Byl typický podzimní den. Padalo listí a bylo sychravo. Studenti pouštěli kouzelné draky a někteří dováděli v barevném listí. Já jen popadl šálu, omotal ji kolem krku a vydal se na dýňovou farmu v Bykoši. Představte si, že tu už přes 20 let pěstují 15 odrůd dýní! Mají navíc jak dýně ozdobné, tak jedlé. Hned jsem ochutnal dýňovou polévku, dýňový koláč a svařené víno s ovocem. Musím uznat, že jídlo bylo skvostné! Na farmě v Bykoši se nachází i malá zoo pro děti, v níž chovají třeba králíky nebo slepice. Mají štěstí, že jsem byl plný těch jejich dýňových dobrot! Proplazil jsem se i místním kukuřičným bludištěm. Abych se přiznal, trochu jsem se ztratil a musel jsem si cestu ven prorazit po svém. Co už, aspoň mají novou zkratku.

Teď už se přesuňme jinam. Na Statek u Pipků v Nové Vsi u Leštiny. Tam jsem se zúčastnil vyřezávání dýní, to je snad samozřejmost! Zaujalo mě místní přírodní hřiště s dřevěnými a slámovými atrakcemi, co mají zvláštní názvy – jako třeba slámohrad nebo slámobazén. Párkrát jsem si zaskákal, možná pár dětí i zalehnul. Samozřejmě omylem! Na statku jsou vystaveny dýně, které Pipkovi pěstují, v zahradě je z nich postavena dokonce obří pyramida. Co by to navíc bylo za statek bez zvířat! K vidění mají tele Žofinku, koně jménem Black a Natin, poníka Princeznu, kozy a ovce a letos také malá selata a králíky. Toto místo navštěvuje mnoho mudlů a já se nedivím! Je tu krásně.

Jako poslední jsem navštívil výstavu dýní a dýňových aranžmá v botanické zahradě v Troji. Mají v ní dýně různých tvarů, barev i velikostí. Tento rok je výstava ve znamení strašidel. Viděl jsem stovky rozličných dýní, tykví a okrasných rostlin různých druhů, které doplnily nápadité instalace inspirované světem pohádkových bytostí a strašidel. Při putování strašidelnými kouty botanické zahrady jsem narazil na duchy i čarodějnice, čekala mě i dýňová „perníková“ chaloupka a tajemný labyrint. Originální dýňové expozice připravili mudlovští studenti České zahradnické akademie v Mělníku. Pro malé i velké návštěvníky se tu pořádaly kreativní dílničky. Během výstavy si můžete také třeba vydlabat dýni nebo si vyrobit dýňovou lucernu.

Pro Hadího krále
Nerissa Metz

Pojďme si je projít pořádně i s vysvětlivkami a lehkou dávkou ironie.

1. Vždy poslouchám kapitána. Kapitán je na hřišti něco jako profesor v učebně – jeho slovo je zákon. Možná se vám zdá, že máte lepší nápad, že ten míč určitě chytíte jinak nebo že si prostě „zkusíte něco vlastního“. Nedělejte to. Za prvé to skoro nikdy nevyjde. Za druhé vás kapitán seřve tak, že budete radši čistit kotlíky než znovu brát koště do ruky. Co je lepší? Poslechnout kapitána, nebo skončit na ošetřovně s výmluvou „já myslel, že…“?

2. Docházka na kolejní tréninky je základ. Kdo nechodí na tréninky, ten není týmový hráč. A víte, co se stane tomu, kdo není týmový hráč? Sedí na lavičce, zatímco ostatní hrají. Navíc co si budeme povídat, trenérská pomsta je sladká. Dokážete si představit, že vás postaví jen proto, abyste chytali potlouk? A bez pálky? PS: Zkoušeli jste někdy vysvětlit kapitánovi, že jste „neměli čas“? Doporučuji… nezkoušet.

3. Od 2. ročníku je nutné pilně trénovat i na IT. Individuální tréninky nejsou žádný luxus, ale povinnost. Protože co si kouzelník natrénuje sám, to se mu pak na hřišti stonásobně vrátí. Nečekejte, že vás někdo povede za ručičku, a už vůbec nečekejte, že vám někdo uzná výmluvu typu „musel jsem si udělat úkoly“. Vážně? My všichni máme úkoly. Rozdíl v chození a nechození na IT je v tom, že někteří z nás umějí letět rovně, zatímco jiní lítají jako hadr ve větru. Hádejte, kdo koho v zápase převálcuje?

