NEJLEPŠÍ OUTFITY

ČERNOBÍLÉ KRÁSKY

Někteří lidé vidí svět černobíle a při pohledu na tyto krásky byste mohli mít pocit, že i vy jste takoví. Nenechte se ale zmást, to pouze Angelina Darkness, Annya Liddle, Faye Sages, Nicolle Muerte (2×) a Ravenna Nightingale zvolily outfit, v němž pro barvy není místo.

LEDOVÉ KRÁLOVNY

O některých ženách se říká, že jsou to ledové královny, kam se však všechny tyto zmrzlé královny hrabou na Christinu Meadows a Rheu De Morgan? Z jejich outfitů, které se z větší části skládají z kousků od Niam i Tir-na-nog, sálá chlad, zima a mráz. Snad je alespoň zahřeje u srdce, že se dostaly do Hadího krále, kde jejich módní vkus (a plný měšec) mohou obdivovat i spolužáci. Nekoukejte na ně ale příliš dlouho, jinak vás budou zebat oči. A věřte, že to není vůbec příjemné.

PRACH JSI A V PRACH SE OBRÁTÍŠ

Všimli jste si také, že se poslední dobou ve Zmijozelu nějak moc práší? Tedy jako… více než obvykle? Nyní už konečně víme, kdo za to může! Prach je totiž součástí nejnovějšího outfitu famfrpálové kapitánky Valviky Lopez. Její plášť je utkán z prašného vlákna, chuchvalce prachu má pověšené kolem sebe jako girlandu, a dokonce i její mazlíček je celý zaprášený. A ten pohár, co drží v ruce? Ano! Hádáte správně, je plný prachu.

VALENTÝNI

Pamatujete si na Valentýn? To je takový ten růžový svátek plný srdíček, bonbonů a růžové. Ano, ano… bylo to v únoru, ten čas ale letí, že? Alexa Spiderwicková, Maraike Auri Nordahl, Woody Crash, Vrtichvostík Střípek a Magdarlene di Facittra se rozhodli odložit zelené hábity a obléci se do žůžové. Ňo ňějsou k šešlání? Mocinky ďěšňouňče k ňakoušňutí?
Řeknete sami, nemáte chuť jim hned poslat antivalentýnku?

NETOPÝŘÍ MÁMENÍ

O tom, že profesoři na hradě nemají žádný dress code, víme už dlouho. Minulý měsíc jsme však mohli potkat zmijozelskou kolejní ředitelku Barbaru Arianne Lecter a její kolegyni Mayu Prinz v oblečení, které přímo hlásalo do světa: „Já jsem hodná a moc milá profesorka. Nemusíte se mě bát.“
Shodou okolností to bylo přesně ve dnech, kdy se otevíral zápis a studenti měli tendenci chodit za profesory do jejich kabinetů a ptát se na podrobnosti ohledně výuky. Pár nováčků bylo viděno, jak z kabinetů zmíněných profesorek utíkají s křikem. Hradní lékouzelnice dále hlásila, že se na ošetřovně objevilo podezřelé množství studentů, kteří byli napadeni a pokousáni netopýrem.
Ptáte se, jestli to spolu nějak souvisí? Tak to jsou dost nebezpečné otázky… aby vás taky nepokousal netopýr.

DRUIDOVÉ

Většina lidí si druidy představuje jako fousaté, zarostlé poustevníky, kteří se oblékají do listů, mechů a lián. Takoví lidé vůbec nesledují módní trendy! Dnes je již dávno jiná doba a kompletní outfit moderního, mladého druida z plně přírodních materiálů může stát klidně dvacet galeonů. I více! Vhodné druidské šaty lze zakoupit jak na Příčné ulici, tak v salonu Stříbrná NiT. Být přírodní je dnes drahé! Budete sice bez peněz, ale budete šik.

NEJHORŠÍ OUTFITY

FAMFRPÁLISTÉ

Famfrpálová kapitánka Valvika Lopez by se chytala za hlavu, kdyby viděla některé své hráče při individuálním tréninku. Samy o sobě jsou outfity těchto děvčat v pořádku, dalo by se dokonce i říci, že jim to sluší. Ale je skutečně otřesný nápad přijít takto na hřiště a ještě se pokoušet vylézt na koště! Večerní róby jednoduše nejsou vhodný famfrpálový úbor, ale co už… někteří kouzelníci mají prostě rádi, když jim to tam dole větrá. A někteří, jako třeba Elaine Robillard, mají rádi, když jim to větrá i nahoře. Faye Sages na tom není o moc lépe. Jak smutný pohled byl na spoustu těch malých hádků na její hlavě, kteří se smutným kníkáním vláli za koštětem, když se Faye děsivou rychlostí řítila po hřišti. Saiph Lacaille se pokusila své koště schovat za kabát, když mě viděla s foťákem, ale já byla rychlejší. Outfit liščí princezny je sice krásný, ale na famfrpál zcela nevhodný. Liščí maska neposkytuje žádnou ochranu hlavy. Všímáte si, že ani jedna z dam nemá helmu? Uvědomujete si, jak nedbají na bezpečnost? A to ani nemluvím o přivazování živých lišek provázkem ke koštěti…

OSTUDNÍCI

Někteří studenti chtějí na zápisu vypadat reprezentativně. To je dobře. To máme rádi. Vyžehlené uniformy, naleštěné boty, srovnané učebnice. Jenomže někteří jiní studenti, jako například Adele Ashbook, Elena Sarria, Joey Duff a Leonie Viperra, vypadají tak tragicky, že to vrhá špatné světlo na celou kolej. Kdyby alespoň vrhali špatné světlo na JINOU kolej…
Zatímco se Elena alespoň pokusila vyžehlit a vyprat si uniformu (i když se zapomněla učesat a cestou do učebny si potrhala punčochy), Adele a Leonie se s tím moc nepáraly a na zápis přišly v roztrhaném oblečení a celé rozcuchané a špinavé. Jejich spolužáci mohli jen hádat, jak dlouho už se děvčata neumyla.
Joey je úplně jiný případ. Ze strachu o to, aby také nebyl označen za špindíru, se na zápis vymydlil a vydrhnul do růžova a postaral se o to, aby si to každý mohl zkontrolovat.

VŠEHO MOC ŠKODÍ

Láska ke koleji je hezká věc a je pochopitelné, že lidé rádi dávají na odiv svou příslušnost ke Zmijozelu. Někteří to však už trochu přehánějí. Andra Tigers, přestože na začátku projevila ve výběru svého outfitu jistý vkus, jednoduše nevěděla, kdy přestat, a naplácala na sebe tolik zelené, kolik jen bylo možné. A přitom by například stačilo sundat tu příšernou zelenou masku. Ve chvíli, kdy jsem Andru fotila a ona se spatřila v odlesku objektivu, si nejspíše plně uvědomila, jak to vlastně vypadá. Jen se podívejte na její nešťastný výraz!

Našli jste se v článku? Souhlasíte s verdiktem? Který outfit se nejvíce líbí vám?

Podělte se s námi o své názory!

Názory čtenářů, kteří s námi souhlasí, nás totiž velmi zajímají.

