Mým prvním úkolem jako hlavní vedoucí bylo rozeslat pozvánky. Někdo se tomu zasmál, jiní to brali jako otravování, ale já jsem věděla, proč to dělám. A když jsem pak viděla tábor plný smíchu a nadšení, věděla jsem, že všechna práce stála za to.

Pro mě osobně to byla úplně nová zkušenost. Užít si tábor ne jako tábornice, ale jako hlavní vedoucí. A to je obrovský rozdíl.

Jako táborník vidíte hlavně to krásné – hry, smích, písničky u ohně a chvíle, kdy se svět zdá bezstarostný. Všechno je připravené a vy si prostě užíváte pohodu a kouzlo okamžiku. Ale jako hlavní vedoucí je to úplně jiný svět. Najednou stojíte na druhé straně a zjišťujete, že za každou hrou je spousta příprav, že za každým úsměvem může být i kus starosti. Najednou jste ten, kdo musí mít plán, i když se věci pokazí, kdo musí myslet na desítky maličkostí a kdo večer padá únavou, ale s pocitem, že to všechno stálo za to.

Pamatuji si, jak jsem kdysi sama seděla u ohně s rozzářenýma očima, čekala na další hru, smála se s ostatními a těšila se, co přinese nový den. Tehdy jsem měla pocit, že vedoucí umí všechno, vždy vědí, co dělat, mají nápady, energii i kouzelnou schopnost přivést smích, když je třeba. A letos jsem poprvé stála na jejich místě.

Bylo to náročné. Najednou jsem nebyla ta, která se nechává vést, ale ta, která musí myslet na všechno. V jednu chvíli píšete scénář na večerní program, v druhou utěšujete domovem zkroušeného táborníka a o pár minut později hledáte ztracenou ponožku. To je realita vedoucího.

Ale pak přijdou ty chvíle, kdy se zastavíte, rozhlédnete kolem sebe a vidíte, jak se táborníci smějí, zpívají, hrají si, a najednou víte, že to všechno má smysl. Viděla jsem, jak se z nesmělých tvářiček stávají sebevědomí dobrodruzi. Jak se někdo, kdo se styděl promluvit, odváží zpívat u ohně. Jak se mezi nimi rodí přátelství, která přežijí i konec tábora.

Ale vím jistě, že to všechno bych nikdy nezvládla sama. Každá pohádka totiž potřebuje své hrdiny – a tím mým byla má pravá ruka, hlavní vedoucí Laura Carterová. Její trpělivost, energie a schopnost držet tým pohromadě byly tím, co z tábora udělalo skutečné dobrodružství. Bez ní by žádná z těchto kapitol nebyla tak kouzelná.

A teď vás vezmu přímo do tábora!

Letošní tábor nesl název „Z pohádky do pohádky“. Všichni přihlášení táborníci bez rozdílu koleje měli být rozřazeni do tří týmů. Sami si sice mohli napsat, kam by chtěli patřit, ale jistotu neměl nikdo. Musím ale říct, že jsme se opravdu snažili vyhovět přáním co nejvíce dětí.

Nakonec tábor osídlily tři týmy, každý se svým vlastním duchem, kouzlem a atmosférou:

• Tým jednorožců pod vedením Enoly Gatito
• Tým draků pod vedením Summer Night
• Tým elfů pod vedením Laury Carterové

A tak pohádkové dobrodružství mohlo začít!

První den, 1. července, jsme táborníky přivítali tak, jak se sluší a patří. Nechyběl úsměv, radost a samozřejmě ani trocha kouzel.

Už večer k nim přišla Rada starších pohádkových bytostí, která jim prozradila, co se vlastně stalo – byla ukradena Kniha pohádek! Její stránky se rozlétly do všech koutů a pohádky se začaly nebezpečně míchat dohromady. A tak byl před táborníky jasný úkol: během devíti týdnů dát vše zase do pořádku.

O rozdělení do týmů se postaral skřítek Dobby, který každému předal nejen týmovou příslušnost, ale také první kousek jejich pohádkového úkolu. Každý tým si tak našel místo u svého ohně a první večer patřil vzájemnému seznamování, smíchu a přátelskému špičkování.

Od té chvíle se každý den psala nová pohádková kapitola. Jednou jsme se ocitli u Aladina a jeho kouzelné lampy, jindy jsme putovali královstvím za sedmero horami. Čekaly nás i temné lesy plné nástrah, kde odvaha a přátelství hrály hlavní roli.

Ale nebyly to jen velké příběhy. Kouzlo tábora tvořily i ty malé okamžiky, když se zpívalo u ohně, když jsme tancovali pod hvězdami nebo když se ozýval smích nad vtipnými historkami, které si budeme pamatovat ještě dlouho. Tyhle drobnosti možná vypadaly nenápadně, ale byly tím pravým kořením celého léta.

