Při plazení sssklepením jsem zassslechl novinku. Příšery prý nově pouští svitky s „kletbou léčivé sssíly“. Tak kdopak se tohle krásssné kouzlo naučí první?

Komissse pro prevenci zdraví mladých kouzelníků nařídila úpravu kouzla prvního ssstupně Uzdravení. Kouzlo nyní bude léčit 2 body zdraví každému, kdo vyrazí bojovat se zdravím alessspoň 95 %.

Ministerssstvo kouzel připravilo nový zákon upravující práva domácích ssskřítků. Ti mají nyní nárok na minimální mzdu, tím pádem každému obyvateli Godrikova Dolu, který vlastní skřítka, bude nyní z účtu automaticky strženo 10 sssrpců měsíčně za každého vlastněného skřítka.

Ďábel z jámy sssi vzal dovolenou. Tvrdí, že dělá inventuru, ale já jsssem jej viděl, jak si to štráduje s kufry na dovolenou s olbřímí olihní. Budeme ssse moct těšit na ďábelssské olihničky?

Pan ředitel ssse nechal slyšet, že kolejní ředitelé jsssou prý přežitek. Nyní jednotlivé koleje povedou kolejní duchové. Ničeho (ani sssmrti) se prý nebojí, povedou tak své sssvěřence odvážně a nic je nerozhodí. Trochu mě to mrzí. O jednu potenciální sssvačinku míň.

Nová lokace ve sssklepení objevena! Kdo se na průzkum hlásssí dobrovolně?

Amarantha Nocturne se stává historicky první studentkou, která s okamžitou platností přeskakuje o ročník výše! Díky své přemíře aktivity a talentu totiž až moc zastiňuje ostatní prváky.

Ssskandál v Čarokreslírně! Bylo odhaleno, že se Paštička inssspiroval jednou mudlovskou technologickou vychytávkou a místo štětce používal AI. Magie nikde, algoritmusss všude.

Noví broomíci na obzoru! Jaká kolej zíssská ocenění „Je úplně praštěná“ za zasssažení kapitánky potloukem do hlavy jako první?

Po dlouhých letech je konečně ruka v rukávě! Zmijozelská primussska Enola Gatito požádala jezerního muže o ploutev a ten po pár dnech přemlouvání nakonec souhlasil! Vessselka se bude konat na konci tohoto školního roku, oddávajícím budu sssamozřejmě já, Ferdinand.

Nedávná úprava školního řádu zasssáhla všechny studenty 5. ročníku. Pro úspěšné postoupení je nyní nutné sssplnit všech 5 NKÚ. Každé vypracování by mělo být o minimální délce 99,99 palců, a to z předmětů, u kterých má student vystudováno alessspoň 6 ročníků.

Zrada. Profesorka Noah Limbani se po letech rozhodla vyměnit taje háčkování za obyčejné pletení. Jehlice se bouří!

Christina Meadows se rozhodla, že jeden post jí nestačí, a tak se rozhodla vzít na svá bedra i zlatý odznak primusky, kapitánský post v Jitřních jednorožcích a zakončila to přihlášením do konkurzu na vedení nového hradního spolku o bodohrotičství. Na otázku, kdy se konečně vyspí, už delší dobu neodpovídá.

Nový řád na ssscéně! Pro největšího zneužívače zakázaných AI kouzel bude vykován pás studnosti, který bude díky ssspeciálnímu očarování pěkně zatěžkávat nejen boky, ale hlavně sssvědomí.

Nově budeme moct na hradě chovat jako mazlíčky trpassslíky. K tomuto rozhodnutí došlo vedení školy poté, co trpassslíci zamořili hradní pozemky. Vyřeší to nepříjemnou sssituaci a navíc to ussspokojí poptávku ssstudentů po nových mazlíčcích. Léky na trpasličí kousssnutí budou k dostání u hradní lékouzelnice.

Zavřená Ďáblova jáma – oficiální důvod je „inventura“. Ssskutečný důvod? Jarní úklid ve formě odklízení padlých, kterých už bylo tolik, že ssse Ďáblovi zacpalo i odpadní potrubí.

Kolejní časopisy končí. Z důvodu šetření lesů mohou všichni pisálci psát své myšlenky už jen na stěny záchodků v dívčí umývárně.

Moudrý klobouk byl sssežrán přemnoženými moly. Rozřazování ssstudentů tak bude od nynějška probíhat celohradně milovaným losssováním. Školní hymnu budou nově zpívat kolejní ředitelé – sssnad z toho neohluchneme.

V knihovně ssse objevila nová kniha s dopingovými recepty určenými nejen ke ssstudiu, ale i k rychlejšímu zíssskávání zkušeností na poli famfrpálu. Aktuální čekací lissstina čítá 149 zájemců.

Každý sssykot zde zmíněný je pravdivý, žádné fake news!

Pro Hadího krále
Ferdinand

Řada z nás prožila v nedávné době klíčový životní milník, rozřazovací slavnost. A myslím si, že i většině ostatních se tento okamžik, který zásadním způsobem ovlivnil jejich kariéru, nesmazatelně zapsal do vzpomínek. Tento článek se bude věnovat středobodu, který spojuje všechny tyto vzpomínky: Moudrému klobouku.

Pravda? Podnětem k tomuto článku je spíš něco mezi copypastou a pomluvou… Ale já tento článek dostal rozkazem i s názvem „Pravda o Moudrém klobouku“. A kdo jsem já, abych to zpochybňoval. Třeba se k pravdě opravdu dobereme.

Předně žádné obavy, toto nebude ani stručné, ani krátké.

O Klobouku koluje „copypasta“, a to zejména mezi nezařazenými studenty, že od té doby, co chytil plíseň, tak to s jeho neomylností není, co to bývalo. Vzpomeňme na všeobecně známou scénu z filmové životopisné série jistého nechvalně proslulého notorického porušovače školního řádu. Nezdá se, že by Harry Potter měl neochvějnou důvěru v neomylnost Klobouku…

I já jsem ještě jako nezařazený student zaslechl jisté zvěsti a náznaky. Nepřikládal jsem tomu význam. Ale čím více se blížil rozhodný okamžik, tím má nervozita a pochybnosti stoupaly. Přiznám se, že když na mě přišla řada ve Velké síni, tak jediné, co jsem si v duchu drmolil, bylo: „Ne Nebelvír, ne Nebelvír, NE NEBELVÍR!“ A to nám zároveň dává časový rámec: Tyto zvěsti kolují na naší škole již dlouho. Vždyť od dob, co na ní studoval Harry Potter, ale i od mého zařazení do koleje, uplynulo již hodně času. Zeptali jsme se na Moudrý klobouk vedení školy. Dostalo se nám vehementního ujištění, že jeho volbu nelze žádným způsobem ovlivnit. O tom nepochybuji!

Moudrý klobouk je víc než jen rodinné stříbro naší školy. Je to jeden z ústředních prvků, který dělá z naší školy špičkovou vzdělávací instituci pro výuku kouzelníků mnoha talentů a směrů. Správné zařazení do kolejí je naprosto klíčové. Proto se domnívám, že prvořadým úkolem všech ředitelů v historii našeho ústavu je, aby nikdo nemohl vědomě ovlivnit volbu Moudrého klobouku.

Tak to si můžeme oddechnout.

Opravdu?

Opakujícím se motivem různých variant „copypast“ o Moudrém klobouku je motiv nehody.

Zavřete oči a vybavte si svou rozřazovací slavnost – jak vypadal Moudrý klobouk? A teď si ho vybavte během libovolných dalších rozřazovacích slavností. Moudrý klobouk byl a je stále stejný a bez jakékoli změny. Znamená to tedy, že se mu žádná fyzická nehoda nikdy nestala? No, pokud se stala, tak ji někdo pečlivě napravil či zamaskoval. Jinak by si toho již někdo všiml. Ale platí to i pro jeho „duševní“ schopnosti? Napadá mě takové připodobnění k prvku z jednoho prastarého českého seriálu. (Najde se mezi vámi někdo, kdo si bude tuto vykopávku pamatovat?)

