Halloween je tady! Zahoďte kostýmy, zanechte máčení fazolek i nudění Godrikodolanů svými trapnými koledami – dnešek patří duchům! Letos je pro ně tento den velmi speciální, protože se díky vám dočkali barviček. Pojďte se podívat, jak šťastně září na všechny strany…

V rámci Halloweena jsme v Hadím králi uspořádali soutěž Vraťme duchům barvy, jejímž cílem bylo nejen odnést si krásně špekatou odměnu (viz níže) a zánět v zápěstí od vybarvování, ale především splnit jedno či dvě duší přání. Naše milá dušice Márč si zasteskla po barvách, tak jsme se pustili do díla. Díky vašim pilným ručičkám se nám podařilo nejen pochytat 17 duších obrázků, ale hlavně jich 18 rozzářit duhovými barvami (víceméně)!

Odborná porota se odborně shodla, že z takového množství je 5 omalovánek málo, tak jsme nakonec do druhého kola pustili celých 6 kusů. Jejich autorkami jsou Nessa Naiadés (Duší vysvobození), Enola Gatito (Duší romantika), Vilja Carrie Dechant (Duší kuchtění), Faye Sages (Duší mandala), Ruby Élise Day (Patero duších aktivit) a Tiana Ramero (Nevítaná duší návštěva). Tyto šikovné kreslířky a chytačky duchů čeká odměna v podobě nerozbalené čokoládové žabky! Gratulujeme a děkujeme za krásné omalovánky.

No a teď už to, na co všichni netrpělivě čekáme: přehlídka barevných duchů! Nezklamali jste – přišlo nám 18 soutěžních vypracování. Nejoblíbenější omalovánka byla Duší vysvobození od Nessy, do kterého se pastelkami pustilo 9 lidí, tedy celá polovina.

Na všechny barevné duchy se můžete podívat níže, teď ale ještě k vyhlášení 3 nejlepších vybarvených duchů. Toto byla záležitost zapeklitějšího rázu, neboť ne všem se podařilo duchy obarvit, někteří dokázali barvičky přenést jen na duší okolí. Porota se tak po dlouhé bezesné noci shodla na prvním místě pro Enolu Gatito, druhém pro Princess Star a třetím pro Ruby Élise Day. Gratulujeme vítězkyním a posíláme odměnu v podobě Rituálního kruhu a Plyšového strašidelného Jacka.

Enola Gatito

Princess Star

Ruby Élise Day

Přehlídka barevných duchů:

A skvělá zpráva pro všechny, kteří se soutěže účastnili – v sovinci na vás čeká odměna za účast! Asi ani nemusím popisovat, jak dojatí duchové jsou. Ze sklepení zní jejich vřelé díky každému, kdo vzal do ruky pastelku a pomohl jim prožít jeden krásný, barevný den.

Pro Hadího krále
Nina Yozhinski

Nejstrašidelnější den v roce se nám kvapem blíží – krví potřísněné noční košile, nože zabodnuté patnáct čísel hluboko v mozku, plesnivějící netopýři se vzteklinou a samozřejmě duchové! A spolu s duchy je tu i letošní hadokrálová halloweenská soutěž o hodnotné ceny…

Není tomu dávno, co jsem se procházela po hradních chodbách a narazila na posmutnělou Margueritu Laux, naši milou kolejní dušici. Na otázku, co ji trápí, odpověděla, že bych to nepochopila. Tak jsem šla dál a hleděla si svého.

Ale kdepak. Nina Yozhinski je samozřejmě veliký empath, takže jsem se nenechala odradit a dala se s Márčí do řeči.

„Víš, být duch je v něčem super, ale stýská se mi po barvách. Rozkvést jako jarní poupě, rozsvítit se jako vánoční stromek… Ne, duchové jsou prostě jen šedí. Aspoň jeden den v roce bych barvy chtěla.“

Dobře, možná se Márč přímo takhle poeticky nerozvášnila, ale jedno je jasné: stýská se jí po barvách! A to bych to nebyla já, veliký racionalista, kdybych nevymyslela praktické řešení Márčina barevného problému. Vrátit duchům na jeden den barvy přeci nemůže být nic těžkého! Pomůžete mi?

Pro to, abychom duchům mohli obarvit svět, je nejdřív musíme pochytat. V prvním kole naší halloweenské soutěže tedy budete mít za úkol nakreslit obrázek ducha ve stylu omalovánky. Je na vás, kolik duchů do obrázku „pochytáte“, jestli je zachytíte i s dýněmi nebo sklenkou Bloody Mary. Můžete chytat naše hradní duchy nebo klidně ty „prostěradlové“. Jen dbejte na to, abyste dodrželi formu omalovánky – tedy žádné vybarvování, stínování apod.

