kdo si našli čas mi odpovědět. Je mi jasné, že jste všichni nesmírně busy, jinak byste se taky do finále OH nedostali; o to víc si vaší ochoty cením!

Co říkáte na ananas na pizze?

Někdo ho miluje, někdo ne. Někdo si k ananasu dokonce přihodí i broskev. Ale jak to mají naši finalisté?

Amanda Wright: Momentálně jsem ve stavu, kdy nemůžu ani pizzu a ani ananas. – směje se – Ale když to někomu chutná, tak proč ne, opovrhujících pohledů se ode mě nedočkají.

Anseiola Jasmis Rawenclav: Ananas na pizze mám ráda. Jsem žrádelní barbar a mám ho ráda i v kebabu. Už jsem říkala, že miluju ananas? – usměje se –

Barbara Arianne Lecter: Lepší než pizza na ananasu!

Ginevra de Naga: Lidem ve štěstí bránit nebudu, tak ať si ho tam dávají třeba celý kyblík. Nestyďte se!

Hekatea Centaurix: Miluji ananas na pizze!

Mintaka Orionis: Proti gustu…

Nimrandir Elénére: Jím, nevařím.

Oresta McCollin Vianueva: Za mě klidně ano. Mám ráda ananas, takže mi nevadí. Spíše když už si dám Hawaii, narazím na nedobrou šunku. – posmutní – Což pak kazí úplně.

Princess Star: Ananas nikdy v ničem a na ničem. Jako k jídlu teda, protože motiv ananasu třeba na tričku je v červenci cool.

Veronica Narcissa Williamsová: ABOMINATION!

Pojmenujte prosím tyto spotřebiče:

Kdo nebyl na zmijozelském kolejním tréninku, nejspíš nechápe, oč jde; zcela očividně jsou na obrázku topinkovač a toastovač. Kdo tvrdí opak, je jasný kacíř! A je mi jedno, co říká zbytek týmu!

Amanda Wright: To druhé je prosím věc, bez které si nedovedu představit život – ovšem pouze za předpokladu, že to dělá trojúhelníčky. Ta první je sice taky fajn, ale i jako kouzelník vím, že se to nenazývá toustovač. A kdo to takto označuje, tak je šílenec!

Anseiola Jasmis Rawenclav: Tak to samozřejmě jako aprobovaná osoba v oblasti studia mudlů vím. Jedno je černá krabice, která dělá křupavé placky plněné čímsi, a to je velice dobré a voňavé. Ale na to druhé si dejte pozor! To je totiž zbraň! Představte si to. Do bytu vám vleze nájemný vrah, dá tohle na kuchyňskou linku, do toho dá dvě již zmíněné placaté tentononc a zapne to. Vy se v tu chvíli vzbudíte, jdete do kuchyně, placky na vás zákeřně vyskočí a vás z toho trefí. No není to geniální plán? Hm? Hm?!

Barbara Arianne Lecter: Kamil a Arnošt.

Ginevra de Naga: To jsem viděla u mudlů! Skartovačka? A to vpravo upřímně nevím, že by skládačka na ponožky? Zkusím se zeptat, jestli to ve skladu PU nevyužijeme.

Hekatea Centaurix: Na první pohled bych oběma říkala toastovač… což se mi zdálo podivné, takže jsem trošku zapátrala a pro ten druhý už mám – i díky vám – nový výraz: sendvičovač.

Mintaka Orionis: Topinkovač a toastovač.

Nimrandir Elénére: To první je ČKSDDNHAŠND – černá krabička s dvěma dírama na hřbetu a šuplíkem na dnu, to druhé past na prstíky mlsných jedlíků.

Oresta McCollin Vianueva: I vy, Brute? – směje se – Dle mého je první toustr a druhý toustovač. Topinkovač tomu neříkám, protože do topinek to má hodně daleko, když tam dám chleba. – směje se –

Princess Star: Jedna – víc drobků uvnitř než na talíři. Dva – jak ho jednou vyndám ze skříňky, týden se nejí nic jiného než tousty.

Veronica Narcissa Williamsová: There is only one spotřebič and it’s toustovač. A jo, to první bude spíš topinkovač, ale kdo tak temu říká?

