Každopádně před sebou po roční pauze vidíte další Čarodějnický speciál věnovaný všem čarodějnicím, jež nestihly použít ohněchladící zaklínadlo a byly upáleny. Potom i těm, kdo žádnými kouzelnickými schopnostmi nevládli a na hranici skončili omylem. A pak vám, kdo v rukou držíte toto speciální vydání.

I letos na vás čeká horká linka s otázkami a odpověďmi, čarodějnické žáby a lušťovka pro ty, komu to pálí. Kromě toho se však můžete dozvědět, jak to může dopadnout, když jste čarodějka a snažíte se donutit mudly k tomu, aby prozřeli, nějaké novinky ze světa kouzel a přečíst si komiks o tom, že není lektvar jako lektvar.

Přejeme hezké počtení!

Za čarodějnickou redakci HK

Lily Angelina Johnsonová

Pro HK
Alexa Spiderwicková

Byla Vendelína Výstřednice skutečně jediná čarodějka, která se nechala dobrovolně svazovat a upalovat?

Ve skutečnosti nebyla; už v dávných dobách měly některé čarodějky všemožné choutky, a proto bylo svazování za zavřenými dveřmi běžnou záležitostí, o které se však pro dobro všech a absenci červené ve tvářích nemluvilo. Co se upalování týče, počty čarodějek, které něco takového dělaly dobrovolně, jsou skutečně nízké. Neznamená to ovšem, že neexistovaly a slečna Vendelína byla unikum. Většina z nich nemá na kontě tolik styků s ohněm, případně si nepotrpěla na okázalost – v tom byla Vendelína jiná.

Proč se někdy, když prší, dělají na kalužích bubliny?

Občas umře někdo, kdo by si zasloužil ještě dlouho žít. Občas zase někdo, na koho se v posmrtném životě velmi těší. Kdo? Ďábel sám. Je velká spousta lidí, kteří jednou shoří v pekle, od (cenzura) až po (cenzura). A protože peklo se nachází v propastných hlubinách země, je jen logické, že když někdo takový konečně hoří, bude oheň sálat až k pekelným stropům. Pokud se z druhé strany půdy nachází kaluž, pak se horkem voda začne odpařovat. Není v tom žádný extra fyzikální zákon; pokud ale toužíte po něm, nejspíš je vhodné optat se mezi mudly, mají na to spoustu složitých teorií, kterým nikdo nerozumí, ačkoli se všichni tváří, že tomu tak není.

Jaká je nejvhodnější denní doba na upálení?

Po hlasování, do kterého se v redakci zapojila jediná osoba, jsme dospěli k závěru, že žádná správná odpověď neexistuje. Kouzelníkům to může být víceméně jedno, neboť je jim vlastní taková super věc, která se nazývá magie. Pro mudly to je bez nejmenších pochyb noc, protože v ní krásně vyniká barva ohně, na kterou se všichni mohou vynadívat. Zvířata by pravděpodobně řekla, že vhodná doba není žádná. Stejně jako ochránci lidských práv.

Máte zkušenosti s upalováním? Jaký je to pocit – cítit se jako v plamenech?

Zkušenosti pochopitelně máme – jak jinak bychom mohli odpovídat s takovou přesností? Byli jsme svědky mnoha upalování. Dokonce se povídá, že ti nejstarší z nás zažili samotnou Vendelínu… Ovšem posouzení, co je na tom pravdy, necháme na každém z vás. K druhé části otázky snad jako vysvětlení postačí jediné slovo: horký. Pokud zapomenete na to, že jste kouzelník.

Jaké dřevo nejlépe hoří?

Celosvětoví odborníci doporučují: nezáleží na dřevu, ale na přítomnosti benzínu! Po poradě s mudlovským arpanetem jsme se dozvěděli, že je to jakási frakce ropy, která vzniká šíleným způsobem a používá se k různým účelům. Nejčastěji se někam lije. Třeba na dřevo; a to je skutečně důležité. Je to hořlavé, takže vše hoří lépe a rychleji, a z upalování se pak stane skutečně neskutečný a nevšední zážitek. Doporučujeme s odborníky!

