Dnešní díl patří pokladnici a nadšenkyni do počítání galeonů, Enselis Ismenia. Zmijozel ji zná jako pečlivou a spolehlivou funkcionářku i členku zasedačky, která aktuálně studuje 2. ročník rozšiřujícího studia, má ve své síni slávy Řád Salazara Zmijozela a občas uspořádá nějakou hezkou puzzle soutěž. Její vždy milá povaha a vtipný humor hodný hadů ji řadí mezi oblíbené členy koleje, byť ne třeba mezi ty nejvýraznější. Má navíc výborný čuch na dobré obchody! Inspirovat se můžete nejen v přísloví „tichá voda břehy mele“, ale také v jejích zálibách. Tak je pojďme poznat!

Jaká je tvá oblíbená postava z Harryho Pottera?
Mou oblíbenou postavou byl vždy profesor Snape. Líbil se mi jako padouch a hrozně jsem mu fandila. Zvlášť od pátého dílu, ve kterém mě hlavní hrdina neskutečně vytáčel. Popravdě jsem byla kdysi maličko zklamaná, když se ukázalo, jak to s ním nakonec bylo. Ale dnes mě jeho příběh prostě jen baví a možná bych mu přála trochu jiný konec, který by si zasloužil.

Máš nějakou knihu, která ti připadá výjimečná?
Obecně mám ráda fantasy, ale na čtení nemám tolik času, jako jsem mívala dřív. Takže nic moc nového neobjevuji. V mojí knihovně má ale už dlouhé roky místo série Elenium, kterou napsal David Eddings. Rytíři, magie, zlá církev, bohové i humor. Takový pěkný fantasy balíček! Člověk se na chvíli oprostí od takové té nejvíc profláknuté klasiky.

Co za divadelní hru, film nebo seriál bys doporučila čtenářům?
Minulý rok jsem v Praze navštívila muzikál Fantom opery a bylo to naprosto fantastické. Odehrál to zahraniční soubor, takže celý muzikál byl v originálním znění a titulky promítali na obrazovce. Hrozně jsem si to užila. Kulisy a kostýmy byly dechberoucí, atmosféra skvělá a moc bych si přála, aby přijeli zase. Koupila bych si lístky někam blíž, seděli jsme poměrně daleko a to jediné mě na celém představení trochu mrzelo.

Jakou hru považuješ za skvělou?
Když si vzpomenu na školní léta, tak jednoznačně série Heroes of Might and Magic. Především tedy série III. Těch hodin a hodin, co jsme u toho strávili! Dnes doma hrajeme už vesměs jen deskové hry. Se synem nás momentálně baví Můj první nedobytný hrad, je to celkem legrační a pěkně udělané. Mimochodem, synovi jsou čtyři. S kamarády pak nejraději hraji Talisman. Naprosto fantastická hra na hrdiny, která trvá i hodiny! Win win.

Kdybys měla možnost si dát jakékoliv jídlo nebo nápoj, co by to právě teď bylo?
Myslím, že teď by mi opravdu bodla sklenka domácího rybízového vína, které vždy dělávala babička. Červený rybíz na marmeládu, černý na víno. Takhle se u nás doma vždy zpracovával rybíz. – usměje se –

Na které místo bys všem doporučila se podívat?
Nejsem velký cestovatel, respektive nikdy jsem nebyla v žádné velké exotice. Ale miluji moře. Takže pro mě i dovolená v Chorvatsku má své kouzlo a jezdívala jsem tam s rodiči většinu svého dětství. Když bych měla vybrat třeba něco tam, moc se mi líbí historické centrum města Zadar. A pak se mi moc líbilo na Krétě na výletě na ostrov Chrissi. Tam jsem si na chvíli připadala jak v opravdovém Karibiku.

Věnuješ se nějaké netradiční aktivitě nebo koníčku?
Jsem takový obyčejný tradiční člověk, takže nic netradičního neprovozuji. Popravdě jsem ráda, že mám čas na pár tradičních koníčků, jako je občas nějaký seriál, knížka a v teplejší část roku pak nějaké výlety, procházky, kolo. Ale když zavzpomínám na střední školu, měla jsem období, kdy mě bavilo vyrábět si svíčky. Myslím, že jsem někde sehnala i takový voňavý gel a zkoušela gelové. Jen netuším, kde je jim konec.

Máte chuť si dát sklenku rybízového vína, zatímco budete hodiny hrát hru Heroes III? Nebo vás snad láká výlet k moři či muzikál Fantom opery? Pokud se necháte inspirovat zrovna naší pokladnicí, určitě nás o tom zpravte v komentářích… a hlavně si to nezapomeňte užít!

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille

zdroje obrázků: Elénium, Fantom opery, Zadar, Chrissi

Čímž děkuji naší šéfredaktorce Christině Meadows, která mi obětavě poslala záznam z Komnaty nejvyšší potřeby vprostřed divadelního představení tučňáčího tyjátru, které její výr se jménem „JÁ NESOUHLASÍM“ mírně narušil. Naštěstí se herci po dvou hodinách přemlouvání přestali bát létajících příšer a dohráli poslední dějství inscenace Cool-túra. Souhlasím s nimi, že před sovami od šéfredaktorů se vyplatí utíkat. Abych snížila jejich počet, uvolila jsem se, že tuto reportáž sepíšu. Dobrovolně.

Komnata, která byla velmi pravděpodobně nádherně vyzdobená (o čemž ovšem nic nevím) a plná skutečně chutného jídla (o čemž bohužel také nemám žádný důkaz), se začala plnit 2. února v 19 hodin. Mezi prvními do ní vtrhla Lady Čarohůlka, a to ještě předtím, než prefektka Bryce Sorrengail vůbec stihla dovylepit letáčky o tom, že se něco koná. U občerstvení se jako první ztratila zástupkyně kapitánky Faye Sages. Bylo mi však řečeno, že jakmile do komnaty dorazila její nadřízená Valvika Lopez, nenápadně se vzdálila a utřela si prsty do závěsu, aby skryla důka– jo, o tom vlastně psát nemám. Během prvních deseti minut se podařilo všechny hady nahnat na focení, které se rozhodla madam Annya Liddle využít k tomu, aby zastínila všechny, kdo se oblékli lépe než ona. Vzala si velký, špičatý klobouk. K její velké smůle se však Jagga Viggo stihla přesunout, a tak profesorka pomyslnou soutěž o nejlepší outfit nevyhrála.

Po popostrkování u Paštičky jsme se konečně dostali k hlavnímu programu večera. Jako první se na pódium doplazila naše primuska Enola Gatito se svým dlouhým proslovem a ještě delším pergamenem, kvůli kterému musela zástupkyně šéfredaktorky Hadího krále dokonce zvedat nohy.

Enola Gatito: „Další školní rok je za námi a tentokrát mám skutečně pocit, že utekl jako voda. I přesto se ale mnoho událo, máme spoustu nových zážitků, hodně se nám toho povedlo, a z toho, co se nepovedlo, si odnášíme cenné zkušenosti. Tak například jsme získali poháry! Hned dva! Jeden famfrpálový a jeden kagíkový a já ani nedokážu říct, na který jsem pyšnější! Ten famfrpálový jsme si totiž zasloužili už dávno, ale minulý rok bohužel nestála štěstěna při nás.“

Kromě zisku pohárů však Enola chválila také aktivitu v kolejním časopise pod vedením staronové šéfredaktorky, fungování pokladny, originální popisky při posílání předmětů a také zapojení celé koleje do získávání kolejních magíků. Slova chvály si odnesli i jednotliví funkcionáři a členové zasedačky. Následně se pustila do rekapitulace Zimy 2026.

Jako první zmínila Salazarnálie, v rámci nichž nám Fleutýnka nadělila nový kolejní předmět – Zmijozelskou haduku, která je zřejmě inspirovaná Medúsou z řecké mytologie. Pro účely článku nám zapózovala famfrpálová profihráčka Andra Tigers, která je sice na nucené zdravotní dovolené po konci sezóny, ale z módy nevychází ani v nemocnici. Haduku si pod stromečkem rozbalili všichni aktivní členové koleje.

Další kolejní předmět – jehož podobu ani název však primuska neodtajnila – si odnese hned 27 šikovných zelených a fialových, kteří se v průběhu roku aktivně zapojovali do plnění kolejních magíků. Aktuálně vzniká v dílně správkyně Příčné ulice Ginevry de Naga. Kdy se na něj můžeme těšit, zatím není jisté.

Po radování přišel čas uvést emoce do rovnováhy, a tak se nám primuska rozhodla nahnat strach. Připomněla nám totiž, že jsme letos v rámci vnitrokolejky trčeli v polorozpadlém domě plném prachu a podivných zvuků s duchem rodu Blacků. Byla to pecka.

Ačkoliv to s některými nevypadalo moc nadějně, protože jim stačilo se zabarikádovat na půdě, a s jinými taky ne, neboť se propadli do podivné pukliny a prakticky nikdo si toho nevšiml, nakonec se nám společnými silami 29 odvážných podařilo se ze sídla dostat zpátky do Bradavic. Díky nadšencům do lovení duchů jsme dohromady sesbírali 3 818 zrníček písku. Obrovskou zásluhu na tom mělo 13 hadů, které bych tímto směle přejmenovala na největší milovníky urbexu:

• Avastie Namua Whakaari
• Barbara Arianne Lecter
• Bryce Sorrengail
• Enola Gatito
• Enselis Ismenia
• Faye Sages
• Christina Meadows
• Lucy de Lioncourt
• Nicolle Muerte
• Noah Limbani
• Ruby Élise Day
• Saiph Lacaille
• Valvika Lopez

Nová vnitrokolejka je v zasedačce aktuálně rozpracovaná a upřímně doufám, že nás tentokrát čeká něco milejšího než pavouci a vůně zatuchliny. Spočítat by ji mohla pokladnice Enselis Ismenia, která na pódiu vystřídala Enolu. Než však stihla přednést jakoukoliv statistiku, svou zmínkou o „troše počítání“ vyděsila půlku čistokrevných studentů a musela jim zamykacím kouzlem zabránit opustit místnost.

