Každý čtenář Hadího krále si určitě všiml rubriky Žabí humor, které vládnou tři na první pohled obyčejné žáby. Na ten druhý jsou ale neuvěřitelně vtipné – a hlavně zmijozelské! Jistě pro nikoho nebude žádným překvapením, že žáby do našeho kolejního časopisu přivedla Barbara Arianne Lecter, toho času ještě zelená, dnes již fialová. Ne že bychom snad chtěly poukazovat na stáří zmíněné profesorky, ale stalo se tak v létě roku 2010. Žáby jsou tu s námi tedy již neuvěřitelných 11 let. Někdy byly vidět více, někdy méně, ale stále tu někde jsou! První žabí vtip bohužel nenávratně zmizel v propadlišti dějin, ale máme pro vás něco lepšího – druhý žabí vtip!

Nejen Zmijozel, ale i celý hrad si žáby zamiloval a brzy se probojovaly i do nominací Osobnosti Hogwarts. Pořadatelé soutěže zřejmě měli strach, že by se žáby mohly umístit na první příčce, proto jim byla účast od roku 2015 zakázána. Někomu se ale znelíbily natolik, že je unesl – ale o tom trochu později. V roce 2013 se totiž žáby cítily natolik jisté v kramflecích, že se rozhodly ovládnout redakci zmijozelského kolejního časopisu. To se jim nakonec také povedlo a spokojeně si kvákaly rozkazy z vyvýšeného místa na skříni, kde si hověly na zelených polštářcích ve tvaru leknínu. Jejich oblíbenou činností bylo seskočit dolů na rameno zrovna píšícího redaktora a hlasitým kvákáním hodnotit jeho články. Všechny tři najednou. A každá něco jiného.I když se to možná nezdá, žáby jsou stvoření velice vychytralá, a proto převážnou většinu důkazů o svém vedení Hadího krále zničily. Dochovalo se pouze pár komentářů u jejich článků a jeden písemný záznam jejich rozhovoru.

Ale pojďme se opět věnovat únosu, který všechny šokoval. K smůle žab si redakce jejich zmizení vysvětlovala tím, že odjely na dovolenou, a to i přes skutečnost, že dorazil výhružný dopis se žádostí o výkupné. Poté, co do redakce sova přinesla i leknín prostřední žáby, všichni pochopili, že se rozhodně nejedná o vtip, a začali jednat!

Na výkupné se skládali všichni hradní obyvatelé bez ohledu na barvu hábitu. Následně se sedm statečných vydalo do Zapovězeného lesa žáby hledat. Po všelijakých nástrahách – například v podobě zombie, jež ukradla vak s výkupným, nebo akromantulí sedících na studně se živou vodou – se skupinka dostala až k žábám, které byly obklíčené trolly. Trollové byli úspěšně poraženi, bohužel však jeden z nich upadl přímo na žábu, z níž se stala zelená placka. Situaci zachránila madam Barb, když rozpláclé žábě podala ampulku se živou vodou.

Všechny tři žáby se tedy nakonec vrátily živé a zdravé. To ale ještě netušily, co se děje na hradě – vypukla epidemie bradavic. I na to samozřejmě žáby měly svůj názor, ale po předchozích zkušenostech se raději na chvíli přestaly ukazovat v redakci, dokud se situace zase neuklidnila.

Zpět k Osobnosti Hogwarts. Žáby vyloučení ze soutěže přijaly sportovně a dokonce přišly i s vlastní kampaní, kde vyzývaly k hlasování pro lidi.

Později se rozhodly, že si zaslouží vlastní soutěž, a vyhlásily Osobnost Žabvarts! Merlinužel ani v té nevyhrály, na prvním místě se umístila sova madam Larrie jménem „Havraspár smrdí“. Dalšími účastníky, kteří stojí za zmínku, jsou: koule pana ředitele (ta, již měl pan ředitel kdysi na noze, samozřejmě!), Hlava č. 10288, rozverná rybička v sáčku a zlatonka ze zápasu Havraspár × Zmijozel v roce 2017. Mezi škrknami, které se po přestěhování redakce občas objeví, se šušká, že by se OŽ mohla vrátit.

Spolu s koncem Osobnosti Žabvarts se pomalu začaly vytrácet i žáby. Nejspíš už po letech hvězdné slávy měly chuť stáhnout se trochu do ústraní, možná už měly dost záměn s hradními mazlíčky. Těžko říct. Naposledy byly spatřeny těsně před Salazarnáliemi, kdy se v rámci Adventního kalendáře objevily v Hadím králi.

