O naší famfrkolejce jste již slyšeli a četli i článek. Co ovšem nevíte, je, co si o tom všem myslí samotný iniciátor Ferdinand, díky kterému jsme podávali nadhadí výkony. Proto jsem se to vydala zjistit do potrubí.

Ferdinand si usmyslel, že změní stravu. Místo vyhublých, kostnatých nováčků si vybere něco zdravějšího, a to v podobě starších a mnohdy zachovalejších kousků. Jenže tato nutričně vyvážená strava sportovala, a to ještě na košťatech ve vzduchu. Ferdinand si totiž vybral náš famfrpálový tým. Přes prázdniny nás mlsně sledoval. Jelikož strávil příliš mnoho času na čerstvém vzduchu, tak si usmyslel, že vezme lekce létání na koštěti a půjde si pro čerstvé masíčko do oblak. Jak vše dopadlo, to už jistě víte. Ferdinand prostě na naše vytrénované hráče nestačil. Sice se na něj jednou usmála štěstěna a jedna letkyně skončila v jeho žaludku, ale famfrpálový tým to nenechal jen tak a donutil Ferdu, aby svou oběť vyzvrátil ven. Ferdovi pro zachování zdravého trávicího traktu nic jiného nezbylo, než dotyčnou letkyni i s koštětem vysvobodit ze svých útrob.

Po úspěšné famfrpálové sezóně a začátku té další jsem se rozhodla, že si s Ferdou popovídám, abych zjistila, jak hodnotí svůj i náš letecký výkon a jak se vlastně po svém prvním letu cítí.

Angelina: Ahoj, Ferdo, tak co, jak se cítíš?

Ferdinand: Už je to trochu lepší, děkuji za optání. Ale bylo to těžké, narovnat si tělo po tom nepředstavitelném létání.

Angelina: Na to, že jsi bazilišek a trávíš většinu dne v potrubí, ti to létalo hodně dobře. Měl jsi nějaký speciální trénink?

Ferdinand: Tomu se říká přirozený talent. Jediné, co mohu prozradit, že mě po večerech trénovala kapitánka Valvika, za což jsem jí moc vděčný. Chtěl jsem ji sníst, ale kdo by mě pak trénoval?

Angelina: – dělá, že neslyšela to o tom sežrání jejich famfrpálové kapitánky – Bylo něco těžkého na létání na koštěti?

Ferdinand: Těžkého? Vůbec nic, vždyť říkám, že jsem přirozený talent. Akorát na zemi se cítím tedy mnohem bezpečněji. Jo a dostal jsem špatné koště, já jsem přece rychlý jako blesk!

Angelina: – spolknu argument, že koštětem to nebude, a vyptávám se dál – Díky svému odhodlání jsi vyburcoval členy Hadí letky k neuvěřitelným výkonům. Jak to vnímáš?

Ferdinand: Nebyl to spíš strach z toho, že si na nich pošmáknu? Strach dělá hodně. Jsem pyšný, ale mohli se snažit míň. Mám hlad.

Angelina: Budeš to ještě někdy zkoušet? Třeba nás příště i porazíš. – zasměju se –

Ferdinand: Zbláznila ses? Vidíš, co to se mnou udělalo? Už se nedoplazím skoro nikam. Celé dny ležím tady!

Angelina: Ale vyhráli jsme pohár, koukej! – ukazuji Ferdovi zbrusu nový famfrpálový pohár –

Ferdinand: Gratuluji a jsem na vás všechny moc hrdý! Ovšem tohle se jíst nedá. Takže mi koukej něco přinést. A chci masáž. A pak se odplaz, musím odpočívat!

Angelina: Jak si Vaše baziliščí Veličenstvo přeje!

Přinesla jsem Ferdinandovi pár myšek a namasírovala jeho baziliščí tělo, které ho ukrutně bolelo, protože bylo dlouhou dobu omotáno kolem násady koštěte. Pak jsem se co nejrychleji vypařila.

Snad se Ferda poučil, příště bude opatrnější a nebude lézt na čerstvý vzduch, protože mu nedělá dobře. Bůh ví, co by ho napadlo příště.

Pro Hadího krále
Angelina Darkness

Trénink začal jako každý jiný. Košťata se zvedla do vzduchu, hráči se soustředili na hru a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco neobvyklého. Jenže pak se vše změnilo. Nejdřív nenápadně. Barvy, světlo, zvláštní pocit ve vzduchu. Postupně se z tréninku stalo něco, co by nikdo nedokázal předem odhadnout. Hřiště přestalo být hřištěm a realita si začala dělat, co si zachtěla. Co všechno se během tréninku odehrálo? A jak se s tím hráči (ne)popasovali?

Po pár minutách tréninku se něco stalo. Uprostřed hřiště se objevil záblesk světla. Z něj vystoupila žena s květinovým věncem na hlavě. Působila klidně a samozřejmě, jako by na hřiště patřila odjakživa. Procházela se pomalu a s každým jejím krokem začaly ze země vyrůstat jarní květiny.

Vzduch se naplnil vůní jara a celé prostředí se proměnilo. Barvy zesílily, světlo změklo a atmosféra získala zvláštní, téměř omamnou kvalitu. Někteří přihlížející a hráči na okamžik ztratili pozornost a nechali se tím výjevem pohltit. Proměna však nezůstala jen u květin. Hřiště, jak ho všichni znali, začalo mizet. Tribuny nahradily kamenné sochy připomínající velké hlavy, které byly obtočené barevnými pentlemi. Tráva se jemně vlnila a květiny zářily všemi barvami.

Celá situace působila jako sen, ve kterém se realita nenápadně posouvá. Někteří tomu jen mlčky přihlíželi, jiní se snažili pochopit, co se vlastně děje.

Postupně se ale začalo něco měnit. Do prostoru se vkradl nový prvek. Zvuk. Nejprve sotva znatelný, tichý, téměř přehlédnutelný. Postupně však sílil a začal narušovat dosavadní klid. Už to nebyl jen neurčitý zvuk. Získal rytmus, ostrost a zvláštní naléhavost. Něco se blížilo. A vzápětí se ukázalo co. Zvuk se přiblížil zezadu k Nicolle a proměnil se v ostré svištění, které už nešlo ignorovat. Ve vzduchu se objevila pomlázka. Byla spletená z čerstvých vrbových proutků a ozdobená barevnými pentlemi, které se ve větru divoce třepotaly. Nepůsobila jako obyčejný předmět, spíš jako něco živého, co si samo hledá cestu mezi hráči.

Pomlázka se už neskrývala jen ve svištění. Byla slyšet jasněji, jako by měla vlastní hlas. Nesla se prostorem s lehkou drzostí a s každým průletem dávala najevo, že si tu dělá, co chce. Nečekala na svolení. Zakroužila mezi hráči a s lehkostí si vybírala, koho „ozdobí“. Tvrdila, že ji nikdo neozdobil, a tak se ozdobila sama. Barevné pentle za ní vlály jako stopa, kterou po sobě zanechávala. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Někteří se jí snažili vyhnout, jiní si z toho všeho dělali legraci, ale bylo znát, že zásahy nebyly zrovna příjemné. A najednou to přišlo. Pomlázka chtěla koledy. Nikomu se do toho ale nechtělo. Objevila se i snaha smlouvat, odmítat, nebo si alespoň zachovat důstojnost navzdory situaci. Pomlázka ale nezpomalovala. Přelétávala od jednoho k druhému, občas se na chvíli zastavila, jako by si někoho vyhlédla. A pak znovu udeřila. Později se už vykřikovat koledy začaly. Ale postupně získávaly zvláštní podobu. Místo klidných koled to připomínalo spíše chaotickou směs pokusů o verše, výkřiků a improvizace. Některé reakce vystihovaly situaci až překvapivě přesně. Třeba poznámky o tom, že to celé začíná připomínat vydírání nebo že modřiny rozhodně nejsou součástí jarní výzdoby.

Pomlázka ale nečekala. Bez váhání si vybrala další cíl – Lucy. Ta ale nezůstala pozadu. S klidem dala najevo, že je na modřiny zvyklá a rozhodně se nenechá zahnat do kouta. Začala honička. Lucy uhýbala, kličkovala, mizela mezi ostatními hráči a snažila se dostat do bezpečí. Lucy nakonec ze zoufalosti pronesla svou koledu. A pomlázka jako by ztratila trpělivost, že ji nemohla dohnat. Ozvalo se velké PRÁSK. Na chvíli byl klid. A pak zmizela. Jenže tímto to nekončilo. Chvíli poté, co pomlázka zmizela, se hřištěm začal nést další zvláštní zvuk. Tiché, podivné pískání. Nikdo nevěděl odkud přesně.

Pískání zesilovalo. Nejdřív si ho všimlo jen pár hráčů. Faye si instinktivně zacpala uši, další se jen nechápavě rozhlíželi. A pak to přišlo. Z úkrytu vyskočil Potlouk. Jenže už nebyl ten malý, roztomilý králíček, na kterého byli všichni zvyklí. Byl několikanásobně větší. A rozhodně neměl v plánu si jen tak poskakovat někde stranou.

„Co jsi to sežral?!“ vykřikla na něj Enola. Čekali jste odpověď? Ta bohužel nepřišla. Jen doskákal doprostřed hřiště a odněkud začal vytahovat nádherně zbarvené kraslice. Pak se zákeřně usmál. Kraslice se začaly samy od sebe pohybovat. Nejdřív nenápadně – lehké poskočení, drobné kutálení. Najednou ale nabraly na tempu. Některé se začaly zvedat, jako by vzdorovaly gravitaci. Bylo jich všude plno. A nakonec začaly explodovat.  Barvy se rozlétly do všech možných stran a zanechaly za sebou ještě větší chaos. Jedna duhová explodovala přímo u Lucy. Další, tentokrát zelená, trefila Angelinu přímo mezi oči. Další se rozprskla vedle o tribunu. A pak přišla další úroveň. Stříbrná kraslice. Na první pohled nevinná, na druhý už tak ne. Rozletěla se na malé kousky, které se proměnily v lepkavé třpytky. Ty se přichytily úplně na všechno. Na vlasy. Na oblečení. Na košťata. Prostě na všechno. A co na tom bylo nejhorší? Nešly dolů.