 VIDEO

Moudrý klobouk je tak trochu něco jako Bradavický CML (Centrální Mozek Lidstva). Lidové pořekadlo říká, že na každém šprochu pravdy trochu. Vzpomeňte si všechny současné, ale i minulé význačné členy profesorského sboru, kteří vzešli z řad našich studentů. Téměř ke všem, krom jejich profesních aprobací, lze také přiřadit nějakou tu druhotnou charakteristiku, která popisuje nějaký význačný rys nebo třeba temperament či výstřednost.

Zahrajme si takovou myšlenkovou hru. Klidně mi odpovědi napište do komentáře pod článek.
Kdo ze současných nebo minulých členů profesorského sboru nebo zaměstnanců naší školy se vám vybaví, když se řekne…

Kreativní? Mně se z dob dávno minulých vybaví  jméno John Werewolf.
Nešika? Můj tip je Midar Kilahim a jeho domácí skřítek BuBlinky.
Všeho neschopný? Za mě Veldrin Midgard.
Všehoschopný? Můj tip je kolejní ředitel, jehož jméno nesmí být vysloveno. Co to slyším? Ale no tak! Samozřejmě, že nemyslím LV (TMR). Řekl jsem kolejní ředitel, takže myslím bývalého dlouholetého kolejního ředitele Zmijozelu…

Všichni mnou nebo vámi zmínění (nebo jen myšlení) mají jedno společné. Než se nesmazatelně zapsali do historie naší školy, byli také v minulosti „nedouky“. Jejich studium bylo ještě nedokončené a tedy ještě ne zcela zušlechtěno a kultivováno výukovým systémem naší školy.

Samozřejmě, že je Klobouk chráněn kouzlem nebo spíše kouzly, a nejen jimi. Ale je to kouzlo dostatečně odolné a sofistikované, aby odolalo vynalézavosti a nešikovnosti všech kouzelníků a kouzelnických nedouků, kteří prošli oficiálními a neoficiálními večírky ve Velké síni? Té neochvějné (často alkoholické) cílevědomosti a kreativity zcela hloupých nápadů, vzniklých během pozdních nočních hodin pokročilého večírku? A zkombinujte to s tím neuvěřitelným kvantem lektvarů, které byly na pozemcích naší školy kdy umíchány. Čistě statisticky je toto vůči Moudrému klobouku, řekněme, dosti neúprosné. Je velmi pravděpodobné, že k nějaké té nehodě prostě muselo dojít. Některé „copypasty“ zmiňují, že následkem večírku Moudrý klobouk chytil plíseň a ta zapříčinila, že jeho rozhodovací neomylnost již není zcela stoprocentní. Vrátím se k přirovnání z Návštěvníků – CML byl lehce nevyrovnaný, a proto dělal krapet vychýlené výpočty.

VIDEO

Já myslím, že náš pan ředitel se o Moudrý klobouk stará s láskou a fundovaností. Udržuje ho ve „vyrovnaném“ stavu. Mé osobní zkušenosti s Kloboukem jsou veskrze dobré. Při výběru semináře na něj nedám dopustit. Občas mě svou volbou poslal lehce mimo komfortní zónu, ale žádné z jeho rozhodnutí pro mě bych neoznačil jako chybné. A v neposlední řadě právě jemu vděčím za to, že jsem ve Zmijozelu.

Zakončím to citátem:

„Já mám pro Klobouk slabost odjakživa. Ani vítr, ani déšt, ba ani kobylky mi nezabraní si ho nasazovat.“ – Barbara Arianne Lecter

Pro Hadího krále
Trumtorád Nezmar

Zima, mráz… Všude to děsně klouže. Kouzelníci i mudlové jsou zalezlí a ven chodí jen z povinnosti. Ale co má hadí kolej dělat v tomto nečase? Venku sněží, spolužáci z jiných kolejí se venku válí ve sněhu a vy jste jako správní hadi zalezlí. Jenže co teď? Nechcete celou zimu jen prospat (i když by to nebyl zrovna nejhorší nápad). Proto je tu tento článek o tom, jak si pořádně po hadím užít tento zimní nečas. Pojďme si projít pár tipů a snad už pro vás zima nebude tak nudná.

Hadí tipy (jak přežít zimu, aniž byste vystrčili nosy ven):

1) Vtipné poznámky na adresu spolužáků z ostatních kolejí, kteří dobrovolně mrznou venku a předstírají, jak je to baví. Čí poznámka bude nejvtipnější, ten vyhrává přednostní místo u krbu.

2) Kdo v koleji vysloví zakázaná slova (sníh, ven, sněhulák, koulovačka a tak dále), bude spát venku a bez hůlky!

3) Uhodnout, kolik vrstev mají spolužáci na sobě. Kdo neuhodne, jednu vrstvu sundá (maximálně do kalhot a trika).

4) Kdo vydrží nejdéle NEcvakat zuby. Kdo cvakne, bude muset na pět minut vystrčit hlavu z okna. Bacha na naštvané spolužáky, kteří kvůli tomu budou chvilku mrznout.

5) Soutěžit, kdo vydechne více páry. Vítěz půjde dále od krbu. Ne ke krbu, od krbu!

6) Kdo bude využívat krb déle než ostatní, bude terčem posměchu a bude muset nenápadně sehnat více dek pro ostatní z koleje. Pokud bude přistižen, bude mu odebrána jeho vlastní deka do konce zimy.

7) Spálit košťata v krbu, aby nás kapitánka nenaháněla trénovat v mrazech. Do jara času dost na to sehnat nová… a navíc se více zahřejeme!

8) Pokud dojdou košťata, posbírejte učebnice i povalující se pergameny s domácími úkoly a přiložte s nimi. Až začne výuka, tak se sice nebudete mít z čeho učit, zato budete mít výmluvu, která vám stejně neprojde. A to se vyplatí!

9) Ani tato situace není pokynem k tomu, aby se hadi cpali jídlem! Zimní spánek do jara je zakázán, protože nutí Zmijozelské do jídla, a to je nepřijatelné! Všechny potenciální skrýše budou každých 10 minut kontrolovány a jejich případný obsah rozdělen mezi kolejní vedení.

10) Bod devět neplatí v případě, že jste všechno jídlo stačili sníst dříve, než vám mohlo být zabaveno. Nejlepší je si ho nacpat do pusy před kontrolorem, abyste mohli sledovat jeho narůstající zoufalství.

11) Ferdinand nabízí zahřátí formou velmi vřelého objetí. Otázkou zůstává, jestli to nebude ta poslední věc, co ve svém životě uděláte.

12) Pokud nepřežijete bod jedenáct, zaměstnáte mysl spolukolejníků alespoň plánováním vašeho pohřbu a vymýšlením pádných argumentů pro stávajícího kolejního ducha, proč přišel o místo a bude se muset odebrat jinam.

S těmito nápady si můžete zimu pořádně užít, aniž byste museli mrznout venku. Přece jen kolejní teplo je mnohem lepší, než se plazit v mokrém a studeném sněhu a pak skončit na ošetřovně. Ani se nemusíte bát, že někde uklouznete a zlomíte si nohu či ruku. Tohle je naprosto bezpečná zábava.

Snad přežijeme zimu ve zdraví a budeme se těšit na jarní slunečné dny!

Pro Hadího krále
Angelina Darkness

Určitě jste si stejně jako já kladli otázku, jak asi velká zmijozelská hvězda, jakou je bazilišek Ferdinand, slaví Halloween. Musím říct, že Ferda byl mimořádně ochotný se s průběhem svého slavení Halloweenu podělit. Ovšem sezení nebo ležení na břiše v potrubí bohužel (vzhledem k mé váze) nebylo možné, protože by mě nevytáhli ani do Salazarnálií. Musela jsem počkat na vhodnější příležitost.