Hranolky, nebo krokety?

Nevím, jak vy, milí čtenáři, ale já mám jasno. Hranolky jsou láska!

Amanda Wright: Hranolky! V jakékoliv podobě – ve fritéze, z pánve, pečené, domácí, kupované. Vždy a všude! A s tatarkou!

Anseiola Jasmis Rawenclav: Obojí. – usměje se –

Barbara Arianne Lecter: Hranolky. Posypané nastouhaným balkánským sýrem. Nemáte zač a dobrou chuť.

Ginevra de Naga: Legrace stranou, v této otázce jsem zásadní hranolkář.

Hekatea Centaurix: Hranolky… s tatarkou, prosím. – mrkne –

Mintaka Orionis: Hranolky.

Nimrandir Elénére: Sedmdesát na třicet.

Oresta McCollin Vianueva: Ani jedno. Miluju brambory ke všemu a kdykoliv, i samotné, ale zrovna hranolky jsou jediné, co dvakrát nemusím, takže krokety. – usměje se –

Princess Star: Hranolky zapíjené mlékem.

Veronica Narcissa Williamsová: Hrancle.

Co si dáváte k párkům?

Párky s chlebem v rohlíku jsou česká večeřová klasika – a občas se s nimi pochlubí i někdo na kolejním tréninku. Mě však zajímalo, co dalšího si k nim finalisté OH dávají. Uvidíme jen klasiku kečup – hořčice – křen, nebo má někdo zvláštnější choutky?

Amanda Wright: Jsem opak extremistů, co si dávají k parkům tatarku, protože jsem kečupová konzerva. Ideálně ještě, když je párek i kečup v rohlíku.

Anseiola Jasmis Rawenclav: Dělám si doma „párky v rohlíku“. Naříznu podélně rohlík, namažu vnitřek hořčicí, vložím párek a je to. Moc dobré. – usměje se –

Barbara Arianne Lecter: Většinou už nic, párky obsahují všechno potřebné od kuřecích pařátků přes peří z černé slepice až po výtažek z hrbouna. Pak už to stačí jen povařit a slít do lahvičky!

Ginevra de Naga: Nemám kvalifikovanou odpověď, obvykle si totiž nedávám párek, ale jen nožičku.

Hekatea Centaurix: K párku v rohlíku vždy hořčici. Jinak jsem schopná je sníst i s chlebem nebo rohlíkem (a hořčicí) nebo i s brambory (bez hořčice).

Mintaka Orionis: Já je nejím.

Nimrandir Elénére: Chleba.

Oresta McCollin Vianueva: Chleba, hořčice a kečup. – usměje se – Eventuálně rohlík, ale to pak obvykle končí vydlabáváním vnitřku rohlíku. – směje se –

Princess Star: Kremžskou hořčici.

Veronica Narcissa Williamsová: Nejím párky. – směje se – Ale kdyby jo, dala bych si kečup.

Slaný karamel – ano, nebo ne?

Slaný karamel mám v hlavě stále zapsaný jako novinku posledních let – a naprosto ho zbožňuju. To ostatně dokazuje i moje nejnovější svíčka do sbírky s vůní slaného karamelu… Ale často se setkávám i s odpůrci téhle pochoutky, pro které slanost a sladkost nejdou dohromady. Můj favorit rozhodně musí mít slaný karamel rád, abych se s ním dokázala řádně ztotožnit! A co ten váš?

Amanda Wright: Ani sladký, ani slaný. Každopádně kombinace sladkého a slaného moc nechápu a nedávají mi smysl. Mé chuťové buňky tedy moc neuspokojí.

Anseiola Jasmis Rawenclav: Jako… jde to, ale sladký mám raději. – usměje se –

Barbara Arianne Lecter:

Ginevra de Naga: Správná otázka je kolik slaného karamelu.

Hekatea Centaurix: Ach ano! Díky madam Rain Bow už vím, jaká je to dobrota. – usměje se –

Mintaka Orionis: Ano.

Nimrandir Elénére: Ještě jsem neochutnal. – pokrčí rameny –

Oresta McCollin Vianueva: Spíše ne. – usměje se – Ale já nemám v lásce ani karamel samotný.