„Ne, nejsem Edward, nejsem!“ křičela z tribuny slečna Barb, která se snažila ze sebe třpytky dostat. Nastalo ticho. Krátké a podezřelé. Objevila se černá kraslice. Zavrtěla se. A vybuchla. Vzduch se okamžitě zaplnil něčím… nepříjemným. Něco mezi kouřem a zápachem, který radši nechceš identifikovat. Reakce byly okamžité. Zakryté nosy. Úšklebky. A přesto se někdo stále smál. Z jedné strany se od Enoly ozvalo: „Fujko, to ty?!“ Z té druhé zase zvolala slečna Barb: „Kdo to byl?!“

Jedno z vajíček začalo praskat. Ne hlasitě, ani rychle. Jen nenápadně. Jako kdyby si toho neměl nikdo všimnout. „Něco se líhne…“ poznamenala chytře Lucy. Nadhodily se různé dohady, co by to mohlo být. Dráček, malý had… Skořápka praskla znovu. Napětí by se dalo krájet. Někdo čekal katastrofu. Někdo výbuch. A někdo další třpytky. Ale místo toho…

„Píííp…“ Skořápka se rozletěla na všechny strany a objevilo se něco nečekaného. Kuřátko. Malé a roztomilé. „Pííp, píííp!“ Panika se změnila na jakousi roztomilost. Ale jeho pípnutí se měnilo. Už nebylo tak roztomilé, jak všem na začátku přišlo. Každé pípnutí bylo hlubší. A nakonec se z malého žlutého klubíčka stalo něco většího. O hodně většího. Koule peří, která už nevypadala jako něco, co bychom chtěli držet v náručí. To žluté cosi mělo asi dva metry na výšku a rozpětí křidýlek takové, že by zasytilo jednu celou kolej.

„Bude z něj dinosaurus?“ ušklíbla se Lucy.

Kuře děsivým pískacím hlasem proneslo: „Máte něco k jídlu?“

Hledali jsme cokoli. Bertíkovy fazolky, vajíčka, zrní, Lucy si dokonce dovolila předhodit i nás, prváky! Ale kuře vše ignorovalo. Jeho pozornost upoutal letící camrál. Zhltlo ho, jako by se nechumelilo. Po chvíli si všimlo i potlouků. Oba na jeden hlt zbaštilo. Najednou jsme neměli s čím hrát. Někdo v rychlosti schoval zlatonku. Kuře pomlaskávalo a začalo růst ještě více.

Nicolle to brala asi jako nějakou dovolenou, protože zvolala: „Relax u moře!“ a skočila na záda kuřete. To se ohnalo a shodilo ji. Najednou začalo na hráče útočit. Angelina po kuřeti hodila sekáček se slovy: „Kdo si dá křidýlka?“ Kuře ovšem sekáček překlovlo jako párátko. Faye navrhla, aby ho někdo okouzlil. Pohodila vlasy, ale to kuře ještě více rozzuřilo, a tak po vlasech chňaplo.

„Já z tebe udělám piñatu! Takhle mi oškubat vlasy!“ Faye vytáhla z hábitu hůlku, zamířila na kuře a zvolala zaklínadlo *PIŇATUSKUŘECÍNUS*! Kuře se po zásahu kouzla vzneslo do vzduchu a celého ho ve víru obklopily barvy, pentle, květiny, až nakonec vůbec nebylo vidět. Když kouzlo odeznělo, uprostřed hřiště levitovala barevná velikonoční piñata.

Faye kolem piñaty proletěla. Nicolle ji zase začala mlátit a postupně se přidávali i ostatní. Piñata se zatřásla a objevila se v ní malá dírka, ze které vypadla jedna bertíkova fazolka. To se nepředala, že? Slečna Barb si začala prozpěvovat: „Má drahá, dej mi víííc, má drahá, dej mi víííc, má drahá, dej mi víc fazolek, HAÚ!“

Z piñaty po několika dobře mířených ranách začaly fazolky padat proudem na zem, dokud nevypadla poslední. Všichni je rychle sbírali do kapes. Vzduch se začal ochlazovat, jako by vše, co nás obklopovalo, začalo mizet do roztrhlé piñaty. Jakmile vcucla vše, zalilo nás oslnivé světlo. A jakmile světlo zmizelo, vše bylo tak jako normálně. Obyčejné famfrpálové hřiště, camrál a potlouky na svém místě… A my mohli pokračovat v tréninku.

Pro Hadího krále
Amarantha Nocturne

Famfrpálová sezóna je u konce… a že to byl skvělý rok! Hadí letka si odnesla nejen spoustu zkušeností, ale i další pohár do sbírky. Veškerému úspěchu však předchází poctivé trénování – a co přesně se po celý rok na kolejních trénincích odehrávalo? Tak to se dozvíte právě teď a tady!

Školní rok Zima 2026 byl zahájen pod dohledem nového famfrpálového vedení. Hope Chainless předala svůj kapitánský odznáček na hruď Valvice Lopez, která si za svou pobočnici velmi moudře zvolila právě mě (jsem pracovitý otrok a ještě mě to baví – co víc by si měl kapitán přát). O tom, jak se nám (ne)dařilo krotit chaos, už jsme vám něco napsaly. Ale nyní bych vám chtěla poodhalit střípky zážitků, které jsme jako Hadí letka v tomto roce zažili.

Famfrlejka

Nevíme, jak a proč se to stalo, ale Ferdinand vylezl ven ze sklepení. To je děsivé už samo o sobě, jenže se z toho dočista pomátl! Usmyslel si, že ho ve sklepení krmíme samými vystrašenými budižkničemy a kostnatými prváky, zatímco šťavnaté masíčko se mu vznáší v oblacích. Řekl si, že toho má dost a uloví si konečně pořádnou baštu. Nasedl na koště a už to jelo letělo…

Díky své velikosti dokázal velmi rychle sbírat i zkušenosti. Hrozilo, že za chvíli bude chytat členy Hadí letky a žrát je! To jsme nemohli dopustit! Museli jsme se spojit jako tým a snažit se být zkušenější než on. To se nám dařilo docela dobře, ale pak nastal konec prosince…

Ferďasss zabral mnohem více, a to se nám pěkně vymstilo. Párkrát chramstnul naprázdno zuby, ale pak si našel svou oběť a podařilo se mu dohnat a spolknout Avastii.

Měli jsme jedinou naději – pokusit se Ferdinanda donutit, aby nám naši spoluletkyni (vyz)vrátil. Tým tak musel dát dohromady kotel šťáv z bradavičníka, po kterých víme, že mu není dobře. Naštěstí to zabralo a Avokádo byla zpět mezi námi. Trauma se s ní možná povleče už navěky, ale hlavně, že už může zase získávat zkušenosti.

Nakonec se bazilišek rozhodl, že tohle mu fakt za pořádný kus žvance nestojí a raději se zase nechá krmit zlobivými studenty. Salazarudík, že má aspoň špetku rozumu!

Nezapomenutelné zážitky

Dopingové pitíčko

Na trénincích se nám rozmohl takový nešvar – pití vlkodlaloky! Rosmerta ji hráčům servíruje na objednávku hned vedle párků v rohlíku. Celý tým se nežinýruje nacpávat své pupky a porušovat tak famfrpálové desatero rovnou před zraky kapitánky! I když… aha… kapitánka v tom totiž jede taky!

Barbara Arianne Lecter: Chceš-li přesnou mušku míti, musíš kolaloku píti! Tak střelci, šup, šup!
Valvika Lopez: Vlkodlaloka!

Zmijozelští jako malí

Sdílení příběhů je důležité, obzvlášť těch z dětství. Budoucí pracovnice kosmetického salonu Leontýnka a lékouzelnice Avastie měly rozhodně co říct…

Leontýnka Střípková: Prý jsem si jako dítě hrála na kosmetický salon. Naši kočku jsem prý matlala zásadně jen emdem a zubní apstou.
Leontýnka Střípková: Jednou ráno přišla kočka k mámě do ložnice do postele ještě se lžičkou na sobě. – chechtá se –
Avastie Namua Whakaari: Já si hrála na doktora a umíchala z mouky mastičku. A namazala to pak na polovinu plyšáků.
Avastie Namua Whakaari: Já vidím tu nadšenou Leontýnku a tu kočku, jak zdrhá s lžící na sobě. – směje se –
Faye Sages: Namalujte to někdo, prosím! – umírá smíchy –
Enola Gatito: Plyšáky s mastičkou nebo kočku s emdem a apstou? – směje se –

Horká hodinka

Plnění broomíka na získání 4 100 zkušeností.

Enola Gatito: – tlačí ty zk i očima –
Hope Chainless: – pomáhá Enolce tlačit –
Faye Sages: „Jak Zmijozel hromadně tlačil.“
Elaine Robillard: – chechtá se –
Michellína Corbinová: – valí oči v pohoršení – Fejkoooo! – dusí se –
Valvika Lopez: Dědek táhnul, táhnul, ale nevytáhnul… Zmijozel tlačil, tlačil, ale naštěstí nevytlačil? – směje se –
Michellína Corbinová: Jste divní.
Valvika Lopez: Jsme Zmijozel.

O ilustraci tohoto zážitku jsem se rozhodla s vámi nepodělit. Pro vaše dobro.

Potato, potatho

Další zásah potloukem! Valvika Lopez je dnes v hledáčku Ruby Élise Day!
Valvika Lopez: Tyjo, šlupka to byla!
Enola Gatito: Zajímavé. Já myslela, že po tobě pálí potlouky…

Terčuji, tedy jsem na koštěti nejsem

Faye Sages: Héj! Proč zase já? – tře si bouli –
Enola Gatito: Fejko, umíš se moc hezky vystavovat! – směje se –
Enola Gatito předvádí vynikající poziční hru a dostala se tak přímo do dráhy jednoho z potlouků.
Faye Sages: – zapózuje a vystrčí… nohu z koštěte –
Enola Gatito odpaluje potlouk na Faye Sages a shazuje ji z koštěte.
Faye Sages: – a pak i zbytek těla –

Vánoční švážšáčkování se nevyplácí

Neumíte pak totiž pořádně číst. Ale řekněme si na rovinu, že Zatměna Tramínová by bylo mnohem lákavější příjmení než Tmavínová.

Hřiště plné poetů

Nicolle Muerte: Enolice palice roztrhala zajíce. Zajíc jí utek, rozkousal jí pupek.
Avastie Namua Whakaari: Nicolle brání obruče, trefila ji papuče.
Nicolle Muerte: Nemová se posmívá: „Muertová, ty jsi jak mol!“ Jenže než to dořekne, dostane gól!