To jsem se tak procházela kolejní místností, když jsem uslyšela podivné zvuky. Jako správného hada mě však nic nevyděsí a šla jsem pátrat po jejich zdroji. K mému překvapení to byl náš Ferdinand – v ocásku držel nádobu se sladkostmi a na sobě měl prostěradlo s otvory pro oči. (Byla to moje nádoba, ale famfrpálové kapitánce o tom prosím ani slovo!) Průběh našeho rozhovoru přikládám v přeložené verzi, pokud jsem tedy Ferdovi rozuměla správně.

Angelina: Ferdo, můžeš mi říct, kam neseš moji nádobu? Náhodou tě chytí Valvi a já přijdu o svou tajnou zásobu dobrot.

Ferdinand: Je Halloween, co myslíš? Jdu si vykoledovat sladkosti. Svým baziliščím způsobem. A hodí se mi ta tvoje nádoba.

Angelina: No tak dobře, ale příště se zeptej. A když už jsi tady, jak vůbec slavíš Halloween?

Ferdinand: No konečně, že někoho napadlo se zeptat. Už jsem se chtěl plazit za šéfredaktorkou, abych jí připomněl, že se o mně málo píše.

Angelina: Tomu rozumím, ale teď o tobě píšu já a zajímá mě, jak slavíš Halloween. Máš nějaké zvláštní zvyky?

Ferdinand: Jestli zvláštními zvyky máš na mysli můj tanec za svitu měsíce… – Ferda se najednou polekal a hrozil mi, že když to neškrtnu, tak všechno popře a ještě vysyčí kapitánce moji tajnou skrýš se sladkostmi – Sss, tedy můj styl koledování či výzdobu mého obydlí, rád ti o tom vysyčím víc.

Angelina: Super, to budu moc ráda. – hypnotizuju svou sklenici plnou sladkostí a modlím se, aby na mě něco zbylo –

Ferdinand: Tak poslouchej. Brzy ráno si vyzdobím svou potrubní noclehárnu. Většinou jen věcmi, co se dají nalézt na hradním pozemku. Tento rok jsem se snažil o dýni, ale nepodařilo se mi ji protáhnout. – povzdychne si a sní bonbón z mé sklenice – Takže tu zatím vidíš viset jen papírové ozdoby jako dýně s mým portrétem nebo mě v duším převleku…

Angelina: Jo, to je na tak malé místo hodně Ferdinandů, nemyslíš ? – koukám, jak v baziliškovi mizí moje tajné zásoby, a cuká mi v oku – 

Ferdinand: Mé hadí vznešenosti není nikdy a nikde dost. Za tu dobu, co jsi zde, už by sis to mohla zapamatovat! – zasyčí a zmizí v něm další bonbón – 

Angelina: Jak to vůbec máš s koledováním?

Ferdinand: Jak teď můžeš vidět, tak přímo skvěle. Jinak mi to dává hodně práce. I když spousta lidí mi dá sladkosti jen tak, abych si na nich nepošmáknul. V tom jsou nováčci jedničky. Co se týče starších a archivních kousků, tak tam je to právě složitější.

Angelina: Složitější? A v čem?

Ferdinand: Mají tuhé maso, takže výhrůžka „Naval sladkosti, nebo tě kousnu!“ se míjí účinkem. Pokladnice mi nezaplatí nové jedové zoubky, takže musím být opatrný. Takže je to většinou: „Co u nich najdeš, to si vem.“ A o mé básničky prý nestojí. Taková urážka! Já jsem přece mistr v básnění. Vlastně není nic, v čem bych mistr nebyl.

Angelina: To máš pravdu, ale sníst celou mou sklenici, tos teda zrovna nemusel. Bude ti špatně a pak to budeme mít oba spočítané. – povzdychnu si –

Ferdinand: Už se budu muset odplazit a vytipovat si místa pro koledování. Děkuji za tu sklenici, moc se mi hodí!

Angelina: Není zač a užij si Halloween! – zavolám za plazícím se Ferdou –

Odejdu do Velké síně najít něco s příměsí cukru, protože rozhovor s naším baziliškem mě odrovnal. Ale tak aspoň, že i on se na Halloween skvěle baví. Teď si jen budu muset sehnat nové zásoby pro famfrpálové tréninky.

Pro Hadího krále
Angelina Darkness

Každý z nás si tím prošel. Ten moment, kdy se dočkáte dne D – registrace, přihláška a pak to nekonečné čekání na dopis o přijetí. A najednou se ocitnete na hradě, ale ještě bez barvy koleje. Tehdy se z vás stává… losos.

Registrace a čekání na dopis

Aaa, je to tady! Hrad hledá nové studenty! A já si v hlavě pořád dokola opakuju: „Jsem toho vůbec hodna?“

Podmínka přihlášky? Esej na téma „Mé první kouzlo“. Možná tak kouzlo, jak nezaspím do školy. Ale pustila jsem se do toho a světe div se, esej byla hotová!

A pak přišel ten okamžik: „Leť, sovo, a dones ji na hrad!“ Poslala jsem svůj první kouzelnický výtvor do světa a čekala.

To čekání… přátelé, to je ta nejtěžší část. Dny se vlečou a každé zahoukání v korunách stromů mě dostává do stavu, kdy mám pocit, že sova už je tady. „Co když mě nevezmou?“ přemítám. Co když se sova ztratí? A co když dopis vůbec nepřijde?

A pak to přišlo. Srdce mi poskočilo, ruce se třásly, když jsem rozbalovala pečeť. Hned v prvním řádku:

„Dobrý den, gratulujeme k přijetí do Školy čar a kouzel v Bradavicích…“

Pokojem se ozval můj vítězný křik (prý až na druhý konec chodby). Dočetla jsem dopis až do konce:

„Přejeme vám kouzelný den a mnoho úspěchů při studiu. Vedení školy Hogwarts.cz.“

A bylo to. Kufry sbalené, úsměv na tváři a v hlavě jediné: Začíná to! Já vyrážím na hrad!

Orientace a nováčkovské výzvy

Hrad je obrovský. A já se motám po chodbách jako ryba na suchu. Nevěděla jsem, kam patřím, okukovala každý kout a přemýšlela, kde by se mi líbilo víc.

Bohužel, lososi nemají v hradě mnoho místa na spaní. Když nejsme na táboře Hogwarts, spíme ve stanech před bránou a do hradu se chodíme hlavně najíst a plnit soutěže od profesorů. Třeba taková puzzle od madam Liddle? To je kapitola sama o sobě! Otáčecí, záludné… a já nikdy nevím, jestli skládám obrázek hradu, nebo mapu do pekel. Ale to zas někdy jindy.

Ve Velké síni to je kouzelné. Studenti všech kolejí pospolu, šum smíchu a cinkot příborů. Mají krásné uniformy nebo elegantní šaty od madam Malkinové. A my? Stojíme tam v roztrhaných pláštích, jako kdybychom přišli rovnou z blešího trhu.

A orientace? Jakmile si myslíte, že už to máte v malíčku… hrad vás rychle vyvede z omylu.

Já: „Už vím, kde co je!“
Hrad: „Haha, počkej, až se začne schodiště točit.“

(obrázek byl vytvořen pomocí kouzla *AI*)

Právě v téhle fázi přicházejí nováčkovské výzvy. Každá kolej má svůj časopis, ve kterém se lososové mohou zúčastnit speciálních aktivit. Nejde jen o zábavu – pomáhají nám učit se, kde co na hradě je, seznamovat se s profesory a někdy přežít hodinu lektvarů bez výbuchu.

Soutěže jsou pestré: hádanky, kvízy, poznávání kouzelnických tvorů nebo orientační úkoly. A že to dokáže být zapeklité! Občas vůbec nevíte, jestli vás úkol zavede k profesorce, do knihovny nebo rovnou do slepé chodby.