Enselis Ismenia: „Galeony obvykle zaokrouhluji na stovky nahoru nebo dolů, jak se mi to zrovna hodí.“

Zmijozelští jsou šikovní v interpretaci reality tak, aby lahodila jejich oku. Ještě šikovnější jsou ve vybírání odměn tak, aby byli se svými kousky spokojení. 44 hadů letos dosáhlo na výběr v nejnižší kategorii, což dle pokladnice znamenalo zapojení 72 % koleje a 80 % fialových stařešin. Jsme rádi, že je máme!

Svůj proslov pokladnice zakončila prohlášením, že jsme sice za zimní školní rok zchudli o 383 galeonů, ale nemáme z toho být smutní. Tak teda nebudeme. Kumbál byl totiž zásoben mnoha různými lektvary a navíc se do něj nakoupila hromada oblečení na odměny pro ty, kteří si je jednou budou moct za svou aktivitu vybrat. Koho by tento propad konta trápil, může ho navíc kdykoliv vyrovnat.

Následně přišel čas pro šéfredaktorku Hadího krále Christinu Meadows. Ta svůj proslov započala děkováním každému, kdo byl ochotný do redakce nejenže přispět svou prací, ale dokonce si třeba i jenom vzpomenout na to, že existuje. Připomněla také nominace v rámci UNC, a to především v kategorii neviditelná tvář časopisu, které si odnesly její zástupkyně Faye Sages a korektorka Saiph Lacaille. Pokud nevyhrají, může je potěšit alespoň fakt, že si za svou aktivitu obě odnesly poukázku na předmět z kumbálu Hadího krále.

Jako první se také rozhodla pro udělení speciálního kolejního předmětu, s nimiž si večírky obvykle spojujeme. Zmijozelský opečetěný dekret za hadokrálovou aktivitu letos zaslouženě putoval do rukou redaktorky s vytříbeným brkem a grafičky, která se práci pro časopis věnuje již několik školních let – Mioness Naiadés.

Po vážné části proslovu se najednou atmosféra změnila. Započal gambling. Losování! Podmínky pro zapojení v rámci celoroční akce splnilo jen pět hadů, kteří se Hadímu králi aktivně věnovali. Jeden galeon si odnesla Faye Sages, tři Valvika Lopez a rovných pět zlatých putovalo k Barbaře Arianne Lecter. Negratulujeme a závidíme.

Na závěr ještě Christina odtajnila, že nás brzy čeká tradiční Antivalentýn. Hadí král také kromě spousty skvělých článků chystá akci, v níž bude možné získat Zmijozelskou stříbrnou korunku. Redaktoři se navíc mohou těšit na pravidelné měsíční bonusy za tematické články. A taky na to, že se jim veškerá aktivita počítá do stříbrných odznaků.

Na pódiu se následně zjevila kapitánka hadí letky Valvika Lopez, aby nejenže oslavila vítězství ve školní lize, ale také práskla, že její tým za celý rok vypil 583 lektvarů rozvahy. Na tomto čísle se velmi zdatně podílely především Angelina Darkness, Enola Gatito a Ruby Élise Day. První jmenovaná se navíc stala také letkyní, která během sezóny posbírala nejvíce zkušeností – 67 023. Druhého Vrtichvostíka Střípka, který nalétal 55 141, překonala skoro o 12 tisíc. Oba dva si za svou aktivitu odnesli speciální odměnu – volbu mezi soukromým náramkem do jámy a dvěma galeony.

Zmijozelský h(l)adoplášť, speciální kolejní předmět za aktivitu na famfrpálovém poli, si letos odnesly dvě hráčky – renesanční Avastie Namua Whakaari a sama kapitánka Valvika Lopez. Obě jsou budoucností hadí letky a zcela jistě jejich výkony ještě budeme napjatě sledovat na famfrpálových zápasech.

Koho už ale hrát za tým nikdy neuvidíme? Legendární odrážečku Ruby Élise Day a chytačku Sarah Thompson. Obě oslavily své 21. narozeniny a přesunuly se tím pádem do profesionální ligy. Zároveň si však jako poděkování za své letecké schopnosti a dovednosti odnesly pekelně drahou Bednu s famfrpálovými míči, aby na zmijozelský tým jen tak nezapomněly.

Na úplný závěr večera se na pódium ještě rozhodla postavit kolejní ředitelka Barbara Arianne Lecter. Ta si připravila především poděkování všem, kteří pro kolej odvádějí práci a díky nimž je Zmijozel takový, jaký je. Za zmínku rozhodně stojí její rozhodnutí udělit Řád Salazara Zmijozela prefektce Bryce Sorrengail za skvělou práci v průběhu let, ochotu přispěchat vždy na pomoc a správu tabulek. Putovní kimono Jin a Jang za mnohdy neviditelnou, ale velmi důležitou práci si potom na další školní rok převzala Faye Sages.

Zasedačka se po letech rozloučila s Rheou De Morgan a bývalou šéfredaktorkou Christyne Halwiger. Pro Léto 2026 ji rozšířila druhačka Nicolle Muerte a čerstvá absolventka zkoušky OVCE Saiph Lacaille.

Poté se večírek dramaticky změnil. Oficiální část vystřídala zábava, která zahrnovala pukliny, duchy a podivné zvuky. Než se však všichni ztratili v oslavách, kolejní ředitelka ještě jednou předstoupila, aby oznámila, že má kolej nový putovní předmět – Prokletý župan. Ten si za aktivitu v rámci vnitrokolejky vysloužily Annya Liddle a Faye Sages. Následně byli všichni vzděláni v žabích faktech. Kromě mě teda. Věděli jste, že na světě existuje přes 7 000 druhů žab a že podle Enselis dokáže žába udělat 80 skoků za minutu a k tomu jeden sed leh? Já taky ne. (Ve skutečnosti je to 20–30 skoků, pozn. redakce.)

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille

Christina Meadows se na hradě poprvé objevila jako malý, ale rozhodně ne vyděšený prvák v červnu 2020. Po prázdninách byla pochopitelně zařazena do Zmijozelu, kde si ji pod své hadí šupiny vzal hadonoš Lucas Redferrum. Salazarovou přísahou proletěla jako blesk a na konci října už o ní nejen díky sběru magíků věděla celá kolej. Mohl za to především její specifický, ale milý humor.

Ve vedení koleje se poprvé objevila na začátku svého 3. ročníku – kolejní ředitelka jí totiž v únoru 2021 na hruď připnula stříbrný odznak prefektky. Na tomto postu vydržela kalendářní rok a pár dní, než jej předala dále, ale i přesto se zvládala souběžně věnovat i dalším činnostem. V září 2021 totiž usedla také do křesla šéfredaktorky Hadího krále, jemuž kralovala až do července 2023. Řadí se tak i bez druhého – probíhajícího – šéfredaktorského období, mezi ty šéfredaktory, kteří se zmijozelskému kolejnímu časopisu věnovali nejdelší dobu. Podruhé na nabídku velet redakci kývla v září 2025.

Je samozřejmé, že je také dlouholetou oporou zasedačky Zmijozelu, byla součástí Studentské rady a navrch se podílela na organizaci mnoha akcí v rámci koleje. Za svou aktivitu obdržela v roce Zima 2022 zaslouženě Řád Salazara Zmijozela.

Ačkoliv Christina není osobou, která by na hradě byla vidět všude, kam se hnete, je výjimečná v mnoha oblastech: velmi často poráží příšery ve sklepení a na raidech, současně se věnuje famfrpálu v týmu Jitřní Jednorožci, nikdy se nepřestala věnovat sběru magíků nebo třeba rekordnímu opakování studia v 5. ročníku. Je také jednou z největších fanynek hry Městečko Prasinky a některá z jejích nejlepších vypracování naleznete v jejím archivu. Její přítomnost je ale především vetknutá do všech nitek Hadího krále – pod jejím jménem vyhrál dvakrát po sobě anketu Časopis roku a sama Christina skončila v roce 2021 na 2. místě v kategorii Brk sympatie.

I tentokrát vám s tak významnou osobností přináším rozhovor rozdělený do čtyř sekcí, který se z velké části zaměřuje právě na časopisectví a (šéf)redaktorskou práci, nepomíjí ovšem ani osobnější otázky či kontroverznější témata. To doplňuji memes, které se jejího působení na hradě přímo týkají.

OBECNĚ

Hadí král: Ahoj, Christi! Jsem moc ráda, že sis na rozhovor našla čas. Odtrhnout se od mudlů je někdy náročné, obzvlášť když se člověk potřebuje zkoordinovat s někým dalším. Jak těžké je pro tebe si hledat čas na Hog a kdy se mu věnuješ nejvíce?