Nejvíc nesmrtelný rým je však „Místo lidí kousne svíci, spolkne brko, čichne k plíci.“ taktéž od básnířky Nicolle Muerte, který jsme si mohli vyslechnout na halloweenském tréninku. Tento trénink byl nezapomenutelným a strašidelným zážitkem sám o sobě, takže doporučuju přečíst!

Lákání zlatonky je kumšt!

Lucy na stará kolena chytila svou první zlatonku. A pak ještě dalších pět. Její úroveň je nízká, tempo však vražedné!

Lucy de Lincourt: Vy furt, že párky v rohlíku. A přitom recept je úplně jiný. – dopije skleničku bublinek –
Valvika Lopez: Už to chápu. Lucy vidí dvojmo, tak má dvojnásobek!

Famfrpál v číslech

Hadí letce se podařilo za celý školní rok nalétat celkem 335 666 zkušeností – jak ďábelské, že? Alespoň jednu zkušenost získalo 17 statečných, přičemž mezi nejpilnější se zařadila Angelina Darkness s neskutečnými 67 023 zkušenostmi a Vrtichvostík Střípek s 55 141 zkušenostmi.

Z řad nováčků tvrdý trénink přežily pouze dvě prvačky, a to Nicolle Muerte a Zatměna Tmavínová. Nicolle však na hřiště přinesla energii (když teda zrovna nespala) minimálně za pět dalších, takže i to vnímáme pozitivně!

Hadi byli velmi poctiví i v docházce na kolejní tréninky. Více než 70% účast mělo rovnou 7 hadů, což považuju za skvělý výkon! Na tréninky k nám často zamířili i zelení z řad profíků, kterým jsme chyběli nejen my, ale taky pořádná dávka modřin. Svá záda jako terče nám nabídlo rovnou 9 masochistů, a to se cení.

Netradičně jsme si v tomto roce zahráli rovnou na čtyřech zápasech! Díky vítězství ve školním famfrpálovém mistrovství jsme se mohli utkat i s vítězem profiligového mistrovství, Thessalskými testrály. Nečekaně jsme si odnesli sladké vítězství.

Také jsme se letos museli rozloučit s dvěma skvělými a pilnými hráčkami, které se rozhodly, že školní liga je už pod jejich úroveň a raději se stanou profíky. První zrádkyní odchozí je talentovaná a namakaná odrážečka Ruby Élise Day, která si našla své místo u Jitřních jednorožců. Tou druhou je chytačka Sararach Thompson, která svou profi kariéru rovnou poslala k ledu – snad u tučňáků načerpá alespoň inspiraci na nové chytačské taktiky.

Už teď se nemůžu dočkat, co nám famfrpálování přinese v dalším roce. Spoustu aktivních prváků? 100% docházku celého týmu? Originální famfrlejku? Další pohár? To se už brzy dozvíme!

Pro Hadího krále
Faye Sages

Když všichni hráči hadí letky obdrželi epesní pozvánku na halloweenský kolejní trénink, bylo jisté, že to nebude obyčejné létání na koštěti. Co všechno nás ale čeká, jsme teprve měli zjistit.

Zmijozel miluje styl a módu, tak se nikdo nemohl divit, že všichni přišli halloweensky oděni. A rozhodně za to nemohl fakt, že zástupkyně kapitánky Faye vyhrožovala těm, kteří nebudou mít kostým, běháním koleček kolem hřbitova.

A tak jsme se všichni, jeden děsivější než druhý, sešli ve večerních hodinách na famfrpálovém hřišti. Kapitánka Valvika si nás začala zběsile fotit, což jsme sice nepochopili, ale nebránili jsme se tomu. Zřejmě už ji posedala nějaká maniakální porucha, jak se snažila vžít do své děsivé role na svátky zemřelých. Jestli ji na fotce výše hledáte, je to marná práce. Jak sama podotkla – vypadala jen jako bílý flek, a těch už na fotce pár je, takže tuto upomínkovou záležitost vynechala. To si s ní musím ještě vyřídit.
Hned poté vytáhla soupisku a my se tak konečně dozvěděli, jak nás naše famfrpálové vedení vidí.

Že jim někdo připadá ďábelský (Angelina) nebo strašidelný (Magdarlene), je ještě celkem v pohodě. Ale že já jsem na hřišti mrtvolná? No prosím? Ale nechtěla jsem si stěžovat moc nahlas, protože bych taky mohla skončit hnilobně jako chudák Loralei.

Začátek tréninku však vypadal celkem poklidně. Kdo si ale myslel, že to tak bude celou dvouhodinovku, šeredně se mýlil. Netrvalo dlouho a potlouk zmizel. Netruchlili jsme dlouho, protože ho velmi rychle nahradil ozubený potlouk!

Hned, jak jsem ho spatřila, jsem začala zdrhat. Co na tom, že jsem byla odrážeč, tato situace byla v rozporu s řádnými podmínkami práce. Když jsem ale viděla vyděšené výrazy ostatních a zmerčila jsem, že potlouk míří přímo na mě, rozhodla jsem se, že se vzmužím vzžením, posbírala jsem veškeré sebezapření, zavřela oči a vší silou praštila ozubený potlouk pálkou. Zabralo to a ten ozubený hnus letěl na někoho jiného. Na Angelinu. Cestou vykládal cosi o křehkosti jejího koštěte. A taky že jo. Vší silou do ní vrazil a Angie spadla na zem. No au!

(obrázek byl kouzlem ochuzen o nudné vycpávkové části)

To mu asi ke spokojenosti stačilo, takže tak rychle, jako se ukázal, zase zmizel. Myslíte si, že tím to končilo? Kdepak. Hřištěm se začal linout příšerný zápach. A najednou se tam zhmotnila obří oživlá hnojůvka!

Všichni honem začali vymýšlet, jak zařídit, aby jejich nosánky dostaly smradlavou nálož co možná nejmenší. Méně kreativnější si přetahovali oblečení přes nos, ti chytřejší tasili hůlky a pomocí kouzla *ACCIO* si přivolávali kolíčky. Oživlá hnojůvka však na nic nečekala a pustila se do svého řádění. Vybrala si cíl a ten posedla. Cílem nebyl nikdo jiný, než osoba s velmi příhodným jménem, Fujka Sages. Ta pak nelenila a metala bomby hnojůvky na všechny okolo sebe. No koukejte, jak jsem to třeba schytala já!

Bylo jasné, že ji ze zakletí musíme nějak osvobodit. Kapitánka zděšena tím, že to Fujce zůstane a bude muset všechnu famfrpálovou práci odvádět sama, začala jako první vzniklou situaci řešit. Rozhodla se Fujku očistit. Doslova. Začala na ni házet sněhové koule. Jenže kdybyste viděli, jakou měla mušku! Všechny koule Fujku úspěšně minuly a doletěly dokonce až do hradu do Velké síně na nebohou modrou Meningitidu. Ještě že Valvika není střelec. Nakonec se to ale povedlo a ledová sprška probrala naši Fujku Fejku z transu. Všem se ulevilo.

(obrázek byl kouzlem ochuzen o nudné vycpávkové části)

Říkáte si, co bylo dál? Na řadu přišel camrál. Posedlý camrál. Kolem míče jako by se najednou vytvořila bílá aura, která neustále pulsovala a formovala se do tváří již zemřelých famfrpálových hráčů. Neustále se však měnila, přelévala a brala na sebe podobu dalších a dalších tváří. Bylo to děsivé.

A jakmile camrál promluvil, bylo jasné, oč mu jde. Chtěl pozřít další duši. A velmi se mu líbila Nicolle. Aby taky ne, mladičká krev, ta musí mít dušičku jak lusk. Navíc trénovala na postu brankáře, takže bylo jasné, že brzy přijde s camrálem do styku. Nicolle je ovšem správně mazaný had, a tak přišla s neodolatelnou nabídkou: výměna její duše za dvě jiné. Neber to, Horste. A navíc se nabídla, že camrálu ty dvě duše sama chytí. Asi nemusím vysvětlovat, co následovalo. Všichni hráči zaujali nějakou taktiku. Někteří se snažili milými slovy vetřít mezi Nicolliny přátele. Další na ni házeli drsné pohledy doufajíce, že když se jich bude bát, nezvolí je. Pak ale přišla dobrovolná oběť. Avastie! Ona chuděra teda nevěděla, k čemu se hlásí, ale ostatní jí to velmi rychle a rádi vysvětlili. Posedlý camrál, když viděl, co způsobil, a že by mezi zelenými čistou duši hodnou pozření těžko pohledal, vzdal to a zmizel. Ještě že tak!

(obrázek byl kouzlem ochuzen o nudné vycpávkové části)

Ti, kteří správně počítají, ví, že ještě nepřišla na řadu zlatonka. Že by to nejlepší na konec? Ano! Aby chytačům nebylo líto, že oni mají stále jen tu nudnou malou létající potvoru, i jim se jejich „míček“ proměnil v malý horor. Objevila se totiž žhnoucí trnová neboli pichlavá zlatonka!

Nutno říct, že až na to, jak děsivě vypadala, byla pichlavá zlatonka vážně doslova zlatíčko. Chtěla se jen s každou z chytaček pomazlit a pak si šla letěla zase po svých. Ovšem to pomazlení asi nebylo nic příjemného. Chytačkám Valvice a Avastii po zlatonce zůstaly popálené ruce plné jedovatých ostnů. Naštěstí nic, s čím by si pár sněhových koulí a popáleninová mast k tomu neporadily.

(obrázky byly kouzlem ochuzeny o nudné vycpávkové části)

A pak, když už si všichni mysleli, že je po všem, přišlo to nejhorší. Teda spíš přiskákalo. Obří lidožravá čokoládová žába!

Děsivá, že? Zřejmě kreatura, která vznikla z chvilkových nenávistí naší madam kolejní v momentech, kdy přihlíží žabožravým lidem. Karma je zdarma. Říká se. Já žáby nejím, tak bych mohla být v klidu, ale žába vypadala tak děsivě, že jsem se bála taky. Mlsně se po nás rozhlížela a sem tam si i někoho olízla. Rozvinuli jsme pár teorií o jejím vzniku a jak bychom se jí mohli zbavit, naštěstí nám ale brzy sama oznámila, co po nás chce. Věřte nebo ne, chtěla slyšet koledu! Jediný její požadavek byl, aby koleda obsahovala alespoň čtyři verše. Takový Halloween obráceně. Normálně koledujete, abyste dostali čokoládu. Tady jsme koledovali, abychom se čokolády zbavili. Aneb jak na děti, které potřebují zhubnout? Hmm, možná si tento nápad nechám patentovat.