A ta nejlepší část? Za úspěšné plnění výzev dostanete hezký předmět nebo nějaký ten galeon. Není to žádné jmění, ale pro lososa každá kapka do rybníku dobrá.

Velký den: Zařazení

Tento den má každý losos v kalendáři červeně. Den, kdy se z obyčejného nováčka stává plnohodnotný člen koleje.

Lososové si hledají oblečení, rovnají pláště a snaží se vypadat co nejlépe – nikdo nechce udělat budoucí koleji ostudu. Ve Velké síni už čekají studenti všech kolejí, stoly se třpytí a napětí je cítit ve vzduchu.

S kamarádkou Mickie Rammlex si šeptáme: „Drž mi palce!“

Pak přichází pan ředitel. Vypadá vážně, jako by právě vykradl Gringottovy. Přivítá nás, sál se rozezní bouřlivým potleskem a slavnost začíná. Moudrý klobouk zpívá svou píseň a volá k sobě nováčky jednoho po druhém.

„Havraspár! Mrzimor! Hmm, Zmijozel! Ty rozhodně Nebelvír!“

Mickie jde přede mnou. Klobouk ani chvíli neváhá: „HAVRASPÁR!“ Její oči se rozzáří, stůl Havraspáru tleská a já cítím, jak mi srdce buší.

A pak jsem na řadě já. Klobouk si mě přeměřuje, chvíli přemýšlí… a nakonec pronese: „ZMIJOZEL!“
Srdce mi poskočilo. Moje oblíbená barva je zelená! Koutkem oka vidím kamarády z Havraspáru – tleskají, i když jsou trochu smutní. Já běžím ke své koleji a usedám mezi ně. Páni! Jsem šťastná.

Primuska Enola Gatito nás vede do naší koleje. Nádherná kamenná místnost s krbem a výhledem na jezero. Pro mě naprostý ráj.

A jako bonus dostávám svou vlastní hadonošku Mišelínu. Nejprve jsem si myslela, že mě bude nosit po hradě, ale ne! Je to kouzelný pomocník, něco jako džin bez láhve. Paráda!

Závěr: Život lososa

Po zařazení do koleje. Zbytek háďat se přidá příště!

Být lososem není brnkačka. Nemáte barvu, klubovnu ani jasnou identitu. Ale víte co? Právě v tom je to kouzlo.

Lososí období je plné dobrodružství, zkoušek, trapasů i úžasných zážitků. Najdete si spoustu kamarádů a možná zjistíte, že máte něco, čemu profesoři říkají „psací střevo“ (což zní trochu nechutně, ale budiž).

A nakonec? Každý losos se jednou promění v hrdého člena koleje. Už nejste jen ryba, jste součást kouzelnické rodiny. A to je pocit, který žádný galeon nenahradí.

Pro Hadího krále
Nicolle Muerte

Eseje jsou již odevzdané a oznámkované, závěrečný večírek klepe na dveře a dlouhé letní prázdniny jsou na spadnutí. A vy stále nevíte, co dělat, kromě nadávání na počasí, střídavého povalování ve Velké síni a u (díkybohu) již odmořeného jezera? A navíc jste chudí jak kostelní myš? Tak zbystřete, máme pro vás pár tipů, jak si vydělat nějaký ten srpec!

Co by to bylo za prázdniny bez nějaké dovolené? Jenže studenti pilně sbírající body mají po skončení školního roku hluboko do kapsy a léto je pro ně příležitostí, jak si vydělat na podzimní nálož předmětů. Spojte příjemné s užitečným a jeďte na brigádu do zahraničí! Znáte to, dopoledne dřete jak mourovatí, odpoledne máte volno a můžete výletit. Kde takovou brigádu sehnat? No přece U Chytráka, to jste si nikdy nevšimli té malé zaprášené nástěnky v rohu? Vybrali jsme pro vás to nezajímavější z momentální nabídky:

• Sbírání bobků v dračí kolonii v Rumunsku 
• Depilování nohou paní Yettiové v Himaláji
• Čištění a renovace leprikóních hrnců v Irsku
• Výpomoc s osvětou v oblasti dentální hygieny pro malé upíry v Transylvánii
• Oprašování Sfingy v Egyptě
• Šití vrchních dílů oděvů pro mořské panny v Řecku
• Pomoc s přípravou Butterbeerfestu v Německu

Jestli vám cestování moc nevoní a nechcete vytáhnout paty z dobře známých míst, stále můžete brigádničit ve Žluté tlapě. Sice to moc nesype, ale jak se říká, svrček ke svrčku… Případně se můžete poptat i jinde – Příčná ulice, Godrikův Důl i Prasinky jistě nabízí přehršel možností, ze kterých si každý vybere to své. Zde je pár tipů od nejmenovaných studentů Zmijozelu:

• Sbírání pavoučích nožiček ve sklepení pro Sluga & Jiggerse
• Překladatelství pro jezerní lid (plynulá jezerština nutností!)
• Pěstování mozečků pro kvízovou sekci
• Pozorování rosniček a vyhodnocování předpovědi počasí pro banner pod hradními hodinami
• Sekání trávy v parku (doporučeno pro absolventy zkoušek OVCE a KOZA, není však vyžadováno)
• Vysypávání safírů, topazů, rubínů a smaragdů z bodovacích hodin a jejich příprava k dalšímu použití
• Rozhodčí v siláckém ringu

Jestliže vás žádná z výše uvedených možností nezaujala, nebojte se, je tu ještě další možnost výdělku poctivou prací. Na hradě jsou totiž mnohem movitější a línější jedinci, kteří vám rádi zaplatí, když jim budete dělat podržtašku osobního asistenta a starat se o věci, na které oni sami nemají čas. Potenciální zaměstnavatele najdete převážně mezi fialovým osazenstvem hradu, ale nebojte se cílit ani na movitější studenty, třeba taková Nessa Naiadés jistě ocení pomoc se svým busiNESSem. Nicméně níže uvádím výpis možných práciček pro fialové, jejichž pravost nemám jak ověřit, neboť se ke mně donesly hradní šuškandou.

• Demonstrativní vytahování čokoládových žab z úst žabožroutů pro Barbaru Arianne Lecter
• Brainstormování na téma „1000 a jeden způsob, jak přestavět hrad na filiálku mudlovského obchodního řetězce“ pro Annyu Liddle
• Pokutování brigádníků, co pokazili práci ve Žluté tlapě, pro Davida Lopeze
• Vypalování cihel pro Ernieho Cihličku
• Monitoring trhu a skupování žabky číslo 60 pro Filiuse Orionise
• Odhánění sov s dotazy na masku Spící luna pro Ginevru de Naga
• Hledání druhého konce duhy pro Rain Bow Arrow
• Módní poradce pro bizarní outfity Veronicy Narcissy Williamsové

Upozornění: Hadí král není zprostředkovatelem žádné z výše uvedených nabídek práce. O dostupnosti, platových podmínkách a případných benefitech se informujte přímo u osob či zmíněných podniků. Hadí král na uveřejnění jednotlivých nabídek bohužel nijak neprofituje.

Pro Hadího krále
Christina Meadows

Letošní boj o školní pohár je snad nejtěsnější v historii. Nebelvír ani Zmijozel se nehodlají jen tak vzdát. Hradem kvůli tomu koluje napjatá atmosféra. Na studenty to má neblahý vliv a začíná se to na nich podepisovat. Někteří se hroutí přímo na chodbách, jiní začínají mít tiky v oku, chodí neupravení a ‚‚lehce“ zapáchají. Pár exemplářů dokonce zešílelo a za podivných okolností z hradu zmizelo.

Probíhá vše ale tak, jak má? Jsou pojmy jako krádeže a korupce něco, co na našem hradě neznáme? Nebo je tomu naopak? Pojďme se tomu podívat na zoubek a vyptat se několika lidí, jež by s tím snad mohli mít něco společného!

