Dobrého pomálu – to by se dalo říct i o zmijozelských karikaturách, jelikož poslední článek z této série vyšel téměř před třemi lety. Za tu dobu měli zelení umělci dostatek času k regeneraci a léčbě znavených karpálů, aby se nyní mohli vrátit v plné síle a svým neotřelým způsobem ztvárnit samotnou vládkyni pekel váženou bradavickou profesorku Annyu Liddle!
Sice s menším zpožděním, ale přece jen přináším ohlédnutí za dubnovým zmijozelským srazem v Praze. Některé vzpomínky si totiž zaslouží být zaznamenány, i když od jejich prožití uběhlo už pár měsíců. Čekalo nás setkání mnoha tváří, spousta smíchu, dobré jídlo, nečekané momenty a hlavně den plný zmijozelské atmosféry. Jak celý náš sraz probíhal? Dočtete se v článku.
(Pokračování textu…)
Pomocí přenášedla ve tvaru skoro průhledné medúzy se skupina přenese zpátky na australskou půdu. Místo vzduchu však do plic okamžitě všichni vdechnou vodu, jsou totiž pod-
„Bublinové kouzlo!“ zašvitoří rosela, která kolem proplave úplně suchá ve vzduchové bublině. „Já si říkal, že jsem něco zapomněl přidat do pokynů!“
(Pokračování textu…)
Hadí král přináší již čtrnáctý článek inspirovaný soutěží Lilien Emity Meissed. Tentokrát si Zmijozelští odhlasovali, že by si rádi vystřelili z Michellíny Corbinové – milovnice matchy, bývalé šéfredaktorky Hadího krále a postrachu hadů, kteří nepřišli na kagíka. Dle svých slov ráda dopuje sovy lektvarem síly (pravděpodobně aby taky mohly vykopávat dveře, stejně jako jejich majitelka) a zahazuje knihy na posledních 50 stránkách, protože si prý dočíst nezaslouží. Zvláštní koníčky, ale kdo jsme, abychom někoho soudili!
Čas dobře letí, když se člověk dobře baví; a tak za sebou máme další školní rok, tentokrát ten letní. Na Zmijozelské se v první polovině července usmálo štěstí, neboť vedení koleje uspořádalo další z řady proslovových večírků. A že jsme slova funkcionářů poslouchali tradičně více než hodinu a půl v kuse!
„Vítejte ve Watarrce!“ zašvitoří rosela, jakmile se všichni objeví a vzpamatují z přenesení zpátky na australský kontinent. Kolem se rozprostírá krajina plná stromů, keřů a různých odstínů žluté, oranžové a hnědé. Navzdory tomu, že je v Austrálii zrovna zima, je v kaňonu poměrně obstojně. Někteří studenti dokonce odkládají bundy.
(Pokračování textu…)
Jaký pán, takový krám. Přísloví, které zná zřejmě každý. U kouzelníků to ale platí dvojnásob. Neboť když stojíte při souboji proti čaroději, jenž se svou hůlkou působí jako jedno tělo, začne se teprve jednat o pořádného protivníka, kterého by se leckdy možná bála i kdejaká příšera ze sklepení…
(Pokračování textu…)„G’day, kouzelníci!“ zašvitoří nad tebou hlas poté, co se s pomocí přenášedla ve tvaru ptakopyska přeneseš zpátky do australského začátku zimy. Teploměr na zdi nemocnice prozrazuje, že je kolem 10 stupňů. To už aby se člověk na opačné straně světa sháněl po bundě a palčácích!
(Pokračování textu…)
Již nějakou dobu na našem hradě vládne magická nerovnováha, kdy se nám mazlíčci bouří. Došlo to tak daleko, že dokonce nabrali démonickou podobu, která některé děsí, nebo naopak fascinuje (za to já nemůžu!). Řešení se už hodně posunulo, ale jejich démonický vzhled stále zůtává. A mě nenapadlo nic lepšího než ve Zmijozelu vyhlásit soutěž – slaď se s mazlíčkem! Hromada zelených tak skutečně udělala a já pobrala jen výsledky jejich snažení a zeptala se mazlíčků na hodnocení.
(Pokračování textu…)Plyšová akromantule působí trochu podezřele. Má osm nožiček, spoustu vykulených očí, velká kusadla a… když se jí dotkneš, ucítíš trhnutí. Přenášedlo! Než kdokoliv stačí říct „Austrálie“, najednou se kolem ozývá cvrlikání ptáků a všude je slyšet šum obrovského města, které se rozkládá do všech světových stran. Troubení aut. Syčení vody. Odbíjení kostelních hodin. Všeho, co na mudlovském světě děsí a fascinuje zároveň. Teda kromě hlasů lidí.
(Pokračování textu…)Copyright © 2026 | WordPress šablona od MH Themes