Mít chatu kousek od Sobotky má své kouzlo, ovšem i pár drobných „ale“. Každé volno se automaticky mění ve výlet do Českého ráje, kde je ticho lesa stejně lákavé jako známá turistická místa v okolí. Jenže zatímco mimo sezónu tu člověk najde klid a pohodu, v létě se celý ráj probouzí spolu s davy turistů. A právě mezi tímhle kontrastem vznikají ty nejlepší výpravy  k hradům, skalám i místům, kde si člověk dá po cestě něco opravdu dobrého.

Pojďte se mnou na krátkou prohlídku Českým rájem mýma očima. Vezmu vás na místa, která mám osvědčená, kam se vracím pokaždé, když mám volno, i na ta, která mají tak trochu zvláštní, skoro až magickou atmosféru. Místa, kde se člověk jen tak prochází, dívá se kolem sebe a má pocit, že je na chvíli úplně jinde než v běžném světě. Ale než se vydáme k hradům, skalám a lesním cestám, začneme tam, kde to celé vlastně začíná, a to v Sobotce.

Pokud hledáte ubytování, určitě doporučuji Hotel Pošta v Sobotce. Je to krásný, malebný hotel s restaurací, kam se vždy rádi vracíme na oběd, kdykoliv je možnost. Má příjemnou atmosféru a člověk se tam cítí opravdu vítaně. Je to ideální start (nebo i zakončení) výletů po Českém ráji.

A chvilinku ještě zůstaneme v Sobotce, protože by byla škoda ji jen tak rychle minout. Když už se tu člověk ocitne, určitě stojí za to vyrazit i na místo, které nad celým městem tak trochu bdí.

Tím je zámek Humprecht.

Stačí pár kroků a najednou se před vámi objeví stavba, která vypadá skoro jako z jiného světa. Kruhový zámek na návrší, který si člověk zapamatuje hned napoprvé, ať chce, nebo ne. Nahoru se jde s pocitem „proč jsem si to vlastně vymyslela“, ale v cíli to všechno zmizí. Výhled do kraje je přesně tím momentem, kdy si řeknete, že to stálo za to. Sobotka pod vámi, lesy kolem a Český ráj v celé své klidné kráse.

A přesně tady si člověk uvědomí, že tohle teprve začíná.

Jako další tip doporučuji sednout na vlak a popojet do vedlejší vesnice Libošovice. Tam se můžete zastavit v místním koloniálu, doplnit zásoby pitíčka a pak už se vydat pěšky směrem na hrad Kost.

Cesta je nenáročná a v klidném tempu trvá zhruba 20 minut. Člověk se ani pořádně nerozkouká a už se před ním začne objevovat silueta hradu v údolí. To je přesně ten moment, kdy si uvědomíte, že jste z města úplně zmizeli.

Po prohlídce hradu Kost se rozhodně vyplatí pokračovat procházkou Plakánkem. Je to krásná cesta údolím, kde se střídá les, skály a ticho, které vás úplně zpomalí. Až máte pocit, že se čas trochu zastavil.

Cesta vás nakonec dovede až do vesničky Vesec u Sobotky, odkud už můžete pohodlně naskočit na vlak zpět směrem na Sobotku. Ideální zakončení výletu, po kterém člověk jen sedí a přemýšlí, že by si to klidně prošel znovu.

Jako další tady máme Hrubou Skálu, což je výlet tak na půl dne, klidně i víc, když se člověk začne moc kochat.

Bohužel sem nejede přímý vlak, takže je potřeba jet autem, které se dá pohodlně nechat u Hrubé Skály hned u nádvoří. A pak už může začít opravdové toulání.

Po prohlídce Hrubé Skály přichází ta nejlepší část! Vydat se mezi skály. Tady už to není jen procházka, ale tak trochu výprava do jiného světa. Pokračujeme dál, tentokrát do Zámecké rokle.