Co vás na Hogu nejvíce drží?

Ačkoli to vypadá, že se nám dotaz do redakce zatoulal omylem, byla by škoda jej nevyužít. Proto byla všemožným lidem napříč kolejí otázka položena. Včetně těch z časů dávno minulých.

Trevor: „Moc, kterou oplývám.“

Mariela: „Já asi ani nevím…“

NaSaŠí: „Neporušitelný slib. Pokud odejdu, prý se stanou otřesné věci!“

Chelle: „Momentálně asi setrvačnost.“

Samantha: „…“

Tydynka: „Nevim, prostě mě to baví.“

Narcisse: „…“

LAJka: „Přilepovací kouzlo.“

Eina: „Neohodnocená NKÚ.“

Je možnost se nechat upálit i dnes?

Ale jistě. Pokud jste osoby zodpovědné a schopné, můžete uspořádat vlastní upálení. V natahání dřeva na hromadu a seslání pár kouzel nevidíme žádný problém. Pokud navíc budete opatrní před mudly, nečeká vás návštěva z ministerstva. Protože ti by neměli pojmout podezření, nečekaně. To však neplatí třicátého dubna – jediný den v roce, kdy se může kdokoli nechat pohltit plameny i před mudly, aniž by se jim vaše chování zdálo zvláštní. Tak proč to nezkusit právě letos?

Čas je neúprosný, proto nezbývá říct víc než: a to by bylo pro dnešek všechno! Děkujeme za vaše otázky, za celou horkou linku vám přejeme horké a ohnivé upalování čarodějnic a těšíme se někdy v budoucnu napočtenou!

Pro HK sepsala
Narcisse Cinerea

Upalování přichází opět do módy!

Je to teplé, je to žhavé, je to žluté a pravděpodobně tam skončíte, co to je? Ano! Hranice! V poslední době přichází pálení čarodějnic opět mezi módní trendy. Už máte vybraný nějaký super upalovací vohoz? Ne? Tak honem do toho, brzy dojde i na vás!

~

Kočky přes cestu!

Jako každý rok, rozhodly se kočky vyrazit na demonstraci do ulic za kočičí práva. Jak všichni již z předchozích let víme, důvodem je nedocenění jejich kouzelnických schopností. Na ramenou starých čarodějnic už jim to prý nestačí a žádají o modernizaci mudlovských legend a pohádek. Prý nejsou žádnými otrhanými potvorami po boku čarodějnic, ale hrdými tvory, bez kterých bychom se rozhodně neobešli. Třeba jim z toho kápne aspoň pár kočičích sucharů.

~

Příliš uklizená dálnice…

Tento víkend byl kritickým pro dopravní situaci. Vzdušné proudy byly přecpané k prasknutí. Koště sem, koště tam, kouzelnická dopravní hlídka po chvíli úplně ztratila přehled o tom, kdo kde s kým zametá.

~

Inkvizice zpátky na scéně?

Objevují se podivné skřeky z pochybných zdrojů, že inkvizice se opět stává aktivním likvidátorem kouzelnické populace. Máme pro vás tedy nějaké ty tipy jak jim vychytrale uniknout!

1. Držte se těch nejnudnějších mudlů. Vypadají nevinně a nikdo od nich nic nečeká. Ukradněte jim jejich andílkovskou nudnou pověst!

2. Nikdy nikomu nepomáhejte! Ale to ani jinak, je to zbytečné, stejně z toho většinou nic nekápne, lidi jsou chudí, proč se pak namáhat.

3. Choďte oblečeni co nejotrhaněji, kdo by vás pak měl upálit? Upalovat žebráky není sranda.

4. Nechoďte do pochybných podniků, kde se většinou scházíte s ostatními magiči u máslového ležáku. Vypadá to povědomě. Pěkně do hospody k pravým, smrdutým a nabubřelým štamgastům!