(obrázek byl kouzlem ochuzen o nudné vycpávkové části)

Jistě vás zajímá, jaké verše jsme vyplodili. Zde se s vámi podělím o přepis všech, které jsme té noci mohli na hřišti slyšet:

Enola: Hej, ty jedna velká žábo, my přec nejsme žádný žrádlo! Tak nás hezky nechej být, my se sami budem bít!
Nicolle: Koledu, nebo žábě něco provedu!
Valvika: Žábo, žábo veliká, nás se tvá zloba netýká, nech nás prosím být, můžeš tedy odžabit.
Avastie: Koledu, koledu, nohu ti přejedu.
Nicolle: Žábo, žábo, žabule! Odejdi z našeho… – přemýšlí –
Faye: Čokoládo žábová, dnes se žrádlo nekoná! Nesníme tě my, ani ty nás, zajdem raděj na guláš!
Angelina: Temnota je moje síla, žába se jen těžko zdvíhá. Čokoláda vzduchem prýští, jako letci na famfr hřišti.
Nicolle: Žabko milá, hop a dál, svůj domov si hledej dál!

(Tady jsem poprvé začínala přemýšlet nad tím, zda Nicolle umí počítat.)

Hope: Žábo, žábo, už to vím, i tebe si dneska sním!

(Dobře, Nicolle asi není jediná.)

Ruby: Žába na leknínu sedí, do dálky si v klidu hledí. Svého prince všude hledá, už je z toho celá bledá.
Nicolle: Hop a skok ať kouzla plynou, tady hadi ti nezahynou.

(V tuto chvíli jsem Nicolle poprvé připomněla požadavek čtyř veršů.)

Nicolle: Kvákni sbohem, voda volá, zmiz jak pára, abrakadabra!

(Ukazuju na prstech Nicolle číslo 4.)

Nicolle: Pryč se dej a nezlob dál, Zmijozel má velký plán.
Hope: Na žábu mám bedýnku, počkám na ni chvilinku. Pak odnesu ji do lesa, tam ji kentaur vytrestá.

(Jupí, aspoň Hope už to pochopila!)
(I Avastie ztrácí s Nicolle trpělivost, neboť poznamenává, že už ví, proč je Nicolle ve Zmijozelu a ne v Havraspáru.)

Nicolle: Hadi syčí, žábo zmiz, dej nám pokoj a klid!

(Možná umí počítat, ale je třeba hluchá?)

Tady to žába vzdala a odkvákala pryč. Kéž by v tuto chvíli i Nicolle přestala veršovat. Na její obhajobu ale musím říct, že se teprve začínala dostávat do varu a teprve teď z ní začaly padat ty nejlepší verše:

Nicolle: Místo lidí kousne svíci, spolkne brko, čichne k plíci.

Tímto rýmem si nás všechny získala a rozhodně tak vznikla nejlepší hláška celého večera. Stále na něj vzpomínáme.
A jak pokračoval náš děsuplný večer? Pomalu končil a všichni jsme přežili ve zdraví. Ale jestli si myslíte, že tyto příšery byly to jediné, s čím jsme se ten večer potýkali, tak to taky není úplně pravda. Večer byl plný podivných zvuků, smíchů, hlasů, aniž by někomu patřily. Kdo letěl moc blízko nad zemí, toho se snažily zachytit ruce, které se sápaly z podzemí. V jednu chvíli se hřiště dokonce ponořilo do úplné tmy. A když se temnota rozestoupila, měla Valvika na zádech krví namalovaný terč. To vše ale bylo nic v porovnání s příšerami. A navíc nic z toho vás v období Halloweenu až tolik nepřekvapí. Nejsme přece mudlové, abychom se báli kdečeho, no ne?

Moc díky, pokud vás náš famfrpálový report bavil a třeba se příště podělíme s nějakými dalšími zážitky!

Pro Hadího krále
Enola Gatito

Pojďme si je projít pořádně i s vysvětlivkami a lehkou dávkou ironie.

1. Vždy poslouchám kapitána. Kapitán je na hřišti něco jako profesor v učebně – jeho slovo je zákon. Možná se vám zdá, že máte lepší nápad, že ten míč určitě chytíte jinak nebo že si prostě „zkusíte něco vlastního“. Nedělejte to. Za prvé to skoro nikdy nevyjde. Za druhé vás kapitán seřve tak, že budete radši čistit kotlíky než znovu brát koště do ruky. Co je lepší? Poslechnout kapitána, nebo skončit na ošetřovně s výmluvou „já myslel, že…“?

2. Docházka na kolejní tréninky je základ. Kdo nechodí na tréninky, ten není týmový hráč. A víte, co se stane tomu, kdo není týmový hráč? Sedí na lavičce, zatímco ostatní hrají. Navíc co si budeme povídat, trenérská pomsta je sladká. Dokážete si představit, že vás postaví jen proto, abyste chytali potlouk? A bez pálky? PS: Zkoušeli jste někdy vysvětlit kapitánovi, že jste „neměli čas“? Doporučuji… nezkoušet.

3. Od 2. ročníku je nutné pilně trénovat i na IT. Individuální tréninky nejsou žádný luxus, ale povinnost. Protože co si kouzelník natrénuje sám, to se mu pak na hřišti stonásobně vrátí. Nečekejte, že vás někdo povede za ručičku, a už vůbec nečekejte, že vám někdo uzná výmluvu typu „musel jsem si udělat úkoly“. Vážně? My všichni máme úkoly. Rozdíl v chození a nechození na IT je v tom, že někteří z nás umějí letět rovně, zatímco jiní lítají jako hadr ve větru. Hádejte, kdo koho v zápase převálcuje?

4. Nežrat! Tohle je jednoduché. Létání a plný žaludek nejdou dohromady. Koláč v žaludku znamená zvratky na koštěti. A věřte, že když se to stane jednou, už vám to nikdo do konce studia nezapomene. Budou vám to připomínat. Pořád. Každý rok. „Hele, to je ten, co to tam poslal na trávník, pamatujete?“ Takže se klidně najezte, ale až PO tréninku. Není to příjemné, když to hodíte na někoho pod vámi. Kdo už má vlastní historku se špatně načasovanou dýňovou šťávou? Přiznejte se.

5. Šťávy a rozvahy vždy pošlu koleji. Zmijozel drží při sobě, to je základ. To, co získáte vy, je automaticky výhrou i pro kolej. A naopak: vaše chyby jsou ostudou celé koleje. Chcete být ten, kdo Zmijozelu sebere body? Ne? Tak přesně proto musíte hrát týmově. Nebelvíři si můžou dovolit lítat jako samostatní hrdinové, protože jim to stejně projde. My? My na hřišti ukazujeme disciplínu. Takže co nevyužiješ, posílej zpátky, mysli na to. Stejně se na to přijde.

6. Nikdy nezapomenu výbavu. Není nic horšího, než když se přijdete na trénink ukázat a chybí vám rukavice, helma, nebo dokonce koště. Za prvé kapitána naštvete, a to hodně, za druhé zdržujete, protože se musíte vrátit na kolej a převléct se, a za třetí ta výbava není pro srandu, nechcete dostat potloukem do hlavy bez helmy. Z tréninku byste šli hodně rozbití a možná rovnou na ošetřovnu.

7. Beru v potaz i zástupce kapitána. Kapitán je sice autorita číslo jedna, ale když není přítomen, tak je šéf zástupce. Tvrdit, že „zástupce nemá takovou moc“, je jako říct komentátorovi, ať tolik neřve. Vždycky se najde způsob, jak vám to vrátí. Takže radši držet pusu, kývat hlavou a poslouchat. Oba je důležité brát vážně. Jsou stejně důležití, tak se to rychle naučte.

8. Na trénink chodím včas. Včas neznamená „pět minut po začátku“. Včas znamená dřív, než dorazí kapitán. Protože kdo chodí pozdě, ten běhá kolečka. A běhat kolečka na hřišti s koštětem v ruce? Jo, to se směje úplně celá kolej. Včetně prváků, kteří nedají dohromady kouzlo na otevření dveří. Je to tvoje vizitka, a pokud chceš být v Hadí letce, musíš pro to něco udělat.

9. Forcerem se nezametá! Forcer je famfrpálové koště, ne smeták z kuchyně. Ano, má násadu, ano, vypadá to, že by šel použít na listí… ale zkuste to a zjistíte, jak rychle vás dostihne kapitánčin hněv. Věřte mi. Je to drahá věc, a pokud ho zničíte, tak si ho i zaplatíte.

10. Nelétám do vyčerpání. Tohle pravidlo zná každý a stejně ho skoro nikdo nedodržuje. Letět, dokud nepadnu? Jo, to zní hrdinsky. Akorát že vůbec. Dopadne to spíš tak, že spadnete, neuděláte dojem a ještě si odnesete úraz. A zatímco vy se budete léčit, někdo jiný zabere vaše místo v týmu. Takže ano, trénujte naplno, ale s rozumem. Dávejte na sebe opravdu pozor.

Na závěr tu mám ještě jedno nepsané pravidlo: „Nechte ego doma, jinak vám ho potlouk rychle vymlátí z hlavy.“

Takže, spoluletci, pamatujte: tahle pravidla nejsou jen pouhý seznam. Jsou to naše zbraně. Díky nim zůstává Zmijozel nejlepší a nejdisciplinovanější kolejí na hřišti. Ostatní chytači můžou předvádět svoje akrobatická čísla při letu za zlatonkou, my ale víme, že vítězství není o frajeřině, ale o chladné hlavě a důslednosti. Dodržujte je a budete létat efektivněji a bezpečněji. Nedodržujte je a skončíte jako vtipná historka, kterou bude kapitán bavit famfrpálové zelenáče.

Nelétáme přece jen proto, abychom se proletěli. Ale proto, abychom byli oporou týmu a pomohli mu k vítězství. Tak nasaďte helmy, naskočte na košťata a ukažme ostatním, proč se s námi nevyplácí si zahrávat!