Princess Star: Ne.

Veronica Narcissa Williamsová: Ten je dobrej – hlavně popcorn slaný karamel.

Pokud jste si před čtením článku ještě nebyli jistí, teď už to víte – na hradě se mezi námi potuluje pár lidstvu nebezpečných jedinců! Ananas na pizze, hranolky s mlékem, nechuť ke karamelu všeho druhu… To je jako z nějakého hororu!

Nakonec mi tedy asi nezbude než skutečně vybírat podle přínosu pro hrad, protože jak se zdá, přes jídlo se s nikým neshodnu. A totéž doporučuji i vám!

Pro Hadího krále
Maya Prinz

Zelení už jistě vědí (a kdo ne, ten zaslouží za uši!), že se nám počátkem roku Léto 2022 ztratil kolejní maskot králík Potlouk. Kam se poděl, kdo ho zachránil a jak to všechno souvisí s množícími nápady jisté kolejní ředitelky se dozvíte níže.

Stalo se to v neděli 6. 2. 2022. Manon se rozhodla, že Potlouka, který nám začal přes zimu nějak přibírat, jak jedl celé hadí letce večeře, vezme na procházku na hřiště, aby se trochu rozhýbal a shodil nějaké to kilo. Jenomže co čert nechtěl, v tu dobu zrovna projížděl kolem hradu Cirque du Magique poté, co byl přes zimní prázdniny v Godrikově Dole, a jeden z dravců Potlouka prachsprostě nabral do drápů Manon přímo před očima.

Otřesená Manon se pokusila dravce dohnat na koštěti, ale ten zmizel ve větvích stromů Zakázaného lesa. Vrátila se tedy do kolejní místnosti, kde nám nešťastnou příhodu převyprávěla. Madam Verča neměla na výběr, než za cirkusem poslat famfrpálový tým, protože těch zmizení teď bylo poslední dobou prý nějak moc a vedení školy se to nesmí dozvědět. Takže bych o tom vlastně vůbec neměla psát?

Na cestu se vydalo celkem 18 hadů – kromě aktivních famfrpálových hráčů i několik profíků a pár háďátek, která se na koštěti stěží udržela, ale chtěla být u akce.

Jenomže jak už to tak bývá, záchrana nešla tak snadno, jak jsme si to představovali. Každou chvíli jsme narazili na nějakou překážku, kterou jsme museli překonat, abychom se vůbec dostali dál. Půlku času jsme navíc skoro ani nevěděli, kudy vlastně letět, a spíš jsme jenom tak doufali, že cirkus doženeme.

Jak přesně záchranná akce vlastně probíhala?

Inu, začali jsme tím, že jsme se všichni jaksepatří vyfikli, protože ani v akčních filmech se svět nezachraňuje ve vytahaných teplácích. Jedinou Maike napadlo, že by si mohla vzít pořádný bágl, my ostatní jsme vylétli dost nalehko.

To se nám ostatně brzy vymstilo. Nebyl to totiž výlet na jedno odpoledne, jak jsme zjistili ještě tentýž večer, kdy jsme si volky nevolky ustlali na zemi. Ani na dvě. A ani na tři. Když jsme čtvrtou noc, kdy pršelo a foukalo, celí promokli, morálka klesla na bod mrazu (a vzhledem k tomu, že byl únor, nebyla teplota o moc vyšší). Někteří chtěli záchranu vzdát a vrátit se do kolejní místnosti, jiní uvažovali, že prostě pořídíme jiného králíka, že se stejně nic nepozná (tuhle myšlenku ostatně někteří propagovali až do konce, že, Nessí a Gregory?). Tehdy ještě kapitánka Manon se musela pustit do pořádného motivačního proslovu, se kterým jí naštěstí pomohlo i několik dalších hráčů. Z osmnácti se však šest na hrad vrátilo a pokračovalo nás dál jen 12, tedy všichni, kteří přežili mou parodii na zpěv, když jsem na Manonin pokyn hlasitě spustila kolejní hymnu.