5. Odstěhujte se! Sice to není nic dlouhodobého, ale pomáhá to! Stejně vás tu nikdo nechce!

~

A rada na závěr?

30. dubna
Ráno je slunečné, probudí mě zpěv ptáčků. Dneska je ten úžasný den. Den, kdy se lidi přestrojují za strašáky a říkají si čarodějnice. Je to tak vtipné. Myslí si, že vypadáme jako zrůdy. Ani netuším, proč to vůbec dělají. Proč se za nás strojí? Je to hrozně komické, chodí po městě, na sobě mají různé hadry, v jedné ruce smeták a v druhé klacek. Klackem máchají ze strany na stranu a řvou Abrakadabra. Asi si myslí, že se stane nějaké kouzlo nebo tak.

Včera mě napadlo, že bych mohla jít ten průvod s nimi. Alespoň bych pochopila, proč to vůbec dělají. A tak se hned ráno přestrojím a nachystám si všechny věci. Pak nasednu na koště a doletím až k městu. Tam přistanu a jdu dál pěšky. Nikdo mě nesmí vidět ve vzduchu. Je to docela štreka, ale za necelou hodinku jsem na místě.

V průvodu je kolem osmdesáti čarodějnic a čarodějů. Všichni jsou oblečení jak hadrák. Baví se. Kolem mě pobíhá chlapec a má koště mezi nohama. A mě napadne, co kdybych mu to koště trošku pozvedla? Namířím hůlku a řeknu zaklínadlo. Chlapeček vyletěl asi 30 centimetrů do vzduchu a začal pištět. V tu chvíli ho pustím dolů. Přiběhne jeho maminka a začne ho utěšovat. Chlapec byl plný dojmů ze svého prvního letu. Od té chvíle z koštěte neslezl a pořád se jen snažil znovu vzlétnout.

Průvod začal a my se rozešli. A to tak pomalu, že by nás i slimák doběhl. Děti vřeštěly a dováděly. Ještě že jsem tak malá a nikdo mě nerozezná od dítěte. Občas se zasměji, abych nebyla moc nápadná. Když se přede mnou objeví dvě holčičky, které po sobě metají Abraka dabraka o sto šest, zvednu svoji hůlku a potichoučku jednu z holčiček přeměním na zvířátko. Konkrétně na žábu. Ta druhá se tak lekne, že narazí do nějaké paní. Hned zase z žáby udělám nazpět holčičku. Obě dvě jsou tak vyděšené, že skoro brečí. Pak se mi ale ztratí v davu.

Když už jdeme docela dost dlouho, před námi se objeví taková jakoby pyramida ze dřeva. Nahoře na ní je postava, ale je ke mně zády. Nevidím jí do obličeje. Dav se zastaví a všude kolem to utichne. Nevím, co se bude dít dál. Vždy jsem sledovala jen průvod, co se děje potom mě nezajímalo.

Asi to bude nějaký obřad, pomyslím si. Nejspíš se budou klanět k osobě, která je nahoře. Potěší mě to, když vidím, jak nás oslavují mudlové. Připravím se, že si kleknu, ale najednou se odněkud z dálky objeví mužský hlas.

,,Dámy a pánové, ustupte prosím od vatry, za chvíli začne hořet a my nechceme, aby se něco stalo.“

Co hodlají dělat? To tu vatru zapálí? Co když je to pravá kouzelnice? Co když jí ublíží? Nehýbe se, možná ji omráčili, aby se nemohla bránit.

Jakmile začne dřevo hořet, rozběhnu se k pyramidě. Hlava nehlava se deru k ohni. Když jsem u něj, skočím na koště, co držím v ruce a vzlétnu až k vršku pyramidy. Podívám se na osobu nahoře a zatají se mi dech. Vždyť je to vycpaná loutka. Žádný živý člověk. Zakleju a na místě se přemístím k sobě domů. Mudlové museli být hrozně vystrašení, ale neměli mi tohle dělat. To se prostě nedělá.