Pro Hadího krále
Zatměna Tmavínová

Milí syčáci,

jak víte, náš hrad nikdy nespí a já, váš Sir Ferdinando, mám oči a uši všude, kde se něco šustne či zašeptá. Tentokrát se mi do rukou dostaly informace, které by vyděsily i samotného baziliška, a přitom byste je možná chtěli slyšet i vy.

V našich hadích zákoutích se šíří šeptanda, která nemá obdoby. Madam kolejní Havraspáru, vždy tak elegantní a nenápadná, byla spatřena při požití lektvaru mládí, moji milí, a zdá se, že kouzlo nezůstalo bez následků. Ti, kteří měli tu „čest“ ji spatřit, tvrdí, že hypnotizovala bezbranné děti, aby si její tajemství uchovaly v nejhlubším tichu.

Šeptá se také a mohu to s jistotou potvrdit, protože jsem to osobně otestoval, že Ďáblova jáma po dvaadvacáté hodině zcela vysychá na zásoby čokoládových žabek. Zda jde o nešťastnou náhodu nebo nový dietní režim vedení hradu, zůstává záhadou. Jedno je však jisté, milí syčáci, zůstat po desáté bez žabky je zločin proti sladké spravedlnosti.

A nyní to nejpikantnější… Profesorka na prodej? Skandál v hadí koleji!

Na chodbách se ozvala nabídka, která donutila i portréty přestat šustit rámem. Údajně zaznělo: „(Pro)dám Nessu. Když se nikdo neozve do úterý, pošlu ji do kumbálu.“ A kdo je vlastně tím horkým zbožím? Samozřejmě profesorka Mioness, kterou se prý někdo pokusil „přesměrovat“ do nového domova.

Nuže, drahé hadí šupiny, je potěšující vědět, že naše kolej má vždy jasno v obchodní etice. Tradice je třeba ctít – i když lehce syčí a občas uhryzne.

Ovšem další divnost! Na našem hradě se objevil potrubní spolek! Ano, slyšíte správně. Banda (ne)záhadných jedinců, kteří se prý skrývají v podzemních tunelech a šeptají si o tajemstvích hradu. Nevím, co si o tom mám myslet, je to můj domov! Ale jedno vím jistě. Budu se na to muset osobně podívat. A pokud tyto neřády najdu, slibuji, že jim dám lekci z hadí etikety a možná jim dopřeji i menší baziliščí postrašení.

A tak pamatujte: někdy je lepší být svědkem něčeho nepopsatelného než obětí. Sledujte mé stránky, protože i další číslo přinese šťavnaté odhalení, která byste si rozhodně neměli nechat ujít…

Váš vždy ostražitý a vševědoucí
Sir Ferdinando

Patříte mezi sběratele kartiček z čokoládových žabek, ale někdy tápete, kdo daní kouzelníci či čarodějky vlastně byli? Nejste sami. Průvodní popisky jsou většinou v průměru na tři slova, a tak člověk musí být buď historik nebo vědma, aby si důležitost daných zásluh osobností domyslel. Co kdybychom je ale poznali alespoň o krapínek víc?

Autor informačních popisků je pěknej lenoch a některé úvodní věty hrozně odflákl má bohužel tolik práce, že napsat toho více nezvládá. Většinou pak při otevření žabky text na kartičce jen přelítnu, protože vím, že se toho beztak moc nedozvím.

Rozhodla jsem se to však změnit a slavné osobnosti více poznat! Alespoň tedy ty, které měly či stále mají co do činění se Zmijozelem. Ale řeknu vám, že už jen identifikovat kolejní příslušnost všech na žabkách vyobrazených byl tedy pro nedinosaura pěknej oříšek… Naštěstí čím vyšší číslo, tím víc Adidas zachovalých informací! Většinou…

Nekro The Gravedigger

bývalý prefekt Zmijozelu a jeho kolejní ředitel

Nekro The Gravedigger patří mezi významné osobnosti zmijozelské koleje. Ve školním roce zima 2005 zastával pozici prefekta, přičemž později, ale ještě ten samý rok se stal také kolejním ředitelem. Na škole Hogwarts působil dlouhá léta – od registrace v roce 2004 až do roku 2010, kdy školu opustil ke smutku mnoha studentů i kolegů.

Během působení na hradě vyučoval Studium mudlů a na vizitkách se mu svého času objevoval titul zástupce ředitele. Třikrát získal ocenění Osobnost Hogwarts (2005, 2006, 2008) a v roce 2010 získal Picatrixův řád čarodějů.

Raven Maris Gravediggerová

bývalá prefektka Zmijozelu, supervisorka soutěží a pořadatelka výjezdních seminářů

Raven Maris Gravediggerová je jedna z výrazných osobností školy. Na náš hrad poprvé vstoupila v roce 2004 a krátce nato po Nekrovi The Gravediggerovi převzala jeho prefektský odznak. Dne 14. 2. 2005 spolu tito dva uzavřeli manželství a přijali společné příjmení Gravedigger.

Na škole působila jako profesorka Bylinkářství a Péče o kouzelné tvory, v roce 2006 usedla mezi porotce Sedmiboje a od 5. 2. 2009 byla také supervisorkou soutěží. Kromě toho organizovala výjezdní semináře.

Za svou práci získala ocenění Picatrixův řád čarodějů i Řád kouzelného pera (obojí v létě 2008). Raven byla známá svým tvořivým nadšením (například tvořením šperků z korálků, vyšíváním či šitím nových módních modelů), smyslem pro humor a lehce trhlým šarmem, který se stal její poznávací značkou.

Sefrenie z Ylary

jedna ze zakladatelů Bradavické školy, bývalá ředitelka Mrzimoru a Zmijozelu, zástupkyně ředitele školy a zakladatelka Sedmiboje

Sefrenie z Ylary patří mezi vůbec nejvýznamnější osobnosti školy – je jednou ze čtyř zakladatelů Hogwarts a zároveň její jméno visí v Síni slávy. Po otevření školy, které se konalo 16. 6. 2004, postupně zastala řadu klíčových funkcí: působila jako zástupkyně ředitele, ve školním roce zima 2005 byla kolejní ředitelkou Zmijozelu spolu s dalšími třemi kolegy, a zároveň také ředitelkou Mrzimoru, kde ve stejném období vedla kolej spolu taktéž s dalšími třemi kolegy.

Sefrenie se zapsala do historie i jako zakladatelka Sedmiboje, jedné z nejvýznamnějších školních soutěží. Za svou práci získala ocenění Řád Velké Bradavice (zima 2005).

Ve volném čase kladla důraz na rodinu a zmiňovala zálibu v počítačích, knihách, sportu, filmech, hudbě a zvířatech – zejména westících.

Hanibal Lecter

první duch školy, jeho tělo je údajně v jezeře na školním pozemku

Za života byl Hanibal Lecter členem zmijozelské koleje, byl jiskrou famfrpálového týmu a účastnil se kroužku diskriminace mudlů (čistá krev se prostě ve Zmijozelu nezapře).

Hanibal vstoupil do historie školy jako jako první student, který na hradě zemřel, a tím pádem i jako první duch v Bradavicích. Jeho smrt nastala 9. 12. 2004 poté, co během zimního řádění při olizování zábradlí uklouzl a spadl do tehdy ještě nepojmenovaného jezera. Plavat merlinužel neuměl, ale kompenzací mu budiž to, že je po něm pojmenované jezero. (Pozn. redaktorky: Další nepojmenovaná jezera však už na hradních pozemcích nemáme, takže ne, že se budete opičit! Nic byste z toho neměli!)