Christina Meadows: Ahoj, Saiph! To mi povídej, mudlové občas dokážou dát jednomu zabrat! Čas na Hog si nacházím převážně večer nebo v noci, dost to souvisí s tím, že jsem sova a málokdy mě někdo může zahlédnout online v ranních hodinách. Ale třeba na Discordu jsem k zastižení téměř pořád, pokud zrovna nespím! – směje se –

Hadí král: Na hradě jsi už od roku 2020. Co tě na něm tak baví a drží, že jsi na něm tolik let, aniž bys byť jedinkrát navštívila mrazák? – obdivně pokýve hlavou –

Christina Meadows: Ty jo, to už je let! – zasměje se – Na hradě je krásné to, že má nespočet různých aktivit a možností, jak trávit čas, ať už je to tlachání ve Velké síni nebo třeba soubojový klub. Přiznám se, že často přelétám od jedné k druhé, asi abych neupadla do nějakého stereotypu? Aktuálně mě nejvíc baví sklepení, raidy a soubojový klub, pak (ať to zní jakkoliv povrchně) hromadění galeonů v mém trezoru a poslední dobou si občas i zahraju famfrpál. Ti, kdo mě znají delší dobu, vědí, že je v podstatě zázrak mě dostat na koště… a teď tam lezu dokonce dobrovolně! – směje se –

Hadí král: A jak jsou za to Jednorožci rádi! – uculí se – Pomýšlela jsi při rozhovoru s Moudrým kloboukem na Zmijozel, nebo byla tvým přáním jiná z kolejí? Byla případně nějaká, do které jsi vůbec nechtěla?

Christina Meadows: Abych byla upřímná, bylo mi to vlastně celkem jedno, smířila bych se s jakoukoliv možností. Přiznám se, že jsem na Hogu už kdysi dávno byla a po tolika letech, co jsem si v mudlovském světě na hrad ani nevzpomněla, jsem neměla vůbec přehled, co se tu děje a jací jsou lidé v jednotlivých kolejích. Ale! Lákal mě Zmijozel, hlavně proto, že i před lety jsem v něm studovala a zajímalo mě, kam se celá kolej posunula. 

Hadí král: Letos ses rozhoupala a rozhodla se po letech postoupit do šestého ročníku. K odevzdané zkoušce NKÚ ti velmi gratuluji! Vedly k tomuto rozhodnutí nové cíle, třeba postup do fialové?

Christina Meadows: Moc děkuju! Nechci úplně předbíhat, protože od fialové mě dělí ještě OVCE a nejsem si jistá, jestli je náhodou nebudu odkládat úplně stejně jako NKÚ! – směje se – Ale ano, zfialovění je jednou z mých motivací ke složení zkoušky a hlavně – už jsem to prostě chtěla mít z krku! 

Hadí král: Představ si, že by ses na hradě mohla dostat na vrchol jednoho z žebříčků. Ať už jde o ten u magíků, kvízů, čaroku nebo o bodový… který by sis vybrala a proč?

Christina Meadows: Hmm, na to je celkem těžké odpovědět. Teď se celkem aktivně snažím doplnit si chybějící magíky. Ale pokud bych si měla opravdu vybrat jen jeden z žebříčků, byl by to pravděpodobně ten mamonářský! Kdo by nechtěl nemuset obracet galeon v ruce a rozmýšlet se, jestli si ty drahé šaty z NiTě opravdu může dovolit, no ne?!

Hadí král: No dobře, pochopila jsem, že si šetříš. To tě ctí. Já ne. – zasměje se – Za co na Hogu ale nejvíc utrácíš a co sis koupila naposledy?  

Christina Meadows: Asi tě odpověď tolik nepřekvapí – za oblečení! – směje se – Při posledním doskladnění NiTi jsem v ní nechala asi 45 galeonů. V poslední době jsem i celkem dost peněz investovala do žabek a taky se celkem ráda probírám Vetešníkem. Co mě na tom ale nejvíc baví, je, že nemusím řešit každý svrček a můžu si dovolit impulzivní nákupy nebo investovat do toho, co mě v tuhle chvíli prostě baví. Momentálně topím galeony třeba v lektvarech rozvahy!

ŠÉFREDAKTOROVÁNÍ

Hadí král: – otočí list – Není žádným tajemstvím, že ses šéfredaktorkou Hadího krále stala už podruhé. Tvé první kralování proběhlo mezi lety 2021 a 2023. Co tě přimělo na nabídku ujmutí se kolejního časopisu přikývnout podruhé?

Christina Meadows: Svým způsobem to pro mě byla výzva. Stejně jako poprvé, jen teď trochu jinak. Hadí král je pro mě srdcovou záležitostí a mrzelo mě, jak byl posledních pár školních let upozaděný. A úplně nejvíc mi bylo líto, že jediná osoba svou lhostejností dokázala během chvilky potopit to, co předchozí šéfredaktorky celé roky budovaly. Nechci na nikoho ukazovat prstem, stejně většina lidí ví, o kom je řeč. 

Hadí král: Jaký byl Hadí král tehdy a jaký je teď? Vnímáš mezi těmi dvěma lety nějaký zásadní rozdíl?

Christina Meadows: Ano, rozdíl to je – a obrovský. V roce 2021 jsem přebírala do rukou skvěle rozjetý, prosperující časopis se spoustou zapálených redaktorů a skvělými vyhlídkami. Byla to pro mě výzva, protože jsem k šéfredaktorskému křeslu přišla jak slepá k houslím a pořádně jsem nevěděla, co dělat. Tehdy jsem měla největší strach z toho, abych Hadího krále úplně nepotopila.
Teď jsem převzala polospící časopis, se kterým to bylo jak na horské dráze a o pravidelnosti vydávání nemůže být řeč. Neupírám předchozím šéfredaktorkám odvedenou práci, jen díky nim Hadí král tuhle „dobu temna“ nějak přečkal a neskončil úplně.

Hadí král: Proč je podle tebe Hadí král důležitý? A je vůbec důležitý?

Christina Meadows: Myslím, že ano, je důležitý. Kolejní časopisy beru jako vizitky jednotlivých kolejí, součást kolejní identity. Dokážeš si představit třeba Havraspár bez Corvina a patroly? U Zmijozelu a Hadího krále to vnímám stejně, bez vytříbeného zmijozelského humoru by bylo na hradě smutno!

Hadí král: Jaké vize jsi měla pro své druhé šéfredaktorské období? Daří se ti je zatím naplňovat, byť jsi v křesle znovu jen krátce?

Christina Meadows: Úplně jasnou vizi jsem neměla, mým jediným cílem bylo náš kolejní časopis probudit. A to se mi, myslím, zatím celkem daří. Tak doufám, že to tak bude i nadále!

Hadí král: To teda, dokonce i vykopávky jsi přiměla psát. – pobaveně ukáže na sebe – Máš na hradě nějaký šéfredaktorský vzor, nebo si všechno děláš tak nějak podle sebe a ostatní vůbec nevnímáš?

Christina Meadows: Snažím se dělat si věci podle svého, nejsem zastáncem slepého následování vzorů. Ale mám pár lidí, na které se obracím, když potřebuju s šéfredaktorováním poradit, mají moji plnou důvěru a nebojím se to přiznat. Mojí velkou inspirací jsi dlouhodobě ty, Saiph. Způsob, jakým se dokážeš pro věci nadchnout a strhnout s sebou i lidi okolo, mě nepřestává překvapovat. A tou druhou osobou je Faye, protože se na ni dá vždycky spolehnout a v každé kapse má nějaký skvělý nápad!

Hadí král: – usměje se – Co je na práci šéfredaktora to, co tě nejvíce těší a naplňuje?

Christina Meadows: Největší radostí je, když vidím, že moje práce má opravdu smysl. Že samotný časopis funguje: vydává, je čtený, objevují se pozitivní ohlasy na články, redaktoři píšou, protože chtějí, ne z donucení. 

Hadí král: Co je naopak to nejtěžší?

Christina Meadows: Komunikace s lidmi. Občas se cítím jako slon v porcelánu, obzvlášť když musím někomu vrátit něco, co napsal, na předělání nebo musím někomu říct, že mu článek nevydám vůbec, protože je nevhodný. Většina lidí špatně snáší kritiku, i tu konstruktivní, a nedokáže se na svoji tvorbu podívat objektivně. Nerada vystupuju z pozice autority šéfredaktora, spíš se chod redakce snažím držet v pohodovém duchu. Bohužel to někdy prostě nejde a ta funkce mě nutí vystoupit z mojí komfortní zóny. Naštěstí je však takových situací pomálu.

Hadí král: – s pochopením přikývne a zatváří se vážně – Ta nejdůležitější otázka ze všech – budeš letos někoho nominovat v UNC?

Christina Meadows: Rozhodně ano! Myslím si, že každý by měl dostat šanci na ocenění své práce, pokud je v ní opravdu dobrý nebo se alespoň snaží. Protože co dokáže redaktora motivovat víc než uznání šéfredaktora a skutečnost, že si za jeho prací stojí natolik, že ho vybral k reprezentaci svého časopisu a vlastně celé koleje!

Hadí král: V minulosti jsi byla kromě šéfredaktorky také prefektkou. Láká tě vyzkoušet i nějaký jiný post v rámci vedení koleje? Nebo ti časopisectví sedí nejlépe a stačí ti ke spokojenosti?