Hned jak dorazím domů, přiletí sova z dopisem. Mám se dostavit na ministerstvo. Prý jsem čarovala před mudly a je to vážný problém. S povzdechem se zvednu a jdu se nachystat na cestu. Ach jo!

Pro HK
Rosemary Gulerongova

Toto číslo je totiž věnované nejen mudlovskému, ale i kouzelnickému fenoménu: Pálení čarodějnic. Krom něj najdete na našich stránkách v tento den i spoustu dalších – tematicky
laděných – článků.

Co všechno tento den přináší, jaká je jeho historie a co všechno se o něm dá
zjistit, se dozvíte na stránkách speciálního vydání našeho kolejního časopisu.

Připomeneme si například Vendelínu Výstřednici, která
byla proslulá svou touhou po upalování, nebo to, jak se daly podplatit v době
čarodějnických procesů kočky donašečky.

Naši redaktoři připravili také recepty na pikantně pálivé pokrmy, které vám
nejednou zapálí, popovídáme si o ohnivé whiskey, ohňových krabech a rozhodně
nebude chybět ani luštění s výherní tajenkou pro ty, kterým to pálí.

Jako bonus se můžete zasmát s Veselými žábami zmijozelskými, které si nikdy
nenechají ujít příležitost k tomu, aby někoho napálily, přečíst si to nejlepší
z poradny a třeba zavětříte něco pikantního ve žhavém horoskopu.

Za celou redakci doufám, že jsme zažehli jiskru vaší zvědavosti a že se
zapáleně pustíte do čtení stránek našeho časopisu.

Za redakci Hadího krále

Barbara A. Lecter

Pro Hadí speciál
LAJka

Mým úkolem je představit vám recepty na pikantní pokrmy. Společně tedy zabrousíme do klasické kouzelnické kuchyně, ale nakoukne i pod pokličku mudlovského pikantního receptu, který si můžete vyzkoušet připravit.

Přeji vám příjemnou zábavu a Hurá na to!

O prvním pikantním pokrmu, který vám tu představím, jsem se dočetl ve své soukromé kouzelnické kuchařce, kde shromažďuji recepty vystřižené z kouzelnických tiskovin. Jmenuje se Popelcova ohnivá vejce a jedná se o jednoduchý předkrm, který dokáže připravit i nezkušený kuchař.

Jak již samotný název receptu napovídá, hlavní ingrediencí tohoto pokrmu jsou Popelcova vejce, která by měla být co nejčerstvější. Další nezbytně důležitou ingrediencí je skřítčí moč. Ovšem musíme si dát pozor, aby moč byla ze skřítka pocházejícího z Anglie, protože jedině jemu proudí v moči rudá královská barva. Pokud se bojíte zápachu, tak vás předem uklidním, neboť moč bude ještě v kotlíku vyvařovat, a tudíž jí zbavíme silného aroma, které skrývá. Předposlední ingrediencí, kterou budeme k přípravě tohoto pokrmu potřebovat jsou ďasovcovy konečky prstů, které jsou běžně k dostání v kterémkoliv kulinářském obchodě. Dbejte opravdu na to, aby se jednalo pouze o konečky prstů, do celé ruky nebo celého Ďasovce je v tomto případě zbytečné investovat galeony. Poslední ingrediencí jsou bylinky; v našem případě si vystačíme s usušenými chapadly Ďáblova osidla a čerstvými úponky Úponice jedovaté, které je nutno před použitím proprat ve studené vodě a důkladně vysušit. Na závěr pak už jen sůl, pepř a další kouzelnické koření dle chuti. A můžeme se pustit do práce!