A právě tady se ukázalo, že náš tábor nebyl jen o pohádkách. Byl o spolupráci, o odvaze a o radosti ze společného dobrodružství.

Když se dnes ohlédnu zpátky, uvědomuji si, jak výjimečné to celé bylo. Každý den přinesl něco nového, někdy výzvu, jindy radost, často i trochu toho organizačního zmatku. Ale dohromady to vytvořilo jedno velké pohádkové dobrodružství, na které budeme všichni ještě dlouho vzpomínat.

Pro mě osobně to byla obrovská škola. Užít si tábor z pozice hlavní vedoucí není jen o zodpovědnosti, ale je to dar. Dar být u toho, když se rodí nová přátelství, když táborníci překonávají své strachy a když se smějí tak, že svým smíchem nakazí úplně všechny kolem.

A proto chci říct jediné: stálo to za to. Všechna práce, všechny přípravy, všechny chvíle nejistoty. Protože nakonec jsme vytvořili něco, co si poneseme v srdci.

Letní tábor Hogwarts nebyl jen „Z pohádky do pohádky“. On sám se pohádkou stal.

Málem jsem zapomněla! Máme i svůj web!

Pro Hadího krále
Nikol Astra Lacosta

Zima 2025 byla ve znamení neúnavné honby za bodíky a snahy vyškrábat se na vrchol pro školní pohár. Bojovali jsme statečně, syčeli jsme hlasitě, ale nakonec nám to o chlup uniklo. Přesto to byl rok plný zábavy, ssskvělých momentů a hadích triumfů. A právě proto jsme si zasloužili pořádný večírek! Nechte starosti za sebou a pojďte se podívat na naše poslední zasssyčení roku, jak se patří.

Když komnata nejvyšší potřeby ví, co Zmijozel chce, výsledek stojí za to. Kamenné stěny s tajemně lesknoucí se vlhkostí (aby bylo na první pohled jasné, že se nacházíme v pravém hadím doupěti), mechem porostlý altánek s gauči lákajícími k rozvalení a stoly přetékající jídlem, co víc si přát? Naproti nim se tyčilo vyvýšené pódium, jasný signál, že nás čeká pořádná dávka proslovů. A protože jsme Zmijozel, chvály nebude nikdy dost!

Nádherný večírek pro nás přichystala naše úžasná Enselis Ismenia, které za něj patří obrovské díky!

Slova se jako první ujala naše madam kolejní Maya Prinz. Její proslov nás provedl celým školním rokem a připomněl nám, že jsme nejen chytří a schopní, ale umíme i pracovat jako tým. Společně jsme zvládli uvařit Slzu ledu pro vyhaslý krb, když pan ředitel s Ferdou brouzdali potrubím, užili si Zmikuláše a splnili všechny kagíky na plný počet bodů! Madam Maya také zdůraznila naše vítězství ve famfrpálu a rozdala zasloužené odměny našim nejšikovnějším hadům. Ovšem nesmíme zapomenout ani na hady v profesorských talárech! Odměny se dostalo nejen úžasné madam Barbaře Arianně Lecter, madam Annye Liddle, ale i naší dušici Margueritě Laux!

Zmijozelské nadšení, když madam Maya prostě existuje

Poté ale náhle přišla smutná zpráva. Rozloučily jsme se s našimi prefektkami Sooyeon Kang a Rheou De Morgan, které nám věrně sloužily celé roky. Holky, děkujeme za vše!

Naštěstí jejich místo převzaly další šikovné zmijozelské studentky, Bryce Sorrengail a Avastie Namua Whakaari. Holky, vám gratulujeme a držíme palce!

Naše primuska Enola Gatito nás opět, jak už to u ní bývá zvykem, zasypala chválou a byla nadšená z výčtu toho, co všechno jsme letos zvládli! Zmínila kolejní předměty – první z nových tohoto roky jsou karty na Řachavého Petra. Jedním slovem? Wow! Už jste je u našich zelených někdo viděl? Ne? Tak to jste o hodně přišli! Také se s námi podělila o tajemství. Všichni jsme věřili, že na 3. úroveň kagíka speciality máme rezervu 1 člověka, ale primuska se tak trochu přepočítala a rezerva nikde! Touto bombou proslov završila a předala slovo dál.