Christina Meadows: Myslím, že kruh se uzavřel tím, že jsem po tobě tehdy nepřebrala funkci pokladníka! – zasměje se – Ale teď vážně. Myslím si, že prefekt i šéfredaktor mi ze všech funkcí sedli nejvíc. Na primuse se necítím, je to pro mě až moc velká zodpovědnost a šíleně moc práce na jednoho člověka. Pokladníka bych taktéž dělat nechtěla, stačí mi správa HK kumbálu, z toho taky občas rostu. (A taky by měl pokladník asi umět počítat.) O famfrpálu nemůže být řeč už vůbec, každý druhý prvák mu rozumí víc než já!
Z toho mi vychází, že jsem vlastně spokojená tam, kde teď jsem, a do žádných nových funkcí se nehrnu! – směje se –

TROCHA KONTROVERZE

Hadí král: Myslíš si, že kolejní časopisy mají svůj smysl, když má hrad pouze cca 350 lidí, z toho aktivních novinářů jen malý zlomek? Nebylo by lepší mít jen Denní věštec? Nesoustředila by se do něj potom ta nejvyšší kvalita?

Christina Meadows: Jasně, že mají smysl! Jak už jsem zmínila dřív, jsou součástí kolejní identity, díky časopisům máme alespoň částečný vhled do dění v jednotlivých kolejích. Věřím, že časopisy například dokážou pomoci nováčkům se rozhodnout, do které koleje by vlastně chtěli. Pro starší studenty zase nabízí další možnost výdělku a seberealizace, pro fialové propojení s domovskou kolejí. Denní věštec vnímám jako ústřední periodikum hradu, ale i přesto si myslím, že je lepší, když mu sekundují kolejní časopisy. Protože by nakonec bylo novinářů zase až moc a fronta k vydávání nekonečná.

Hadí král: – přikývne moc hezké odpovědi a přejde k další otázce – Myslíš si, že koncept Udílení novinářských cen má smysl? Je ve tvých očích spravedlivé, nebo jde jen o odraz popularity jednotlivých lidí a kolejí?

Christina Meadows: UNC smysl určitě má, je to jedna z mála forem ocenění pro novináře. Jako šéfredaktorka to vnímám i z jiného hlediska – pro mě osobně je to ukazatel toho, jak si můj časopis stojí, případně impuls k zamyšlení, co mu chybí a co zlepšit.
Jestli je to spravedlivé, nedokážu odpovědět. Já sama vždy hlasuju podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a snažím se být co nejvíc objektivní. Tak upřímně doufám, že to i ostatní obyvatele hradu mají stejně.

Hadí král: V poslední době se v kolejních časopisech dělá jedna velká soutěž za druhou. Nepřijde ti jimi hrad už naprosto přehlcený?

Christina Meadows: Ano! Je to upřímně celkem vyčerpávající a cítím tak trochu tlak na to, že bychom v Hadím králi měli taky nějakou velkou akci uspořádat. Nedávno jsme měli Den Potlouka, což byla spíš taková oddechovka, a setkalo se to s pozitivními ohlasy. Po dlouhé poradě s Fejkou jsme se původně rozhodly dát prostor ostatním a vynechat vánoční akci. Nakonec jsme se ale spojily s Tábory Hogwarts a vydaly se po Polární stopě. Musím říct, že si naši spolupráci jedině chválím a přijde mi to sympatické i z pohledu častého účastníka nejrůznějších akcí.

Hadí král: Zasahuje AI do fungování Hadího krále? Jak velký problém to v tvých očích je a dá se proti němu vůbec nějak bojovat? Neztrácí kvůli AI Hadí král částečně svou osobnost?

Christina Meadows: Ano i ne. Dala jsem v redakci jasně najevo, jak se k AI v Hadím králi stavím, že takové články jsou nepřípustné a nebudu je vydávat. V hradní novinařině podle mě pro takové články není místo. Jediná forma AI, kterou jsem ochotná akceptovat, jsou obrázky s jasně uvedeným popisem, že jde o AI, protože ilustrátoři a grafici jsou dnes (alespoň v HK) nedostatkové zboží.

Hadí král: Hadí král byl vždy trochu kousavější periodikum než ostatní. Jak přistupuješ k ostrým článkům? Cenzuruješ to, co je podle tebe už moc? Necháváš vycházet i výroky, co by se mohly někoho dotknout nebo někde způsobit menší výbuch?

Christina Meadows: Jelikož se pár podobných výbuchů v minulosti už stalo, snažím se tomu předcházet. Pokud je článek až moc kousavý a vysloveně uráží jednotlivce nebo skupinu, dostane stopku. Jedinou výjimku mají výroky Zmijozelských na účet Zmijozelu, tam to nechávám pocitově být. Jako kolej máme, jak je občas vidět, trochu posunuté hranice humoru a umíme si ze sebe udělat legraci. Když jde ale o cílené urážky, jsem nekompromisní.

Hadí král: – přikývne – Hadí král je také jedním z časopisů, který má dlouho fungující projekt, který se vrací každý rok – Antivalentýn. Můžeme se na něj těšit i v únoru 2026?

Christina Meadows: Ano! Antivalentýn je už tradice, proto se prozatím nechystám nic měnit a 14. února se můžete všichni těšit ze svých antivalentýnek! 

Hadí král: A není už koncept Antivalentýna trochu přežitý? Není to po těch letech tak trochu nuda? A neotevírá možnost anonymní šikaně?

Christina Meadows: Sama pociťuji, že je potřeba nějaká změna, zatím ale nemám nápad, jak tenhle konkrétní projekt ozvláštnit nebo inovovat. Možná je to právě proto, že se z něj už stala tak trochu tradice, a to mi dává jakési klapky na oči. Ale do února ještě daleko, takže třeba dáme s Fejkou hlavy dohromady a na něco přijdeme!
Při svém minulém působení v čele Hadího krále jsem se snažila možnost anonymní šikany eliminovat. Každý rok jsem vracela několik antivalentýnek s tím, že je dotyčnému prostě neotisknu, jelikož byly příliš urážlivé nebo útočné. Samozřejmě přiznávám, že nevidím do všech hradních vztahů mezi jednotlivými obyvateli, takže existuje i možnost, že k nějakému mrzení opravdu došlo. Chápu, že co je pro jednoho legrace, je pro druhého důvod k pláči, ale prozatím se mi ani jednou nestalo, že by si někdo stěžoval. V případě, že by taková situace opravdu nastala, jsem připravená ji řešit, ale pevně věřím, že nebudu muset. 

Hadí král: Jak vnímáš proměny hradu? Vedou novinky, které se v poslední době dějí, spíše k lepšímu, nebo k horšímu? Myslíš si, že hrad má před sebou ještě dlouhou budoucnost, nebo pomalu spěje ke svému konci?

Christina Meadows: Netroufnu si odhadovat životnost hradních zdí, ale doufám, že tu hrad ještě nějaký čas bude. Samotné proměny mě překvapují zatím spíš nemile. Najdou se i světlé výjimky, ale člověk se nikdy nemůže zavděčit všem.

Hadí král: Je něco, co ti na pozemcích školy opravdu chybí, a přála by sis, aby se to změnilo?

Christina Meadows: Jak už jsem zmiňovala na začátku našeho rozhovoru, momentálně se snažím sbírat magíky, co mi chybí. Takže právě teď bych ocenila otevření nového patra sklepení, kde by šla získat poslední část výbavy. A taky kdyby se objevil Pán stínů, jehož porážkou bych splnila magíka za raidy. 

Hadí král: Co naopak přebývá, je dle tebe úplně zbytečné a hradu by prospělo, kdyby to úplně zmizelo? Může jít o cokoliv… klidně o blbé otázky v rozhovorech. – uculí se –

Christina Meadows: Za mě je to asi údržba oděvů, která jde po zdražení NiTě pěkně pocítit, obzvlášť když má třeba člověk agresivní mládě mazlíčka, to je pak raz dva několik srpců v háji. Dále třeba AI portréty pro fialové, někteří na nich vypadají opravdu nelichotivě, až mi jich je trochu líto, protože je až příliš vidět, že je fotograf zastihl v nestřežených momentech. A jako poslední bych zmínila třeba hogovskou inflaci, ta mi fakt docela vadí. Obzvlášť v kontextu toho, že některé staré věci stojí hromadu peněz, i když vzhledově jsou úplně jinde než věci naskladněné v poslední době.

ZÁVĚREM

Hadí král: Co nejhezčího jsi na hradě zažila a na co obecně nejraději vzpomínáš?

Christina Meadows: Do nejkrásnějších momentů na hradě nepochybně patří den, kdy jsem od madam Veronicy obdržela řád. Vůbec jsem to totiž nečekala! Vlastně do toho můžu zahrnout celé moje první působení v zasedačce, protože jsem si tehdy s některými opravdu hodně sedla i lidsky a bavíme se dodnes. Dalším z highlightů je UNC 2021 a 2022, kdy Hadí král pod mým šéfredaktorováním urval první místo v kategorii časopis roku a válel i v těch ostatních. Dodnes si pamatuju, jak jsem to nalepená na monitor sledovala a nemohla uvěřit tomu, že se to fakt děje. 

Hadí král: – usměje se a sama na ty roky vzpomíná – Dal ti hrad něco i do reálného života?

Christina Meadows: Dal mi přátele, se kterými si můžu už pátým rokem vypisovat po nocích a řešit i mudlovský svět a jeho problémy. Vídáme se sice velice sporadicky, o to víc si ale vážím, že jsou kdykoliv připraveni mě podpořit a nabídnout mi pomocnou ruku.
Pokud se budeme bavit o nějakém osobním rozvoji, hradní život mi pomohl být ambicióznější, nevzdávat se a víc si věřit. Protože už několikrát jsem se přesvědčila o tom, že ostatní ve mně vidí víc než já sama.