4. Nežrat! Tohle je jednoduché. Létání a plný žaludek nejdou dohromady. Koláč v žaludku znamená zvratky na koštěti. A věřte, že když se to stane jednou, už vám to nikdo do konce studia nezapomene. Budou vám to připomínat. Pořád. Každý rok. „Hele, to je ten, co to tam poslal na trávník, pamatujete?“ Takže se klidně najezte, ale až PO tréninku. Není to příjemné, když to hodíte na někoho pod vámi. Kdo už má vlastní historku se špatně načasovanou dýňovou šťávou? Přiznejte se.

5. Šťávy a rozvahy vždy pošlu koleji. Zmijozel drží při sobě, to je základ. To, co získáte vy, je automaticky výhrou i pro kolej. A naopak: vaše chyby jsou ostudou celé koleje. Chcete být ten, kdo Zmijozelu sebere body? Ne? Tak přesně proto musíte hrát týmově. Nebelvíři si můžou dovolit lítat jako samostatní hrdinové, protože jim to stejně projde. My? My na hřišti ukazujeme disciplínu. Takže co nevyužiješ, posílej zpátky, mysli na to. Stejně se na to přijde.

6. Nikdy nezapomenu výbavu. Není nic horšího, než když se přijdete na trénink ukázat a chybí vám rukavice, helma, nebo dokonce koště. Za prvé kapitána naštvete, a to hodně, za druhé zdržujete, protože se musíte vrátit na kolej a převléct se, a za třetí ta výbava není pro srandu, nechcete dostat potloukem do hlavy bez helmy. Z tréninku byste šli hodně rozbití a možná rovnou na ošetřovnu.

7. Beru v potaz i zástupce kapitána. Kapitán je sice autorita číslo jedna, ale když není přítomen, tak je šéf zástupce. Tvrdit, že „zástupce nemá takovou moc“, je jako říct komentátorovi, ať tolik neřve. Vždycky se najde způsob, jak vám to vrátí. Takže radši držet pusu, kývat hlavou a poslouchat. Oba je důležité brát vážně. Jsou stejně důležití, tak se to rychle naučte.

8. Na trénink chodím včas. Včas neznamená „pět minut po začátku“. Včas znamená dřív, než dorazí kapitán. Protože kdo chodí pozdě, ten běhá kolečka. A běhat kolečka na hřišti s koštětem v ruce? Jo, to se směje úplně celá kolej. Včetně prváků, kteří nedají dohromady kouzlo na otevření dveří. Je to tvoje vizitka, a pokud chceš být v Hadí letce, musíš pro to něco udělat.

9. Forcerem se nezametá! Forcer je famfrpálové koště, ne smeták z kuchyně. Ano, má násadu, ano, vypadá to, že by šel použít na listí… ale zkuste to a zjistíte, jak rychle vás dostihne kapitánčin hněv. Věřte mi. Je to drahá věc, a pokud ho zničíte, tak si ho i zaplatíte.

10. Nelétám do vyčerpání. Tohle pravidlo zná každý a stejně ho skoro nikdo nedodržuje. Letět, dokud nepadnu? Jo, to zní hrdinsky. Akorát že vůbec. Dopadne to spíš tak, že spadnete, neuděláte dojem a ještě si odnesete úraz. A zatímco vy se budete léčit, někdo jiný zabere vaše místo v týmu. Takže ano, trénujte naplno, ale s rozumem. Dávejte na sebe opravdu pozor.

Na závěr tu mám ještě jedno nepsané pravidlo: „Nechte ego doma, jinak vám ho potlouk rychle vymlátí z hlavy.“

Takže, spoluletci, pamatujte: tahle pravidla nejsou jen pouhý seznam. Jsou to naše zbraně. Díky nim zůstává Zmijozel nejlepší a nejdisciplinovanější kolejí na hřišti. Ostatní chytači můžou předvádět svoje akrobatická čísla při letu za zlatonkou, my ale víme, že vítězství není o frajeřině, ale o chladné hlavě a důslednosti. Dodržujte je a budete létat efektivněji a bezpečněji. Nedodržujte je a skončíte jako vtipná historka, kterou bude kapitán bavit famfrpálové zelenáče.