Nově nabyté nadšení nás pohánělo dál, ale jaksi jsme moc dobře nevěděli, kudy se vydat. S tím nám trochu pomohly hlasité zvuky přímo v lese – ve skupince jsme se nebáli je vyhledat, někteří možná v naději, že si udělají očko u madam Žáby za to, že chtěli zabránit kácení lesa.

Les ve skutečnosti nikdo nekácel, ale na mýtině pořádně zařezával ent. Když jsme mu vysvětlili, oč nám jde, prozradil, že dravce s králíkem viděl, ale nechtěl nám prozradit, kudy pták letěl, dokud jsme mu nezodpověděli všelijaké záludné historické otázky – třeba který prst si uřízl Peter Pettigrew (ale ve filmu!) nebo s jakým drakem se utkal Viktor Krum v Turnaji tří kouzelníků. Naštěstí jsme mezi sebou měli několik es, která byla schopná tahat odpovědi z rukávu. Ent nám nakonec cestu popsal tak dobře, jako by si ji sám prošel, a tak zbývajících devět hráčů aspoň na chvíli vědělo, kudy letět. V tuto chvíli nás salazaružel opustila i Manon, a tak jsem zbytek výpravy vedla já, aniž bych pořádně věděla, kde jsem k tomu přišla.

No jo, jenomže stejně jako jsme nečekali, že budeme v lese přespávat, nečekali jsme ani to, že se občas budeme muset najíst! Hadí letka je sice proslulá tím, že všichni až na brankáře drží hladovku, aby se pod nimi nezlomila košťata a mohli se snáze vyhýbat potloukům, ale každých pár dní to nějaké to sousto přeci jen chce. Teď jsme však dojedli i zásoby Maike a začínalo to s námi vypadat celkem bledě… aspoň do chvíle, než jsme zaslechli hlasy z lesa. Výprava! Nezbývalo nám nic jiného než jídlo sprostě ukrást, když to nejmíň čekali. Na dva hráče ale ukradené jídlo nezbylo, a tak se, chudáci, museli vrátit na hrad.

A aby toho nebylo málo, zanedlouho jsme narazili na další problém. Nebo spíš do něj? Kde se vzala, tu se vzala, byla v lese neviditelná zeď, kterou jsme museli s pořádnou dávkou štěstí nějak obletět. Teprve později jsme se dozvěděli, že mělo jít o jakousi hranici kolem hradní části lesa. Zlatá muška naštěstí dosedla na celou zbývající sedmici, která našla skulinu a za zeď se dostala.

Když se nám po dlouhé době podařilo zeď obletět, našla Sarah na zemi pírko dravce. Jistě, kdekdo by se mohl hádat, že dravců je v lese dost, ale někteří majetní ve skupince poznali, že skutečně jde o pírko dravce z cirkusu. Asi se vyplatí jich mít plný sovinec… Taky bych ten pocit chtěla zažít! Pomocí kouzel jsme si vyčarovali ve vzduchu cestičku, která nás nutila pěkně dlouho kličkovat mezi stromy, nakonec nás však přeci jen dovedla až nad jejich koruny.

Všichni jsme už v kostech cítili, že se blížíme ke konci – a skutečně, když se večer začalo stmívat, uviděli jsme v dálce světla. Rozdělané táboráky. Shodli jsme se, že zbývající vzdálenost překonáme prostě ještě dneska, zaujali jsme útočnou formaci a vyrazili s větrem o závod.

Všech sedm nás do tábora doletělo – kde jsme se hned začali dožadovat vrácení Potlouka. Dlouho nám to však nevydrželo, protože nás Vinčenzo okřikl a my, snad ještě zvyklí ze zimních prázdnin, raději uposlechli. Když jsem vše s několika dlouhými odbočkami podrobně vysvětlila, zavěštila Eržika ve své křišťálové kouli, ale nic kromě velkého špatného nenašla, a tak se Vinčenzo vydal pro principála.