Hadí král: Čeho bys ještě na Hogwarts chtěla dosáhnout? Máš ještě nějaké cíle?

Christina Meadows: Jednoho dne, až složím OVCE, bych chtěla zfialovět. Je to pro mě taková další úroveň na Hogu, v níž má člověk na rozdíl od studenta zase jiné cíle a možnosti zájmů. Láká mě představa vlastního domku v Godrikově Dole anebo možnost vypisovat semináře. A kdo ví, třeba se jednou odvážím i učit.

Hadí král: Jaká je mudlovská Christina Meadows? Čemu se věnuje? Co dělá, když stiskne tlačítko „odhlásit se“ a vrátí se zpátky do reálného světa?

Christina Meadows: Mudlovská Christina se od té hogovské moc neliší, minimálně ne povahově. Neumím se přetvařovat a stavět do nějakých rolí, v nichž bych si hrála na někoho, kým nejsem. Ale způsoby, jak trávit čas, mám s hog-Christinou diametrálně odlišné. Aktuálně mi nejvíc času zabírá výchova malého kouzelníka a péče o něj a takové ty běžné věci okolo toho. Bohužel je můj volný čas teď trochu upozaděný, tak si to vynahrazuju alespoň Hogem, který můžu zapnout „tady a teď“ a nemusím kvůli tomu nikam speciálně chodit.

Hadí král: – chápavě kývne a položí poslední otázku – Jak bys sama sebe popsala patnácti slovy?

Christina Meadows: Lehce roztržitá osoba snažící se najít nějaký řád, ale i srdcař, co se umí nadchnout.

To byla Christina, osobnost, která je s Hadím králem spojena tak pevně, že by bez ní náš kolejní časopis nebyl takový, jaký je. A nejen ten. Já bych bez ní neměla při svém odcházení dobrý pocit, že své závazky předávám do rukou osoby, která je nesmírně schopná a nejlepší možná volba. Dodnes jsem za to vděčná.

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille

Enola Gatito se na hrad registrovala v červenci 2022. V září byla Moudrým kloboukem zařazena do Zmijozelu, kde se jí ujaly rovnou dvě hadonošky – Marguerita Laux a Enselis Ismenia. Už to předznamenávalo, že půjde o velkou osobnost, když si zaslouží nadstandardní péči ze strany vedení koleje.

Hrad si jí poprvé všimnul v archivu. Je totiž osobou, která v něm má v aktuální chvíli nejvíce vypracování ze všech – 213. Už od prvního ročníku do něj byly její práce posílány ve velkém. Je totiž velmi talentovanou kreslířkou a na každém vypracováním si dává záležet. Razí totiž přístup, že méně je více a raději si nabere menší počet předmětů a s úkoly si hraje, než aby bodohrotila na úkor kvality.

Do vedení koleje se poprvé dostala jako zástupkyně kapitána, a to na necelý měsíc, než ve druhém ročníku přebrala pozici kapitánky. Funkci se věnovala rok, během kterého přibrala také povinnosti pokladníka. Po opuštění vedení hadí letky se přesunula na post primusky. Pokladničila souběžně se zlatým plíškem na hrudi ještě další půlrok, poté se rozhodla předat i klíče od trezoru a nechala si jen funkci nejvyšší, na níž působí dodnes. Je tím pádem také součástí zasedačky Zmijozelu nebo Studentské rady.

V roce Zima 2024 obdržela za aktivitu v koleji Řád Salazara Zmijozela a o rok později, v Létě 2024, se stala Osobností Hogwarts v celohradní anketě.

Enolu člověk může potkat prakticky kdekoliv, kam na hradě strčí nos. Věnuje se množení mazlíčků (aktuálně jich vlastní 29), účastní se všech hradních i kolejních soutěží, ochotně radí ve Velké síni zmateným nováčkům i senilním starším, v soubojovém klubu je 6. v počtu získaných zkušeností, aktivně se účastní raidů, je střelkyní s úrovní 29 ve famfrpálovém týmu, vášnivou sběratelkou magíků, ale i čokoládových žabek a navrch se věnuje novinařině v Hadím králi i Denním věštci.

Osobnost, jakou je, by byl hřích nevyzpovídat – a tak vám přináším rozhovor rozdělený do čtyř sekcí, v nichž jsme probraly mnoho z jejího působení na hradě i její názory na některá ožehavá témata. To vše doplňuji obrázky z jejího archivu, které prostě stojí za to.

OBECNĚ

Hadí král: Ahoj, Enolko! Moc děkuji, že sis na dnešní rozhovor našla čas. Scházíme se v pondělí večer, tedy po víkendu. Jak naše primuska tráví víkendy běžně a jak sis užila ten netermínový, co je za námi?

Enola Gatito: Ahoj, Saiph! Také moc děkuji, že sis mě vybrala pro tento rozhovor. Moc ráda jsem si na něj našla čas. Musím popravdě říct, že poslední dobou jsou netermínové víkendy u mě o něco oblíbenější než ty termínové. – směje se – Protože jsem prostě termínář a mám tendenci všechno dělat až na termín. Jak se říká, pod tlakem vznikají diamanty, a u mě to platí dvojnásob, takže všechno musím dělat až na poslední chvíli, pokud chci, aby to k něčemu vypadalo. Tento netermínový víkend jsem si tedy náramně užila, strávila jsem ho v kolejce s mými oblíbenými zelenými spolužáky, hřála jsem se u krbu a o to míň se těším na ten nadcházející termínový, kdy budu jenom ležet v knihách.

Hadí král: To chápu. – usměje se – Než ses dostala do vedení koleje, byla jsi řadovou studentkou. Mám k tomu hned několik otázek! Ta první je – jak ses o Hogwarts dozvěděla a proč ses rozhodla si sama podat přihlášku?

Enola Gatito: Já jsem už jednou (kdysi dávno před dlouhými a dlouhými roky) na Hogwarts studovala. Byla jsem na hradě ale jen krátce, bylo mi totiž nějakých 14 let. Uplynulo několik let, víc než deset, a já jsem si na tento projekt znovu vzpomněla. A vzpomněla jsem si i na všechny ty srazy, které jsem absolvovala, na všechny ty lidi, které jsem poznala a opravdu jsem je ze srdce milovala… a nějak se mi po tom zastesklo. Takže jsem jen tak zkusila na internetu, jestli stránka hradu stále funguje, a když jsem zjistila, že jo a že navíc vypadá úplně stejně, udělalo mi to strašně velkou radost a v tu chvíli bylo jasné, že se zkusím znovu přihlásit. A abych odpověděla kompletně – úplně prapůvodně, tehdy v těch 14 letech, jsem se o Hogwarts dozvěděla úplně obyčejným proklikem z tehdy funkční fanfiction stránky, na níž byl odkaz přímo na Hogwarts. Takže takovým úplně nenásilným surfováním na internetu. – zasměje se –

Hadí král: – s pochopením přikývne – Jak vzniklo tvé jméno? Říkáš si Enola i mezi mudly?

Enola Gatito: Jméno Enola vzniklo už v těch 14 letech, tehdy jsem akorát měla jiné příjmení. Moc dlouho jsem nad tím nepřemýšlela, jak se mám pojmenovat, ale milovala jsem tehdy film Vodní svět s Kevinem Costnerem. V něm je jedna postava, která se jmenuje Enola, a tak jsem to tak prostě vyplnila.
Teď po těch x letech, po kterých jsem se vrátila, jsem si to jméno musela nechat. Mezi mudly ho sice nepoužívám, ale když hraju nějakou hru na mobilu, všude jsem vždycky Enola, takže jsem cítila, že ke mně to jméno už nějak patří. Jediné, co jsem teda změnila, bylo příjmení. A mé současné příjmení vychází z mého skutečného mudlovského příjmení. Takže žádná posedlost kočkami. Nebo že by? – uculí se –

Ráda bych mimo rozhovor podotkla, že Enola trpí jakousi láskou k podvodním mužům očividně už od nepaměti. Zajímalo by mě, co to o ní vypovídá!

Hadí král: Když ses dostala na hrad, věděla jsi, do jaké chceš koleje hned, nebo to trvalo? Byl Zmijozel vůbec tvým přáním?

Enola Gatito: Mám-li být upřímná, a že mi některé rozumné duše na Hogu radily, že jakmile budu někam zařazená, nemám nikdy říct nahlas, že jsem původně chtěla třeba někam jinam, přiznám to, že jsem úplně původně chtěla do Mrzimoru. Byla jsem v něm právě před těmi deseti lety, tak jsem ho vnímala jako svoji kolej. Když jsem ale začala poznávat, jak to na hradě funguje teď a především zmijozelské studenty, absolutně jsem se zamilovala do Zmijozelu. Líbil se mi jejich humor, líbilo se mi, jak k věcem přistupují, jak se chovají ve Velké síni, učarovaly mi všechny ty dýňové bitky, takže celkem rychle jsem změnila názor. Takže ano, dostat se do Zmijozelu bylo moje přání.

Hadí král: Byla kolej, do které jsi vůbec jít nechtěla?