Od zámku Hrubá Skála se pomalu noříme mezi skály a už po pár krocích je jasné, že tohle nebude obyčejná procházka. Rokle se totiž postupně zužuje, až má člověk pocit, že ho skály úplně obklopují ze všech stran. Cesta vede po schodišti vytesaném přímo do kamene a každý krok je trochu jiný než ten předchozí. Je to krátký úsek, ale velmi výrazný, kdy si říkáte, že příroda si tady opravdu hrála. A právě od Myší díry se podle času můžete vydat dál do různých směrů. Každá cesta nabízí něco jiného, takže je jen na vás, kam vás to zavede. Například k Adamovu loži, na Valdštejn nebo na Mariánskou vyhlídku.

Hruboskalské skalní město je totiž přesně ten typ místa, v němž se člověk jen tak nenechá vést jednou cestou. Je plné překvapení, skalních útvarů a zákoutí, která se objevují doslova za každou zatáčkou.

Ať vás neošidím o veškerá překvapení a kouzlo Českého ráje, naše poslední zastávka bude zřícenina hradu Trosky.

Dvě věže, které jsou vidět už z dálky a působí, jako by hlídaly celý kraj. Místo, kde se člověk najednou zastaví, zvedne hlavu a má pocit, že tohle už není jen další bod na mapě, ale opravdová dominanta celého okolí. Výstup nahoru dá trochu zabrat, ale odměna v podobě výhledu stojí za to. Český ráj se odtud rozprostírá do všech stran a člověk si jen uvědomí, kolik toho už vlastně prošel. Trosky jsou takovou symbolickou tečkou za celým výletem.

A tímto naše toulky Českým rájem pomalu končí.

Pokud se do něj vydáte, nejspíš zažijete moment, kdy si naposledy prohlédnete krajinu, nadechnete se a v hlavě si jen tiše srovnáte všechna ta místa, která jste během víkendu prošli.  Sobotku, Hrubou Skálu, skalní města i úzké průchody, kde se člověk sotva protáhne.

A pak už zbývá jen cesta zpět.

Já se vracím zpátky na chatu, unavená, ale spokojená, s hlavou plnou výhledů, lesů a skal, které se jen tak neokoukají. A s tím zvláštním pocitem, že Český ráj se nikdy neprojde celý, jen se mu člověk pokaždé přiblíží o kousek víc.

Pro Hadího krále
Nicolle Muerte

Dnešní díl je věnovaný kreativní a vždy nadšené Faye Sages, aktuálně studentce 1. ročníku rozšiřujícího studia, která loni úspěšně složila OVCE z Kouzelnické tvořivosti. Je dvojitou zástupkyní (ve zmijozelském famfrpálu a Hadím králi), členkou redakce Denního věštce, bývalou prefektkou i šéfredaktorkou. Zmijozel ji zná především pro její vybraný vkus, módní cítění vyšší úrovně, víru v jednorožce a ochotu přiložit ruku k dílu, kdykoliv je to potřeba. Tím, jaká je, inspiruje i bez doplňujících dotazů, ale přesto… pojďme se společně ponořit do hlubin jejích zájmů a preferencí.

Jaká je tvá oblíbená postava nebo zvíře z Harryho Pottera?
Draco Mafoy! Ne, dobře, kecám. Draco je mou oblíbenou postavou jen v našich zmijozelských kartičkách na Řachavce…
Nejraději mám Klofana. Přijde mi skvělé, jak zná svou sebehodnotu a už od začátku vyžaduje od ostatních vzájemný respekt a úctu. Mám se od něj rozhodně co učit! A samozřejmě mu taky závidím možnost létání nad úžasnou krajinou – taky bych si chtěla bezstarostně smočit pařátek nad skotským jezerem.

Máš nějakou knihu, která ti připadá výjimečná?
Naprosto výjimečnou knihou je pro mě Půlnoční knihovna. Četla jsem ji už několikrát a vím, že si ji ještě párkrát přečtu. Po této knize sáhnu, kdykoli se ve svém životě cítím trochu na dně, začnu pochybovat o svých rozhodnutích a celkovém směru životem. Do hlavní hrdinky se tak dokážu velmi dobře vcítit a celý příběh s ní prožívám tak, jako by byl můj vlastní. Doporučuju všem, kteří často přemýšlí nad „co kdyby…“.