Pro Hadího krále
Nerissa Metz

Pracovitý beran

O beranech můžu s jistotou říct, že jsou to pracanti. Když dostanou jasný úkol, nepřestanou, dokud jej nesplní. Zvládnou tak táhnout tým neuvěřitelným způsobem. Nesmíme ovšem zapomínat na jejich vznětlivou a mnohdy cholerickou povahu. Beran na postu střelce by se v případě netrefení do brány mohl rozčílit až natolik, že by v tu chvíli roztrhal dres, rozštípal obruče, a možná se i zakousl do neposlušného camrálu. Této vlastnosti by ale šikovný kapitán mohl dokázat využít – když v tu chvíli totiž strčí beranovi do rukou leštěnku na násady, bude o všechna košťata vzorně postaráno do deseti minut. Beran se uklidní a kapitán má na chvilku košťata bez práce. Už z logiky věci je vám teď asi jistě jasné, že nejlepší post pro takového berana bude odrážeč. Hezky se u toho vybije a vzplanutí pak nehrozí.

*
Záludný býk

Býci jsou silné osobnosti. Velmi schopní, většinou klidní a rozvážní. Mnohdy ale nedokáže nikdo odhadnout, co se jim honí v hlavě. Usmívají se, tváří se mile, ale v hlavě mezitím spřádají plán na to, jak vás odrovnat. Nebo tedy soupeře. Výbornou volbou by tak pro býka mohl být střelec, protože takového hráče pak žádný brankář nepřečte a góly jsou téměř jisté. Chtěla bych ale zmínit i živel, kterým je býk ovládán – tím je země. Možná by tedy stálo za pokus udělat z býka i stratéga. Nechat ho hezky nohama na své zemi, ale aby měl pod palcem strategii týmu. Třeba by to byl rovnou výborný kapitán!

*
Rozdvojení blíženci

U blíženců nebude pro nikoho překvapením, že jsou to dvě osobnosti v jednom těle. Nejeden by se o tom mohl vyjadřovat v negativním slova smyslu, ale nezapomínejte, že pro famfrpálový tým je to jedinečná příležitost, jak mít dva hráče v jednom. Nechejte blížence trénovat dva posty a vždy využijte zrovna ten, který potřebujete víc. Blížencův živel je navíc vzduch, takže s létajícími košťaty si bude výborně rozumět. Jen musíte doufat, že změny vládnoucích osobností v blíženci budou poslušné a že se u něj nebudou střídat v průběhu hry. Mohly by pak nastat situace, že blíženec střelec vystřelí na obruč, ale vzápětí v něm vyhraje blíženec brankář, camrál předletí a chytne. Na druhou stranu – dobrý způsob tréninku, ne? 

*
Klidný rak

Rak je mé oblíbené znamení. Jsou to naprostí kliďasi. Alespoň do té doby, než pohár přeteče, ale to trvá většinou celkem dlouho. Jen si nejsem jistá, jestli v tak klidné povaze půjde vzbudit ten správný drive, který je pro hru – obzvláště při zápase – tak důležitý. Napadá mě ale post brankáře. Někdo, kdo de facto čeká na místě, až na něj půjde střela. Takový jedinec musí být klidný, aby dokázal zůstat ve střehu. Hyperaktivní jedinec by tam v době čekání mohl začít, co já vím, třeba štupovat ponožky nebo zkoušet akrobacii na obručích. Pak proletí camrál do obruče a brankář ani nebude vědět jak. To u raka nehrozí. Ten by klidně čekal a sledoval hru. Otázkou zůstává, jestli není rak klidný až moc. Dokázal by se pak hecnout a pokusil se letící camrál chytit? Jestli nebude lepší vodního raka nechat vařit lektvary rozvahy. Nebo hrát vodní pólo.

*
Krásný lev

O lvech se říká, že potřebují být krásní. Jejich živlem je ale oheň, takže vzrušení ze hry u nich bude vždy pravé a ryzí. Občas jen mívají problémy s autoritami, takže kapitán musí prostě počítat s tím, že budou dělat, že některé příkazy neslyšeli. Na hřišti jim to ale bude vždy ohromně slušet a u diváků budou velmi oblíbení, protože předvádět se je jejich silnou stránkou. U lva nejde jednoznačně určit nejvhodnější post. Každý je osobnost a každý je v preferencích individuální, ale počítejte s tím, že vám rozhodně bude mluvit do vzhledu týmových dresů. Kromě toho ovšem určitě nebudete litovat, pokud je budete mít ve svém týmu. Jen nezapomeňte jedno důležité pravidlo: chválit, chválit, chválit. Jinak se vám na to vykašle.

*
Puntičkářská panna

Panny jsou další úžasné znamení. Milují pořádek a řád. Každé vaše pravidlo pro ně bude svaté a budou jej ctít navěky. O ideálním postu pro pannu mám celkem jasnou představu – je jím chytač. Pořádkumilovná panna bude totiž milovat postupné prolétávání očíslovaných překážek a můžete si být jisti, že neudělá chybu. I zde ale hrozí drobné riziko. Pokud správce hřiště špatně nalajnuje, bude jí cukat v oku a dost možná místo letu za zlatonkou sletí k zemi a vrhne se na opravu křivých čar na hřišti.

*
Nerozhodné váhy

Dostáváme se k dalšímu zajímavému znamení. Za váhu v týmu budete vděčni. Málokdo dokáže tak stmelit kolektiv jako právě váha. Není divu, váhy potřebují neustále něco vyvažovat, a když budou spoluhráči někoho pomlouvat, váhy budou oponovat a vypichovat na dotyčném dobré vlastnosti. Bude-li někdo naopak až moc chválen, váha se nebude ostýchat upozornit na nedostatky. Ovšem vše velmi sofistikovaně a na úrovni, že vám možná bude chvilku trvat, než postřehnete, že to vaše váha skutečně dělá. Ve výsledku to na kolektiv působí vážně ozdravně, a všem tak bude v tomto týmu dobře. Jen vás snažně prosím – na nic se jí neptejte! Řekněte jí rovnou, jaký post má trénovat. Protože jestli se jí zeptáte, jaký post by trénovala nejraději, začne přemýšlet a odpovědi se nedočkáte možná ani tehdy, až půjde do profiligy.

*
Energický štír

Štíři vynikají především množstvím své energie. Pro trénování je to úžasné a ze štírů tak pro kapitána jistě budou cenní hráči. Bohužel však platí i to, že energie mají na rozdávání, i co se hašteření a hádek týče. Je to prostě tak. Pokud štírovi něco nevoní, řekne to a je mu jedno, jak to posluchač pochopí. Naproti tomu ale umí povzbudit a vyniká také ve vyjadřování. Bude-li tedy tým potřebovat povzbudit a pozvednout na duchu, štír to zvládne s takovou přirozeností, že dojme možná i kolemjdoucího. Stálo by tedy za zvážení udělat ze štíra zástupce kapitána, ať už bude na jakémkoliv postu. I když pro vybití jeho energie by se zdál nejvhodnější – jak jinak – odrážeč.

*
Odvážný střelec

Střelec. Ehm. Vážně k tomu mám něco psát?

*
Tajemný kozoroh

Ač se může zdát, že v astrologii jsem celkem zběhlá, kozoroh je pro mě snad nejzáhadnější znamení. Znám jich sice dost, ale nevím, zda dokážu najít nějakou výraznou společnou vlastnost. V jedné jsem si ale naprosto jistá v kramflecích. Všichni jsou velmi milí! Takových hráčů bych v týmu chtěla co nejvíc. Ideálním postem by mohl být brankář, protože je velká šance, že si vašeho kozoroha oblíbí i soupeř a prostě mu nebude chtít dávat góly. Takže i když proti němu bude střílet hlava nehlava, myšlenka je původcem všeho, a tak si camrál najde spíše kozorohovy ruce než prostor v obruči.

*
Společenský vodnář

O vodnářích se říká, že jsou společenští, ale také to, že mají ledová srdce a že jsou to tak trochu mimozemšťani. Nenechte se zmást, ačkoliv jejich pojmenování si zadá s vodou, ve skutečnosti je jejich živlem vzduch. Famfrpál je pro ně tedy ideální sport, konkrétní post pak asi nebude tak důležitý. Vodnář se bude dobře cítit v tom, co mu půjde. U každého to však může být trochu jinak. Šikovný kapitán ale brzy odhalí, v čem vyniká zrovna ten jeho vodnář, a jistě jej správně umístí. Nenechte se ale vyvést z míry jejich proměnami. Na jednom tréninku nezavřou pusu a budou chrlit jeden vtip za druhým, na dalším tréninku z nich ale třeba nedostanete kloudné slovo. Že by všechna ta vzdušná znamení byla tak trochu schizofrenní?

*
Harmonické ryby

Dostáváme se sice k poslednímu, ale velmi zajímavému znamení. Ryby jsou klidné, mírné a harmonii milující povahy. Nezkazí žádnou legraci a vždy přijdou s originálními nápady. Pro tým výborná volba. Přemýšlím ovšem nad tou jejich láskou k harmonii. To je sice dobrá věc, ale na zápasech by mohlo hrozit, že budou vyžadovat neustále vyrovnané skóre. Při jasném prohrávání by se šiklo, že budou ze všech sil tlačit na to, aby tým vždy dorovnal, ale při převaze by to zase mohly schválně kazit, aby měl šanci dorovnat soupeř. Věřím ale, že šikovný kapitán si s tím poradí a svoji rybu buď dostatečně namotivuje, nebo usměrní. A rozhodně doporučuji krátké tréninky. Ať vám ryby ve vzduchu neleknou. 

Pro Hadího krále
Enola Gatito

Že na posledních kolejních trénincích v sezóně lehce upadá morálka, to asi nemusím nikomu dlouze vysvětlovat. Když to ale ještě na tom úplně posledním tréninku podpoří kapitánka tím, že vyhlásí anarchii, tedy že neplatí většina během roku jasně daných pravidel, nemůže se pak divit už nikdo. Nic z toho ale viditelně neplatí pro zmijozelskou primusku. Ta může podrývat autoritu kapitána, kdy se jí zamane. Nebo si to alespoň myslí…

Těžko říct, čím to je. Možná jí dává ten zlatý lesklý plíšek na hrudi jakýsi pocit neomezené moci nebo se až příliš ztotožnila se skotskou lochnesskou a jako správná příšera si myslí, že je nedotknutelná. To ale asi nedopátráme. S jistotou víme jen to, že se na předposledním tréninku tohoto ročníku rozhodla, že si ze jmen spolužáků Hadí letky vytvoří soukromou sbírku pokémonů (mudlovský seriál, pozn. red.). Jak to celé dopadlo?