Enola Gatito: Byla. Byly hned tři. – směje se –

Hadí král: Co tě na hradě bavilo a baví? Máš nesmírně mnoho vypracování v archivu, hraješ famfrpál, soubojuješ, věnuješ se vedení koleje, pipláš si mazlíčky a zapojuješ se snad do všech hradních soutěží, které vzniknou. Která z aktivit tě oslovila jako vůbec první?

Enola Gatito: Jako nováček jsem se nemohla účastnit famfrpálu a soubojů, takže asi možná i proto ta první aktivita, do které jsem se zapojila, když teda nepočítám soutěže ve snaze vydělat si co nejvíc galeonů, byli mazlíčci. Ti mi absolutně učarovali, i když vím, že je to pár pixelů, tak to docela dost prožívám. Drží mě to dodneška, o tom asi vypovídá množství mazlíčků, které na hradě vlastním. I když mi to občas přijde trochu škoda, protože obdivuju to, když má někdo jenom jednoho milovaného mazlíčka a piplá si ho. Já to prostě neumím, takže jich mám spoustu, ale všechny je miluju.
Přidal se k tomu samozřejmě i famfrpál a souboje. Souboje asi o maličko víc, když mám být upřímná. Hlavně mě oslovily raidy. Ty jsou prostě pecka.

Hadí král: Kdybys měla jmenovat jednu aktivitu, která tě na Hogu baví úplně nejvíc, která by to byla?

Enola Gatito: Asi sklepení a raidy!

Hadí král: Existuje něco, co tě na Hogu ale vůbec nebaví? Čemu jsi nikdy nepropadla a nehodláš tomu věnovat svůj čas?

Enola Gatito: Nevím, jestli jde vyloženě říct, že tomu nehodlám věnovat svůj čas, to asi není tak úplně pravda, ale rozhodně jsem příliš nepropadla knihovně. Doufám, že se to nikoho nedotkne, ale nějakou knihu z knihovny si občas půjčím, protože to vyžaduje třeba týdenní výzva, a jelikož jsem člověk, který má rád pořádek, tak ji nedokážu vrátit, aniž bych si ji přečetla. Mnohdy jsem ovšem z knih v knihovně zklamaná. Dost často je to jenom na jedné stránce, jenom jeden odstavec… a mě pak mrzí, že se to jmenuje kniha. Neříkám, že knihovně nikdy v budoucnu nebudu věnovat čas, může se to změnit, mohou vzniknout knihy, které mě budou bavit a budu se k nim ráda vracet, ale momentálně tomu tak není.
Jen pro pořádek bych ráda zmínila, že jsou i výjimky potvrzující pravidlo a že je pár knih, které hodnotím jako velmi přínosné. Asi bych je ale spočítala na prstech jedné ruky. Konkrétně je to Dvoranou času, Atlas hradních sov a Příručky sběratele čokoládových žabek. A pak samozřejmě všechny svazky s lektvarovými recepty.

Hadí král: Představ si, že by ses na hradě mohla dostat na vrchol jednoho z žebříčků. Ať už jde o ten u magíků, kvízů, čaroku nebo o bodový… který by sis vybrala a proč?

Enola Gatito: Tajným snem, o kterém ale se svým přístupem ke studiu vím, že se pravděpodobně nesplní, je získat snaživce roku, takže pokud bych si měla vybrat jeden žebříček, byl by to ten bodový! – zasměje se –

PRIMUSOVÁNÍ

Hadí král: Zlatý plíšek jsi dostala na hruď v roce Léto 2024 od kolejní ředitelky Veronicy Narcissy Williamsové, a to po Nesse Naiadés. Primuskou jsi teď čtvrtým školním rokem. Když jsi nastupovala do funkce, měla jsi pro Zmijozel nějaké vize?

Enola Gatito: Teď se budu za svou odpověď asi trošku stydět, ale popravdě musím říct, že jsem nepřemýšlela nad Zmijozelem tak, že bych pro něj měla vize, kam bych ho chtěla posunout. To hlavní, o co mi šlo, když jsem přebírala zlatý plíšek, bylo, aby v koleji bylo všem dobře a byli v ní rádi.

Hadí král: To je přece taky vize!

Enola Gatito: Spíš než na tlačení nějakých měřitelných výsledků jsem se chtěla soustředit na to, abych tady byla pro všechny, kteří to chtějí nebo potřebují, a dokázala si s nimi nezávazně popovídat. To tedy byla jediná moje vize.

Odpovídání završí souhlasné mňouknutí kočky vedle Enol. Zjevně souhlasí.

Hadí král: Co je na práci primuse to, co tě nejvíce těší a naplňuje?

Enola Gatito: Určitě silný pocit sounáležitosti k celé koleji. A nejvíce mě naplňuje to, když vidím, že jsou tu s námi lidé rádi a baví je všechny akce, co pro ně vymýšlíme. Asi to zní jako klišé, ale je to prostě tak!

Hadí král: Co je naopak to nejtěžší?

Enola Gatito: Pro mě rozhodně přijímání kritiky. – zasměje se –

Hadí král: Opravdu? – vzpomene si na všechny sáhodlouhé kritické zprávy, co primusce nepravidelně posílá, a trochu se zastydí –

Enola Gatito: Ano. Kritiku jsem vždycky hodně špatně nesla. Asi nikdy jsem ve svém životě nedostala tolik kritiky jako právě na Hogu, ale taky je to díky tomu oblast, ve které cítím, že jsem se nejvíce rozvinula i ve svém osobním životě. Hrad mě naučil přijímat ji, umět se k ní konstruktivně postavit a poučit se z ní. S čistým svědomím můžu říct, že mi právě tohle Hog dal i do mudlovského života.

Hadí král: Uvažovala jsi už o tom, že bys svou funkci předala dále, nebo jsi stále plná energie a elánu?

Enola Gatito: Rozhodně o tom uvažuju, momentálně dokonce hodně intenzivně. Jsem v sedmém ročníku, ve kterém se skládají zkoušky OVCE, takže po nich logicky není možné ve funkci primuse pokračovat. Já jsem se sice z nějakých osobních důvodů rozhodla, že letos si zkoušku pravděpodobně nepřihlásím, i tak bych ale nejradši předala zlatý plíšek po tomto školním roce dál. Vnímám jako velkou škodu držení odznaku primuse zbytečně dlouho a nedání šance dalším šikovným lidem v koleji. To bych nechtěla – blokovat tento post příliš dlouho. – usměje se – Takže pokud všechno dobře dopadne a bude nějaký vhodný adept…

Hadí král: A máš už za sebe vyhlídnutého nějakého kandidáta?

Enola Gatito: Mám, ale ještě o tom neví. – zasměje se a nejmenuje –

Hadí král: Jako primuska kolem sebe máš mnoho dalších funkcionářů a členů zasedačky, navíc máš tu možnost zažít už třetí kolejní ředitelku. Se kterými lidmi – jmenovitě – se ti za tu dobu spolupracovalo nejlépe a proč?

Enola Gatito: Naštěstí musím říct, že jsem si celkem sedla se všemi třemi kolejními ředitelkami, se všemi se mi spolupracovalo skvěle, i když každá byla trochu jiná a stejně tak styl jejich práce. To ode mě vyžadovalo i nějaké přizpůsobování, ale platí, že se mi se všemi spolupracovalo – a spolupracuje – dobře.
Co se týče dalších funkcionářů a členů zasedačky, tak abych měla čisté svědomí, musím na tomhle místě zmínit Faye Sages, která sice není členem zasedačky, ale dlouhodobě se na chodu koleje podílí, a to velkým dílem. Trošku upřímně musím říct, že na tom, jak zvládám funkci primuse, má taky svůj podíl. Je to totiž takový můj sekundant, za kterým si běžím pro popovídání, když mi je i není zrovna dobře, zkrátka toho s ní hodně sdílím. Ne teda, že bych jí chodila všechno slepičit! Spíš funguje prostě jako moje psychická podpora. A já jí za to moc děkuji!
Jinak máme v zasedačce dlouhodobě hodně šikovných a zdatných lidí, každého trochu v něčem jiném a každý z nich trochu jinak přispívá k chodu koleje. Někdo je vyloženě pracant a takový ten voják, který splní každý úkol, někdo zase pomáhá udržovat příjemnou atmosféru, zodpoví všechny dotazy, s každým si hezky popovídá… Obě dvě současné prefektky jsou skvělé, Ruby je ohromně schopný člověk a Ensí taky, člověk se na ně může vždycky spolehnout. Navíc ten Ensí dokonalý zmijozelský humor! Vrátila se nám do funkce šéfredaktora Christi, které tento post prostě svědčí, a Hadí král pod jejím taktem krásně vzkvétá. A nový přírůstek v podobě Valviky je taky k nezaplacení. Jestli ale můžu vzpomenout i na někoho z minulosti, tak absolutně úžasná byla Sarah Thompson. Tu vnímám jako jednoho z nejkvalitnějších lidí, co v naší zasedačce byli. Jednak byla upřímná a nebála se říct kolikrát ani ošklivé věci, když to bylo potřeba, ale člověk věděl, že se na ni může vždycky se vším spolehnout, a když mohla, pomohla.

Hadí král: Máš chuť v budoucnu vyzkoušet i nějaký další post, nebo ti tvá funkcionářská minulost ke spokojenosti pro teď stačí?

Enola Gatito: No, byla jsem famfrpálový kapitán, pokladník, současně jsem primus, takže už toho moc nezbývá, co jsem si nezkusila…

Hadí král: Můžeš být šéfredaktor!