Nelétáme přece jen proto, abychom se proletěli. Ale proto, abychom byli oporou týmu a pomohli mu k vítězství. Tak nasaďte helmy, naskočte na košťata a ukažme ostatním, proč se s námi nevyplácí si zahrávat!

Pro Hadího krále
Nerissa Metz

Všichni známe Velkoprodejnu Mžourov – tu legendární zastávku na Příčné ulici, kde sovy posedávají na bidýlkách a vypadají, jakoby věděly něco, co my ne. Ale co když je na těch jejich moudrých očích něco podezřelého? Co když se za stěnami tohoto obchodu skrývá… množírna sov? Připravte se na zajímavou reportáž, která vám vyrazí peří!

Začíná to nevinně… Opravdu nevinně

Každý, kdo kdy vkročil do Mžourova, byl ohromen pohledem na stovky sov, které vypadají, jakoby se právě vrátily z lázní. A teď si to představte: chodíte sem rok co rok, a ty sovy vypadají pořád stejně dobře, jako kdyby neměly ani jinak peří. Pořád koukají tím divným pohledem. Žádné známky stárnutí, ani vypelichání, tohle je podezřelé i na kouzelnický svět. Kde všechny ty sovy berou? Cožpak to nikoho ještě nenapadlo? Možná že odpověď zní: „Vyrábíme je jak na běžícím páse!“

Soví IQ: Vysoké nebo jen předstírané?

Sovy z Mžourova mají pověst chytrých tvorů. Ale co když je to všechno jen jedna velká přetvářka? Je to divné, ale někteří zákazníci hlásí, že jejich nové sovy začaly dělat věci, které nejsou ani trochu normální. Některé sovy spí hlavou dolů a dokonce jedna sova odmítla doručit dopis a místo toho se snažila si založit  účet na sociální síti. Jedna sova si prý jednou za čas přepočítává všechny peníze, které našetřila a chce jet na dovolenou. Jakoby to potřebovala…

Laboratoř. Ano, co když vám řeknu, že jedna laboratoř je přímo pod Mžourovem? Představte si to: nachází se zde stroj na výrobu sov, který určuje jaký pohled sova bude mít a každá je naprogramována, aby se chovala podle určitých pravidel. Některé sovy jsou tak přesně nastavené, že vám doručí dopis, aniž by se pohnuly z místa. Doslova jen zamrkají, a dopis už je ve vaší kapse. Jen předstírají, že někam letí. A to není vše vážení. Ony i kradou soví zob u ostatních v sovinci – proč by se přeci někde jinde nenacpaly.

Nedávno jsme obdrželi řadu stížností od našich drahých kouzelníků, kteří tvrdí, že jejich nové sovy z Mžourova se chovají velmi zvláštně. Jedna zákaznice nám řekla, že její sova začala recitovat básně ve starobylém jazyce, který ani ona sama nezná. Další zákazník tvrdil, že jeho sova si v noci tajně čte deník a ráno předstírá, že je jen hloupá poštovní sova. Ony opravdu čtou? Co když si čtou i naše psaníčka? Kdo ví, třeba toho o nás ví více, než my sami o sobě a plánují obří soví revoluci. Kouzelník, aby byl neustále v pozoru.

Jak to tedy je?

Velkoprodejna Mžourov je bezpochyby místem plným magie a zázraků, jako jakýkoliv jiný obchod na Příčné ulici. Ale zatímco se kouzelníci radují z jejich služeb, možná by si měli položit otázku: Co když ty sovy nejsou jen obyčejní poštovní ptáci? Co když jsou to vlastně sovičky, které byly tajně vyrobeny a naprogramovány k tomu, aby sledovaly každé naše hnutí a předávaly někomu veškeré informace? Myslete na to a až příště budete přemýšlet o nákupu nové sovy z Mžourova, buďte obezřetní. Možná vás čeká víc než jen doručený dopis. Možná vás čeká sova na koštěti a možná i básnický souboj ve tři ráno s vaší novou okřídlenou společnicí.

Pro Hadího krále,
Nerissa Metz