Toho představa, že by snad unášel králíky, mírně řečeno rozzlobila. Nějakou dobu tedy trvalo, než se dostatečně uklidnil, aby nám vysvětlil, že králík mu byl zapůjčen madam Veronicou, která už je tolik zvyklá množit vše ve svém okolí, že úplně zapomněla, že s tímhle během prázdnin souhlasila. Potlouka jsme tedy dostali zpět a každý ze sedmice dostal i jedno mládě, protože jich prý bylo stejně víc než dost. Ráno jsme se měli vydat zpět do hradu.

Dar se nám však trochu vymstil, neboť králíčci přes noc rozkousali mapy, do kterých jsme si po celou dobu výpravy zakreslovali cestu, a nám ráno nezbývalo než ji složit jako puzzle.

Zajímá vás, kdo všechno se tedy dostal až do cíle, abyste věděli, komu se ozvat, až se vám ztratí domácí mazlíček? Byli to Gregory Silvestr Werner, Nessa Naiadés, Ruby Élise Day, Sarah Thompson, Maya Prinz, Saiph Lacaille a Inees Rut Gowstring. Znovu a zas jim moc děkuji a doufám, že pro ně záchrana nebyla jen a pouze noční můrou a aspoň trochu si ji užili!

Pro Hadího krále
Maya Prinz

Jako další na řadu přišla nejzámožnější studentka a kandidátka na Miss sympatie – Ineeska.

Sedmačka Inees Rut Gowstring přišla na hrad v Létě 2018. Usměvavá rusovláska se začala brzy zapojovat do všemožných hradních aktivit – famfrpálu, Ďáblovy jámy, sběru peněz a posléze i soubojového klubu. Ačkoliv o sobě často tvrdí, že hady nemá ráda a ve Zmijozelu je vlastně omylem, patří mezi největší podporovatele zelené koleje. Nejeden zelený si jistě vzpomene, jak Inees pochválí každý náš úspěch a nabídne galeony na předměty těm, kteří budou sbírat body. Střelkyně a chytačka má za sebou přes 120 tisíc průchodů jámou, stojí za Ďáblovou výzvou, získala 2. místo v kategorii Redaktor roku 2019 a je mimo jiné i autorkou oblíbených pichlavých článků Zpovědnice. S Inees jsem se sešla, abych ji vyzpovídala ohledně něčeho, co mi už chvíli vrtá hlavou – jak je možné, že se někdo tak aktivní doposud nedostal nejen na žádnou z pozic ve vedení, ale dokonce ani není v zasedačce? Stojí za tím snad spiknutí zmijozelských kolejních ředitelek, které nedůvěřují studentce s příliš nebelvírským hárem?

Rozhovor, jenž najdete níže, je už druhým rozhovorem, který jsem s Inees vedla. První mi naneštěstí sežrala smečka škrken, Inees byla ovšem tak hodná, že souhlasila, abychom jej zopakovaly. Ještě jednou se ti, Ineesko, omlouvám za zmatky, které tahle nehoda způsobila. Škrkny byly pochytány a odneseny někam hodně daleko, takže by se nic podobného už znovu stát nemělo!

Hadí král: Ahoj Ineesko! Pozvala jsem tě ke Třem, abych tě trochu vyzpovídala. Naši čtenáři tvé jméno jistě dobře znají – kromě toho, že už dlouho držíš vrchní příčku mezi mamonáři, se aktivně zapojuješ ve famfrpálu i dalších činnostech. Mezi ně patří například i Ďáblova výzva, kterou jsi oživila loňské léto. Jak nápad na výzvu vznikl a můžeme se na podobnou akci těšit i v budoucnu?

Inees Rut Gowstring: Já děkuji za pozvání. Ráda jsem za tebou ke Třem dorazila, a jen mi slib, že tenhle druhý rozhovor už žádná škrkna nezlikviduje. – rozhlíží se, jestli někde nějakou škrknu nezahlédne – Tahle pozornost ze strany redaktora Hadího krále mi nedělá moc dobře. – rudnou jí tváře do barvy vlasů –
Ďáblova výzva má za sebou již třetí ročník. Ty první dva ale probíhaly pouze v naší koleji. V létě jsme se rozhodli přijmout díky Ferdinandovi mnohem větší výzvu a byla jsem opravdu velmi mile překvapená zapojením spousty aktivních studentů i profesorů. Mohu prozradit, že Ďábel by odvetu velmi rád a já mu ji v létě velmi ráda dopřeji. Tak snad v tom pak nebudu sama.