Enola Gatito: Ten mě opravdu úplně neláká. – zasměje se – Novinařinou já jsem takřka nepolíbená.

Hadí král: Ještě můžeš umřít.

Enola Gatito: To je vlastně jediné, nad čím jsem trošičku přemýšlela, že bych mohla jít ve stopách své hadonošky Márč a být dušice, ale já bych asi nedokázala nemít na Hogu barvy. Takže ani duch nebudu.

TROCHA KONTROVERZE

Hadí král: Z různých částí hradu zaznívá, že zelení jsou trochu jako sekta. Je na tom něco pravdy? Myslíš si, že Zmijozel je kolej pro každého?

Enola Gatito: Zmijozel určitě není kolej pro každého a tak je to dle mého v pořádku. Každý nezvládne náš hadí humor, ale že bychom měli působit trochu jako sekta… vlastně asi proč ne. Nevidím na tom nic špatného. Poslední dobou mi dost jako sekta připadá třeba i Havraspár. Asi každá kolej má potom nějaké interní věci, které nikdo zvenčí nedokáže plně pochopit, když se to tedy vezme kolem a kolem, může každá kolej působit jako sekta nebo nějaké vnitřní společenství.

Hadí král: Jak vnímáš postavení Zmijozelu na hradě? Patří podle tebe mezi úspěšné koleje na poli bodů, famfrpálu, kagíků a dalších oblastí, či nikoliv? V čem ještě případně musí zabrat?

Enola Gatito: Já Zmijozel rozhodně vnímám jako úspěšnou kolej, myslím, že o tom hovoří i všechny ty poháry, co máme na polici v kolejní místnosti. Nezelení studenti se o tom mohou přesvědčit v síni slávy. Na poli famfrpálu a kagíků nás vnímám jako velmi úspěšnou kolej, na poli bodů… nechci, aby to vyznělo divně, teď zrovna jsme v bodech poslední… ale je to tak proto, že jsme se tak rozhodli, a moc dobře vím, že když se naopak rozhodneme, že bodový pohár chceme, tak ho dokážeme s určitou dávkou správně mířené motivace získat. Ale zároveň je to určitě oblast, kde musíme opravdu hodně zabrat, protože na body se poslední dobou orientují i ostatní koleje. Dřív to tak podle mě úplně nebylo.
Na poli famfrpálu si myslím, že nám to jde tak nějak samo díky tomu, že máme velmi šikovné a svědomité hráče. No a kagíci… ti nám jdou od samého počátku. Ještě nebyl ročník, kdy bychom neměli pohár.

Hadí král: První rok nám nebyl udělen, ačkoliv jsme měli s Mrzimorem stejný počet bodů.

Enola Gatito: No jo vlastně! Ale pro mě jsme ho získali i tehdy! – zasměje se –

Hadí král: Někteří lidé na hradě tráví hodiny času denně, tebe bych do nich laickým okem asi zařadila též, ale samozřejmě je otázkou, kolik toho času je aktivního a kolik člověk jen „visí“. Já sama si myslím, že Hog je dobrý sluha, ale zlý pán. Co si o čase stráveném na hradě myslíš a kdy je ho podle tebe už moc?

Enola Gatito: Asi hodně záleží, jak kdo ke svému času trávenému na hradě přistupuje. Pokud tam někdo jenom visí, pak je to asi zbytečné. Pokud tam skutečně někdo tráví svůj čas smysluplně, tak proč ne. Každý musí cítit, kde má hranici, protože každý ji může mít úplně diametrálně jinde.
Já trávím na Hogu hodně času. Kolikrát si říkám, co to asi vypovídá o mém soukromém životě, ale soustřeďme se jenom na to pozitivní! – směje se – Musím upřímně říct, že s postupem času se učím trávit na Hogu času sice méně, ale více efektivně. Odbourávám právě ten čas, kdy tam jenom visím. U tohoto tématu si vždy vzpomenu na výklad Kouzel všedních dnů madam Dawson, v němž citovala čarostav Matthewa Whitecrowa: „Nikdy nedovolte virtuální realitě, aby vám nahrazovala tu skutečnou!“ S tím totiž souzním. Pokud jde totiž o trávení volného času na hradě, může tak klidně člověk trávit deset hodin denně, ale nikdy by to nemělo být na úkor kvalitního osobního života.

Hadí král: Jak vnímáš proměny hradu? Vedou novinky, které se v poslední době dějí, spíše k lepšímu, nebo k horšímu? Myslíš si, že hrad má před sebou ještě dlouhou budoucnost, nebo pomalu spěje ke svému konci?

Enola Gatito: Sice jsem člověk, který se hůř přizpůsobuje změnám, ale na Hogu zatím všechny povětšinou vedly k něčemu novému, zajímavému a většinou jsem je hodnotila jako přínosné. Absolutně skvělá mi třeba připadala celá monstrózní akce jezero, která trvala snad kalendářní rok. Bylo to senzační a do dneška na to ráda vzpomínám! Zároveň ale samozřejmě občas přijde nějaká novinka, kterou nehodnotím úplně příznivě.
Myslím si, že by hrad mohl mít ještě dlouhou budoucnost, pokud za ním budou stát lidé, kteří o něj budou chtít pečovat a dál jej rozvíjet. Pak nás klidně může všechny přežít.

Hadí král: Je něco, co ti na pozemcích školy opravdu chybí, a přála bys si, aby se to změnilo?

Enola Gatito: Rozhodně možnost tmavého pozadí postavičky! Moc by se mi líbilo, kdyby, stejně jako noční úbor, šlo nastavit i noční pozadí. Nějaká tmavá (možná temně modrá?) barva, nad hlavou hvězdy. Jinak kromě toho asi ani ne. Výhoda toho, když jste primus, je ta, že všechny své nápady můžete přednášet ve Studentské radě! – usměje se –

Hadí král: Co naopak přebývá, je dle tebe úplně zbytečné a hradu by prospělo, kdyby to úplně zmizelo? Může jít o cokoliv… klidně o Hadího krále.

Enola Gatito: Nic takového mě nenapadá. Věřím, že každá existující oblast hradu má své fanoušky, kteří se jí věnují. Já bych tedy rozhodně nic nerušila.

ZÁVĚREM

Hadí král: Kdo je na hradě tvým největším vzorem?

Enola Gatito: Nevím, jestli dokážu říct jenom jednoho člověka, protože si od každého beru něco. Na někom se mi líbí jedna věc, na někom druhá… Tak je mám jako vzory částečně oba. Taky se to v průběhu let dost měnilo.
Rozhodně jsou pro mě vzorem všechny naše kolejní ředitelky. Na madam Veru jsem obdivovala všechen ten čas, co koleji věnovala, a všechny nápady, se kterými přicházela. Ten čas a obětavost jsem mimochodem vždy obdivovala i na tobě, když jsi byla ve vedení koleje. Byla jsi snad všude, zvládala jsi ohromné množství práce a u toho ještě bodohrotit! Na madam Máje dodnes obdivuji, jak umí systematicky přistupovat k práci. To mi rozhodně chybí. Madam Barb je zas hodně vidět a každému vždy zodpoví jakoukoliv otázku.
Mým vzorem je také bývalá primuska (Mio)Ness Naiadés, na které upřímně obdivuji to, že vždy ví, co má říct. Působí diplomaticky a mile. A není snad nikdo, kdo by ji neměl rád!
A pokud bych měla zmínit někoho mimo naši kolej, tak byla dlouho mým vzorem nebelvírská primuska Princess Star, protože i přes všechny své primusovské povinnosti byla vždycky strašně milá, sympatická, komunikativní a působila na mě, že je snad všude. Vždycky jsem si říkala, že bych chtěla být taky taková!

Hadí král: Čeho bys ještě na Hogwarts chtěla dosáhnout? Máš ještě nějaké cíle?

Enola Gatito: Jednou mě určitě láká profesorování. Je to věc, nad kterou už jsem se párkrát zamýšlela, zkoušela jsem si ji představit a tato představa mi byla sympatická. Navíc mám vlastní nápad na nový předmět. Takže nevím, v jak dlouhém časovém horizontu to bude, ale rozhodně bych si to někdy chtěla zkusit.

Hadí král: Jaká je mudlovská Enola Gatito? Čemu se věnuje? Co dělá, když stiskne tlačítko „odhlásit se“ a vrátí se zpátky do reálného světa?

Enola Gatito: Povahově je asi úplně stejná jako ta na hradě. Ač bych strašně chtěla umět zvolit si roli a hrát ji, tak mi to vážně nejde. Takže taková, jakou mě znáte na hradě, jsem i v reálu.
Čemu se věnuju? Samozřejmě mě baví malování, protože je to činnost, u které nezvládám myslet na nic jiného. Takže si u toho vyčistím hlavu a je to pro mě obrovský odpočinek. Ale to byste asi dost dobře tipli podle mého hradního já. Také sbírám minerály, je to má velká vášeň – mám vitrínu s kameny. Jsem kočkař, kočky mám tři. Miluju filmy, miluju knížky. A můj celkem nový koníček je ochotnické divadlo, kde dělám nápovědu. Sice jsem si už zkusila zahrát i pár rolí, ale jak už jsem říkala na začátku, moc mi nejde hrát někoho jiného, takže se lépe cítím v zákulisí při napovídání hercům, když zapomenou text. Ohromně mě to s nimi baví – je to parta takových starších seniorů, kteří k tomu hezky přistupují a umí si ze sebe udělat srandu. Zatím jsem absolvovala teprve dvě sezóny, ale hrozně se mi to líbilo. Jinak ještě miluju lesy a procházky v nich.