Na hradě působil až do roku zima 2006, poté ho vystřídala jiná nebohá duše.

Angela Grey-Slytherin

profesorka Bradavické školy, manželka dědice rodu Slytherin

Angela Grey se jako studentka stala prefektkou Zmijozelu v zimě 2005 a působila také jako redaktorka Hadího krále. Po zfialovění přijala jméno svého manžela, dědice rodu Salazara Zmijozela, Slytherin, a dlouhá léta pracovala jako profesorka. Učila širokou škálu předmětů – Astronomii, Chov dinosaurů, Dějiny mudlovských záhad, Domácí kouzlení, Japonštinu, Kočku, tvora v kouzelnickém světě, Kouzelnické haute couture, Kouzelnickou španělštinu, Literární seminář – poezii, Magickou italštinu a Magii lásky.

Od května 2007 zastávala funkci inspektorky výuky a traduje se, že výrazně přispěla ke zkvalitnění školní výuky.

Podílela se i na rozvoji hradu, a to například (spolu)vymyšlením C. A. Part či Kolodějovy poutě. Byla též jednou ze zakladatelů Šikmé ulice, na níž vznikaly amatérské (ale údajně nádherné) návrhy oblečení. Mezi její nápady patřily i „mrkací oči“ postaviček, který se uskutečnil až poměrně nedávno – díky Salazarovi, že tahle děsivá etapa měla krátkého trvání. Navrhovala také žabky, oficiální i neoficiální, a ano, navrhla i spoustu těch, které se nacházejí v tomto článku.

Byla původní majitelkou předmětu Hadí šňůra, který po jejím odchodu zdědila zmijozelská kolej. Ta z něj udělala putovní předmět pro zelenofialové za přínos a zásluhy koleji.

Za svou práci získala řadu ocenění, včetně Osobnosti Hogwarts (2009), dvakrát Picatrixova řádu čarodějů (2010, 2011), Řádu Bradavice (2012) a dvou řádů Spiritus Magicus (2009, 2010).

Elle Sutherland

profesorka létání na koštěti v Bradavicích

Elle Sutherland se na hradě objevila v srpnu 2004 a postupně se stala jednou z výrazných profesorek na naší škole. Učila Létání na koštěti, Magickou italštinu, Numerologii a Věštění. V roce 2010 byla spoluorganizátorkou Sedmiboje a v červenci se stala také inspektorkou výuky, kde prosadila důležitou změnu – povinnost poskytovat kvalitní zpětnou vazbu studentům. Pro tehdejší studenty byla údajně tato změna velkým šokem. Od zimy 2013 do léta 2017 pak zastávala funkci kolejní ředitelky Zmijozelu,

Jedním z jejích koníčků bylo fotografování, přičemž své fotografie často používala jako inspiraci v populární hradní soutěži Fotografie na zakázku. Je známá také jako fanynka famfrpálu, účastnice kulturních akcí (hlavně tedy podporovala kapelu „Škrkny ve jmelí“) a držitelka druhého místa v Čarodesignu Halloween 2015.

Za svou práci získala řadu ocenění, včetně dvou Picatrixových řádů čarodějů (zima 2010, léto 2015), Řádu Bradavice, Řádu kouzelného pera (léto 2011) a dvou řádů Spiritus Magicus (léto 2010 a léto 2012).

NaSaŠí Jackson

ředitelka zmijozelské koleje, inspektorka výuky, zelená tělem i duší

NaSaŠí Jackson přišla na hrad na začátku roku 2011 a postupně se stala jednou z nejvýraznějších tváří Zmijozelu. Jako studentka působila tři školní roky jako prefektka (od zimy 2012 do zimy 2013), následně jako primuska (od léta 2013 do zimy 2014), a později také pokladnice, zástupkyně kapitána a správkyně obrazárny. V průběhu svých studentských let aktivně hrála famfrpál a vyzkoušela si i bodohrocení, přičemž v zimě 2015 získala ocenění Snaživec roku.

Po složení zkoušek OVCE z Šéfredaktorského minima v létě 2014 pokračovala dva další mudlovské roky ve vedení koleje. V létě 2016 se stala profesorkou, přičemž měla aprobace z předmětů Dějiny čar a kouzel, Kouzelnická etiketa, Magické zákonitosti, Magie krásy, Obrana proti černé magii a Kouzelnická španělština, z níž v létě 2018 složila zkoušku KOZA. Zároveň ve stejnou chvíli přijala i roli inspektora výuky, která ji naplňovala hlavně proto, že měla možnost pomáhat vylepšovat stěžejní část hradu.

Od zimy 2018 do léta 2020 zastávala post kolejní ředitelky Zmijozelu a v roce 2015 byla členkou odborné poroty Udílení novinářských cen. V Hadím králi působila jako redaktorka a nechala se slyšet, že jí je novinařina velmi blízká – snad tohle od ní okouká i její dcera.

Je držitelkou řady ocenění, mimo jiné dvou Řádů Salazara Zmijozela (zima 2012 a zima 2016), Picatrixova řádu čarodějů (léto 2020), ocenění Vox Scholaris (léto 2017) a již zmíněného Snaživce roku (zima 2015).

NaSaŠí je také nadšená sběratelka magíků (s více než 2 300 body patří mezi 15 nejúspěšnějších) a vlastní Venkovské sídlo č. 1 v Godrikově Dole.

Tydynka Flyová

bývalá zmijozelská studentka, profesorka a supervisorka soutěží v Bradavicích

Tydynka Flyová se na hrad zaregistrovala 20. června 2006 a už během svých studentských let se stala výraznou osobností Zmijozelu. Roku 2008 získala titul Miss Halloween a postupně se zapojila do celé řady hradních aktivit, včetně famfrpálu, kterému se aktivně věnovala. V létě 2011 byla jmenována zmijozelskou prefektkou a ve stejném roce obdržela i Řád Salazara Zmijozela. Studijně byla velmi schopná; v létě 2012 úspěšně složila zkoušku OVCE z Lektvarů se získáním titulu Absolvent. Na stará kolena v létě 2013 si ještě zabodohrotila a získala řád Snaživce roku.

Po obléknutí fialového pláště pracovala jako profesorka několika předmětů. Aprobovala Atlas kapesních tvorů, Domácí kouzlení, předmět Kočka, tvor v kouzelnickém světě, Kouzelnický zeměpis, Lektvary a Studium mudlů.

Výrazně se zapojovala také do hradní žurnalistiky – byla redaktorkou Denního věštce i Hadího krále a v roce 2015 působila jako členka odborné poroty při Udílení novinářských cen.

V zimě 2016 se stala supervisorkou soutěží, kde přispěla k rozvoji a organizaci soutěžního dění. Roku 2019 získala ocenění Vox Scholaris.