A začneme u Nebelvíru, koleje, která, jak se zdá, má ke školnímu poháru momentálně blíž…

Princess Star, primuska, Nebelvír:
Enola: „Prin, všímavý pozorovatel mohl postřehnout, že poslední dobou se ve tvém majetku, stejně tak na tvých outfitech, objevuje záhadně velká spousta nových předmětů. Co bys nám k tomu řekla?“
Princess: – po vyslechnutí otázky se snaží nenápadně schovat ruce s drahými prsteny a nohou si přikopne brašnu blíž k sobě, aby nebylo vidět dovnitř – „Nové předměty?“ – zatváří se nechápavě – „Vůbec nevím, o čem mluvíš. Tedy vlastně ano, třeba tyhle punčocháče jsou vánočním dárkem od madam Josti.“ – vyhrne si šaty, aby punčocháči odpoutala pozornost od náhrdelníku na krku – „A co se týče majetku… No ano! To jsou všechno vánoční dárky. A taky… No… Jezero! V jezeře plave věcí.“ – napadne ji a přemýšlí, jestli Enol ví, že tahat moc nechodí –
Enola: „Takže popíráš, že by to mohlo souviset s tím, jak jsi vysoká, a že by pro tebe nebyl problém přihazovat rubíny do bodovacích hodin?“
Princess: – shrbí se – „Vysoká? Ale Enolko, prosím Tě.“ – hystericky se rozesměje – „Vždyť já jsem úplný trpaslík!“ – shrbí se ještě víc –

Freya Reeves, studentka 1. ročníku, Nebelvír
Enola: „V poslední době jsi byla často viděna, jak se ochomýtáš okolo pokladnice s drahokamy do bodovacích hodin. Máš k tomu co říct?“
Freya: – ošije se – „Víte, kolik je na těch bodovacích hodinách prachu? Skoro ani nešlo vidět, kolik má kdo bodů.“ – zarazí se – „Nic jiného v tom nehledejte!“ – našpulí ret v bojovném gestu –
Enola: „Není tedy možné, že jsi plánovala, nebo snad realizovala krádež rubínů?“
Freya: – zrudne – „Samozřejmě, že ne! My v Nebelvíru jsme vždy vyhrávali čestně! Navíc nezdá se vám, že se teď ty rubíny v těch hodinách nějak víc lesknou?“

Ema Talia, prefektka, Nebelvír
Enola: „Zaslechla jsem o tobě, nebo jsi mi možná dokonce i sama řekla, že byste letos chtěli vyhrát školní pohár. Co všechno jsi pro to ochotná udělat?“
Ema: „Ano, řekla jsem to i sama.“ – usměje se, napije se kávy – „Mám ráda výzvy, ráda zkouším, co dokážu. A když navíc vím, že nejsem sama, že je nás hodně, lev vedle lva, rozhodla jsem se zapsat si 25 předmětů. Na víc jsem si netroufla zejména kvůli svému zaměstnání. A jelikož se blížíme ke konci školního roku, dnes již odpověď na otázku, co bych byla pro pohár schopna udělat, vím. Byla bych schopná držet kamarády, podporovat je, hledat každou kapku síly, hledat vlídná slova naděje, posílat energii. A tak to také bylo. Podporovali jsme se neskutečně, drželi se, bylo neskutečné sledovat, jak v hodinách přibývalo kamínků jak zelených, tak červených, jak jsme se předháněli, nervy drásajíce střídali. Pominu teď famfrpál, ten bohužel mi přijde, že je někdy více o štěstí, ale tím samozřejmě nechci shodit to, jak hráči denodenně dřou na trénincích. Není to o jednom lvovi. Je to o všech, o stmelení, spojení sil. A to je na hogu to nejkrásnější. Jak se dokážeme spojit, tahat za jeden provaz. Sypat bod po bodu do hodin a mít radost z každé maličkosti. Byla jsem se silami na dně, ne jednou. Už jsem nemohla. Služby v práci byly kruté, esejový poslední týden mi dal moc zabrat. Obdivuji Saiph, nesmírně. Ale něco jsem objevila. Když nemůžeš, přidej víc! Ono to vážně funguje! Díky madam Mintace a její zpětné vazbě u úkolů jsem měla chuť psát další, díky madam Heky a mým přepisům v runách jsem se zasmála a zase našla sílu, díky madam Nerysce jsem se zasnila v básních, když jsem napsala sovu madam Aki, že už nemůžu, vždy se mi dostalo vlídných slov: „Ale můžeš!“ Takže co bych byla ochotná udělat? Sáhnout si na dno. Protože když kolem tebe jsou dobří lidé, co tě podpoří, mají rádi, vždy si na tebe najdou chvíli, od profesorů přes spolužáky přes úžasnou madam kolejní po primusku, máš vlastně vyhráno. A je jedno, kolik je bodů v hodinách.
A ještě neodolám dodat: letos jsem navštěvovala mnoho hodin s kartami. V jednom úkolu k madam Mintace bylo říct si otázku, jejíž odpověď bude ANO/NE. Já se zeptala na výhru poháru,“ – směje se – „a víš, co mi karty řekly? Ano. Ale ty karty byly tak poskládány, že jako vedlejší podnět bylo spojení, spojení sil, přátelství, podpora jeden druhého. A v té chvíli jsem věděla, že ta výhra má menší hodnotu než samotná přátelství, co Hog přináší. To uvědomění bylo tak hřejivé, jako bych s nejbližšími seděla u krbu. Hodně blízko.“ – usměje se –
Enola: „Takže ať už to dopadne jakkoliv, bude to výhra?“
Ema: „No přesně! A upřímně přeji výhru i Zmijozelu, myslím, že si ji zaslouží taky. Co by ne, makají jako jeden velký tým. A jsou to soupeři, jak mají být. Ať vyhraje ten lepší! Nebudu lhát, že mít pohár by pro nás bylo fantastické, ale tak uvidíme, chybí ještě kousíček.“ – usměje se –
Enola: „To je od tebe hezké. Ale přece jen si neodpustím nezeptat se… Popisuješ tu samé legální činnosti. S organizovaným zločinem krádeže a přisypávání rubínů do bodovacích hodin tedy nemáš nic společného?“
Ema: „Och, tak tady mám též jasno. Může za to Emil a Eda. Že nevíš, kdo to je? Zde tě musím odkázat na madam Hekateu,“ – potutelně se culí – „ale já, i když jsem se v hodinách přeměňování velice snažila, netoulala jsem se po nocích, nezkoušela přebarvovat zelené smaragdy na rudé. Já opravdu ne! S touto organizovanou krádeží nic společného nemám. A ty, co byly na zemi, ty jsem jen ze slušnosti zvedla.“ – směje se – „Co kdyby na nich někdo uklouznul, že. A mám za sebou jen první ročník první pomoci.“
(koho by zajímalo, kdo je Emil a Eda, vysvětlení je připojeno v závěru článku, pozn. red.)
Enola: „Jsi ochotná to vypovědět pod přísahou?“
Ema: – vrtí se – „Ale jo no…“

Zdá se, že Nebelvírští hrají férovou hru. Tedy až na Emila a Edu. Ale co Zmijozel? Pojďme vyzpovídat i je…

Saiph Lacaille, pokladník, Zmijozel
Enola: „Jak se ti daří letos při sběru smaragdů? Minulý školní rok jsi vyhrála snaživce roku. Letos k němu míříš opět. Ale nejsi náhodou po minulém výkonu již patřičně unavená?“
Saiph: „Daří se mi dobře, řekla bych! Únavu neznám od doby, co mi Ferda z Brazílie dovezl ještě do redakce jakési speciální bylinky. Dělám si z nich výluhy… A od té doby nemůžu zamhouřit oka.“ – velmi nápadně kontroluje, zda jí z kapsy nekouká řetízek od obraceče času –
Enola: „Takže nám chceš tvrdit, že i letos sbíráš smaragdy v souladu se školním řádem?“
Saiph: „No jasně, jak taky jinak! Má múza Asterin by to jistě mohla potvrdit.“