Sice se snaží skrývat velice dobře, ale spolu s redakcí vám, milé žáby, přinášíme vzkaz: „My vás slyšíme, jak si tam kuňkáte o našich článcích!“

Poznámka: Pokud vám přišlo, že jste se místy ztráceli v čase a datech, my jsme v tom naprosto nevinně. Možná se žáby i teď snaží po svém působení zametat stopy.

Pro Hadího krále
Christina Meadows & Maraike Auri Nordahl

Když jsme minule zpovídaly slečnu Barbaru, neuniklo nám, jak mlží ohledně místa, kam odnáší zachráněné žabky. Nedalo nám to, a tak jsme se rozhodly využít své pátrací a zjišťovací schopnosti a vykoumat, o jaké místo jde. Nejprve jsme se však poptaly, co si myslí obyvatelé hradu, abychom měly představu, kde začít. Výsledky průzkumu napříč kolejemi přikládáme v přehledném grafu.

Nejčastější domněnkou budiž to, že si je slečna odnáší do kabinetu nebo na jiné skryté místo, kde je tajně požírá. Nejmenovaná mrzimorská studentka přišla s teorií, že si je dokonce namáčí do Nutelly, jistá profesorka naopak spekuluje, že slečně Barb byla v dětství upírána čokoláda, což na ni mělo neblahý vliv. Prý ale nikdy není pozdě na to, aby se člověk začal léčit. Jistá Zmijozelská tvrdí, že je slečna naopak jen ožužlává a užívá si jejich chuť. Podle zlých jazyků má však tato profesorka alergii na čokoládu, pak by se nabízela otázka, zda by jí takové – byť jedno – olíznutí žabky spíše neublížilo.

Druhá nejoblíbenější teorie je zároveň úplným opakem té první. Celkem čtyři lidé věří, že slečna Barb žabky odnáší někam, kde mohou v klidu dožít, aniž by je obtěžovaly zástupy mlsounů. Jednou z variant je lesní tůňka, tedy místo, které se pravděpodobně nachází někde v Zapovězeném lese. Další profesorka byla velmi konkrétní, žabky si podle ní „rochní v luxusním jezírku plném magických zářivých leknínů dovezených ze zámeckých zahrad“ a cvičí „žabí sonáty a každoročně se účastní soutěže žabích sborů“. Podle jedné zelené studentky s nimi ale nechodí až do lesa, nýbrž je vypouští u jezera v Godrikově Dole. Zda je to bezpečné, když je jezero zamořené, nevíme. Od tajného jezírka se příliš neliší ani představa „žabí farmy“, jež byla zmíněna dvakrát a kde by se žabky měly zkompletovat a užít si důchod. Jedna prý má být umístěna v dutině pod podlahou kabinetu!

Pomalu se dostáváme do části, kterou bychom pracovně nazvaly „sdílejte to, než to smažou“. Dvě osoby se nám totiž svěřily, že si myslí, že slečna žabky odnáší na nějaké tajné místo (podle jisté Havraspárské dokonce do bunkru), kde buduje tajnou armádu, s níž hodlá ovládnout Bradavice. Další dvě osoby od ní čekají ještě větší krutost než od samotných žabožroutů – prý má v kabinetu „přímou letaxovou linku do několika francouzských restaurací, kde ji vedou jako exkluzivního dodavatele“ a žabky „jsou zpracovány jako speciální čokoládové moučníky“; druhá teorie praví, že je po nocích v laboratoři rozebírá na ingredience do lektvarů, které poté draze prodává. Nejsme si sice jisté, zda se dá ropuší jed nahradit něčím z čokožabky, ale jsme pouhé lektvarové začátečnice.

Nepříliš vábná teorie hovoří o tom, že jsou po záchraně ožužlané žabky nacpané zpátky do obalu a pohozeny na dně Ďáblovy jámy. Na jednu stranu by to mohlo vysvětlovat, proč jich člověk s očarovaným náramkem může najít tolik za nepříliš dlouhou dobu, na stranu druhou to ovšem nezní úplně… lahodně. No závěrečnou perličkou budiž myšlenka nejmenované beztělnaté entity, že si jimi madam vycpává podprsenku. Teoreticky to nezní jako špatný nápad, prakticky ovšem pokulhává, jelikož čokoládě kolikrát stačí i menší teplo, aby se roztekla. Pokud tedy slečna profesorka nechce být „k sežrání“, tohle bychom rozhodně nepodoručovaly.