Hadí král: Slibuju! Hned po rozhovoru odnesu článek do redakce, již už Saiph zajistila protiškrkním kouzlem! – usměje se – Jsem si jistá, že se naši čtenáři do výzvy znovu rádi zapojí!
Ďáblova výzva je jen jednou z mnoha aktivit, za kterými jsi v koleji stála. Z tvého nápadu vycházela například i nová podoba naší vnitrokolejky. Přesto nejsi členkou užšího vedení ani zasedačky – jak je to jen možné? – zvídavě nakloní hlavu ke straně –

Inees Rut Gowstring: Už se upřímně asi ani moc nedopočítám, kolikrát jsem pozvánku do zasedačky dostala, a každé jsem si opravdu vážila. Jen jsem vlastně tu potřebu se oficiálně realizovat nikdy moc neměla. Sedí mi víc ta role takové té neviditelnější opory. Ráda o svých nápadech povím těm, kteří je skvěle rozpracují a dotáhnou, což naše aktuální vedení určitě je. Naše vnitrokolejka je totiž skvělá a moc mě baví. Možná to byl na začátku právě můj nápad, ale za tím, že ji máme, stojí spousta mých spolužáků. Tak snad baví i ostatní. – usmívá se –
Máme každý rok s příchodem prváků spoustu skvělých háďat a pokud mají ti mladší a aktivní chuť se realizovat, budu vždy moc ráda, když do zasedačky půjdou oni. Já jim budu k ruce, když to bude potřeba.
Každopádně aktuálně se situace malinko mění a já na jednu výpomoc madam kolejní kývla. – spiklenecky mrkne –
Ať už ale budu „sedět“ na jakékoli židli či funkci, tak ji vždy moc ráda uvolním někomu, kdo tím koleji přinese zas něco nového a o funkci bude mít zájem. Pomáhat lze i bez funkce, a pokud někoho ta možnost potěší, tak mu ji pojďme dát. – usměje se –

Hadí král: – kývne – Určitě je moc důležité mít i aktivní studenty, jinak by zasedačka neměla pro koho aktivity vymýšlet! – při zmínce o změně překvapeně zvedne hlavu – Můžeš nám prozradit, o co přesně jde, nebo si musíme počkat, až to vyjde oficiálně?

Inees Rut Gowstring: Je možné, že dřív než článek vyjde, už to bude oznámeno. Počet skvělých článků čekajících v pořadí na publikování v Hadím králi je totiž neuvěřitelný. I tak ale nechám oznámení na někom kompetentnějším – a přeci jen taky ještě můžeme najít někoho vhodnějšího. – zasměje se –

Hadí král: Dobře, počkám na oficiální zprávy! – zasměje se – Prozradíš mi alespoň, jaký post bys zastávala nejraději, pokud by sis měla nějaký vybrat? Připnula by sis na hruď raději některé péčko, nebo bys popadla koště a píšťalku? Nebo bys snad naplnila zmijozelský trezor stejně jako ten svůj?

Inees Rut Gowstring: – zamyslí se a přemýšlí nad skvělou otázkou –
Určitě vím, že mě moc nelákají odznaky na hrudi a být primus mě až děsí. Je to obrovská zodpovědnost a tu bych asi na svá bedra nechtěla. O to víc obdivuji každého, kdo si odznak připne a opravdu je pak na svém místě, kolej pod ním funguje a posouvá se.
Já bych asi nejradši pozici hlavní „roztleskávačky“ na famfrpálových zápasech. – směje se – Ale bohužel tuhle funkci kolej ještě nenabízí.

Hadí král: No, tu už vlastně neoficiálně zastáváš! – mrkne při vzpomínce na Ineesčiny bojové pokřiky během zápasů –Nebudu tě dál trápit, i když si myslím, že bys skvěle zvládala každý post, na kterém bys seděla. – zazubí se – A když už byla zmínka o tvém kontu… Momentálně jsi už nějakou chvíli nejbohatší student na hradě a pomalu se blížíš ke krásnému tisíci galeonů. Máš už plány na to, za co našetřené peníze utratíš?

