Pohádka o nezbedném děvčeti
Barbara, tak se jmenovala jedna profesorka ze Zmijozelu, která měla jako koníček vyrábění dřevěných hraček. Práce jí šla opravdu od ruky – takové šikovné řezbářky nebylo široko daleko, dokonce její kousky občas prodávali v hračkářství na Příčné ulici. Byla však osamělá. Měla sice kabinet plný zachráněných čokoládových žab, proto se jí také začalo říkat Žába, a jednu nezbednou kočku, které říkala Vulpecula, ale neměla žádného skřítka nebo potomka, jenž by jí dělal společnost v domečku.