Vlastní průzkum jsme započaly u kabinetu. V žabí sekci jsme žádnou schovanou čokožabku (kromě úplatků) nepotkaly, ve flákárně už vůbec, výpravy do lesa nás neuchvátily a kniha přání a stížností nic takového neobsahovala. Dvojitou podlahu jsme testovaly poskakováním, musely jsme ale konstatovat, že nám všude zní stejně. Zkusily jsme to tedy jinak – domluvily jsme se, že jedna se pokusí sežrat žabku, druhá bude hlídkovat u kabinetu. Naneštěstí nám ani tato strategie nevyšla, slečna ke kabinetu vůbec nedorazila, proto jsme se uchýlily ke zkoumání jezera v Godrikově Dole. Tam jsme se však omylem nachomýtly k tahání rostliny a skončily jsme na ošetřovně. Netřeba dodávat, že jsme tak byly nuceny své pátrání přerušit.

Bylo jasné, že do Zapovězeného lesa se nedostaneme, nevyšla nám však ani lest, že bychom se zkusily opožděně přidat k výpravě a porozhlédnout se kolem bez dozoru. Christi se sice dostala branou do lesa, tam na ni ovšem čekala skřítka, která ji bezpečně dovedla ke zbytku skupiny. Francouzské restaurace jsme neměly jak ověřit, v čerstvých dvanácti letech bychom vzbuzovaly příliš mnoho pozornosti (a cestování je kvůli mudloviru komplikované i tak), stejně tak jsme nedokázaly ověřit ani podprsenku, přestože v hodině flákání jsem při průchodu kolem slečny ucítila závan čokolády.

Na žabí armádu jsme též rezignovaly, na hradních pozemcích jsme nenašly žádný bunkr ani jiné podezřelé místo. Stejně tak jsme se snažily hlídat laboratoř, myslíme si ovšem, že slečna jako správná zmijozelská absolventka ví, kam jinam se ve sklepení zašít, aby ji nikdo nenašel. Proto nám zbyla varianta, že je cpe do obalů a hází do jámy v Prasinkách. Žádnou žabku jsme však ani s náramkem nenašly, vykoukla na nás jen obří oranžová žába. Zmateny jsme se snažily zjistit, oč jde. Ukázalo se, že v dávné minulosti byla mrzimorská dušice Susy Wernerová zasednuta obří oranžovou žábou, když šla krmit dinosaury k Zapovězenému lesu, žába ji pak navíc prý i sežrala a zbyla po ní jen žlutá mašle. Později však se žábou Oranžádou spřátelily a vystupovaly jako přítelkyně.

Pro Hadího krále
Christina Meadows & Maraike Auri Nordahl

Barbaru Arianne Lecter, známou též jako slečnu Žábu, jistě není třeba dlouze představovat. Na hradě je již dlouho, posbírala všechna ocenění, která mohla, a její legendární zákroky proti žabožroutům zažil také téměř každý. Kdo stále tápe, nechť se podívá do zmijozelské kroniky nebo si vzpomene na hodiny svého oblíbeného předmětu, mezi něž zajisté patří Flákání pro pokročilé nebo Lektvary. 

Hadí král: Na hradě jste již pěknou řádku let, provázejí Vás žáby po celou dobu, případně kdy jste si všimla, že jsou vám žáby blízké? Bylo Vám méně než jedenáct?

Barbara Arianne Lecter: Tak nějak, to jsem ještě byla malý pulec a obávám se, že prvopočátky žabení jsou už tak dávno, že tam má paměť nesahá.

Hadí král: Popsala byste nám svůj vztah k žabkám obecně? Proč je máte tak ráda, co je na nich tak úžasného, jsou to tvorové pro každého?

Barbara Arianne Lecter: Víte, žáby jsou poměrně složité téma, i když se to nemusí zdát. Proč mám ráda žáby? Ono to souvisí s těmi jejich počátky v mém životě. Všichni v té době měli rádi jednorožce, medvídky, pejsky, kočičky… A zvlášť takové ty slečinky se bály žab. To byl na táboře vždycky jekot, když to nějaké fifleně skákalo přes cestu. – zasměje se –

Tak jsem se rozhodla, že když oni jednorožce a medvídky, tak já žáby. Postupem času jsem pak přišla na to, že jsou to naprosto úžasná stvoření.

A jestli jsou pro každého? Když si k nim najdete cestu, tak určitě. A ne, pro rýpaly – ne každá láska prochází žaludkem a ne každá cesta přes trávicí trakt je ta správná cesta!

Hadí král:Se závěrem Vaší odpovědi souvisí i naše další otázka. Jaký máte názor na čokoládové žabky?