Další řečnice? Michelle Corbin, moje šéfová a šéfredaktorka Hadího krále! Tahle nová šéfka vdechla našemu časopisu nový život (i když to s ní máme těžké, fakt!). Ale víme, že je skvělá! Když přišla na pódium se svým pergamenem, věděli jsme, že má sepsaný dlouhý proslov, ale ona z něj nakonec vůbec nečetla!? Chválu házela na všechny strany, klasicky nám vecpala reklamu na článek, pak se uklonila a hrdě odešla z pódia. Nevrtá vám trochu hlavou, co v tom pergamenu přece jen bylo? No, mě to samozřejmě zajímalo, takže jsem se rozhodla, že se jí na to zeptám, abyste o nic nepřišli. Vydala jsem se za ní do sklepení, abych se dozvěděla pravdu, ovšem pamatujte, čtete na vlastní nebezpečí…

A pak se slova ujala naše Hope Chainless, kapitánka hadí letky! Vyjádřila vděk za úsilí týmu a jeho odhodlání během sezóny. Díky tomu jsme získali nejen pohár, ale i trojnásobné vítězství! Nezapomněla poděkovat fanouškům na tribunách, protože bez jejich podpory by to prostě nebylo ono. Hope také zhodnotila celoroční famfrpálovou soutěž FINGO, které jsem se mimochodem účastnila taky a bylo to boží!

Bohužel nám oznámila, že naše famfrpálová legenda Saiph Lacaille odchází do důchodu, ale nezoufejte – jistě ji uvidíme v důchodcovské profilize!

Dalším oznámením bylo, že post pravé ruky kapitánky opouští Irenne Rigel a nově ho přebírá Jamie Clavis. Moc gratulujeme!

Poslední slova patřila naší pokladnici Enselis Esmenia. Ta nás provedla součtem toho, co všechno jsme letos potřebovali a získali. A nebylo toho málo! Velké díky patřilo všem, kdo přispěli do našeho kumbálu i nějakou tou maličkostí.

PS: Kolej Zmijozel stále hledá sponzory. Výměnou za to nabízíme náš úsměv a spokojenost!

A tím jsme proslovy završili – VIVAT ZMIJOZEL! VIVAT HADÍ LETKA! VIVAT MY!

Hadí večírek mohl pokračovat v plném proudu!

Než jsme se vůbec stihli rozkoukat, Michelle už útočila na občerstvení (asi ji před večírkem zapomněli nakrmit), a jakmile ji Leontýnka zahlédla, okamžitě se sama pustila do lívanečků. Mezitím se madam Maya rozhodla posílit naším ikonickým drinkem aka matchou, aby nad námi měla po zbytek večírku lepší kontrolu.  Přece jen jsme hadi a víme, že v houfu dokážeme být pěkně nezkrotní.

Enselis nám mezitím rozdala herní pergameny a s vážnou tváří oznámila čas jejich odevzdání. Samozřejmě, že to bych nebyla já, kdybych se nezeptala znovu… Kvůli Ferdinandovi jsem totiž měla dlouhé vedení. Naštěstí byla Nessa shovívavá a se smíchem to zopakovala, aniž by protočila oči.

Pak už se celá kolej pustila do soutěží!

Magická Ensí a její herní hodinka

První hra byla o odhadu a strategii, což znamenalo jediné – konečně měl šanci vyhrát i někdo jiný než madam Annya! Každý napjatě sledoval průběh a snažil se získat cenné body. Několik jedinců se opravdu vytáhlo a připsalo si skóre, ale všichni jsme věděli, že opravdová výzva teprve přijde.

A taky že přišla. Hra na postřeh a rychlost. Jakmile se vyhlásila, všichni jsme se podívali na madam Annyu, která už si brousila své ďábelské zuby. Hned první bod samozřejmě ukořistila! Naštěstí pro ostatní si tempo přepálila hned ze startu, takže se ke slovu dostali i další. Výkřiky radosti, smích a občasné zoufalé výdechy naplňovaly místnost.

Ti, co měli pocit, že na rychlostní hry nejsou stavění (nebo se prostě chtěli raději najíst), se zatím sešli u občerstvení a vedli hlubokomyslné debaty o životě, magii a o tom, kolik lívanečků je ještě společensky přijatelné sníst, než to začne být někomu podezřelé.

Náhle se ozvaly hodiny. „Páni! To už je tolik?!“ Večírek utekl rychleji, než Ferdinand před svou matkou, a i když bychom nejraději pokračovali až do rána, bylo jasné, že už je čas na závěrečnou fázi – úklid.

Všichni jsme poděkovali naší Enselis za nádherný večer, společně jsme poklidili a pomalu se rozešli do svých komnat. Někdo si nesl domů zasloužené odměny, někdo nezapomenutelné zážitky a někdo nejspíš i pár kousků občerstvení na tajné půlnoční dojídání. Ale jedno je jisté, tenhle večer byl dokonalým zakončením úžasného zmijozelského roku.

Teď už zbývá jen jediné, užít si prázdniny!