Nic těžkého to není, jak již bylo řečeno na začátku, tento recept zvládne i nezkušený kuchař. Jako první si uvaříme Popelcova vejce. Těm postačí nějakých šest minut ve vroucí, osolené vodě s kapkou medu divokých včel. Mezitím, co se nám budou vejce vařit, dáme si vyvařit skřítčí moč. Zde je opravdu těžké vám předepsat dobu vyváření, protože záleží na tom, jak stará skřítčí moc je. Vyvařenou skřítčí moč poznáte tak, že již není tolik řídká. Uvařená Popelcova vejce zchladíme pod studenou tekoucí vodou a následně zbavíme skořápky. Jakmile bude vyvařená skřítčí moč, můžeme servírovat. Skřítčí moč ještě dochutíme solí, pepřem a jiným kouzelnickým kořením, záleží, co vám chutná. Pikantnost tomuto pokrmu dodávají samotné ďasovcovy konečky prstů, které v kombinaci s Popelcovými vejci vytvoří pekelnou show ve vašich ústech. Servírování pokrmu už je na vaší fantazii, rozhodně ale nezapomeňte využít bylinek.

Druhý pikantní pokrm pochází z mudlovského světa. A jelikož ingredience potřebné na tento pokrm není těžké sehnat i v našem světě, vybral jsem si právě tento recept. Recept se jmenuje Katův šleh a samotná příprava receptu vám nezabere ani deset minut. A co že na tento recept potřebujeme? Papriky několika barev, v mém případě jsem si vybral papriku zelenou, červenou, žlutou a oranžovou, dále dvě hrsti kukuřice, několik stroužků česneku, feferonky, ostrý kečup a maso. Já jsem sáhl po mase vepřovém, ale můžete použít i maso kuřecí. Dalšími ingrediencemi jsou sůl, pepř, pikantní koření a sojová omáčka. Ingredience znáte, můžeme začít s přípravou.

Jako první si rozehřejeme pánev, a to opravdu až do stavu, kdy se z ní začne i „čoudit“. Nebojte se toho. Jakmile bude pánev rozehřátá, přihodíme na ní maso, které osmahneme zprudka, aby veškeré šťávy zůstaly uvnitř. Po zhruba dvou minutách přilijeme k masu sójovou omáčku a přihodíme nakrájenou zeleninu. Zakryjeme pokličkou a dusíme. Teď už můžete stáhnout teplotu a maso i se zeleninou dusíme pod pokličkou asi nějakých pět až deset minut, záleží na vás, jak moc tvrdou máte rádi zeleninu. Já ji osobně mám raději tvrdší, takže těch pět minut opravdu stačí. Jakmile bude zelenina měkká podle vašeho gusta přidáme na jemno nakrájený česnek a na směs přidáme ostrý kečup, opět podle chuti. Opět chvilku pod pokličkou dusíme a nakonec všechno ochutíme směsicí koření dle chuti. Takže určitě sůl, pepř a pro pikantnost i nějaké pikantní koření. Pokud chcete docílit ještě větší pikantnosti, tak můžete přidat i chilli omáčku. Servírování tohoto pokrmu opět nechám na vás. Mě nejvíce k tomuto pokrmu chutnají bramboráky, ale klidně se k tomuto receptu hodí i rýže, nebo jen vařený brambor, či hranolky. Takový tip na závěr, který se vám může hodit je, že tento Katův šleh je nejlepší druhý den. Chutě se stmelí a pokrmu tak přidají ještě na větší pikantnosti.

Tak to by bylo z pikantních pokrmů všechno. Já vám děkuji za pozornost a budete-li mít nějaký dotaz týkající se těchto pokrmů, neváhejte napsat do komentáře k tomu článku.

A chystáte-li se některý z výše uvedených pokrmů připravit, tak vám přeji dobrou chuť!

Trevor

Jen málo pak zná příběh o té čarodějnici, která si svůj osud přivolala dřív, než by sama chtěla, a to kvůli své oblibě v pití a pálení ohnivé whisky, kterou ze všeho nejvíc milovala. Vraťme se tedy na úplný začátek.

To stávala na kopci v malé vesnici taková stará a místy rozpadlá usedlost, ve které prý žila stará čarodějnice, která byla věčně pod parou díky ohnivé whisky. To, že na kopci bydlí čarodějnice, věděli ve vesnici všichni, ale strach byl mnohem větší, a tak se nikdo nikdy neopovážil tam jít. Chalupa, ve které bydlela, vypadala úděsně a vždy v jedenáctou hodinu večerní se tu děly divné věci. Záblesky, výpary a ve vzduchu byla cítit omamná vůně kvalitního medu a bylinek, které se mísily v oblaku dýmu vycházejícího ze starého a rozbitého okna. Pod oknem měla čarodějnice mnoho druhů bylin a květin, které si tam pěstovala pro své účely.