Byla známá svou fascinací kočkami, což potvrzuje nejen název jejího domku U Kočičí packy (č. 29), ale i její články, například Meoween nebo Kočka Obchodník. V rozhovorech opakovaně uváděla, že miluje kočky, cestování, Pokémony a přátelské šikanování svých kolegů (no kdo by to nemiloval!). Sama o sobě prohlásila, že jednou by chtěla „mít milion koček a znát všechny hradní drby“, což patrně nejlépe vystihuje její životní cíle. Snad jich dosáhla…

Veronica Narcissa Williamsová

kolejní ředitelka Zmijozelu

Veronica Narcissa Williamsová se na hradě objevila 7. července 2014. V zimě 2017 byla jmenována prefektkou a tento post zastávala až do zimy 2018. V tomtéž roce úspěšně složila zkoušku OVCE z Čarostavitelství, získala titul Absolvent a obdržela i Řád Salazara Zmijozela. Během svých studentských let zvládla nastudovat přibližně 120 předmětů – jaká to šprtka! V roce 2020 byla součástí vítězného týmu Bradavické čtyřky a v témže roce získala ocenění Osobnost Hogwarts.

Její nadšení pro výuku se později projevilo i na druhé straně, tedy v profesorském plášti. Vyučuje předměty Hůlkověda a Kouzelnické šapitó (pozn. redaktorky: což je mimochodem stále jeden z mých nejoblíbenějších předmětů, který je skvěle a originálně zpracován). Je známá i jako vypisovatelka soutěží – na kontě jich má 390, které jsou pověstné svou délkou zadání, ale i originalitou a promyšleností. V zimě 2021 za svou práci obdržela Řád kouzelného pera a v zimě 2022 obdržela také řád Vox Scholaris.

Od zimy 2021 až do léta 2024 působila jako kolejní ředitelka Zmijozelu, v němž se stala klíčovou postavou kolejního života. Její pověst neotřelého humoru, lásky k bizarnostem a především extrémně dlouhých, ale zábavných proslovů se rychle stala legendární. Vzpomínkou na vedení koleje ji budiž zápis v Curriculu „nejvíc finančně vyždímaná zmijozelskou vnitrokolejkou“ z léta 2023.

Věnuje se i hradní novinařině. Je čestnou redaktorkou Hadího krále a může se pyšnit několika oceněními v rámci Udílení novinářských cen – v roce 2021 získala první místo v kategoriích Redaktor roku, Brk sympatie i Debut roku; o rok později byla nominována na Neviditelnou tvář a získala třetí místo mezi redaktory; v roce 2023 pak vyhrála první místo za článek roku.

Kromě toho je aktivní návrhářkou originálních módních kousků, členkou klubu U Růžové chryzantémy a Čaromalířské dílny.

Její život charakterizuje především záliba v bizarnostech, o které se vždy ráda podělí. Miluje králíky, koně a čokoládu. Na hradě vlastní téměř třicet mazlíčků (jestli v tom nemá prsty její účast v množícím spolku) a v Godrikově Dole jí patří Smradlavý zlobřinec. Ačkoliv podle statistik to vypadá, že famfrpálu příliš neholduje, je členkou profesionálního famfrpálového týmu Jitřní jednorožci, což jen podtrhuje její ochotu vrhat se do všeho naplno a občas i překvapivým směrem.

Narcisse Cinerea

vítězka Sedmiboje

Dne 1. července 2015 přivítal hrad novou studentku, a to Narcisse Cinereu. Velmi brzy se zapojila do kolejního života a už v roce 2015 získala první funkci zástupce kapitána, kterou si zopakovala i v roce 2016. Famfrpálu se věnovala naplno – nejdříve na postu odrážeče, ale nakonec jí k srdci nejvíce přirostlo chytání zlatonky.

Její studentská kariéra však nabrala nejvyšší obrátky v létě 2018. Tehdy byla jmenována prefektkou, zároveň ovládla Sedmiboj s fenomenálním ziskem 383 hvězdiček, získala titul Osobnost Hogwarts, obdržela Řád ostrého brku a stala se jednou z nejviditelnějších tváří Zmijozelu. Ještě v témže roce povýšila z prefektky na primusku, kterou zůstala až do léta 2019.

V této době si vysloužila také řadu novinářských ocenění. V roce 2018 obsadila první místo hned ve třech kategoriích Udílení novinářských cen, a to v Brku sympatie, Neviditelné tváři a Redaktorovi roku. Novinářské ocenění za její přínosy nejen v roce 2018 poukazovala na to, že Narcisse byla opravdu zdatnou, aktivní a vášnivou redaktorkou a prací pro hradní periodika (Hadího krále i Denního věštce) žila. Po zfialovění se dokonce na chvíli stala šéfredaktorkou samotného věštce.

V létě 2019 završila své nejvýraznější období získáním Řádu Salazara Zmijozela. V povědomí zmijozelské historie zůstala jako jedna z nejvýraznějších studentek své doby, především díky své preciznosti, nasazení a schopnosti dosahovat vysokých výkonů ve všem, k čemu se rozhodla.
V životě mimo hrad často hledala klidné chvilky při čtení dobrých knih u hrnku teplého čaje, psaním, procházkami v přírodě či ňufáním zvířátek všeho druhu.

David Nekromacer

profesor astrologie Bradavické školy čar a kouzel

David Nekromacer byl na naši školu čar a kouzel přijat 20. prosince 2006. Ještě jako student se poměrně aktivně zapojoval do famfrpálu, kde působil především jako střelec a odrážeč. Po zfialovění se začal zapojovat i do organizačního chodu hradu. V roce 2010 byl jedním z porotců Sedmiboje a také byl ve vedení Soubojového spolku, který již není aktivní.

Dne 5. července 2011 se stal supervisorem soutěží a tuto roli zastával až do zimy 2016. Během své profesorské a zaměstnanecké kariéry si také vyzkoušel dráhu supervisora kvízů.

Jako profesor vyučoval Astrologii – Čínu, Filosofii a Hůlkovědu. Díky dlouhodobému působení ve výuce i soutěžní sekci patří mezi zkušené členy profesorského sboru. Nyní je David asi někde na konci světa nebo možná Na Konci Světa, což je jméno jeho nemovitosti v Godrikově Dole.

Barbara Arianne Lecter

profesorka a průvodkyně Zakázaným lesem, milovnice žab, vítězka Bradavické čtyřky

Kde se vzala, tu se vzala, v únoru 2008 se objevila Barbara Arianne Lecter. V koleji měla jako studentka téměř raketový start – v létě 2009 vyhrála Bradavickou čtyřku společně s Cerridwen Lowrou Antares, Channah Cohen a Lillith Arcanií, v zimě 2010 získala titul Snaživce roku s počtem 11 310 bodů a dokonce i svůj první Řád Salazara Zmijozela (ten druhý získala o pár let později, v roce zima 2014). V témže roce byla jmenována prefektkou, ale stříbrný odznak dlouho neudržela a brzy jej vyměnila za zlatý. Od zimy 2010 až do zimy 2012 tak působila jako primuska zmijozelské koleje. Vyzkoušela si i funkci famfrpálového kapitána, a to v letech zima 2012 až zima 2013. V létě 2012 úspěšně ukončila povinnou školní docházku zkouškou OVCE z předmětu Barvokouzlení, čímž si vysloužila i titul Absolventa.

V letech 2013–2015 vedla Hadího krále, tehdy přejmenovaného na časopis „Žabí král“, a za dobu svého působení v redakci vytvořila více než 125 příspěvků. Několik článků publikovala také v Denním věštci. Novinařině se okrajově věnuje dodnes, čímž si v roce 2023 vysloužila i 3. místo při Udílení novinářských cen v kategorii Neviditelná tvář.