První to odneslo její jediné hádě – Faye. Ruku na srdce, asi si za to může trochu sama. Všichni jsme totiž postřehli její nový čarostav, ve kterém se snaží všem vysvětlit, že se jmenuje Faye. Těm skutečně nechápavým lidem to tam vysvětluje dokonce na sedmi řádcích. Žádná Faya, ani Feya, nedejsalazar třeba Feía. Prostě Faye! A tak z ní naše primuska udělala Fejferonku. A prý může být ještě ráda, že neskončila jako Fajfka. Nedalo mi to a rozhodla jsem se tedy výtvarně ztvárnit, jak asi vypadá, když se taková Fejferonka dostane k potlouku – no stress, just chill!

Další na řadu přišly chytačky. Z pokladnice Saiph udělala Nessa Saisanku. Roztomilé, že? Ovšem reakce pokladnice, která nevidí mezi jejím jménem a novou přezdívkou podobnost, zarazila nás všechny. Že bychom celou dobu špatně vyslovovali její jméno? Pokud jsou vaše vysvětlovací schopnosti zdatnější než u členů zmijozelské koleje, pokuste se jí to vysvětlit, prosím. My už jsme z toho unavení!

A chytačka Sarah nemohla být pozadu. Jakkoliv si mohla přát být třeba princezna Sára nebo velká, silná a mocná poušť Sahara, bylo jí to houby platné. Odnesla si přezdívku Sararášek!

Přejmenování tří hráček stačilo k tomu, aby se u všech účastníků tréninku spustila lavina vymýšlení přezdívek pro všechny ostatní. Mohla jsem je okřikovat, mohla jsem je napomínat, ale… lavina už se strhla a nešlo tomu zabránit.

Velmi brzy přišla na řadu Maya. I zde měla jasno Nessa. Těžko hádat, kde se inspirovala, ale udělala z naší Mayi Maybelínu! A já ji tak mohla nakreslit včetně „Maximum volume“, ať už to mluví o maximálním objemu jejích řas nebo o maximální síle, se kterou odpaluje potlouky… – posmutní při představě, že neprošel její návrh na Maiňáska –

Střelkyně Maraike si musela vyslechnout hodně. Kromě camrálů létaly i návrhy jako třeba Maraináda, Mirinda… Primuska brzy ale všechny snahy utnula s jasnou představou, jak svou sestru v pluku, tedy věrného soupeře pro souboje ve vrhu dýňových bomb, pojmenuje. Marajče. Mluví tato přezdívka snad o tom, že Nessa příště místo po pevných dýních sáhne ve Velké síni radši po pěkně shnilých rajčátcích? No uvidíme.

Odrážečka Ruby je jednou z mála, kdo přezdívky nosí téměř celý rok. Jistojistě za ten fakt může to, jak nás na trénincích rube, když nás potlouky shazuje z koštěte na jeden odpal. Věta „Uteč, kdo můžeš, přichází Rubert“, se tak stala oblíbenou třeba i v mém případě. Z jejích bicepsů jde prostě strach. Moji poddaní na koštěti spoluletci však došli k názoru, že je čas na změnu! A děsivému čertovi Rubertovi tak vymysleli nové romantické jméno. Rybana!

Chlapecká část týmu vypadala smutně, že je ostatní zatím opomíjejí. Vzali jsme si tedy na paškál i je. Ale to vám povím, nebylo to nic jednoduchého! Co chcete stvořit, když se někdo jmenuje Gregory? Už nevím, kdo to vlastně byl, možná chytačky Sararášek se Saisankou, které také projevily velké nadání v tomto sportu vymýšlení nových přezdívek. A tak jsem svého zástupce mohla překřtít na Gregfruit a namalovat si ho, jak skutečně zacpává jednu z obručí.

Nováček René byl radši potichu. Oprávněně se bál, co bychom byli schopní vymyslet si na něj. Bál se zbytečně, neboť ho to nemohlo minout, a tak kdyby se místo toho začal se svým osudem raději smiřovat hned, ušetřil by si mnohé trápení. Já jsem ale s výsledkem spokojená. Alespoň mám jasno v tom, kdo se bude přes prázdniny starat o košťata. Jako nová budou vypadat po péči našeho Renévátora!

Ani další z háďat, Hope, jsme nemohli nechat pozadu. Já tak moc doufala, že z ní uděláme Hopíka! Nebo, chcete-li po brněnsku, Hopskulku. Už jsem si představovala, jak si bude hezky skákat za camrálem. Ness měla asi stejnou představu. Ale povýšila to o úroveň výš. A z Hope udělala nejen poskakující míček, ale rovnou larvální stádium motýla – Hopsenku.

Co se děje na tréninku se doneslo až do hradu, protože brzy přispěchala na trénink i spolužačka Casper. V jejím případě však měla jasno Sararášek, která hned vynesla svůj návrh na CAspik. Padlo ještě pár přání udělat z ní kapříka nebo rovnou útočného kapra, což je, jak jsme zjistili, kouzlo, které v soubojovém klubu chybí našemu brankáři Gregfruitu. Ale mně se moc zalíbila myšlenka na lahodné svačinky na zápasy, do kterých by šlo nenápadně přimíchat pár kapek laudana…

Jestli jsem si jako kapitán myslela, že z toho vyjdu s čistým štítem, nemohla jsem se plést víc. Moje jméno se ale ukázalo jako nesnadné pro vymyšlení přezdívky. Štěstí pro mě? Ti všímavější sice postřehli, že v obráceném pořadí písmenek ve jméně Enola se skrývá jakási osamocenost. Nenechali se ale odradit a posunuli hranici pro vymýšlení přezdívek ještě o kousek dál, když přistoupili k nevinnému příjmení. Napověděl jim asi i jeho význam v cizím jazyce, neboť jsem si odnesla pokémonské jméno Gaučíča.

Zbývalo pojmenovat strůjce této šílenosti, primusku Nessu. Jestli si teď myslíte, že jsme zůstali u Lochnessky, šeredně se mýlíte! To už každý zná a jak víme, opakovaný vtip není vtipem. Jenže zkuste si vymyslet něco pro tak hrozné krásné jméno! Zde nezklamala chytačka Saisanka, která bleskurychle přišla s krásným řešením. Nessertiti. Možná jí tím chtěla nenapádně sdělit své pocity z toho všeho, co se Nessiným přičiněním odehrálo. V tu chvíli už to ale bylo jedno. Všichni se začali rozplývat nad tou krásnou, originální a roztomilou přezdívkou.

A tak to milí zlatí zelení dopadlo na předposledním tréninku ročníku Léto 2023. Smích a veselá nálada musela být slyšet až do hradu. Myslím si, že to zapříčinilo fakt, že na ten poslední trénink nás přišlo ještě o pár víc. Nebo za to mohla soupiska?

Střelci: Marajče, Gaučíča, Hopsenka, Nessertiti, CAspik
Odrážeči: Maybelína, Fejferonka, Rybana, Renévátor
Brankář: Gregfruit
Chytači: Sararášek, Saisanka

Na poslední trénink si za námi přišla zavzpomínat na staré časy také důchodkyně bývalá kapitánka Loralei. Chtěli jsme jí udělat radost a vymyslet jí přezdívku také. Někteří pamětníci ale veškerou debatu utnuli s tím, že Lori přece už svou přezdívku má. A to Lori the Killer. Nic proti tomu! Jistě ta přezdívka ví, o čem mluví. Ale já s Fejferonkou si tak trochu myslíme, že Lori přece jen chtěla přezdívku novou. A tak, milá Loralei, jednu jsme ti s Fejferonkou vymyslely. Nebo vlastně Fejferonka vymyslela – LoraLajka. Ty jediná totiž létáš až do nebes!

No a světe div se, na poslední trénink přišla poprvé v životě i páťačka Enselis. Zde bylo jisté, proč přišla. A rozhodně za to nemohla touha po famfrpálové kariéře ani úkol ve vnitrokolejce. To všechno odmítám. Zcela jistě si přišla jen a pouze pro nějakou legendární přezdívku. A odnesla si Ensefalitidu!

Tak co vší té šílenosti říkáte? Že jsme si asi užili kopec srandy? To teda užili. A jestli toužíte po vlastní šíleně krásné přezdívce, řekněte si o ni v komentářích. Jsem si jistá, že nepotrvá dlouho a nějaká vám tam přistane!

Memečka má ráda strašně,

Oblíká se velmi fešně,

Zmijozelu skvěle vládla,

I Ferdinanda zkrotit zvládla.

Pro Hadího krále
Enola Gatito

Školní rok Zima 2023 skončil už před nějakým tím pátkem – a tak je konečně čas si připomenout, co se během něj dělo ve Zmijozelu na poli famfrpálu.

Po hledání Potlouka v Létě 2022 a noční bojovce během letních prázdnin mi bylo jasné, že si všichni budou chtít hlavně odpočinout a pro jednou někoho nezachraňovat. Když se proto naskytla příležitost vydat se do čtyř exotických destinací, neváhala jsem – není totiž hada, který by neměl rád teplo, zvlášť když nás čekala zima (že většinu podzimu a zimy bude svítit sluníčko a na začátku ledna budou teploty dosahovat i 15 °C, to jsem v září ještě nemohla tušit).

Cestování pomocí letaxu nám bylo zatrhnuto hradním vedením, přemisťovat se většina týmu ještě neumí a přenášedlo nám na Ministerstvu kouzel zařídit nechtěli, a tak nám nezbylo než se spolehnout na mudlovské dopravní prostředky. Zjistila jsem, že mudlovské letecké společnosti nabízejí letenky zdarma za nasbírané míle – a to by bylo, aby hadi na košťatech míle nenasbírali! Vyhnala jsem tedy všechny famfrpálisty na hřiště (některé pod pohrůžkou, že jinak budou každé ráno běhat se Sarah kolečka kolem hradu) a sběr mílí započal.

Nebudu vás tu nudit čísly, propočty a vyčerpáním hráčů a rovnou prozradím, že jsme už v říjnu nasbírali dost mil na první přesun – do Indie. Všichni se nadšeně pustili do jogínování a pojídání karí a dalších dobrot – a přitom dál sbírali míle, takže jsme se do konce roku podívali i do Namibie, Karibiku a Brazílie. Tam jsme nakonec nasbírali dost mil na návrat domů na hrad.