Své omalovánky (ideálně nafocené/naskenované tak, aby je šlo vytisknout a vymalovat) posílejte do soutěže naší paní kolejní. Soutěž bude vypsána o dnešní půlnoci a bude se jmenovat Vraťme duchům barvy I. Na svou peněžitou odměnu si tak přijde každý! 5 nejlepších omalovánek potom bude vybráno do druhého kola a jejich autoři dostanou čestný diplom hodnotnou cenu.

Druhé kolo bude samozřejmě o vymalovávání omalovánek z kola prvního. Pětici vybraných duchových omalovánek paní Williamsová opět prožene soutěží (Vraťme duchům barvy II.) a vy si vyberete jednu z nich, do které se pustíte ve vší barevné parádě. (Pozn.: Ti, jejichž omalovánky se dostanou do druhého kola, nebudou moci vymalovávat svůj vlastní výkres, ale vyberou si ze zbývajících čtyř.)

ukradeno odsud

Na Halloweena potom proběhne slavnostní výstava barevných duchů zde, v Hadím králi, a odborná porota (hádáte správně, budu v ní i já) vyhlásí 3 nejpovedenější výkresy, jejichž autorům pošle mimo gratulace a příslibu věčné slávy opět i hodnotné ceny!

Pravidla ve zkratce:

• Soutěž má 2 kola.
• Můžete se účastnit jak obou, tak i pouze jednoho kola.
• První kolo začíná zítra (18. 10.), druhé kolo za týden (25. 10.).
• V prvním kole se kreslí omalovánky s duchy, ve druhém se vybrané omalovánky vybarvují.
• Vypracování posílejte přes soutěže profesorky Williamsové (Vraťme duchům barvy I. a II.).
• Odměny (mimo srpců v rámci hodnocení soutěží pro každého) dostane 5 vybraných omalovánek z 1. kola + 3 nejlepší vybarvené omalovánky z 2. kola.

Tak ořezat pastelky a jde se na věc!

 Pro Hadího krále
Nina Yozhinski

Taky vám přijde, že mají noví studenti rok od roku praštěnější jména? Rodiče, haló, co se s vámi děje?! Cožpak někdo vyhlásil soutěž o nejšílenější jméno pro dítě? Pojďte se se mnou podívat na nějaké opravdové kuriozity letošního prvního ročníku.

Každý rok se při započetí registrace zejména ve Velké síni zdvihá horlivá debata o šílených, nevkusných, nepovolených či naopak brilantních a vtipných jménech nováčků (nebo častěji spíš you-wish-nováčků). Ani letos tomu nebylo jinak (hádám, lol, na chození do VS už jsem ve svém věku líná). Co je ovšem tento rok nevídané, to je – dle mého odborného odhadu – počet prvňáčků s kuriózními a nevšedními jmény, která občas připomínají spíše jazykolamy.

Čert vem Alex Větrnou, Freddienku Mercuriovou, Jaňuli Bryknar nebo Yuki Emiko Ozawu. V jiných ročnících by děvčata možná vyčnívala, ale letos mají příliš silnou konkurenci. Všechno nasvědčuje tomu, že před 11 lety došlo k narušení rovnováhy vesmíru a kouzelničtí rodiče se zcela utrhli ze řetězu. Jak jinak si vysvětlíte jméno Jeba Záhradníková?

„Jebičko, hezky papej.“ „Jdu s Jebou k lékouzelníkovi.“ „Jebě jebe.“ „Jeba jí jadel.“

Ještě dovedu pochopit, že s příjmením člověk prostě nic neudělá. Alice z Ulice, Peťa Pleška a Pacal Yaxche (jak se u Merlinových gatí tohle čte, to teda vážně netuším) tak sice po zbytek svého studentského života budou muset čelit nejapným vtípkům a nedůvěřivým pohledům profesorů při čtení docházky, aspoň si ale mohou oddechnout, že jejich rodiče z nich naschvál neudělali komboterče pro šikanátory.

To se nedá říct o rodičích například takové Aikaterine Anne Morrow. Jako proč. Řekněte mi PROČ. Chudák holka má jméno, které zní, jak kdyby ho zapsali do matriky i s matčiným výkřikem porodních bolestí.