Nessa Naiadés, prefekt, Zmijozel
Enola: „Není tajemstvím, že kolej Zmijozel se pyšní živým baziliškem jménem Ferdinand. Též se ví, že se zmijozelskými studenty prožívá školní dění včetně sběru bodů za účelem získání školního poháru. K čemu všemu jej v této souvislosti využíváte?“
Nessa: „Máš na mysli našeho hadího krále, který nám ve sklepení vládne a kterému musíme přinášet časté obětiny v podobě bodovacích smaragdů, aby nás nesežral? Jo, to zní jako náš Ferdinand!“ – ztiší hlas – „My ho k ničemu nevyužíváme, to on využívá nás! Když nepřineseme koleji body, sežere nám svačinu. Pak oběd. Večeři. Nakonec… možná i nás. Snídani po ránu naštěstí nestíhá. Každopádně je to pro nás velká motivace. Je lepší získat sem tam nějaký bod než skončit v jeho žaludku. Teda co… to jsou určitě jenom klepy. Jistě se dá logicky vysvětlit, proč nám občas zmizí spolužák, který má úplnou náhodou málo bodů, nebo nedejsalazare je v mínusu. Jen chci říct, že Ferdinand má pohár tuze rád a dost tohle období prožívá. Tak hlavně nedráždit.“
Enola: „Ale přece jenom, přesně jak jsi nastínila, Ferdinand vede aktivní život především v noci. Velice snadno by tak mohl nepozorovaně přemisťovat smaragdy ze školní pokladnice do bodovacích hodin. Co mi k takové možnosti povíš?“
Nessa: „Aaale. Spekulace! Konspirace!“ – poušklíbne se – „Aby to nebylo spíše naopak. Kdo ví, možná nám chybí slušná hromádka smaragdů v bodovacích hodinách, protože Ferdinand si je určitě nasyslil k sobě do hadího pelechu. Smaragdy má náš Ferdinand moc rád! Co ty víš, třeba teď Zmijozel má mít v bodovacích hodinách tak o pět tisíc smaragdů více! Ale nikdo není tak hloupý, aby mu lezl do pelechu zjistit pravdu. Nebo se snad nabízíš jako dobrovolník? Tak to tam určitě vlez zkontrolovat těsně před Ferdovou večeří.“ – andělsky se usměje –

Maya Prinz, famfrpálový kapitán, Zmijozel
Enola: „Jak už to tak vypadá, pravděpodobně rozhodne o výhře školního poháru famfrpál. Jak to jako kapitánka zmijozelského týmu vnímáš?“
Maya: „Za mě skvělý! Konečně všechny ty kůže líné vidí, že se nestačí jen neustále šprtat, ale musí taky občas hejbnout kostrou a vylézt z knihovny na čerstvý vzduch. Většina Zmijozelských to naštěstí chápe, tak se to snad odrazí i na výsledcích!“
Enola: „Je pravda, že hadí Letce to letos skvěle létá. Dalo by se říct, že čím dál líp. Jednoho by napadlo, zda to není třeba používáním nelegálních steroidů. Co nám k tomu řekneš?“
Maya: „Nelegálních steroidů?“ – vykulí oči – „No to ne, my používáme jen samé legální! Teda pravda, nejsem si tak docela jistá, co mají holky v tom lepidle na košťata, ale nic nelegálního to určitě nebude! Hahaha… ha…“

Vypadá to, že ani Zmijozelští nechtějí kápnout božskou. Nebo je potřeba umět číst mezi řádky? Nedostaneme třeba něco z kolejní ředitelky?

MgM. Veronica Narcissa Williamsová, kolejní ředitelka, Zmijozel
Enola: „Jste pyšná na počínání svých studentů při boji o školní pohár?“
Madam Williamsová: „Nejen za jejich snahu získat školní pohár, ale také za to, jak fungují jako komunita, jak si k tomu bodohrotu najdou ještě čas na famfrpál a všechny ty interní kolejní aktivity, co se pro ně vymýšlí, na dotazník, mnozí z nich také na incestní množení… Otázkou spíš je, jestli nemají hog život tak naplněný, až hrozí, že jim mudlové na jejich kouzelnickou identitu přijdou!“ – směje se – „Jsou prostě skvělí! A hrozně cením, jak netrpí barvismem a jde cítit, že rivalita mezi zelenými a studenty Nebelvíru je ryze sportovní. Až někteří fialoví by si z toho mohli vzít ponaučení. Jo a ještě jim to u toho bodosběru sluší, ať už Módní patrola tvrdí cokoli!“

To jsme zrovna také nepochodili. Ale proč bychom při zpovídání zůstávali jen u studentů soupeřících kolejí? Dopouštějí-li se snad nějaké nekalé činnosti, jistě mají připravená alibi a jiné výmluvy. Ale jestli je tento organizovaný zločin rozšířen i do jiných kolejí, žlutí a modří studenti už by nemuseli být na výslechy tak dobře připravení. Zkusíme se zeptat i tam…

Elizabeth Eileen McAlcarnar, prefekt, Havraspár
Enola: „Nenabízel ti někdo ze soutěžících kolejí o školní pohár něco výměnou za tvé body?“
Elizabeth: „Ehm, nenabízel a jsem za to ráda.“ – usměje se – „Kolej je moje srdce i duše, s láskou mi snad i kluše. No každopádně k nekalým činnostem v rámci ŠP by mne nepřemluvil ani ministr kouzel.“ – směje se –

Envy Reeves, studentka 1. ročníku, Havraspár
Enola: „Nenabízel ti někdo z kolejí soutěžících o pohár něco výměnou za tvé body?“
Envy: „No samozřejmě, že nabízel. Začalo to lehkými nabídkami na třpyt zlatých galeonů, pokračovalo to nabídkou vzácných druhů místního zvířectva a čokoládových žabek. Tomu všemu jsem odolala, přece jenom na každý bod jsem se musela pořádně nadřít. Vzápětí však ti, co toužili po poháru nejvíc, přitvrdili. Věhlas, věčnou slávu, nesmrtelnost… Teprve v tu chvíli to začalo být zajímavé, ale přesto se má mo(u)drá duše nenechala uplatit. Chvíli pak byl klid, až jsem si říkala, jestli jsem náhodou nepromarnila šanci, ale jakmile jsem na to pomyslela, okamžitě přišel jiný druh nabídky: „Body, nebo život!“ Tohle už nebyla sranda! Obrátila jsem se tedy na pomoc ke své sestře. Ta mě chápavě přijala, utěšila slovy: „Ti jsou tak zlí“, objala mě, dala mi čokoládu na nervy. Bylo mi mnohem líp. Když jsem však odcházela, prohlásila, ať se nebojím, že vždycky u nás platilo „co je tvoje, to je moje“, takže moje body jsou u ní v bezpečí. A takhle to, vážení, dopadlo s mými body. Příští rok sepisuji sourozeneckou smlouvu!“

Enid Bloom, studentka 1. ročníku, Mrzimor
Enola: „Nenabízel ti někdo ze soutěžících kolejí o školní pohár něco výměnou za tvé body?“
Enid: „Cožee?! Tady někdo něco nabízel za body? Asi jsem nepotkala toho správného člověka.“ – směje se – „Ale samozřejmě bych nepustila ani jeden bodíček.“ – opět se usměje a v koutku oka se jí zaleskne soutěživost –

Violleta Amanita Omelleta, studentka 2. ročníku, Mrzimor
Enola: „Nenabádal tě někdo z konkurenčních kolejí k nekalým činnostem ve spojitosti s bojem o školní pohár?“
Violleta: „Zatím nikdo a ani nevím, kdo by to dělal.“ – směje se – „Pokud bys to nechtěla dělat ty, Enolko… Ale jinak bych se takovéto zlomyslné činnosti nejspíš nezúčastnila.“ – nevinně se usměje –

Jak je vidět, všichni se tváří, že jsou čistí jako lilie. A já se musím ptát: Dá se tomu věřit? Nebo je to spíše záležitost pro bystrozora? Uvidíme, jak to celé dopadne. Nezbývá nám nic jiného, než tento napjatý boj nadále sledovat. A pokud by náhodou skutečně vyhrál Nebelvír, nějakého bystrozora povoláme!