Co za divadelní hru, film nebo seriál bys doporučila čtenářům?
U mě je problém, že všechno hned zapomenu. Vždy si říkám „To je tak geniální! To si musím pamatovat!“, a den nato už si ani nevzpomenu na název. Mám paměť akvarijní rybičky na nejvyšší úrovni.
Naučila jsem se ale na takovou otázku odpovídat názvem filmu Yes Man. Je to sice taková obyčejná komedie, ale líbí se mi myšlenka, že když člověk přestane automaticky nějaké nápady zavrhovat a naopak se naučí více otevírat novým možnostem, může se rázem jeho život stát zajímavějším / zábavnějším / lepším / obohaceným o něco nového.

Jakou hru považuješ za skvělou?
Divukraj! Deskové hry zbožňuju, ale tato vyčnívá nade všemi. Divukraj je krásná hra jak dějově, tak i na pohled. Na začátku hry se lesní zvířátka pomalu probouzejí ze zimního spánku a mají celý rok na to si nahrabat zásoby a vybudovat město na další zimu. Jedná se o strategii s prvkem náhody (nikdy nevíte, co za dobrodružství vám karty připraví), kde si soupeři vzájemně neškodí. Teď nevím, jestli jsem neodradila hráče milující škodolibost, ale mně to prostě přijde hrozně milé! Hra má i spoustu rozšíření, jedno hezčí než druhé. I z toho důvodu mě hra nikdy neomrzí, protože je pokaždé absolutně jiná.

Kdybys měla možnost si dát jakékoliv jídlo nebo nápoj, co by to právě teď bylo?
Dala bych si na poloostrově Howth mušle na smetaně a víně, které bych zajedla chowderem. Jako dezert bych se teleportovala kamsi do Indie (nebo alespoň indické restaurace) na mangové lassi. A celý tento zážitek bych asi završila hledáním pohodlného záchodu. – směje se –

Na které místo bys všem doporučila se podívat?
Mé doporučení není žádná památka ani světoznámá lokalita. Je to místo, kam čas od času zavítám v myšlenkách a nemůžu se ho nabažit. Jedná se malé přístavní městečko Dingle v Irsku.

Chcete vidět rozkošné barevné domečky? → Dingle
Milujete ruch a lidi? → Dingle
Máte zároveň rádi klid a pohled na vodu? → Dingle
Chcete se vyplavit do Atlantiku pozorovat delfíny, velryby, papuchálky a další volně žijící zvířátka? → Dingle
Milujete pozorovat a poslouchat oceán burácející o útesy? → Dingle!!!

Dingle má prostě všechno. A já se tam rozhodně jednou zase vrátím, nejen ve vzpomínkách.

Věnuješ se nějaké netradiční aktivitě nebo koníčku?
Celý život na sobě pracuji, a tak můžu hrdě prohlásit, že jsem dvojnásobná světová mistryně v gaučingu. Dalším mým koníčkem je určitě tsundoku, od kterého se ale pomalu snažím upustit a proměnit ho pouze na nekonečné přidávání knih na TBR list. Pak mám jako hobby hromadit věci k tvoření, ale to nevím, jestli taky nese nějaký fancy název. A poměrně nedávno jsem začala objevovat kouzlo vitráží, konkrétně tedy tiffany techniky, díky které se asi plynule přesunu i k vyzkoušení nějakých šperků, úpravě zrcadel a dalšímu kreativnímu řádění. A mými budoucími koníčky je tanec a skákání přes švihadlo, ale zatím, jakožto pohybové nemehlo, sbírám odvahu. – směje se –

Už plánujete návštěvu Dingle? Hledáte knihovnu, v níž je k půjčení výtisk Půlnoční knihovny (kterou jsem četla a doporučuji ji také!), nebo se snad hodláte zamyslet nad tím, zda nemůžete sami pokořit nějaké rekordy v gaučingu? Dejte nám o tom vědět do komentářů a všechno si to užijte!