Po studentských letech se vrhla do hradního dění naplno. V únoru 2017 se stala průvodkyní Zakázaným lesem a později i jeho hlavní lesnicí, čemuž dodnes zůstává věrná. V tomto roce také získala Řád kouzelného pera.

Jako profesorka postupně začala vyučovat Barvokouzlení, Flákání pro pokročilé, Lektvary, Taj lesa a jeho života a Žabologii – poslední z těchto předmětů zvlášť odpovídá její pověsti neúnavné milovnice žab, díky níž si vysloužila i svou ikonickou přezdívku „Žába“. V profesorském hábitu se dále rozvíjela a sbírala ocenění: Vox Scholaris (zima 2019), Řád Spiritus Magicus (léto 2022 a zima 2024), Picatrixův řád čarodějů (léto 2020 a léto 2025) či titul Osobnost Hogwarts (léto 2021). V létě 2018 úspěšně složila zkoušku KOZA z Domácího kouzlení a v létě 2024 si dokonce vyzkoušela post inspektora výuky. Od zimy 2026 navíc zastává funkci kolejní ředitelky.

Mimo výuku se věnuje postu odrážeče v profesionálním famfrpálovém týmu Lúzřy, se svou nebezpečnosti 8,5 mlátí příšery ve sklepení hlava nehlava, udržuje si své 2. místo ve sběru magíků a zdokonalování své nemovitosti v Godrikově Dole s názvem Dům Při zakleté žábě.

Barbara je také organizátorkou řady větších akcí – mezi nimi je i nedávná rozsáhlá akce na vyčištění jezera. Její osobní zájmy jsou stejně rozmanité jako její působení na hradě: miluje žáby, Stargate, Star Wars, podzim, varhanní koncerty, fantasy, kreslení, psaní, filmy, seriály, čajovny i dětské tábory. Ráda peče, plave, chodí na procházky do lesa a oceňuje dobrou společnost.

Věřím, že všichni zmínění se zasloužili ještě o víc, než jsem o nich dokázala zjistit. Pokud patříte k archivnějším kouskům na hradě, na někoho si vzpomínáte a paměť vám aspoň trochu slouží, podělte se se zážitky a vzpomínky v komentářích!

Na kartičkách však najdeme ještě další dvě původem zmijozelské osobnosti, a to profesora Severuse Snapea na kartičce č. 36 a Horacia Křiklana s inventárním žabím číslem 52.

A kdo by chtěl vědět třeba i různé drby či kauzy o našich slavných zelenofialových, začtěte se do Denního věštce či Hadího krále – snad se ty staleté výtisky ještě pořád nerozpadly. A možná najdete nakonec víc, než byste chtěli. Třeba takového Justina Biebera před 15 lety…

Pro Hadího krále
Faye Sages

Jen pár dní do Halloweenu a na bradavických chodbách to začíná jiskřit víc než v hodinách kouzelných formulí. Všude šustí látky, lesknou se doplňky a z šatních skříní mizí černá rychleji než dýňové koláče ze školní kuchyně. Není divu! Halloween je totiž svátkem, kdy můžeme být přesně tím, kým chceme. Ať už temnou čarodějkou, elegantním upírem nebo výstředním profesorem lektvarů – všechno je dovoleno.

Halloween má svoje kořeny hluboko v minulosti. Původně to byl keltský svátek Samhain, v rámci nějž se svět živých a mrtvých na jednu noc propojil. Lidé zapalovali ohně, aby odehnali zlé duchy a maskami se snažili je zmást. Dnes sice už žádné zlé duchy (snad) nečekáme, ale kouzlo převleků a tajemné atmosféry zůstalo. A právě proto je Halloween ideálním dnem, kdy se móda mění v kouzlo.

Letos se na chodbách rozhořela opravdová módní magie. Naši spolužáci i profesoři se pustili do svých halloweenských outfitů s vášní a fantazií, kterou by jim mohla závidět i samotná madam Malkinová. Od zlověstně elegantních černých šatů po extravagantní kostýmy, které by klidně mohly projít v podzemí hradní černé knihovny.

A protože by byla škoda, aby tyhle kouzelné looky zůstaly jen v paměti několika očí, rozhodla jsem se je zachytit a přiblížit vám atmosféru Halloweenu. Nebojte, když už to píše někdo se jménem Muerte, můžete si být jistí, že do toho vtáhne i trochu temnoty, ale jen té zábavné.

Na první pohled působí jako nejjemnější a nejpřívětivější profesor a profesorka, ale za elegantním černým zdobným pláštěm profesora se skrývá temnější tajemství! Zachytili  jsme ho totiž při vaření fénixe! Zatímco on ohromuje tajemnou magií, profesorka Annya si nebrala servítky a převlékla se sama za sebe. Upřímně si myslíme, že tohle je její skutečné já, zatímco zbytek jsou jen masky. Když se na ni podíváte, víte, že Halloween je pro ni den, kdy může být opravdu opravdová.

Maya Prinz & Eleanor Blackfoot

Obě čarodějky, ale každá úplně jiná! Profesorka Maya působí spíš jako Wicka, hravá a záhadná, zatímco profesorka Eleanor je pravou čarodějkou černé magie, která by vám klidně zamíchala osudem ve třech lektvarech najednou. Když je vidíte spolu, je jasné, že Halloween v Bradavicích odhaluje všechny odstíny kouzelnické osobnosti a možná i pár tajemství!

Barbara Arianne Lecter & Mioness Naiadés

Kolejní ředitelka Zmijozelu mě úplně odzbrojila! Elegance podzimu, vůně Halloweenu ve vzduchu a přitom žádné známky temné magie, kterou byste u Zmijozelu čekali. Naproti ní se madam Mioness plíží celá zahalená, tvář není ani náznakem vidět a působí jako duch, který vás odvede na druhou stranu (Bradavic). Společně dokazují, že Halloween v Bradavicích má tolik tváří, kolik jen dokážete unést!

 Skylar Blair Anderson & Ginevra de Naga

Na první pohled dva naprosté protiklady, a přitom dokonale halloweenské duo.
První jako lesní čarodějka, která právě vylezla ze svého bylinkového domku v hlubokém lese. Druhá? Ta spíš vypadá, že bloudí hradními chodbami už několik století.  Společně jsou jako podzimní světlo a hradní přízrak.

Když už i profesoři vytáhli své kostýmy, je jasné, že Bradavice zachvátila halloweenská horečka. Ale varuju vás! Mezi studenty to není přehlídka, je to módní apokalypsa s nádechem temnoty a trochou dýňového šílenství.

Míša Hrušková & Nikola Walker

Dvojice studentek, která dokazuje, že i temnota má svůj půvab!  Zatímco Míša vypadá, že právě vystoupila z halloweenského rituálu pod úplňkem, tak Nikola působí, jako by si odskočila z upírského bálu rovnou na bradavickou chodbu. Společně vypadají tak dokonale děsivě, že i dýně se před nimi klaní.

Sarin Coyle & Bertranda Hooki

Zde máme velké podezření, že jde o záměnce. Jemně odvážný look doplněný kočkou kolem krku působí na první pohled jako náš Sarin – ale vidíte to oko? Bertranda zase vypadá jako čarodějnice z jiné planety! Společně vytvářejí dvojici, která dokazuje, že i tajemno může být stylové. Jejich vzhled je tak přesvědčivě záhadný, že by i sova na hodině kouzel poklekla v úžasu.