Jednou z důležitých (pro mě) součástí soutěže byly i kreativní úkoly – to víte, chtěla jsem se ocitnout v roli hradních profesorů a kochat se nadáním spolužáků. Každý mohl libovolně zpracovat jeden či všechny naše výlety, přičemž každý úkol měl povinnou součást – Indie musela obsahovat slona, Namibie byla pojená se safari, v Karibiku jsme se byli podívat za piráty a v Brazílii jsme navštívili slavný karneval. Na stole mi přistála spousta moc pěkných vypracování – pokochejte se spolu se mnou!

INDIE

Vývěskový had, čivava, slon… No tahle koláž má všechno!

Autor: Enola Gatito

Pozornější brzy pochopí, že zmijozelská obliba koláží byla ve famfrsoutěži všudypřítomná, ale Inees ji povznesla na novou úroveň – k tvorbě využívala vlastní fotografie z dříve podniknutých cest. Taky závidíte, že viděla slona takhle nablízko?

Autor: Inees Rut Gowstring

Autor: Nessa Naiadés

Ruby přispěla jediným obrázkem, ale i tak jí budu až do smrti závidět, jak skvěle slona vystínovala!

Autor: Ruby Élise Day

NAMIBIE

Namibijské safari

Autor: Enola Gatito

V Namibii se nám líbí,
když nemáme dlouhou chvíli.
A to my teda nemáme,
pořád totiž létáme.

Každý den na safari,
chroupem při tom bon pari.
Lvy, slony a žirafy,
sem tam taky černochy,
to všechno my vidíme,
když na koštěti letíme.

V Namibii se nám líbí,
když nemáme dlouhou chvíli,
s Májou, s Gregem, s Nesskou,
s Ruby, Faye a Ineeskou,
se Sarah a se všemi,
co jsou rádi na Zemi.

Autor: Inees Rut Gowstring

Doteď si vyčítám, že jsem Nessu nepřivázala ke stolu a nedonutila ji poslat mi obrázků víc – chci vidět i další zvířátka, jak hrají famfrpál!

Autor: Nessa Naiadés

Jaké zvíře ze safari jste vy?

Autor: Veronica Narcissa Williamsová

KARIBIK

Autor: Enola Gatito

Povšimněte si umně a zcela přirozeně zakomponované pirátské vlajky!

Autor: Inees Rut Gowstring

BRAZÍLIE

Koláže, obrázky a vlastně ani básnička mě jako vypracování moc nepřekvapily. Brada mi však spadla, když Enola odevzdala komiks!

Autor: Enola Gatito

Brazílie byla jediné kolo, kdy Inees nepoužila vlastní fotografie – ale třeba nasbírala inspiraci k dalšímu výletu u mudlů!

Autor: Inees Rut Gowstring

A tady už slavíme výhrou obou pohárů!

Autor: Veronica Narcissa Williamsová

Líbilo? Přitom jste ještě ani neviděli všechno!

Kreativní soutěž měla ještě jednu účastnici, která splnila všechny čtyři úkoly – a to ve formě krátkého videa. Dojděte si pro popcorn a podívejte se na zmijozelskou cestu v režii Faye Sages.

Závěrem článku bych ráda znovu poděkovala všem, kdo se famfrpálové akce účastnili – i těm, kteří kreativní úkoly nevypracovávali a „jen“ sbírali míle. Díky vám mělo cenu věnovat čas hledání nejlepších nabídek na letenky a počítání každé jedné nalétané míle! A doufám, že jste si výlet užili i vy!

Pro Hadího krále
Maya Prinz

Zápas začal v devět velkým přesedáním. Kira si zkusila brankáře, na střelcích se příliš neohřály Maya, Ruby a Sarah, protože jejich místa zaujaly Inees, Ontaria a Maraike, a na odrážečích byly Noah a Manon vystřídány Saiph a Loralei. Ta se hned ujala potlouku a zamířila na Lauru. Havraspárští se do toho pustili v trochu menším stylu – na post střelce se na chvilku dostala Indris, na odrážeče Aimée, a když Grace měla možnost vrátit úder, nechala se trefit sama. Lori tak na druhou ránu poslala Lauru k zemi, na její místo naskočila Melanie a nedlouho poté i Aimée a Addie se prohodila s Amaltheiou, na jejíž místo se poté dostala Indris, která ho opouštěla jen ve vzácných momentech sražení. Na zmijozelské straně se camrálu nejdřív zmocnila Maraike, ale docela pochopitelně Salishe v bráně nesahala ani po kotníky. Saiph odpálila potlouk do Melanie, Grace do Inees, Melanie se pokusila zaútočit, ale neúspěšně. Lori si bouchla do Indris, která se na to musela napít.

To už byli odpočatí všichni účastníci prvního přeskakování, mohla tedy přijít druhá vlna. Ruby a Maya se tak dostaly ze střelce na střelce a Kira na odrážeče. Indris zamířila na Ontarku, ale neodpálila, Eleonora vstřelila první dva góly zápasu a Indris napravila své předchozí zaváhání při odpalu na Ontarku taky hned dvakrát po sobě. Lori zamířila na Indris, Kira na Eleonoru a Betria do brány, Havraspár tak po zhruba dvanácti minutách vedl o tři góly. To už však nastal další střídací čas: Manon a Noah se otočily na odrážečích, aby je nahradila Saiph s Maraike, místo níž pálku čapla Sooyeon, na střelce místo Mayi vzlétla Inees. Indris ubránila Eleonoru, Grace odpálila potlouk daleko od všech (asi aby se mohl vrátit jako zbloudilý, před kterým o chvíli později Saiph uhlídala Astorii), Eleonora přihodila další dva góly, než Ontarka konečně prostřelila Salishinu obranu a snížila na 10:50. Saiph zamířila na Eleonoru, již další ránou shodila, sama byla poté nahrazena Kirou a na místě Kiry až do konce zůstala Maraike. Na střelci vystřídala Noah Ruby. (Pokud vám to přijde jako jeden velký chaos, máte naprosto správný dojem. I kapitánka se v tom nejednou lehce ztratila, takže si nemusíte vůbec připadat blbě.)

Sebepoškozování bylo nejspíš jednou z havraspárských odrážečských taktik. Indris se nechala trefit hned dvakrát, Grace vzápětí jednou. Soo asi chtěla být stejně cool jako modré odstřelovačky, docílila ale jen toho, že se jí odpal úplně nepovedl. Ontarka přihodila další gól, Ineesky střela byla chycena, Maike trefila Indris a Indris Inees. Noah jedovatě vystřelila, ale byla také chycena. Grace též zamířila na Inees, Soo do Amalthei, která zrovna hrála na střelci, Inees zlepšila skóre na 50:30. Indris se nepovedlo odpálit a Kiře trefit obruče. Úspěch zaznamenala až Maraike, když poslala Indris k zemi a místo ní nastoupila Addie, Soo před vzletem chytaček ještě trefila Grace. Do půl desáté se vyměnily ještě Sarah s Mayou a Kirou na střelcích, v 9.31 se ještě ve větším stylu proházely Manon, Ruby, Sarah a Maya v brance. Kiřina střela neprošla do brány, Grace neustála další Maraičin potlouk, a tak místo ní vzlétla Penelopa. Addie se dvakrát nechala trefit, k čemuž Maraike ještě přidává jeden zásah, Penelopa též neodpálila ani jeden ze dvou potlouků. Střely Ontarky ani Inees neprošly do brány, Indris pálí do Lori. Camrálu se ujímá Eleonora, ale zpátky nastoupivší Astorka jej nepustí do obručí. Soo pálí do chytačky Betrie, Inees snižuje na 40:50, jednou je chycena a poté dorovnává. Indris chrání Betriu a odpaluje potlouk na Lori. Před potloukem od Maraike už ale chytačku neubrání, a tak si havraspárská lovkyně zlatonek musí přihnout laudana. 

Další velké střídání přichází až ve chvíli, kdy Indris necelých deset minut před desátou po několika zásazích a jednom vypitém lektvaru srazí Lori. Na chytači se postupně vystřídá Maya, Sarah, Manon a Kira. Ostatním odrážečkám se nedaří hezky odpálit nebo se nechávají trefit. Inees pošle Zmijozel do vedení 60:50, Kiřina střela je chycena, Aimée opět dorovná a Eleonora zase vrátí desetibodový náskok Havraspáru. Indris i Amaltheia se vrhnou na Sarah a srazí ji k zemi, Amaltheia ubrání Lauru a Maraike Astorku, Ontarky střela neprojde přes Salishu, Indris shodí Inees, jejíž místo zaujímá Saiph. Havraspárské odrážečky se střídají v ostřelování chytaček a čas od času nějakou shodí, zatímco Inees a Ontarka opět dorovnávají po Lauřině drzé střele na 80:80. Soo se povede shodit Betriu, Indris Sarah, Ontarka po neúspěšné střele přidává další gól, Inees dva a konečně i Kira, skóre tak velice rychle vyskočí na 120:80. Indris se po několika zásazích zmijozelských odrážeček napije, Kira přidá ještě dva góly a Ontarka poslední. Pak už Soo srazí Indris k zemi a úspěšnému ulovení zlatonky už nebrání žádný jiný podúkol – a tak ji Lori po hodině a třiceti čtyřech minutách příjemného zápasu chytá. 

A že šlo skutečně o zápas s parádní atmosférou! Hezké akce většinou ocenily obě dvě strany, čas od času se ozval i někdo mimo, za největšího soupeře byly jednohlasně považovány záseky a nejvíc se fandilo magíkům. Z profesorstva dorazili spíše modrofialoví, a tak slečna Verča přišla s teorií, že zájem zelenofialových o zápas s Nebelvírem byl beztak způsobený nejspíš jen básnící bitvou. Havraspárský kolejní si rýpnul, že je „rád, že tu dnes nemáme rozbitý gramofon“. Naprosto rozumíme, existují výrazně jednodušší způsoby, jak si přehrát oblíbenou hudbu. Na oblíbenou poezii ovšem došlo tak či tak, neboť si Saiph posteskla, že jí chybí verše z Kytice. Diváci všech barev se tak vrhli do vylepšování této klasiky, až se chudák Erben nejspíš musel obracet v hrobě a až někteří dokonce přestali vnímat hru. 