„AJ! Katerine.“

Alayaya Cassel na tom není o mnoho lépe. Než se doberete konce jejího jména, zapomenete, proč že jste s ní vlastně chtěli mluvit (a taky to, že jí je vlastně už 31 let, takže by v tomto článku neměla co dělat… welp). V lepším případě odejdete jen s mírně zamotanou hlavou, v horším se zašmodrchaným jazykem rovnou na ošetřovnu.

U jazykolamů zůstaneme: další v řadě nevyslovitelných jmen je Ziyah Zeal – tady bych dotyčnou ráda poprosila o transkripci jména v komentářích do takových těch hranatých závorek. [Zíja Zíl]? [Zéjiach Zél]? Pomoc!

Pokud to zrovna nebyli rodičové, kdo se utrhl ze řetězu, byli to matrikáři, kteří si asi mysleli, že bude hrozná sranda zdvojit každé druhé písmenko ve jméně tři dny starého miminka. Jako vážně, co bylo v tom máslovém ležáku?! Čuuči Taygeta ještě vyvázla jen tak tak, i když posměšku „Čuuči čučí“ se asi stejně nevyhne, ale Déessera Embrasse aby si na vysvětlování toho, které písmenko v jejím jméně je zdvojené a které není, založila živnost.

No a nakonec tu máme prostě jen otravně složitý znak na začátku jména, že, Ťasendi. Jestli si jako Taygetovi mysleli, že pokaždé budeme úslužně hledat na klávesnici znak ť, když budeme chtít mluvit s jejich dcerou, tak to se co? No, tak to se popletli!

Kdo by podle vás soutěž o nejšílenější jméno vyhrál? Podělte se v komentářích!

Pro Hadího krále
Nina Yozhinski

To se takhle zase jednou v Praze sešli obdivovatelé toho Potterovic kluka ze všech koutů republiky (a zcela samostatného a soběstačného východního souseda, který ale z nějakých nevysvětlitelných důvodů pořád dolejzá na naše akce). A protože kde se dva nebo tři kouzelníci sejdou, tam Zmijozel nesmí chybět, nechyběl ani na sletu tisíce kouzelníků a čarodějek (nebo co já vím, já to nepočítala).

Za četných protimudlovských opatření se v sobotu 3. září konal již 5. ročník „toho nejkouzelnějšího dne v roce“ – Potterfestu! Dne zasvěceného všem fanatikům, knižním červům, pottergeekům, nerdům a další podobné verbeži, mezi kterou se pyšně počítá i má ctěná osobnost. Ze zmijozelských jsem tam ale zdaleka nebyla sama! Svědčí o tom nejen vybrakovanost prakticky veškerého zmijozelského merche na čarotrzích (věčná škoda té zmijozelské kabelky, že, Mim), ale i milý doprovod v podání Mimosy Confiante a Inees Rut Gowstring. Někde ve stínech se prý skrýval i Lucas Redferrum, ten ale zjevně o společnost šesťandy a třeťačky nestál.

Největší zmijozelskou celebritou celého Potterfestu se ale stal takřka opravdový Draco Malfoy jako vystřižený z filmu. Nejedna obdivovatelka za ním běhala s prosbou o fotografii. – dělá, že ona ani Mimosa s ním žádnou fotku vůbec nemají –

O největší šok se postaral hlavní host Seamus Finnigan (pro mudlopichy Devon Murray), který se veřejně přiznal k tomu, že je hrdým Zmijozelem! Bára Nováková (autorka podcastu Neplecha ukončena), sama též oddaná zelené koleji, potom při diskuzi nad kolejními charakteristikami trefně poznamenala, že „Zmijozel má mnoho pozitiv, hlavně si to umí hezky okecat“.

Úžasných kostým– chci říct naprosto normálního kouzelnického oblečení bylo na akci požehnaně. Narazit jste mohli hned na dvě Hermiony v plesových šatech, jimž na impozantnosti ubíral jen fakt, že byly růžové (každý, kdo si myslí, že Hermioniny šaty jsou lepší v růžové než v modré, okamžitě pošle srpec na konto Hadího krále), několik Sibyl Trelawneyových, minimálně jednu profesorku McGonagallovou a nespočet studentů ve školních uniformách ze všech kolejí. Objevili se ale i kouzelní tvorové, jako jsou kentauři (doufám, že mě kentauři neukamenují za to, že jsem je nazvala tvory, já si fakt nepamatuju, kdo spadá do jaké kategorie), větvíci či hrabáci, nebo kouzelné rostliny, zejména mandragory. V jednu chvíli jsem měla pocit, že jsem zahlédla i Rubeuse Hagrida, po chvíli očumování mi ale došlo, že ten velký vousatý pán asi prostě jen náhodou Hagrida připomíná, tak jsem si raději o fotku neříkala.