Pro úplnost článku a proto, že jediné možné podezření zrovna padá na Emila a Edu, rozhodla jsem se zapátrat po těchto uličnících. Jelikož mě Ema navedla na madam Centaurix, rozhodla jsem se, že se jí na tuto záležitost zeptám…

Dr.M. Hekatea Centaurix, ak.Č., profesorka, aprobace: Artušovské legendy, Druidi a jejich umění, Latina, Starodávné runy
Enola: „Madam Centaurix, Ema Talia mě v záležitosti velké krádeže rubínů navedla na stopu Edy a Emila. Kdo jsou oni dva zmínění ovšem nechtěla dále prozradit a odkázala mě na vás. Mohla bych vás tedy požádat o pár slovíček na toto téma?“
Madam Centaurix: „Jako prvního ke mně slečna Ema vyslala Edu – přinesl mi její úkol z run. Předmět jste úspěšně absolvovala, takže víte sama, jak blízko k sobě mají runy Ehwaz, Mannaz a Dagaz, že ano? Člověk se tak soustředí na to, že naše M je v runách vlastně E, že pak stačí chvilka nepozornosti – a ejhle, Eda je na světě.
Uznejte prosím sama, že ignorovat jsem jej nemohla, mohl by se cítit nechtěný a přehlížený.“

Madam Centaurix: „Emil se pak vyklubal v soubojovém klubu. Jeden ze způsobů, jak se naučit nové kouzlo, je tzv. okoukávání. Bojujete s člověkem, který dané kouzlo umí, a snažíte se z toho, jak je používá proti vám, vysledovat, jak se to dělá. A váš soupeř se snaží vzít si co nejslabší kouzla, aby vás pokud možno nevyřídil příliš rychle a poskytl vám čas okoukávat. Nu… a jedním z vůbec nejslabších kouzel je vyvolání supa.
Naneštěstí jsem si neuvědomila, že slečna Ema supa nezná… a on, jakmile ji uviděl, zamiloval se. Neustále se vtíral, přímo se k ní lísal a žárlivě si střežil, aby se k ní snad nedostalo jiné kouzlo, zvlášť ne to, které si přála okoukat. A protože má slečna Ema srdce na dlani, nakonec jeho vypelichanému pohledu neodolala a nechala si jej.“

Děkuji za objasnění záhady, ale tak nevím, nevím… supa bychom si snad na hradě všimli, ne? Leda, že by slečna Ema trpěla rozdvojenou osobností…? 

Pro Hadího krále
Enola Gatito

Odměna za vypsaní soutěže: 2 srpce. Odměna, pokud máte nejvíc příspěvků do soutěže v dané kategorii: podle tabulek. Odměna při prohlížení došlých prací: K nezaplacení!

Recyklovanou literaturu ze soutěže Recykliteratura můžeme rozdělit na několik základních skupin. Skupinu „fandíme Harry Potterovi“,  se dočteme zajímavosti z našich reálií, na skupinu „nejen z mudlovského světa“, kam se vejde to ostatní a poslední „buďme (ne)korektní!“, což pojme velmi zajímavý zbytek. Samozřejmě záleží na úhlu pohledu, ze kterého tuto zvláštní kategorii sledujeme.

Fandíme Harry Potterovi

Nejen z mudlovského světa

Buďme (ne)korektní!

Já svého favorita z výběru, který exkluzivně přináší Hadí král mám. A který je ten Váš?

Pro Hadího krále
Barbara Arianne Lecter

Taky vám přijde, že mají noví studenti rok od roku praštěnější jména? Rodiče, haló, co se s vámi děje?! Cožpak někdo vyhlásil soutěž o nejšílenější jméno pro dítě? Pojďte se se mnou podívat na nějaké opravdové kuriozity letošního prvního ročníku.

Každý rok se při započetí registrace zejména ve Velké síni zdvihá horlivá debata o šílených, nevkusných, nepovolených či naopak brilantních a vtipných jménech nováčků (nebo častěji spíš you-wish-nováčků). Ani letos tomu nebylo jinak (hádám, lol, na chození do VS už jsem ve svém věku líná). Co je ovšem tento rok nevídané, to je – dle mého odborného odhadu – počet prvňáčků s kuriózními a nevšedními jmény, která občas připomínají spíše jazykolamy.

Čert vem Alex Větrnou, Freddienku Mercuriovou, Jaňuli Bryknar nebo Yuki Emiko Ozawu. V jiných ročnících by děvčata možná vyčnívala, ale letos mají příliš silnou konkurenci. Všechno nasvědčuje tomu, že před 11 lety došlo k narušení rovnováhy vesmíru a kouzelničtí rodiče se zcela utrhli ze řetězu. Jak jinak si vysvětlíte jméno Jeba Záhradníková?

„Jebičko, hezky papej.“ „Jdu s Jebou k lékouzelníkovi.“ „Jebě jebe.“ „Jeba jí jadel.“

Ještě dovedu pochopit, že s příjmením člověk prostě nic neudělá. Alice z Ulice, Peťa Pleška a Pacal Yaxche (jak se u Merlinových gatí tohle čte, to teda vážně netuším) tak sice po zbytek svého studentského života budou muset čelit nejapným vtípkům a nedůvěřivým pohledům profesorů při čtení docházky, aspoň si ale mohou oddechnout, že jejich rodiče z nich naschvál neudělali komboterče pro šikanátory.

To se nedá říct o rodičích například takové Aikaterine Anne Morrow. Jako proč. Řekněte mi PROČ. Chudák holka má jméno, které zní, jak kdyby ho zapsali do matriky i s matčiným výkřikem porodních bolestí.

„AJ! Katerine.“

Alayaya Cassel na tom není o mnoho lépe. Než se doberete konce jejího jména, zapomenete, proč že jste s ní vlastně chtěli mluvit (a taky to, že jí je vlastně už 31 let, takže by v tomto článku neměla co dělat… welp). V lepším případě odejdete jen s mírně zamotanou hlavou, v horším se zašmodrchaným jazykem rovnou na ošetřovnu.

U jazykolamů zůstaneme: další v řadě nevyslovitelných jmen je Ziyah Zeal – tady bych dotyčnou ráda poprosila o transkripci jména v komentářích do takových těch hranatých závorek. [Zíja Zíl]? [Zéjiach Zél]? Pomoc!

Pokud to zrovna nebyli rodičové, kdo se utrhl ze řetězu, byli to matrikáři, kteří si asi mysleli, že bude hrozná sranda zdvojit každé druhé písmenko ve jméně tři dny starého miminka. Jako vážně, co bylo v tom máslovém ležáku?! Čuuči Taygeta ještě vyvázla jen tak tak, i když posměšku „Čuuči čučí“ se asi stejně nevyhne, ale Déessera Embrasse aby si na vysvětlování toho, které písmenko v jejím jméně je zdvojené a které není, založila živnost.

No a nakonec tu máme prostě jen otravně složitý znak na začátku jména, že, Ťasendi. Jestli si jako Taygetovi mysleli, že pokaždé budeme úslužně hledat na klávesnici znak ť, když budeme chtít mluvit s jejich dcerou, tak to se co? No, tak to se popletli!

Kdo by podle vás soutěž o nejšílenější jméno vyhrál? Podělte se v komentářích!

Pro Hadího krále
Nina Yozhinski

Vše začalo nevinně ve školní rok Léto 2022. Možná to byla bývalá funkcionářka Saiph Lacaille, možná primuska Noah Limbani (na to se už historie neptá), každopádně mě jedna z těchto uniformu-prodávajících dívčin oslovila, jestli se nechci přidat do jejich množicího projektu. Říkala jsem si, prosalazara, co ty dvě zrovna můžou množit? Nohy? Body? Úkoly do AKHK? Jedno bylo jisté – galeony zaručeně ne.