Barbara Arianne Lecter: Pokud už je někdo tak nutně potřebuje konzumovat, nemusel by u toho dělat naschvály a provokovat. Vzhledem ke kouzlům, která jsou na žabky aplikována, se žabky chovají a cítí jako normální žáby. Jaké by to bylo, kdyby někdo jedl živé žáby? Asi by to nebylo příjemné ani jemu a ani té žábě. Hafoně a šneky taky nikdo neokusuje.

Hadí král: Takže Vás k sepsání Žabologie, která se těší veliké oblibě u studentstva, inspirovala právě nevědomost ostatních a drzé požírání čokožabek?

Barbara Arianne Lecter: K sepsání předmětu mě inspiroval spíš fakt, že lidi nemají opravdové žáby z různých důvodů rádi, nebo jsou jim „jedno“, protože je neznají. Žabologie popisuje žáby z mnoha různých úhlů a věřím, že každý absolvent si tam najde nejednu zajímavost z žabího světa.

Hadí král: Myslíte si, že Vaše osvěta funguje a studenti si žabek více váží a méně je pojídají? Občas máme z Vašich neortodoxních metod pocit, že někteří je konzumují spíše natruc.

Barbara Arianne Lecter: Na někoho funguje, na někoho ne. Metody záchrany žabek jsou pak spíše důsledkem oné provokace, která je na škole od té doby, co jsem se ještě před zařazením do koleje zmínila o tom, že se ani čokoládové žáby jíst nemusí. Ono je pak těžké něco nechat být, když víte, že někteří prostě budou provokovat, prudit a budou se vám za zády vysmívat, když náhodou nezareagujete.

Hadí král: Utkvěla Vám v paměti nějaká vzpomínka, kdy jste se při záchraně žabky nejvíc zapotila?

Barbara Arianne Lecter: To rozhodně. Pamatuji si, jak ze stropu Velké síně začaly padat žáby. A to bylo! Pobíhala jsem sem a tam, chytala je do záhybů hábitu a snažila jsem se, aby se žádná z těch chuděrek nerozplácla.

Hadí král: Pokud byste byla tak ochotná, prozradíte exkluzivně pro Hadího krále, kam do bezpečí nosíte žabky, které zachráníte ve Velké síni? V kabinetu sice máte žabí sekci, ale ani tam to očividně není.

Barbara Arianne Lecter: Vzhledem k velkému spektru čtenářů, které HK má, si tuto informaci nechám pro sebe. Přeci jen nechci riskovat nájezd žabožroutů, kteří hned po vydání článku půjdou pro půlnoční svačinku. – oklepe se –

Hadí král: Prozradila byste tedy aspoň směr? Je to v lese? Ve sklepení? U jezera?

Barbara Arianne Lecter: – neurčitě mávne rukou – Někde tady.

Hadí král: Hmm, dobrá tedy. Teď trochu méně vážně. Moc dobře si pamatujeme, jak se Vám líbil rozstřel u článku o nás, háďatech, takže teď máme několik podobných otázek my.

Káva, nebo čaj? Ráno čaj, přes den káva, večer čaj.

Hadi, nebo žáby? Oboje, naštěstí už se spolu za ty roky naučili vycházet.

Jaro, nebo podzim? Podzim!

Flákání pro pokročilé, nebo Žabologie? Žabologie.

Mudlškola, nebo Hog? Mám ráda oboje, když zrovna není nějaká mimořádná mudludálost.

Kočka, nebo hafoň? Kočka. A Pan pes!

Hrst žabince, nebo runová květina? Hrst žabince. Kdo má pořád hlídat ty runy!

Opravování úkolů, nebo kouzlení v Akademickém klubu? Oprava úkolů. Tak mi dochází méně často energie.

Tahání věcí z jezera, nebo výprava do lesa? Výprava do lesa.

Nákupy v NiTi, nebo počítání galeonů u Gringottů? Kdyby bylo co počítat a za co nakupovat, tak by se asi vybíralo snáz. Spíš ty nákupy ale, proto asi není co počítat!

Hadí král: Konec rozstřelu a poslední otázka! Jelikož jste spolupořadatelka Adventního kalendáře v Hadím králi a nemáte možnost soutěžit, na závěr by nás zajímalo, co byste si Vy přála KVÁnocům?

Barbara Arianne Lecter: KVÁnocům bych si přála, aby se daly věci do pořádku u mudlů a aby pro mě i ostatní obyvatele hradu Hog neztratil ještě chvíli své kouzlo.

Děkujeme slečně Žábě za sdílnost. V příštím článku Žabího speciálu se můžete těšit na velké odhalení, kam mizí žáby z celého hradu!

Pro Hadího krále

 Christina Meadows & Maraike Auri Nordahl