Faye Sages & Westbox Ashriver

Tahle dvojka dokazuje, že i studenti mají smysl pro módu!
Faye vypadá, jako by právě utekla z čarodějnického sabatu s pohledem, který by rozbrečel i dýni. Po jejím boku září Westbox, celá v bílém jako převtělený duch elegance. Společně jsou jako Jin a Jang s kapkou Halloweenu. 

Enola Gatito & Christina Meadows

Zmijozel zahájil lov na Potlouka, nebo je to jen Enolka, která se rozhodla chytat králíčky? Zatímco šéfredaktorka elegantně dohlíží na jejich bezpečí… No, ať už je to jakkoli, doporučuji se před tímto nebezpečným duem raději schovat!

Avastie Namua Whakaari & Isabell Tenebris

Je podoba s čarodějnicí z perníkové chaloupky čistě náhodná? A co ty muchomůrky? Chce nás slečna všechny otrávit, nebo je to jen její podivně módní trik? A víte co? Už jste někdy viděli ducha, jak jde za ducha? Že ne? No tak u nás je možné úplně všechno! Posmrtný styl tu není jen módou, je to zážitek, který vás provede světem, kde strašidla i elegance kráčí ruku v ruce.

To byly outfity našich profesorů, studentů, ale i jednoho školního ducha. Ať už šlo o ukázku jejich pravého já, nebo čistě jen o nevinný převlek, každý outfit měl své temné kouzlo. A i když některé muchomůrky zůstaly nepovšimnuté, každý outfit by bezpochyby okouzlil srdce všech milovníků módy.

Pro Hadího krále
Nicolle Muerte

Ferdinande, ty to vidíš! Pak se není čemu divit, že má Zmijozel zase nebodový rok, když si většina koleje řeší svoje mudlovské businessy a pak jim na úkoly nezbývá čas! Nebo se snad mýlím? Strýček Google mi je všechny napráskal! Vezmeme to hezky popořádku a začneme studenty.

Belle Carter
Dle svých slov má Belle ráda čtení knih, hru na klavír nebo třeba kreslení. Bodejť by nerada kreslila, když si po nocích navrhuje dětské oblečky! Taková madam Niam v mudlovské verzi pro děti! Belle si vybudovala obdivuhodné módní impérium. Nezapomeňte vzít v potaz, že se jí to povedlo i přes obrovskou konkurenci v jejím segmentu. Seznamte se – Carter’s a její halloweenská kolekce.
Správná módní návrhářka ví, co mezi jejími zákazníky právě frčí. Stejně jako Belle, která si letos zapsala Taje háčkování. Můžeme se tedy doufám těšit na nějakou speciální kolekci!

Dorian Blackwood
Dorian se tváří jako nenápadný dvanáctiletý chlapec, člověk o něm skoro ani neví. Ještě aby jo, když vlastní restauraci v Londýně a ještě ji hrozně okatě sám po sobě pojmenuje! Na Tripadvisoru má jeho podnik hodnocení 3,9 hvězdičky, což je na kouzelnického šéfa, který toho o mudlovské kuchyni zas tolik neví, celkem úspěch! Dámy a pánové – Dorian restaurant.
Dorian má v práci asi tak napilno, že si v kouzelnickém světě zatím nezapsal žádný předmět. Anebo se mýlím a jen stále doufá, že se vypíší Taje mudlovské kuchyně?

Michellína Corbinová (dříve Michelle Corbin)
Michellínu všichni určitě znáte, protože já nevím o nikom, kdo by se nebál jejího pověstného vykopávání dveří. Možná jste si všichni mysleli, že jde o nějaký znak potlačovaného vzteku nebo o způsob, jak uvolnit nahromaděný stres, ale celé je to jinak. Je to totiž kampaň! Ano, čtete správně. Michellína je totiž spolumajitelkou americké firmy, která vyrábí zámky, dveřní kování, zabezpečovací systémy a další vychytávky okolo dveří. Takže až vám příště Michellína vykopne dveře, zahoďte svůj starý zámek a zeptejte se jí na kvalitní zámek od Corbin Russwin, s tím vám již dveře jen tak někdo nevykopne! Mimochodem, kdo je Russwin, prozradíš nám to, Mich?

Enselis Ismenia
Zmijozelskou pokladnici většinou potkáte s úsměvem na tváři. Není divu, když se kolejní konto drží v zelených číslech. Všimli jste si však někdy čarostavu Enselis? „BAF“ – zdánlivě bezvýznamná tři písmena, mně se ale povedlo je rozklíčovat! B(laho) a F(inance). Ensí se pravděpodobně snaží nenápadně naznačit, jak moc jí záleží na obou jejích zájmech. Finance spravuje Zmijozelu, její mudlovské já se ale raději věnuje domácímu wellness, a tak si v Nizozemsku zřídila roztomilou značku Maison Ismenia, která má v nabídce třeba svíčky nebo tělové scruby! Dostaneme vzoreček?

Jagga Viggo
Jagga už na naší škole studuje pěknou řádku let a patří mezi studentské dospěláky. A ti, jak je veřejným tajemstvím, si občas přihnou U Tří košťat. Rosmertino víno není nic moc, ale nic lepšího v nabídce bohužel nemá. Jagga každopádně ano! Myslíte, že se svým vínem Jagga Ruja zkusí prorazit i v kouzelnickém světě? Neodpustím si ještě malou poznámku – Jagga má uvedeno ve svých zájmech „různé i hrůzné“. Nemělo by to být spíš „různé a hrozno“?

Elaine Robillard
Když se řekne „zmijozelská legenda v chození nalehko“, všichni si hned vzpomenou na Elaine. Za zástěrkou provokace profesorů k udělení školního trestu se však skrývá mnohem víc – a tušíte správně, je to opět reklama! Jak tvrdí (dle svého čarostavu) sama Elaine: „Falešná skromnost a dostatečný oděv mi nic neříkají.“ Co chci ale vědět, je to, jestli tento výrok padl před tím, nebo až potom, co rozjela prodej nočních košil a pyžam pod značkou Miss Elaine?

Saiph Lacaille
Jako zkušená hráčka famfrpálu má Saiph za sebou nejedno zranění a bolístku. Viděl ji ale někdo někdy na ošetřovně? Možná to bude tím, že v mudlovském světě vlastní farmaceutickou firmu, a tak má s medicínou víc zkušeností než průměrný kouzelník. To se pak Základy zdravobytí studují skoro samy. Saiph, má tam Saiph pharma i něco na popálené ruce po bouchnutí v laborce? Ptám se pro kamarádku!

Nacuo Jamamoto
Říká se, že puberťáci se můžou vzhledově změnit doslova přes noc. Možná proto se Nacuo po prázdninách vrátil tak moc nabušený, že se jeho vyrýsované bicepsy sotva vlezly do dveří kolejní místnosti. Anebo je to z toho důvodu, že pánské osazenstvo hradu už má po krk toho, jak dámy slintají nad břišáky jezerního muže a Nacuo se s tím jako první rozhodl něco dělat! Prostředky k tomu má naprosto perfektní – správně zvolené doplňky stravy a proteinové drinky od Yamamoto Nutrition jistě zachrání nejednoho uzoufaného mudlu i kouzelníka. Přiznejte, dámy, která už na Nacua ve Velké síni házela zamilované oči?