Hadí král: Jak bys sama sebe popsala patnácti slovy?

Enola Gatito: Jsem vodnář, veselá a klidná perfekcionistka, která je ráda ve společnosti, ale stejně tak sama.

Hadí král: Chtěla bys ještě něco dodat?

Enola Gatito: Okolo Zmijozelu jsme se v tomto rozhovoru motaly docela dost, ale mám pocit, že jsem dostatečně nevyjádřila, co pro mě znamená. Zmijozel skutečně vnímám jako velkou část své osobnosti a kolej vnímám jako svoji rodinu. Myslím, že mi v předchozí odpovědi chybí, že jsem srdcem i duší zelená!

To byla Enola Gatito. Osobnost zmijozelská, hradní, mudlovská, ale taky osobnost pro mě a možná po dnešním rozhovoru i pro vás.

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille

Ani třetí ročník se neobešel bez karambolů a mudlovských starostí, přesto jsme se opět v již tradiční trojici Barbara Arianne Lecter, Noah Limbani a Saiph Lacaille pustily do příprav. Podařilo se nám si mezi sebou úkoly rozhodit, vymyslet nové i vytáhnout ty, co se v předchozích letech osvědčily. Také jsme se snažily zamyslet nad svátečními hodnotami a nad šiframi, které do redakce pravidelně přinášela Žába. To nám Saiph ne vždy šlo. Nakonec se nám ale povedlo dát celý ročník dokupy i s drobnou novinkou, která se týkala indicií a dalšího hádání slovního spojení.

V prosinci 2022 se do Adventního kalendáře zapojilo celkem 46 účastníků, o jedenáct více než předchozí rok. Nejvíce jich bylo i tentokrát ze Zmijozelu (20). Velmi příjemně nás překvapil Mrzimor (7), který si urval v počtu účastníků druhé místo, ačkoliv se z něj před rokem nikdo neúčastnil. Havraspár (6), Nebelvír (6) a profesoři se zaměstnanci (6) na tom byli vyrovnaně. A nakonec ani duchové nezůstali zahanbeni – jedno vypracování nám, stejně jako loni, zaslala zmijozelská mrtvá.

Celkem bylo otevřeno 471 okének, z toho 458 včas bez úplatků Ferdinandovi. Nejoblíbenějšími úkoly se staly úkol číslo 1 (výřezy hradu), úkol číslo 6 (puzzle), úkol číslo 3 (poslání květiny) a úkol číslo 4 (komentář).

Všech 20 úkolů splnilo celkem 9 lidí, kteří si jako bonus odnesli k odměnám za otevření jednotlivých okének poukaz na 17 srpců, hrudky zlata a další drobnosti. Ještě jednou za úžasný výkon a výdrž gratulujeme Annye Liddle, Any Dawson, Enole Gatito, Enselis Ismenia, Faye Sages, Christině Meadows, Inees Rut Gowstring, Nesse Naiadés a Princess Star! Speciální stříbrné korunky si pak odnesly všechny výše zmíněné zelené krom jediné, Inees ji totiž už měla z dřívějška.

Skvělý výkon ale předvedli všichni, co otevřeli alespoň jedno okénko. Seznam všech i s počtem okének (nebo cenami, které jednotlivci dostali) si v případě zájmu můžete projít v naší interní tabulce. Také v ní najdete všech 8 indicií.

Na každého, kdo otevřel alespoň jedno okénko, čekala nějaká drobná odměna. Letos jsme rozdávaly bylinky, lektvary, házecí předměty, violíny, ingredience z Příčné, srpce i lízátka. Ti, co navíc splnili 5 okének, dostali hrudku zlata, za 15 okének si účastníci zvedli zdraví silným léčivým dotekem. Krom 60 srpců v soutěži jsme navíc za uhodnutí výsledného slovního spojení, jímž byly Weasleyovské hodiny, posílaly speciálně pojmenované sovy postarší.

I letos patří poslední slovo sponzorům. Děkujeme Hadímu králi i zmijozelské koleji, krom toho také Christině Meadows, Margueritě Laux, Noah Limbani a Barbaře Arianne Lecter za hmotné dary i finance, za něž se mohly pořídit odměny.

Budeme se na vás těšit zase napřesrok, do té doby Salazar s vámi!

Za tým kalendáře
Saiph Lacaille

Adventní okénko s číslem 16
Den D se blíží. Spousta z nás během dohánění restů do výuky tráví veškerý volný čas doháněním restů na Salazarnálie – pečeme cukroví s domácími skřítky, sháníme stromeček v Zapovězeném lese, zdobíme poslední holá místa našich kolejních místností… nebo balíme dárky. A složitě vymýšlíme, jak je u Merlina všechny mít v zeleném balicím papíru, když se při každém doteku mění na červený!

Dnešním úkolem v rámci adventního kalendáře ale není přidat vám další práci. Postačí, když do ruky vezmete některý z vašich již jistě zabalených dárků a pořídíte jeho fotografii. A nezapomeňte si samozřejmě užít jeden z posledních „předvánočních“ dní!

Splněný úkol zašlete do sovince Saiph Lacaille do 17. prosince, 23.59 hodin.

Adventní okénko s číslem 12
K Salazarnáliím i Vánocům se obvykle váže tvoření všeho druhu. Vyrábění vlastních dárků, balení do balicího papíru, snaha o výzdobu nebo věnec na dveře, a to nejen z jehličí a mašlí… Včera jsem totiž kolejní ředitelku spatřila tvořit ozdoby z vypitých lahví máslového ležáku.

Málokdo si ovšem uvědomuje, že vyrábění a kreativita všeho druhu nemusí nutně znamenat, že něco lepíme a stříháme!

Vánoce se totiž neobejdou bez koled a různých popěvků. Ty jsou obvykle velmi dlouhé, a tak je po vás chtít nebudeme. Vaším dnešním úkolem je napsat vánoční haiku*. Téma je libovolné, jen se musí držet svátečního času na hradě. Vychválíte stromky ve Velké síni? Fleutýnku? Popíšete, jak se těšíte na dárky? Překvapte nás!

* Pro haiku jsou typické tři verše s počty slabik 5–7–5. Nemusí se rýmovat.

Splněný úkol zašlete do sovince Saiph Lacaille do 13. prosince, 23.59 hodin.

Adventní okénko s číslem 10
K Salazarnálijským koledám neomylně patří Ferdinandovo sssyčení. Obvykle se jím snaží dávat najevo, že ho vážně hodně rozčiluje sedmistá sedmdesátá sedmá variace na „Rolničky, rolničky“ nebo na kouzelnickou baladu „Ó, náš Salazar“.

Abychom si mohli v kolejní místnosti zpívat, musíme ho uplácet. Platí na něj jídlo… nebo chvála jeho úžasnosti. V poslední době se krom básní a obyčejných slov zamiloval do vlastních podobizen, ideálně barevných.

Potřebujeme tedy pomoc v rozšíření sbírky jeho portrétů, aby se nadále mohla ve sklepení ozývat hudba. Dnes je tedy vaším úkolem vybarvení jeho obrysu (zde odkaz na větší rozlišení). Můžete si omalovánku vytisknout, „vykyblíkovat“ ji v malování nebo si ji překreslit na papír. A nemusíte řešit pozadí! To ho totiž při obdivování sebe sama nezajímá.

Splněný úkol zašlete do sovince Saiph Lacaille do 11. prosince, 23.59 hodin.

Adventní okénko s číslem 8
V Prasinkách už několik dní stojí trollové se svým stánkem a obchodují. Je libo vánoční stromek nebo cukrkandlovou hůlku? Ani jedno? A co takhle sněhovou kouli? …a co s tím vším má člověk dělat?!

Vydejte se prosím do Prasinek, nahlédněte do Trollího stánku a napište půldrabble (50 slov) o tom, co jste s trolly vyhandlovali vy (nemusí to být nutně ony tři položky, které prodávají) a co s nakoupeným zbožím hodláte provádět. A nebojte, nikomu to nepovím!

Pokud se vám téma výše zpracovávat nechce, vychvalte na 50 slov Ferdinanda. Určitě mu to udělá radost.

Splněný úkol zašlete do sovince Saiph Lacaille do 9. prosince, 23.59 hodin.

Adventní okénko s číslem 6
Vedení koleje mě o svátcích nutí účastnit se společenských událostí – třeba společných obědů ve Velké síni. Blíží se Salazarnálie, říkají, a zakazují nedoporučují mi trávit veškerý volný čas v knihovně nebo v posteli. Ale o tom jindy; na moje mudrování na adresu „přílišné socializace s ohledem na termínové víkendy“ jeden odstavec nestačí.

Včerejší nucená zábava ale byla příjemná – Noah mě donutila si s ní zahrát několik her Řachavého Petra, což jsem si skutečně užila, dokonce tak moc, že jsem zalitovala, že se podobným kratochvilným kejklím nevěnuji častěji. Proto jsem si pro sebe i pro vás na dnešek připravila další hru, ke které si můžete uvařit horké kakao a pustit si koledy – puzzle!

80

Pro otevření dnešního okénka je tedy vaším úkolem si rozkliknout osmdesát dílků přes obrázek výše a dobře se u toho bavit! A nezapomenout pořídit print složeného výtvoru.

Splněný úkol zašlete do sovince Saiph Lacaille do 7. prosince, 23.59 hodin.