Program nabídl besedy a přednášky ve dvou sálech, respektive síních. Na jedné z přednášek dokonce padla řeč i o naší škole. Dále byly přístupné Harry Potter videohry, deskové hry a expozice lega. Mimoto bylo po celou dobu Potterfestu možné vyrobit si až 4 výrobky, což jsme s Mimosou krapet prokaučovaly a stihly jen dva, ale i tak stálo za to!

Jistě, ani na odznáčku nesmí Zmijozel chybět!

A málem bych zapomněla na luxusní čarodějnické občerstvení, po kterém se ovšem jen zaprášilo. My jsme ale měly štěstí (nebo fištróna?) a stihly jsme ukořistit zlatonkové cookies. Závidíš, Mayo?

Sečteno podtrženo, z Potterfestu jsem odcházela chudá nadšená a bude-li se pořádat i příští rok, určitě zase poletím!

Pro Hadího krále
Nina Yozhinski

Den co den, respektive noc co noc jsem za usilovného odpírání si spánku systematicky (nebo chaoticky, ale co je komu po tom) zajišťovala důkazní materiály, abych potvrdila, co se ve sklepení už dlouhá léta šušká. Před syrovými daty není úniku a stejně tak ani před mým investigativním brkem, a tak dnes již můžeme s jistotou konstatovat, že se Zmijozelskými není něco v pořádku…

Co, ptáte se? Nejste sami. Tutéž otázku jsem si kladla pokaždé, když jsem v hodinách pozdních tak příšerně, že je nemůžeme nazývat ani hodinami pohanskými, natož nekřesťanskými, usilovně vypočítávala poměry, procenta, mediány a mody zmijozelských studentů, kteří v hluboké noci, mnohdy vlastně téměř těsně před svítáním, běhají po hradních chodbách.

Ano, Argusi, já vím, já se o tom právě snažím napsat člá… – snaží se utěšit odkudsi vyskočivšího křičícího školníka –

Při svém výzkumném bádání jsem nashromáždila přesně 13 důkazních zápisů z knihy přítomných osob z devíti různých dní zachycených v časovém rozmezí od 23 hodin a 6 minut po 2 hodiny a 28 minut. Sběr dat probíhal od 5. 1. do 11. 2. tohoto roku. Nutno podotknout, že toto šílené ponocování na mně zanechalo trvalé následky, jak si již všichni v koleji jistě stačili všimnout.

Se stohem nasbíraných dat jsem pak spěchala do školní laboratoře, kde na mě již čekal můj nový kamarád Jamovi, a společnými silami jsme čísla přežvýkali do následujících výstupů:

mean = aritmetický průměr, median = hodnota uprostřed uspořádaného souboru, mode = modus (nejčastěji vyskytující se hodnota), minimum = nejmenší hodnota (nespících osob v daném čase), maximum = nejvyšší hodnota (nespících osob v daném čase)

Kdo by nechápal, co se před ním odehrává, tomu napovím: časy zápisů přítomných osob (tedy časy printů pro ty, kdo by stále zmateně vraštili obočí) jsem rozdělila na 4 skupiny (před půlnocí, před 1:00, před 2:00 a po 2:00) a samotné osoby potom do dvou skupin podle toho, zda jsou (či byly, žádná diskriminace zelenofialových!) ze Zmijozelu, či nikoliv. Potom už jen stačilo Jamovimu pošeptat počty a on po chvíli přemýšlení vyplivl jasný důkaz o zvrácené povaze zeleného studenstva.

Ačkoliv trend je u obou skupin (Zmijozelských i všech ostatních hradních obyvatel) stejný, tedy sestupný (se stoupajícím časem klesá počet nespících), po promnutí očních bulv se jen málokdo ubrání zalapání po dechu. Průměrně byli Zmijozelští v každém měřeném nočním čase mimo postele častěji než všichni ostatní studenti a profesoři dohromady!

– autorka nechává čtenáře vydýchat a vstřebat tento fakt –

A teď přichází ta zásadní otázka: proč? Skrývá se mezi Zmijozelskými upír? Ztratili ve sklepení bez slunce pojem o denních dobách? Vede do kolejních umýváren místo vody kofein v čisté podobě? Nebo je snad v baziliščím kousnutí netopýří esence? Jaká je vaše konspirace? Podělte se o ni v komentářích!

Pozn.: Děkuji madam Ginevře de Naga za konzultace, když si Jamovi postavil hlavu a odmítal dále plnit má zběsilá přání.

Pro Hadího krále
Nina Yozhinski