A jak jsou na tom zelenofialoví?

Annya Liddle
Vsadím se, že po přečtení tohoto jména jste si řekli přesně tohle: Zase Lídl, vždyť to už ani není k smíchu, stokrát opakovaný vtip… Co když vám ale řeknu, že jsem se na to vůbec nechystala? Madam Annya používá výše zmíněný mudlovský obchod pouze jako zástěrku. Ve skutečnosti je totiž o dost důmyslnější a ve své společnosti Liddle Doors se specializuje na bezpečnostní ocelové protipožární dveře například pro energetický průmysl.

Mioness Naiadés
Madam Nessie ví, jak rozjet pořádný busiNESS, jsme toho svědky téměř každý den na hradě. V mudlovském světě provozuje hned několik podniků, zkrátka jako správná busiNESS lady. Kromě Baby clubu Nessie, v němž učí malé mudly plavat, madam vlastní i nemovitost v Řecku a provozuje tam hotel, který nese jméno podle jejího příjmení – Naiádes (jako kdyby ta absence čárky nad e a její přidání nad a mělo někoho zmást!). I to jí však bylo stále málo, tak pro jistotu ještě rozjela firmu Nessa v Indii, která se věnuje osvětlení, ať jde o domácnosti nebo třeba celé fotbalové stadiony. Jsem si téměř jistá, že to určitě není konec seznamu, ale musíme dát prostor i ostatním, kompletní výčet podnikání madam Naiadés si dáme někdy jindy!

Barbara Arianne Lecter
Když člověk dělá jednu funkci za druhou, musí občas někde upustit páru… nebo prostě jen vypnout. A jak nejlépe vypnete hlavu? Zaměstnáte ruce! To ví i zmijozelská kolejní ředitelka, protože začala vařit vlastní pivo! Anebo už nechtěla být vídána, jak popíjí u Rosmerty? Kdo ví! Lecter Nectar: 0 % žab, 100 % osvěžení!

Překvapily váš něčí obchodní zájmy? Máte taky nějaké a chcete se o ně s ostatními podělit? Směle do toho, komentáře jsou vám k dispozici!

Pro Hadího krále
Christina Meadows

Moc dobře vím, jaký to je pocit, sedět nad seznamem plným knih, které si chcete koupit, a nevědět, jakou si pořídit dřív. Když už se ale rozhoupete si nějakou sehnat, tak se může stát, že vás nezaujme… a nedejbože, když ji ani nedočtete. Poté litujete peněz a času, které jsme do ní vložili, místo nějaké jiné, která by se vám možná líbila víc.

Nezoufejte! Jsem tu já, abych vám pomohla nebo aspoň doporučila svých TOP 5 knih. Každou samozřejmě z jiného žánru, aby si každý čtenář přišel na své.

Právě tato autorka mě přivedla do magického světa knih a papíru, takže doufám, že pochopíte to, že ji nemohu vynechat. Petra Martišková píše hlavně young adult neboli knihy určené hlavně pro mladistvé, ale dospělí se taky nesmí nechat odradit. Toto dílo jsem četla víckrát než jednou a to už je u mě co říct.

Kniha Útěk za láskou pojednává o Emmě, jejíž otec je slavný herec. Jednoho dne jim přijde výhružný dopis od fanatika. Tato událost přinutí celou rodinu se přestěhovat stovky kilometrů daleko. Emma se ocitne bez přátel na novém místě, v nové škole a se zvýšenou ostrahou kvůli její bezpečnosti. Dokonce je i nucena odstoupit od svého nejoblíbenějšího sportu, jímž je parkour.

Hledat nové přátele je pro ni těžké, když nemůže chodit na zábavy ani ven kvůli tomu, že novináři jsou na každém kroku.

To vše se ale změní, když potká záhadného kluka.

Tuto knihu jsem sem zařadila kvůli nevšednímu konci. Je to mix fantasy a dívčího románu. Prokletý rok od spisovatelky Kim Liggettové má sice růžovou a roztomilou obálku, ale nenechte se zmýlit. Tady platí: Nesuď knihu podle obalu! Věřím, že se najde někdo, komu sice kniha nesedne, ale za mě je skvělá.

Nahlédneme do světa, v němž se dívky ve své plnoletosti shromáždí na náměstí a ty, které mají štěstí, dostanou od svých otců svatební závoje na znamení toho, že uzavřeli s jejich budoucími ženichy výhodné sňatky. Naše hlavní postava to ale vše vidí jinak. I ona dostane svůj závoj, ale neví se od koho. Doufala, že zůstane sama, aby pomáhala své rodině, a nechtěla se vůbec vdát. Po shromáždění všechny dívky odvezou do opuštěného lesa, ve kterém musí rok přežívat bez pomoci zvenčí. A ty, které přežijí celý rok, se mohou vrátit a poté se dozvědět, koho si vlastně berou. Jenže několik týdnů po začátku se něco pokazí a půjde doslova o boj o život.

Matčina hra od spisovatelky Sandie Jonesové je napínavý thriller, u kterého jsem až do úplného konce byla přesvědčená, že vím, jak dopadne, ale více jsem se splést nemohla. Až na konci do sebe vše zapadlo tak, jak má, a já se jen chytala za hlavu, že jsem byla tak slepá.

Emily potkala muže svých snů. Adam je naprosto dokonalý a je s ním šťastná. No… prostě jako z pohádky. Jenže při seznámení s jeho matkou má Emily nepříjemný pocit. Její budoucí tchyně ji všemožně nenápadně uráží, dělá naschvály a celkově se jí snaží od svého syna odehnat. Na povrch vypluje, že bývalá přítelkyně Adama byla astmatička a za záhadných okolností zemřela. Emily u Adamovy matky najde inhalátor a je přesvědčená, že vrahem je zrovna ona. Jenže se kolem ní začíná utahovat smyčka a na útěk už je pozdě.

Nebojte, mám tu něco i pro starší čtenáře, které nebaví romantika pro náctileté. Kniha Opuštěný dům od autorky Mirky Skočílkové mě zasáhla tak moc, že mi ukápla nejen jedna slza.

Anna chce začít život od začátku. S rodinou moc dobré vztahy nemá, ale zbožňuje focení. Při jedné procházce narazí na starou vilu, která je opředena mnoha historkami, stejně jako její majitel. Jelikož pracuje v realitní kanceláři, rozhodne se majitele přemluvit, aby dům prodal. Zároveň se snaží zřídit domov pro děti s downovým syndromem, jelikož měla dceru, která tímto postiženým trpěla a ví, jak je pro rodiče náročné se o ně přes den starat, když musí chodit do práce.

A nyní vám představím knihu Strašení v Rookwardu od královny hororů Darcy Coates. Je součástí velké série o strašidelných domech. Díly na sebe navzájem nenavazují, ale každý přijde s něčím unikátním a překvapujícím.

Když Guy najde na půdě své matky dědické listiny k domu, má pocit, že ho potkalo neuvěřitelné štěstí. Jistě, v domě nikdo čtyřicet let nežil, je částečně zchátralý a obrůstá ho vinná réva, ale Guy je přesvědčený, že ho dokáže dát do pořádku a výhodně prodat. Dům Rookward stojí na samotě v lesích a není v něm ani telefonní signál. Navíc je tři hodiny jízdy od města, kde Guy bydlí, a proto se rozhodne v domě na několik dní utábořit.