Průzkum veřejného mínění byl tentokrát trochu rozsáhlejší, protože vedle klasických cílů jako vyhrát, užít si to a všechny zničit nám šlo i o magíka Záskok. Jaký je pro všechny čtyři úspěšné lovkyně jeho zisk? 

Kira: „Je to lepší jak světový mír a škrkny na grilu dohromady, ale ne než najít žabku č. 42.“

Maya: „Mám samozřejmě velkou radost, že jsem magíka získala… teď jen vymyslet, jak jako odrážeč získat Chytače roku!“

Noah: „Až mě to zaskočilo!“

Saiph: „Připadám si jako doceněná děvka pro všechno.“

Dále mě zajímalo, jak funguje havraspárská sebepoškozovací taktika, což je ovšem nejspíš tak modré tajemství, že se mi zatím nedostalo uspokojivé odpovědi (EDIT: už dostalo a najdete ji níže!), a celé bych to uzavřela tím, jak si Lori užila svůj poslední zápas před odchodem do profiligy. 

Addie Hazel: „Havraspárská sebepoškozovací taktika měla původně zůstat mezi členy modré koleje, ale když už byla prokouknutá, tak asi můžu ukázat její kouzlo.
Jak jste z názvu mohli vyčíst, tak se jedná o taktiku, kdy hráč trefí sám sebe. Můžou nastat dva případy. První je, když se odrážeč zakouká na jeden bod (nejčastěji to bývá jídlo v Rosmertině stánku) a nevšimne si, že na něj letí potlouk. Takže místo toho, aby poslal potlouk na protihráče, tak se cílem stává právě on. A druhý případ je, když hráč, na kterého míří potlouk, je připraven odpálit potlouk, ale v rámci míření jde jeho cíl na tribunu. V tomto případě to není jeho chyba, ale v té rychlosti nestíhá mění cíl a opět schytává ránu.
A k čemu je dobrá? No, někdo se díky ní může vrátit do mladších let, kdy též nestíhal odpálit potlouk a stal se terčem. Či někdy není od věci, aby si i odrážeč vyzkoušel, jaké to je, když se stane cílem. Třeba i právě potom si uvědomí, že to nic není, a začne posílat potlouky s větší silou.
Původní taktika pochází od Sida, který tuto metodu praktikoval předchozí sezónu, já ji pouze odkoukala a možná trochu více zpopularizovala. Dopady jsme mohli vidět i na našem společném zápase!“

Loralei Silwerin: „Byl božííí, skvělýýý, naprosto nejlepšííí!!! – rozplývá se v euforii – Takhle jsem se nenasmála už strašně dlouho. – usměje se – S Havraspárem jsou vždycky zápasy strašně zábavné a budou mi chybět. Jako třešnička na dortu je havrzlatonka, která mi jediná chyběla do sbírky. A básnický koutek byl úplně nejlepší!!!“

Tak příští rok tři zápasy s Havraspárem, jo? 

Pro Hadího krále
Maraike Auri Nordahl

Obě kapitánky potvrdily připravenost včas, dvanáct košťat se tak vzneslo do vzduchu přesně v devět hodin. Obou míčů se nejprve chopili červení – Connor odpálil první potlouk do Loralei a Elizabeth protlačila camrál do zmijozelské brány už po dvou minutách. Za tento čin ji Lori rychle potrestala potloukem. Kira už se na tento neslavný začátek nejspíš nemohla dívat, a tak zmizela neznámo kam, na střelce proto vzlétla kapitánka Manon. Lori ve spolupráci s druhou odrážečkou Mayou na další dvě rány poslaly Elizabeth na lavičku, načež na její místo nastoupila Eame. Astoria chytila Callinu střelu, totéž udělala Emma se střelou Inees. Connor další ránou sejmul Lori, již vystřídala Sooyeon, Maya opětovala palbu potloukem do Cally, která si musela přihnout laudana. Melisa se mezitím snažila prostřelit Astorčinu obranu, což se jí na druhý pokus povedlo a zvýšila tak na 20:0. Kira se vrátila z pětiminutového odpočinku, Inees se pokusila jedovatě zaútočit na soupeřovy obruče a zmijozelské odrážečky obrátily svou pozornost na Callu, která ovšem jejich palbě slušně odolávala. A pak jsme se dozvěděli o brnění. 

Až chvíli po pompézním příchodu slečny kolejní se Soo povedlo Callu poslat k zemi a na její místo nastoupila Elizabeth. Chvilku předtím Inees konečně prostřelila Emminu obranu a snížila na 10:20. Maya odpálila potlouk po Skylar, Kira vystřelila, ale nesrovnala, další Ineesčinu střelu čekal stejný osud. Maya si bouchla i do Connora, Skylar ubránila Elizabeth před zbloudilým potloukem a další odpálila do Soo. Na 20:20 konečně srovnala Ontaria, Maya poslala další potlouk na Connora, Eame se vystřídala s Callou, Soo se nepovedlo odpálit a Inees sice překonala brankářku, ale obruč netrefila.

Sky opět zachraňovala Elizabeth před potloukem, ačkoliv tvrdila, že v tom prsty ani pálku nemá. Maya opět zamířila na Connora, Connor vrátil úder, akorát do Soo, Ontarky střela byla chycena. Melisa se vystřídala s Mirou a Skylar se Simelií, Maya konečně shodila Connora a na jeho místo nastoupila prvačka Jane. Inees dalším gólem poslala Zmijozel do vedení. Následovala triáda neúspěšných odpalů odrážeček Soo, Simelie i Jane, prokletí se vyhnula jediná Maya, která si flákla do Cally. To už nastal čas chytačů, do vzduchu vzlétly Lori a Melisa, již po necelé minutě Mira stáhla a na jejíž místo se dostala Skylar. 

Ani Ineesčina, ani Kiřina další střela neprošla přes nebelvírskou brankářku, Simelie ubránila Skylar před zbloudilým potloukem, ale dva dobře mířené od Mayi poslaly červenou chytačku k zemi. Vystřídala ji Newika. Soo trefila Connora, Inees přidala další gól a deset bodů, Maya naťukla Newiku, aby ji Soo shodila, Kira dvakrát po sobě překonala Emmu, Simelie zasáhla Inees. Melisa i Elizabeth obě přidaly po gólu, skóre tak bylo sníženo na 40:60 pro Nebelvír. Maya odvrací potlouk letící na Lori, Connor zasáhl Inees, Maya Skylar, Simelie ochránila Emmu.

Skylar sletěla k zemi po další Mayině ráně, Simelie vyprovokovala Inees zásahem potloukem k dalšímu gólu a zvýšení na 70:40. Maya odpálila potlouk na Newiku, Simelie se dává na emo stranu síly, když se nechává potloukem trefit sama, Kira přihazuje na 80:40. Simelie pálí do Soo, Maya do Newiky, Astorka zasahuje proti Calle, Sůva proti potlouku, který letí na Ontarku. Sky a Newika se opět vystřídaly, Simelie ubránila Melisu, Inees dává další gól. Soo i Maya pálí do Skylar, která pije, Kira pálí do branky. Soo pošle do Skylar další dva potlouky, Connor a Simelie po jednom do Inees. Astorka chytí Elizabethinu střelu, nedlouho poté, přesněji v 9.58, i Lori zlatonku. 

Na tribunách ovšem souběžně s famfrpálem probíhal jiný zápas – v básnění. Trend, který na zápasech zavedla Inees, se rozjel natolik, že už nebásnili jen Zmijozelští, ale prakticky každý divák, jenž se chtěl vyjádřit k dění. Ineesčiny klasické verše se pokusila napodobit i nebelvírská kolejní ředitelka, která byla ovšem brzy prokouknuta, že se opakuje, některé básničky dokonce obměnila a věnovala více hráčům, přestože se tvářila, že každý dostane unikátní. Zásadní nejspíš byly její verše o tom, jak červeným nevadí góly – proč jinak by asi v druhé půlce hry Emma nechala projít camrál obručemi tolikrát za sebou. Famfrpálová variace na Polednici byla také zcela neskutečná. Mě osobně ovšem uchvátily Nebelbrachovy úsporné a výstižné verše o samotné podstatě famfrpálu. 

Kdo nechtěl věnovat pozornost famfrpálu ani básničkám (pak ale moc nevím, co na zápase dělal), mohl obdivovat kotníček slečny Verči a další zmijozelské fosílie, které se vykopaly (nebo byly vykopány) fandit. 

Nebo to, jak to na košťatech a po zápase slušelo nám, žejo. 

Co na zápas říká prvačka Jane, která se dostala na koště i k potlouku, a Inees, prvačka z rozšiřovacího studia? Jane jsem se ptala na celkové pocity z první zápasové účasti, strážkyně zeleného trezoru pak na to, jaké bylo býti terčem a zda je schopna identifikovat konkrétní bod, od něhož se střelkyním začalo dařit s překonáváním nebelvírské obrany.

Jane Oak: „Upřímně vůbec jsem s tím, že bych se do zápasu dostala, nepočítala. Střídala jsem odrážeče, ale po odchodu Skylar, která přeběhla chytat, jsem byla až třetí náhradník. Jenže vy máte tak skvělé odrážeče, že jsem se nakonec dostala zhruba na deset minut do hry. A bylo to skvělé a zároveň děsivé. Byla jsem neskutečně nadšená a zároveň nervózní. Chvilkami jsem se jen tak tak udržela na koštěti, a když jsem se dostala ke svému prvnímu zápasovému odpalu v životě, tak jsem sice cíl o velký kus minula, ale beru pozitivně, že jsem netrefila spoluhráče. Celkově byl to skvělý zápas a vlastně vůbec nevadí, že jsme prohráli, já si tento zápas budu už navždycky pamatovat.“

Inees Rut Gowstring: „Famfrpál již hraji několik let, tak na tvrdé rány jsem zvyklá. Každopádně v tomto případě jsem to doslova přivítala, protože pro tým to bylo naprosto ideální. Lori měla klid na hledání zlatonky a nemusela se u toho ještě vyhýbat potloukům.
Emma je naprosto skvělá brankářka, a tak každý úspěšný gól o to více potěší. Neuvědomuji si, že by šlo o nějaký konkrétní moment, ani že by Emma zhoršila svoji pozornost. Prostě jen najednou to pomyslné štěstí bylo více na naší straně.“

Pro Hadího krále
Maraike Auri Nordahl