Pro Hadího krále
Saiph Lacaille

O naší famfrkolejce jste již slyšeli a četli i článek. Co ovšem nevíte, je, co si o tom všem myslí samotný iniciátor Ferdinand, díky kterému jsme podávali nadhadí výkony. Proto jsem se to vydala zjistit do potrubí.

Ferdinand si usmyslel, že změní stravu. Místo vyhublých, kostnatých nováčků si vybere něco zdravějšího, a to v podobě starších a mnohdy zachovalejších kousků. Jenže tato nutričně vyvážená strava sportovala, a to ještě na košťatech ve vzduchu. Ferdinand si totiž vybral náš famfrpálový tým. Přes prázdniny nás mlsně sledoval. Jelikož strávil příliš mnoho času na čerstvém vzduchu, tak si usmyslel, že vezme lekce létání na koštěti a půjde si pro čerstvé masíčko do oblak. Jak vše dopadlo, to už jistě víte. Ferdinand prostě na naše vytrénované hráče nestačil. Sice se na něj jednou usmála štěstěna a jedna letkyně skončila v jeho žaludku, ale famfrpálový tým to nenechal jen tak a donutil Ferdu, aby svou oběť vyzvrátil ven. Ferdovi pro zachování zdravého trávicího traktu nic jiného nezbylo, než dotyčnou letkyni i s koštětem vysvobodit ze svých útrob.

Po úspěšné famfrpálové sezóně a začátku té další jsem se rozhodla, že si s Ferdou popovídám, abych zjistila, jak hodnotí svůj i náš letecký výkon a jak se vlastně po svém prvním letu cítí.

Angelina: Ahoj, Ferdo, tak co, jak se cítíš?

Ferdinand: Už je to trochu lepší, děkuji za optání. Ale bylo to těžké, narovnat si tělo po tom nepředstavitelném létání.

Angelina: Na to, že jsi bazilišek a trávíš většinu dne v potrubí, ti to létalo hodně dobře. Měl jsi nějaký speciální trénink?

Ferdinand: Tomu se říká přirozený talent. Jediné, co mohu prozradit, že mě po večerech trénovala kapitánka Valvika, za což jsem jí moc vděčný. Chtěl jsem ji sníst, ale kdo by mě pak trénoval?

Angelina: – dělá, že neslyšela to o tom sežrání jejich famfrpálové kapitánky – Bylo něco těžkého na létání na koštěti?

Ferdinand: Těžkého? Vůbec nic, vždyť říkám, že jsem přirozený talent. Akorát na zemi se cítím tedy mnohem bezpečněji. Jo a dostal jsem špatné koště, já jsem přece rychlý jako blesk!

Angelina: – spolknu argument, že koštětem to nebude, a vyptávám se dál – Díky svému odhodlání jsi vyburcoval členy Hadí letky k neuvěřitelným výkonům. Jak to vnímáš?

Ferdinand: Nebyl to spíš strach z toho, že si na nich pošmáknu? Strach dělá hodně. Jsem pyšný, ale mohli se snažit míň. Mám hlad.

Angelina: Budeš to ještě někdy zkoušet? Třeba nás příště i porazíš. – zasměju se –

Ferdinand: Zbláznila ses? Vidíš, co to se mnou udělalo? Už se nedoplazím skoro nikam. Celé dny ležím tady!

Angelina: Ale vyhráli jsme pohár, koukej! – ukazuji Ferdovi zbrusu nový famfrpálový pohár –

Ferdinand: Gratuluji a jsem na vás všechny moc hrdý! Ovšem tohle se jíst nedá. Takže mi koukej něco přinést. A chci masáž. A pak se odplaz, musím odpočívat!

Angelina: Jak si Vaše baziliščí Veličenstvo přeje!

Přinesla jsem Ferdinandovi pár myšek a namasírovala jeho baziliščí tělo, které ho ukrutně bolelo, protože bylo dlouhou dobu omotáno kolem násady koštěte. Pak jsem se co nejrychleji vypařila.