Inees Rut Gowstring: Slíbila jsem jednomu nejmenovanému profesorovi, který není v šetření tak dobrý jako já, že až našetří část na domek v Godrikově Dole, půjčím mu pak zbytek. Jen jsem ještě nedomyslela, jaký si nastavím úrok. – uculí se –
Já sama bych si taktéž ráda pořídila nějakou nemovitost, ale bohužel studentům toto není umožněno. S radostí bych nějakou zmijozelskou klubovnu koupila. Možná bych si mohla otevřít vlastní banku s lepším úrokem, než mají Gringottovi. Jen bych se pak nerada stala obětí konkurenčního boje a byla zavřena do jednoho z jejich trezorů.
Plán, který by byl reálný, bohužel nemám. Každopádně pokud se jednou rozhodnu odebrat se mezi tučňáky a za mrazem, zorganizuji pořádné H(l)adové hry o dědictví mé maličkosti. – směje se –

Hadí král: Tak takhle se vydělává! – udělá si poznámku, že má taky půjčovat za velké úroky –
Hladové hry? – zamrká – Vzhledem k tvému jmění se asi bojím, aby v koleji zbyl kromě vítěze ještě někdo další! Snad k tomu ale nedojde v dohledné době, Zmijozel i hrad studenty jako ty potřebují jako sůl a byla by škoda, kdybys odešla! – usměje se –
Ineesko, (znovu) moc děkuji za rozhovor. Chtěla bys na závěr něco vzkázat našim čtenářům?

Inees Rut Gowstring: Mayo, já ti také moc děkuji za pozvání k tomuto příjemnému rozhovoru a na závěr bych vzkázala asi jediné. Ve světě mudlů mějte pozitivní mysl a negativní testy a tady u nás mezi kouzelníky si užívejte každý střípek své vlastní fantazie.
Měj se krásně, Mayo, a jsem ráda, že se nám povedlo se nahnat. – usměje se –

Hadí král: Krásná slova! – usměje se – Taky jsem moc ráda, že to konečně vyšlo! Přeju hezký zbytek večera. – zazubí se a s bločkem s článkem odpeláší rovnou do redakce –

Tak, rozhovoru se podruhé naštěstí nic nestalo! Ještě jednou moc děkuju Ineesce za krásný rozhovor a přeju jí, ať se jí daří nejen u zkoušek OVCE, které letos skládá!

Pro Hadího krále
Maya Prinz

Kira Mae Spencer poprvé přišla na hrad o letních prázdninách 2019. Během zařazování se dostala do Zmijozelu, jemuž začala dělat čest už v prvním ročníku – nejenže se aktivně účastnila sběru bodů, ale také přebrala pozici šéfredaktora po své hadonošce Sooyeon a stala se členkou zmijozelské zasedačky. O další školní rok později, na konci Léta 2020, přebrala po Loralei Silwerin post primusky, který však na konci školního roku opustila. Aktivní je i ve famfrpálu, kde pravidelně trénuje na postu střelce, a letos, v Zimě 2021, usedla na koště i během zápasu. Od Léta 2021 se navíc stane zástupkyní kapitánky Ontarie.

Kira se ale neangažuje jen v koleji – často ji je možné vidět vysedávat a povídat si ve Velké síni, snažit se usměrnit svou kočku Daenerys (která je démoničtější než ta v soubojáku) všude možně po hradě, na výpravách do Zapovězeného lesa i při sběru magíků. Třeťačka ráda pořádá ohňostroje v laboratoři a celkově je vlastně všude, kam se člověk podívá.

S Kirou jsem se sešla U Tří, abychom si promluvily o hradním tématu, jež jí je blízké – o role-playingu.

Hadí král: – připraví si zápisník, odkašle si a pomalu spustí – Kiruš, našim čtenářům tvé jméno jistě není neznámé – ostatně, byla jsi šéfredaktorkou HK. Jsem si jistá, že máš z této doby spoustu vzpomínek a příhod, ale dnes jsem tě sem pozvala, abychom si promluvily o něčem trochu jiném.

