Jen týden před začátkem a ještě tolik práce! Tak přesně vypadal finiš příprav letošního Hogwarts tábora. Někdo by řekl, že je to chaos. A měl by pravdu. Ale v tom chaosu bylo i něco krásného – napětí, očekávání a hlavně chuť vytvořit něco kouzelného. Nakonec jsme všechno zvládli a výsledkem byl tábor, na který budeme vzpomínat ještě dlouho. Možná si říkáte: „Co se na tom táboře vlastně děje a o čem to celé je?“ Ráda vás vezmu na cestu od úplného začátku až po samotný konec.

Mým prvním úkolem jako hlavní vedoucí bylo rozeslat pozvánky. Někdo se tomu zasmál, jiní to brali jako otravování, ale já jsem věděla, proč to dělám. A když jsem pak viděla tábor plný smíchu a nadšení, věděla jsem, že všechna práce stála za to.

Pro mě osobně to byla úplně nová zkušenost. Užít si tábor ne jako tábornice, ale jako hlavní vedoucí. A to je obrovský rozdíl.

Jako táborník vidíte hlavně to krásné – hry, smích, písničky u ohně a chvíle, kdy se svět zdá bezstarostný. Všechno je připravené a vy si prostě užíváte pohodu a kouzlo okamžiku. Ale jako hlavní vedoucí je to úplně jiný svět. Najednou stojíte na druhé straně a zjišťujete, že za každou hrou je spousta příprav, že za každým úsměvem může být i kus starosti. Najednou jste ten, kdo musí mít plán, i když se věci pokazí, kdo musí myslet na desítky maličkostí a kdo večer padá únavou, ale s pocitem, že to všechno stálo za to.

Pamatuji si, jak jsem kdysi sama seděla u ohně s rozzářenýma očima, čekala na další hru, smála se s ostatními a těšila se, co přinese nový den. Tehdy jsem měla pocit, že vedoucí umí všechno, vždy vědí, co dělat, mají nápady, energii i kouzelnou schopnost přivést smích, když je třeba. A letos jsem poprvé stála na jejich místě.

Bylo to náročné. Najednou jsem nebyla ta, která se nechává vést, ale ta, která musí myslet na všechno. V jednu chvíli píšete scénář na večerní program, v druhou utěšujete domovem zkroušeného táborníka a o pár minut později hledáte ztracenou ponožku. To je realita vedoucího.

Ale pak přijdou ty chvíle, kdy se zastavíte, rozhlédnete kolem sebe a vidíte, jak se táborníci smějí, zpívají, hrají si, a najednou víte, že to všechno má smysl. Viděla jsem, jak se z nesmělých tvářiček stávají sebevědomí dobrodruzi. Jak se někdo, kdo se styděl promluvit, odváží zpívat u ohně. Jak se mezi nimi rodí přátelství, která přežijí i konec tábora.

Ale vím jistě, že to všechno bych nikdy nezvládla sama. Každá pohádka totiž potřebuje své hrdiny – a tím mým byla má pravá ruka, hlavní vedoucí Laura Carterová. Její trpělivost, energie a schopnost držet tým pohromadě byly tím, co z tábora udělalo skutečné dobrodružství. Bez ní by žádná z těchto kapitol nebyla tak kouzelná.

A teď vás vezmu přímo do tábora!

Letošní tábor nesl název „Z pohádky do pohádky“. Všichni přihlášení táborníci bez rozdílu koleje měli být rozřazeni do tří týmů. Sami si sice mohli napsat, kam by chtěli patřit, ale jistotu neměl nikdo. Musím ale říct, že jsme se opravdu snažili vyhovět přáním co nejvíce dětí.

Nakonec tábor osídlily tři týmy, každý se svým vlastním duchem, kouzlem a atmosférou:

• Tým jednorožců pod vedením Enoly Gatito
• Tým draků pod vedením Summer Night
• Tým elfů pod vedením Laury Carterové

A tak pohádkové dobrodružství mohlo začít!

První den, 1. července, jsme táborníky přivítali tak, jak se sluší a patří. Nechyběl úsměv, radost a samozřejmě ani trocha kouzel.

Už večer k nim přišla Rada starších pohádkových bytostí, která jim prozradila, co se vlastně stalo – byla ukradena Kniha pohádek! Její stránky se rozlétly do všech koutů a pohádky se začaly nebezpečně míchat dohromady. A tak byl před táborníky jasný úkol: během devíti týdnů dát vše zase do pořádku.

O rozdělení do týmů se postaral skřítek Dobby, který každému předal nejen týmovou příslušnost, ale také první kousek jejich pohádkového úkolu. Každý tým si tak našel místo u svého ohně a první večer patřil vzájemnému seznamování, smíchu a přátelskému špičkování.

Od té chvíle se každý den psala nová pohádková kapitola. Jednou jsme se ocitli u Aladina a jeho kouzelné lampy, jindy jsme putovali královstvím za sedmero horami. Čekaly nás i temné lesy plné nástrah, kde odvaha a přátelství hrály hlavní roli.

Ale nebyly to jen velké příběhy. Kouzlo tábora tvořily i ty malé okamžiky, když se zpívalo u ohně, když jsme tancovali pod hvězdami nebo když se ozýval smích nad vtipnými historkami, které si budeme pamatovat ještě dlouho. Tyhle drobnosti možná vypadaly nenápadně, ale byly tím pravým kořením celého léta.

A právě tady se ukázalo, že náš tábor nebyl jen o pohádkách. Byl o spolupráci, o odvaze a o radosti ze společného dobrodružství.

Když se dnes ohlédnu zpátky, uvědomuji si, jak výjimečné to celé bylo. Každý den přinesl něco nového, někdy výzvu, jindy radost, často i trochu toho organizačního zmatku. Ale dohromady to vytvořilo jedno velké pohádkové dobrodružství, na které budeme všichni ještě dlouho vzpomínat.

Pro mě osobně to byla obrovská škola. Užít si tábor z pozice hlavní vedoucí není jen o zodpovědnosti, ale je to dar. Dar být u toho, když se rodí nová přátelství, když táborníci překonávají své strachy a když se smějí tak, že svým smíchem nakazí úplně všechny kolem.

A proto chci říct jediné: stálo to za to. Všechna práce, všechny přípravy, všechny chvíle nejistoty. Protože nakonec jsme vytvořili něco, co si poneseme v srdci.

Letní tábor Hogwarts nebyl jen „Z pohádky do pohádky“. On sám se pohádkou stal.

Málem jsem zapomněla! Máme i svůj web!

Pro Hadího krále
Nikol Astra Lacosta