Ona totiž ta čarodějnice si ráda pálila a vařila svou vlastní ohnivou whisky. Tuhle kořalku milovala ze všeho nejvíce. Časem jí však strašně vášnivě propadla. Všude visely různé byliny a předměty obsahují magii. Všude byly desítky prázdných láhví rozházených různě po místnosti, ze kterých kapaly zbytky kořalky na špinavou dřevěnou zem. Čarodějnice běhala po místnosti sem a tam. Hůlkou vážila, měřila a sekala potřebné suroviny, které házela do mohutné kolony, ve které si pálila tu svojí libůstku. Kousek od ní ležela kniha s názvem „Ohnivá whisky na mnoho způsobů“ a v ní otevřená stránka s receptem na ohnivou whisky sira Harolda Dingleho.

„Jest do kolony či kotle vmíchej zub ďasovce s kapkou jezerní vody. Za pořádného plamene přidej kůži z Hřímala a na prach rozemletý krunýř Třaskavého Skvorejše. Poté dubovou vařečkou kvrdlej sedmkrát po pravé straně a ještě dvakrát proti, aby nebylo to málo. Zakápni kapkou medu z hlubokého lesa a přidej tři chlupy Hipogryfa. Teď musíš všechno pálit a vařit 40 dlouhých nočních minut, dokud nebude kořalka oranžovou barvu míti. Až pak můžeš přidat kořen Nadouvavky, dva čerstvé listy Úponice a šťávu z Pijavic. Teď jen hůlkou namiř, poklepej a řekni: Revertur Flame Silicum.“

Čarodějnice stále házela a krájela další přísady a u toho popíjela už starší várku ohnivé whisky. Její oblečení bylo staré, špinavé a nasáklé chutí tohoto magického moku. To si takhle stará čarodějnice jednoho večera řekla: „Té kořalce dám dneska větší říz a chuť„. Hůlkou začala rychle klepat do kolony. Kouzla a čáry lítaly po místnosti a narážely do lahviček, dóz a sklenic. Kolona hřměla, skřípala a vydávala pisklavé zvuky. Čarodějnice se smála a tancovala kolem kádinek. Tlak stoupal a whisky začala přes trubice protékat do zapáleného ohně. Najednou vše začalo hořet a plameny žhnuly po skleněných dózách. Oheň se začal rozšiřovat i po zemi. Čarodějnice chtěla vše kouzlem uhasit, ale místo, aby všemu pomohla, tak vše zhoršila. Najednou se celou vesnicí rozezněl mohutný výbuch a čarodějnice v plamenech začala hořet. V ohni byla s ní i celá chalupa.

Co však z tohoto příběhu plyne jako ponaučení? Nedělejte nikdo nelegální ohnivou whisky a když jo, buďte dost rozumní a nepodpalte ji.

O měsíc později Hanna uklízela dům a probírala se Henrikovo věcmi. Najednou našla malou zamčenou truhlu, od které neměla klíč a ani ji v životě neviděla. „Co to může být,“ řekla si tázavě žena a rachotila s truhlou. Vzala do ruky nůž, který byl položen kousek od ní na římse krbu. Páčila, mlátila, házela, dupala, až ji otevřela. Uvnitř truhly ležela stará kniha.

Cestopis Tjugondedaga do Ohňové země aneb jak magik býti.