Kira Mae Spencer: – zvědavě vyčkává, co na ni Maya vybalí –

Hadí král: Vím, že tě už od nástupu sem do Bradavic trochu trápí otázka RP, tedy role-playingu. Jak vnímáš postoj hradu k hraní rolí?

Kira Mae Spencer: No, všeobecně dost vlažný, řekla bych. Převažuje spíš to nehraní…

Hadí král: To máš pravdu. – kývne – Často se tu na veřejných místech probírá mudlovský život a vše kolem něj, což nejspíš odradí i ty, kteří by RP chtěli hrát trochu víc. Vnímáš to, že se tu RP nehraje, jako negativum? Je pro tebe bez něj těžší vžít se do atmosféry?

Kira Mae Spencer: Spíše než nedostatek atmosféry mi přijde, že tu pak není ten únik. Příliš se tu člověk nechá ovlivnit mudlovským životem. Myslím, že tu mnohem víc hrozí to, že někteří nedokážou rozlišit sebe jako hráče a tu hranou postavu. Na jednu stranu mi nepřijde špatně, že RP není tolik striktní, ale ve finále tu je spousta dospělých lidí bez magických schopností v těle náctiletých čarodějů…

Hadí král: Ano, ve věku postavy a hráče je často významný rozdíl, což asi umocňuje i to nehraní – dospělý hráč se prostě nechce chovat jako pubertální kouzelník… – na chvíli se odmlčí a zadívá se do poznámek – Ale když se na to zase podívám z jiného úhlu, máme tu i dost starých herních postav – postavy, jež se během let mnohokrát zmrazily a zase rozmrazily, takže teď chodí třeba do 3. ročníku někdo, komu je 20 nebo více let. Není tohle jedna z věcí, které RP tak trochu znemožňují?

Kira Mae Spencer: Ale přitom o tom to má být. Zablbnout si, vypadnout z reality. Ale tady to ti lidi (a sebe taky) berou smrtelně vážně. A ruku na srdce, pokud nechci být náctiletý kouzelník, tak co sakra dělám ve škole čar a kouzel? – napije se ležáku – S tím stárnutím to je sice fajn pro hráče, ale je pravda, že pro postavu už moc ne. Ale zase bych to neviděla jako ten nejzásadnější problém, pořád to tomu člověku nebrání vzít do ruky hůlku a neřešit práci. – smutně se pousměje – Ono lidi ani moc nenapadne sebrat se a jít něco hrát. Chybí k tomu podpora a motivace, snad kromě výprav do lesa.

Hadí král: Jako jistou podporu bychom mohli vnímat předmět Charakterové studie, který se tomuto tématu věnuje. Vystudovala jsi jeho první ročník, proto mě zajímá, jestli ti přišlo, že se snaží nějakým způsobem RP na Hogu řešit? Měli jste například nějakou „RP session“ ve Velké síni nebo v KNP?

Kira Mae Spencer: Rozhodně se nad tím mohl člověk v Charakterových studiích hodně zamyslet. V druhém ročníku byl pro nějakou hru větší prostor v MÚ, ale už mi nevyhovovala témata, kterými se předmět zabýval, takže jsem toho nechala. Rozhodně této snaze fandím, ale ta podpora by musela být komplexnější než jen jeden předmět. Musela by nejspíš vyjít ze samých hlubin hradu. Ale otázka je, nakolik by o to vlastně valná většina osazenstva hradu stála.

Hadí král: Dokážu si představit třeba nějakou akci v rámci HK. – zašilhá po šéfredaktorce – Dobře, Kiruš, moc děkuju za zajímavý rozhovor! Chceš ještě něco sdělit čtenářům?

Kira Mae Spencer: Asi hlavně to, ať nezapomínají hrát si. A ať kouzlí, co to jde. – usměje se –

Můžeme jen doufat, že se role-playing na hradě uchytí trochu víc – vím, že Kiře by to udělalo velkou radost! Do té doby jí ale přeju hodně štěstí s Daenerys, kopu optimismu do nadcházejících dnů a hromadu trpělivosti s hadí letkou!

Pro Hadího krále
Maya Prinz