Snad se Ferda poučil, příště bude opatrnější a nebude lézt na čerstvý vzduch, protože mu nedělá dobře. Bůh ví, co by ho napadlo příště.

Pro Hadího krále
Angelina Darkness

Jarní úklid není černou magií, kletbou ani slovním spojením, které najdete pouze v oddělení s omezeným přístupem, i když někteří z vás si to dozajista myslí. Jarní úklid je znám i ve světě mudlů a vězte, že i tam je mnohými považován za téměř okultní vědu. Pokud tedy i vy patříte mezi jedince, kteří si jarní úklid vedou na černé listině, tento článek je přesně pro vás! Pojďme se podívat, jak si na našem hradě uklidit snadno a rychle.

Ne vždy má člověk motivaci k úklidu. Koho by ale nelákala vidina čistého finančního zisku? Pokud si tedy chcete obohatit svou kapsu a ještě se zbavit přebytečných věcí, jednoduše je prodejte. Způsobů máte hned několik.

O přestávkách můžete obcházet své spolužáky a z kapes hábitu tahat jeden poklad za druhým. Pokud se bojíte, že budete chyceni a obviněni z přečinu obohacování a pokoutního obchodování, můžete využít prodejnu U Chytráka nebo Vetešnictví u Kšeftaře. A pokud jste obzvláště vynalézaví, zkuste své harampádí prodat třeba v rámci kolejní tomboly. Inu, kdo by nechtěl starý brk obalený prachovou pokrývkou, který můžete vydávat za stylovou dekoraci nebo hračku pro kočky.

Kdo nelační po zisku, ale svědomí má i tak černé jako zkažený lektvar lásky, může své harampádí odhazovat do jezera. Pak ale zatlačte slzy, když se jdete koupat a skončíte na ošetřovně, protože se obsypete vyrážkou. V lepším případě si přinesete pouze cáry špinavých svršků, nedej Merlin spoďárů.

Kdo se bojí vody, ale nikoli ďábla, může haraburdí házet přímo do Ďáblovy jámy. Pán pekel si jistě z vaší veteše něco vybere a zajistí vám přednostní místo v pekle. A to se vyplatí, musíte přece myslet na svou budoucnost! Protože zde máme plno hříšníků, co chtějí do pekla, byla jáma v poslední době natolik zaplněná, že muselo dojít k inventuře a místo se krátce uzavřelo. Nyní se nedivte, když místo fazolek vyfasujete starý kartáček na zuby…

Dalším skvostným místem, kde můžete nelegálně, ale zato naprosto anonymně odložit odpad i svoji soudnost, je komnata nejvyšší potřeby. Hned v závěsu je dívčí umývárna, kde ufňukanou Uršulou neprolétává jen deník, ale už i soví klec nebo kalamář.

V poslední řadě je nutné zmínit, že zmijozelští studenti mají to štěstí, že jim při jarním úklidu asistuje budižkničemu nejúžasnější Ferdinand. Co ten dokáže všechno pozřít, to byste nevěřili! Staré učebnice, pergameny, přísady do lektvarů i huláky a další písemnosti, které neměly spatřit světlo světa. Za větší finanční příspěvek je Ferdinand ochoten své služby poskytnout i studentům z jiných kolejí. Neváhejte, přispívejte!

Jarní úklid je těžkou disciplínou, ale najdou se i tací, kteří ho zvládají bez reptání a bez toho, aniž by zamořovali své okolí. Dokonce ještě dobrovolně chodí do Žluté tlapy, kde se jarní úklid objevuje v nabídce brigád. Díky těmto brigádníkům si mohou alespoň odpočinout domácí skřítkové, kteří již chtěli pořádat demonstraci a stávku! A to by byl teprve malér!

Pojďme si tedy všichni sáhnout do svědomí a zamyslet se nad tím, jak důslední při úklidu doopravdy jsme. Pamatujme, že náš hrad je náš domov, a když bude čistý a uklizený, jistě budeme všichni šťastnější.

Pro Hadího krále
Ruby Élise Day