A tak jsem se stala členem. Důležitá otázka byla, co mám vlastně za mazlíčky k množeníčku množení. Inu, pokud mě paměť neklamala, vykládala jsem tehdy Saiph, že jsem měla v útulku jeden krysí exemplář, který jsem tam rozkyseleně poslala poté, co mi sežral nerozbalenou čokožabku z majetku. Od 2016 jsem s ním přerušila veškeré kontakty, dost možná jsem tím nevědomky v silent treatmentu za žraní čokožab předběhla i Žábu.

Z nějakého důvodu mi Saiph geny Polárníčka nadmíru pochválila a zařadila mě snad z vlastních pohnutek do programu šlechtění Céčkových krys. V tom jsem úspěšně přes Breptu Albertu Breptovou až po Erteplínu pokračovala, ale poté se mi nedařilo žádné rande [čti: incestní množení nepřineslo žádné potomky] a frustrovaně jsem od projektu upustila. Mám dojem, že ho poté převzala Noah (a teď si bude připisovat veškeré zásluhy, aha!) a Ewenlia. Klasicky.

Chvíli jsem se ještě věnovala množení žab. Já chtěla celou zelenou, Nebelvírští, kteří v té době hojně zatakovali náš VIP klub, zas celočervenou. Vyšlechtit celou Déčkovou žábu vypadalo nadějněji vzhledem k tomu, jaké geny zrovna kolovaly po hradě, tak jsem se jim vrhla na pomoc. Vydržela jsem opětovně jedno množení a kdosi schopnější to po mně převzal.

Dala jsem si od množení pauzu. Možná jsem začala mít špatné svědomí, jak podporujeme příbuzenskou plemenitbu, možná jsem jen nevěděla, jak se psychicky vyrovnat s faktem, že jsou pro nás tvorové věci, které se hned na začátku jejich reprodukčního období snažíme rozmnožit, rodiče odkopnout do útulku a tento cyklus pořád opakovat, a dost možná jsem jen zrovinka psala bakalářku.

Během května jsem se dostala zpátky do sedla. K tomu, abychom mohli začít novou linii Béčkových genů a dobrat se k úspěchu, nám v cestě stála poslední překážka. Aki san Marino. Získat od ní krysu Harvestorku se zdálo být téměř nemožné. Náš mírumilovný množicí spolek (vlastně rodinu!) vnímala jako nechutnou zmijozelskou sektu a zapřísáhla se, že zeleným pomáhat s jejich bizarními incesty teda nebude. Z jejího kabinetu jsem se vrátila zbitá jako hafoň, v našem elitářském klubu jsem hodiny a hodiny brečela o osudu Béčkových krys, dokonce jsem se jednu horší jala mámit z Marka Williama Callawaye (platí pořád ten slib, že mi krysu před svým zmražením pošle?), až se nade mnou slitovaly postupně Skylar Blair Anderson a Ema Talia, která z Aki krysu vymámila. A tak jsem množila s ní, protože krysa očividně nemohla padnout do zelených rukou (zas tolik incestní krve na rukou nemáme!). Přes veškeré peripetie se zadařilo.

Další množení jsem absolvovala snad s Trixie Deliah Sinclair nebo s Rose Fairy Queen. Paměť akvarijní rybičky mě moc netahá, snad mi dámy odpustí. Právě Bořutův syn nechal vzniknout celé krysí armádě a dokonce i jedné slepé větvi. Rose se dokonce pokusila vytvořit krysí variantu mudlovských Kardashianek, snad jen Salazarův zásah tuto hrozbu od Hogu odvrátil, když jí vymazal heslo a zhatil Nimovy plány mladou prefektku přes mudlovský e-mail kontaktovat, aby si ho mohla obnovit. Ztrátu množící členky brzy nahradila Annya Liddle.

Pak už nastává trochu genetický zmatek. Touha po Béčkách nás dohnala na scestí. Breenka byla zcela neeticky pomnožena s vlastním bratrem Bořkem, z čehož vznikly Bruta Brutová a Kendall. I ty, Brute, dostalo v naší milující rodině nový pojem, když byla Bruta donucena k aktu s otcem Bořkem. Toto spojení dvou těl však přineslo své ovoce.

Nyní ve hře figurovala pouze dvě Céčka na stehnech. Ale jak se jich zbavit? Zatímco její dcera poskytla dobrý genetický materiál pro příští potomstvo, syn – dosud (a stále) beze jména – získal Céčka tři. Na prodej to Annya neviděla a z nějakého zvráceného pocitu nuceného vlastnictví potenciálního předka celobéčkové krysy ho ani nikomu nedarovala.

A tak Brikule povila dva geneticky naprosto ideální jedince. Děkujeme, nezapomeneme. Sice genově nás to vrátilo zpátky na úroveň Bruty, ale už jsme byly s Annyou tak přepracované, že jsme si toho ani nevšimly a vesele množily dál.

První vrh nám vyvolal nadšení (ono bráška se ségrou se množí hůř, rande vám vyjde až třeba podesáté, nebo se tím alespoň uklidňuji), ale geneticky to zas žádná hitparáda nebyla. Dvě Céčka obdržela Annyina Neyra, já svou krysu se čtyřmi C na férovku prodala a určitě tím potěšila nováčku Claudine Lindsey, která o celé incestní historii svého mazlíčka nic neví a s klidnou duší mu kupuje oblečky a přezdívá mu Cirrus. I množily jsme dál. Problém nastal v době letních prázdnin, kdy se Annya od obracení hranolek uchýlila na dovolenou. Nevadilo mi to. Ke svým množícím kolegům se chovám stejně jako ke genetickým subjektům, totiž krysám, takže jsem ji hbitě nahradila kdysi aktivnějším Mathiasem Kjellem a jelo se dál.

Toto množení ve mne již vyvolalo pocit, jaký měl jistě Mendel při šlechtění hrášku! 15. 7. ve 23:50 se narodila celobéčková krysa, kterou čekalo množení se sestřičkou jen s jedním C!

A začalo kolo frustrace. Množení se opět vrátilo do Annyiných otěží, ale to, co se dělo v průběhu července a srpna, nečekal asi nikdo. Hned první potomci se povedli. Narodil se Frodo, celobéčkový samčí štramák, a třebaže proti gay párům nic nemáme a petici za stejnopohlavní manželství jsme dávno podepsaly, otec a syn dítě vyprodukovat nezvládnou. Série nevydařených rande nebo potomků s jedním Céčkem v genetice naši morálku víceméně udusila. Byla to Bodovidova poslední snaha nám dát najevo, že Snitches get stitches a ne krysátka? Byla to snad Snitchina averze vůči bráškovi? Těžko se zpětně dozvíme myšlení těchto dvou sourozenců, respektive, nás to už vůbec nezajímá, protože 1. 9. 18:24 se přihodila náramná věc – narodila se celobéčková samice!

Třebaže můj grandiózní plán – totiž aby samice připadla primusce a samec kolejní ředitelce – byl podstatně dobře vymyšlen, spolumnožitelka Annya, naprosto pohlcena nekalými množicími technikami, veskrze odmítla Yune v klidu předat, a tedy až samice z další generace se stane matkou všech matek, Pannou Marií (ale velmi poskvrněnou), almou mater všech dalších celobéčkových krys, na které mají nárok pouze ta nejrychlejší háďata, která projdou náročnou Salazarovou přísahou! [insert zlověstný smích záporáka]

A jaké množicí techniky používáte vy?

Stáří krys v tomto článku se většinově vztahuje ke dni 17. 7., od Bodovida dál už se to pohybuje zcela na random, jak byla zrovna chuť a čas sepsat naše množicí úspěchy.

Pro Hadího krále
Veronica Pomnožena Williamsová