Pro Hadího krále
Nikol Astra Lacosta

Zápas, který se konal 12. 1. 2025, začal pro Mrzimor šťastně, když jejich střelkyně Arnika dokázala vstřelit první gól. Fanoušci Mrzimoru to oslavovali s nadšením, ale hadí letka rychle reagovala. Jejich tým se vzchopil a hned po chvíli vyrovnal. Bylo jasné, že se bude jednat o vyrovnaný souboj, a fanoušci obou týmů začali zvyšovat intenzitu povzbuzování.

Rychlé vyrovnání Zmijozelu přineslo novou dynamiku zápasu. Chvíli po vyrovnání Zmijozel nasadil další skvělý útok, který znamenal jejich první vedení. Od té chvíle se Zmijozel dostal do silné pozice a dlouho vedl. Zelení předváděli neuvěřitelnou obratnost a spolupráci. Na střelci se vyšvihla Enolka, její výkony byly skvělé, což jí mezi fanoušky, kteří obdivovali její fantastické zákroky, vyneslo přezdívku „Engólka“.

Gregory v brance předvedl také naprosto perfektní výkony. Své soupeře z Mrzimoru nenechal ani na okamžik vydechnout a dokázal několikrát včas zasáhnout. Jeho reflexy a jistota byly klíčové!

Ale Mrzimor se nevzdal. V průběhu zápasu začal přitvrzovat, a když se dostal k míči, žlutý tým vykázal značnou odhodlanost a začal vstřelovat góly, čímž se skórově přiblížil ke Zmijozelu. Toto náhlé zvednutí tempa ze strany Mrzimoru přivedlo napětí na maximum. Hadí letka, která dlouho vedla, se musela opět soustředit, aby svou výhodu udržela. Kapitánka Hope rychle reagovala a nasadila ještě větší tempo, čímž upevnila vedení týmu.

A pak přišel jeden z neočekávaných okamžiků zápasu: Mrzimor získal 30 bodů za jeden gól! Samozřejmě že to byl nádherný gól, ale rozhodně ne za 30 bodů.  Fanoušci Mrzimoru propukli v jásot, ale na zmijozelské fanoušky to mělo úplně opačný efekt. Ti úplně ztichli, ve vzduchu visela nervozita. Během té krátké chvíle fanoušci Zmijozelu začali na protest hromadně řvát: „Podvod! Podvod!“ a to byla scéna, která se určitě zapsala so dějin tohoto zápasu. Naštěstí se vše vyřešilo a skóre bylo opraveno.

Na tribunách se atmosféra stala téměř elektrizující. Fanzony obou týmů byly napjaté, fanoušci bouřlivě podporovali svůj oblíbený tým. Celý stadion byl rozdělen na dva tábory. Profesoři, kteří se na zápas přišli podívat, tento rozdělený názor jen podtrhli. Někteří z nich fandili Zmijozelu, jiní Mrzimoru, což vytvářelo ještě větší drama a vášeň na hřišti i v hledišti. Fanoušci se rozhodli přispět ještě větší dávkou energie. Pokřikovali z plných plic a podporovali svůj tým bez přestávky.

Nesmíme zapomenout na naše odrážečky Ruby a Faye, které předvedly fantastické výkony. Byly nejen velmi šikovné, ale i drsné, což je přesně to, co se od nich očekává.  Jejich tvrdé, ale spravedlivé zákroky na hřišti byly klíčové pro udržení tempa zápasu a pro vítězství. A nesmíme zapomenout ani na Nessinku, naši módní návrhářku, která se rozhodla opustit designové skicáky a vrhla se na hřiště. Lítala na pozici střelce a střílela jak divá! Její výstřely byly tak rychlé a přesné, že by je obdivoval i nejlepší střelec ligy. A i když byla na hřišti s takovým stylem, že by ji klidně mohli nominovat na nejlepší outfit zápasu, nešlo přehlédnout ani to, jak přesné góly sypala do branek soupeře. Modní ikona Zmijozelu v akci – a nejen v šatech!

V samotném závěru, kdy už bylo jasné, že Mrzimor ztrácí, přišel ten rozhodující moment. Maraike chytila zlatonku a zápas byl ukončen. Fanoušci Zmijozelu propukli v jásot, zatímco Mrzimor se musel smířit s prohrou. Výhra Zmijozelu 340:60 byla výsledkem nejen skvělé týmové práce, ale i neuvěřitelného odhodlání a koncentrace.

Velké poděkování patří naší kapitánce Hope, která sestavila skvělý tým a zajistila nám tuto vítěznou sestavu. Její strategické vedení a schopnost motivovat tým byly nezbytné pro úspěch, kterého jsme v neděli dosáhli. HOPE, děkujeme za tvé vedení a podporu!

Tento zápas bude pro oba týmy nezapomenutelný a budeme se těšit na další ze sedaček zvedající zápasy.

Pro Hadího krále
Nikol A. Lacosta