Mnozí (i zelení!) ještě stále nevědí, že na Zelený čtvrtek má náš velectěný bazilišek Ferdinand narozeniny, a proto jsme v zasedačce dali hlavy dohromady a místo běžného nudného večírku, který beztak máme každý den na discordu, jsme vytvořili velikonoční týden plný aktivit. Odměnu jsme dopředu nestanovili, nebyl na to čas, takže jsme vlastně dělali sociologický experiment, kolik kuřat ve Zmijozelu zadarmo hrabe! A vy si jejich snažení teď můžete prohlédnout!
Na začátku čtvrtého termínu se v koleji objevila podivná krabice. Že Zmijozelští nejsou jen čistokrevného původu, opětovně dokázala prefektka Christina, která na bednu vzala páčidlo. Všem se tak naskytl pohled na podivná vejce. Co to mělo znamenat? Proč se pořád v kolejní místnosti objevují podivné věci? A proč prefektka, studentka již třetího ročníku, nezvládne otevřít krabici mávnutím hůlky?
I když jsem se už několikrát zařekla, že s těmi šílenci z naší koleje už nikdy do Zapovězeného lesa nepůjdu, jednoho lednového večera jsem se najednou opět octla u strážních ohňů ve společnosti hlav na kůlech a snažila se aspoň trochu zahřát.
(Pokračování textu…) Jste víc „Had nikdy nespí“, nebo „Zmijotýme, obruče ubráníme“? To se dozvíte v dnešním článku! (Pokračování textu…)
Psalo se datum 29. září a před námi byla první letošní zmijozelská výprava do Zakázaného lesa.
Zmijozel letos možná nic moc nevyhrál, přesto si vždycky najde důvod, proč uspořádat párty. 4. července jsme se tak v 18:00 v nepříliš hojném počtu sešli v komnatě nejvyšší potřeby, abychom oslavili, že jsme… vyhráli sami sebe.
Psal se 31. květen a před námi byla další výprava do Zakázaného lesa. Chvíli před začátkem jsem nedočkavě seděla ve Velké síni a čekala jsem na ostatní účastníky. Překvapilo mě, když přišla pouze Manon a Ruby. Očekávala jsem početnou skupinu o sedmi lidech jako obvykle, takhle malá účast pro mě byla velkým překvapením.
(Pokračování textu…)
Psal se 19. březen a já jsem deset minut před sedmou vyčkávala ve Velké síni. Čekala jsem na verdikt Maraike, která měla rozhodnout o mém osudu – jít do lesa, nebo zůstat na hradě. Celé to záviselo na tom, jestli se dostaví dvě nedochvilné hadice. Jedna z nich – Hurrem – se pár minut po devatenácté hodině dostavila, ale druhá se nejspíše zrovna plazila někde u mudlů, a tak jsem dostala povolení k účasti na výpravě do lesa.Copyright © 2022 | WordPress šablona od MH Themes