Žena držela knihu v ruce a četla si název na jejím hřbetě a koukala i na její hlavní stranu, která byla doprovázena ilustrací velkého netvora, ze kterého šly plameny do všech stran. Koukala na knihu a nechápala stále, co to je a proč ta kniha byla uzamčena v truhle. Co je na ní tak zajímavého, říkala si. Pomalu ji otevřela a začala v ní listovat. Četla si různé zápisky z výpravy do Ohňové země, která prý podle informací měla být místem magie a moci. Vše doprovázela spousta ilustrací, na kterých bylo několik netvorů a tvorů z bájných listin. Hanna přemýšlela celou noc a držela knihu v ruce. Napadlo ji se na to místo vydat. Jít cestou podle mapy, která byla také v knize nakreslena, a konečně získat něco – třeba i zpět svého manžela.

Druhý den ráno vstala a začala si balit potřebné věci na cestu do vzdálené země. Země, kde oheň je na každém kroku. Vydala se vstříc svému osudu a putovala přes různá území, skály, hory a řeky. Najednou stála před mohutnou vysokou skálou, která cestu před Hannou uzavřela ve svých kamenných prackách. Nakoukla do knihy a jezdila očima po stránkách.

Stál jsem před skálou a přemýšlel co dál mám dělat, abych se dostal do té země, o které mluvila ta věštkyně ve Stockholmu. Všímám si spousty věcí okolo. Cesta pokračuje dál, ale skála stojí v cestě. Je těžké přemýšlet, co bude potřeba udělat. Opřel jsem se o skálu a koukám se kolem sebe. Pak si najednou všimnu, že na kameni, co stojí přede mnou, je něco napsané: Kapku sebe, kapku mně dej do spárů. Kapku sebe, kapku mně dej do srdce.

Hanna stále četla zápisky a přemýšlela. Najednou jí došlo, co musí udělat. Vzala do ruky nůž, který měla za opaskem, a maličko se řízla a otřela krev o skálu. Krev se ihned vstřebala do skály a ta začala za dunivých a mohutných zvuků otevírat své brány. Všude okolo se začala zvyšovat teplota a Hannu ovál velice horký vzduch. Dala se rovně po cestě. Tato zem byla tak divná. Tohle přesně si myslela, ale pokračovala ve své pouti tou krajinou, aby našla to, co potřebovala. Kámen ohně s krunýřem ohnivého kraba. Cestou míjela spoustu podivných věci. Skály různých tvarů, které objímal oheň různých barev. Cesta byla z drahých kamenů, které dávaly svou krásu na odiv celé krajině. Čím hlouběji Hanna šla a byla dál a dál. Tím větší teplo bylo a špatně se jí dýchalo. Na nebi se v dálce ukázaly letící ohnivé koule. Lítaly sem tam a neměly žádný přesný směr. Bála se, ale šla po cestě dál. Procházela okolo jeskyně a zahlédla ležícího draka, který koukal jejím směrem.  Drak se vyhříval v blízkosti kamenů a Hanna kolem něj prošla a vydala se po cestě dál.

Najednou dorazila ke kráteru, ve kterém se pohyboval ohnivý krab a šlehal všude okolo sebe plameny do všech stran i do výšky. Hanna se schovala a posadila se, aby si chvilku odpočinula a počkala, až se krab dá ke spánku. Hanna se po pár hodinách probudila a všimla si, že krab usnul a je schovaný ve svém krunýři.Tak ucítila, že má jedinečnou šanci si vzít ten nejkrásnější kámen, jaký kdy viděla. Tak rudý jak krev, rudý jako srdce, rudý jako síla a zdraví. Seskočila po skále do kráteru a pomalu se blížila ke krabovi. Už u něj skoro byla a začala natahovat ruku, aby mohla vzít ten kámen. Když ho měla v ruce, zadívala se na něj a dala se na útěk. Utíkala, co jí nohy stačily, aby byla z té země dřív, než se probudí mocný ohnivý krab. Velká rána a pronikavý řev se rozezní krajinou. Hanna se lekla, až upustila ten kámen. Z nebe vyšlehly mohutné ohnivé blesky a zasáhly Hannu, která uhořela na cestě z drahokamů.

A co plyne z tohoto příběhu? Člověk by si neměl nikdy přivlastňovat, co není jeho, a měl by si vážit maličkostí – anebo o ně poprosit.