Ale existuje důvod, proč v Rookwardu nikdo tak dlouhou dobu nežil, a zchátralé místnosti nejsou tak prázdné, jak se zdá…

V domě se před čtyřiceti lety odehrála příšerná událost, jejíž následky přetrvávají dodnes. Usídlil se zde totiž duch ženy, která tragédii způsobila. Je zahořklá, posedlá, žárlivá a vyšinutá a jakmile se objeví Guy, nemá v úmyslu nechat ho odejít a udělá i nemožné, aby s ní zůstal.

Doufám, že jsem vám pomohla vyřešit dilema, kterou knihu si pořídit!

Pro Hadího krále
Lady Čarohůlka

Mým prvním úkolem jako hlavní vedoucí bylo rozeslat pozvánky. Někdo se tomu zasmál, jiní to brali jako otravování, ale já jsem věděla, proč to dělám. A když jsem pak viděla tábor plný smíchu a nadšení, věděla jsem, že všechna práce stála za to.

Pro mě osobně to byla úplně nová zkušenost. Užít si tábor ne jako tábornice, ale jako hlavní vedoucí. A to je obrovský rozdíl.

Jako táborník vidíte hlavně to krásné – hry, smích, písničky u ohně a chvíle, kdy se svět zdá bezstarostný. Všechno je připravené a vy si prostě užíváte pohodu a kouzlo okamžiku. Ale jako hlavní vedoucí je to úplně jiný svět. Najednou stojíte na druhé straně a zjišťujete, že za každou hrou je spousta příprav, že za každým úsměvem může být i kus starosti. Najednou jste ten, kdo musí mít plán, i když se věci pokazí, kdo musí myslet na desítky maličkostí a kdo večer padá únavou, ale s pocitem, že to všechno stálo za to.

Pamatuji si, jak jsem kdysi sama seděla u ohně s rozzářenýma očima, čekala na další hru, smála se s ostatními a těšila se, co přinese nový den. Tehdy jsem měla pocit, že vedoucí umí všechno, vždy vědí, co dělat, mají nápady, energii i kouzelnou schopnost přivést smích, když je třeba. A letos jsem poprvé stála na jejich místě.

Bylo to náročné. Najednou jsem nebyla ta, která se nechává vést, ale ta, která musí myslet na všechno. V jednu chvíli píšete scénář na večerní program, v druhou utěšujete domovem zkroušeného táborníka a o pár minut později hledáte ztracenou ponožku. To je realita vedoucího.

Ale pak přijdou ty chvíle, kdy se zastavíte, rozhlédnete kolem sebe a vidíte, jak se táborníci smějí, zpívají, hrají si, a najednou víte, že to všechno má smysl. Viděla jsem, jak se z nesmělých tvářiček stávají sebevědomí dobrodruzi. Jak se někdo, kdo se styděl promluvit, odváží zpívat u ohně. Jak se mezi nimi rodí přátelství, která přežijí i konec tábora.

Ale vím jistě, že to všechno bych nikdy nezvládla sama. Každá pohádka totiž potřebuje své hrdiny – a tím mým byla má pravá ruka, hlavní vedoucí Laura Carterová. Její trpělivost, energie a schopnost držet tým pohromadě byly tím, co z tábora udělalo skutečné dobrodružství. Bez ní by žádná z těchto kapitol nebyla tak kouzelná.

A teď vás vezmu přímo do tábora!

Letošní tábor nesl název „Z pohádky do pohádky“. Všichni přihlášení táborníci bez rozdílu koleje měli být rozřazeni do tří týmů. Sami si sice mohli napsat, kam by chtěli patřit, ale jistotu neměl nikdo. Musím ale říct, že jsme se opravdu snažili vyhovět přáním co nejvíce dětí.

Nakonec tábor osídlily tři týmy, každý se svým vlastním duchem, kouzlem a atmosférou:

• Tým jednorožců pod vedením Enoly Gatito
• Tým draků pod vedením Summer Night
• Tým elfů pod vedením Laury Carterové

A tak pohádkové dobrodružství mohlo začít!

První den, 1. července, jsme táborníky přivítali tak, jak se sluší a patří. Nechyběl úsměv, radost a samozřejmě ani trocha kouzel.

Už večer k nim přišla Rada starších pohádkových bytostí, která jim prozradila, co se vlastně stalo – byla ukradena Kniha pohádek! Její stránky se rozlétly do všech koutů a pohádky se začaly nebezpečně míchat dohromady. A tak byl před táborníky jasný úkol: během devíti týdnů dát vše zase do pořádku.

O rozdělení do týmů se postaral skřítek Dobby, který každému předal nejen týmovou příslušnost, ale také první kousek jejich pohádkového úkolu. Každý tým si tak našel místo u svého ohně a první večer patřil vzájemnému seznamování, smíchu a přátelskému špičkování.

Od té chvíle se každý den psala nová pohádková kapitola. Jednou jsme se ocitli u Aladina a jeho kouzelné lampy, jindy jsme putovali královstvím za sedmero horami. Čekaly nás i temné lesy plné nástrah, kde odvaha a přátelství hrály hlavní roli.

Ale nebyly to jen velké příběhy. Kouzlo tábora tvořily i ty malé okamžiky, když se zpívalo u ohně, když jsme tancovali pod hvězdami nebo když se ozýval smích nad vtipnými historkami, které si budeme pamatovat ještě dlouho. Tyhle drobnosti možná vypadaly nenápadně, ale byly tím pravým kořením celého léta.

A právě tady se ukázalo, že náš tábor nebyl jen o pohádkách. Byl o spolupráci, o odvaze a o radosti ze společného dobrodružství.

Když se dnes ohlédnu zpátky, uvědomuji si, jak výjimečné to celé bylo. Každý den přinesl něco nového, někdy výzvu, jindy radost, často i trochu toho organizačního zmatku. Ale dohromady to vytvořilo jedno velké pohádkové dobrodružství, na které budeme všichni ještě dlouho vzpomínat.

Pro mě osobně to byla obrovská škola. Užít si tábor z pozice hlavní vedoucí není jen o zodpovědnosti, ale je to dar. Dar být u toho, když se rodí nová přátelství, když táborníci překonávají své strachy a když se smějí tak, že svým smíchem nakazí úplně všechny kolem.

A proto chci říct jediné: stálo to za to. Všechna práce, všechny přípravy, všechny chvíle nejistoty. Protože nakonec jsme vytvořili něco, co si poneseme v srdci.

Letní tábor Hogwarts nebyl jen „Z pohádky do pohádky“. On sám se pohádkou stal.

Málem jsem zapomněla! Máme i svůj web!

Pro Hadího krále
Nikol Astra Lacosta

Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak provázejí každého kouzelníka již od raného dětství, ale přesto dokážou leckdy překvapit naše chuťové buňky. Ať už v pozitivním nebo v tom negativním slova smyslu. V tomto článku se ponoříme do temnější a nechutnější části světa této oblíbené pochutiny, kterou buď milujete, nebo nesnášíte. Obzvlášť pokud jste již měli čest s některou fakt divnou chutí!

Všichni jsme jistě velcí fanoušci Bertíkových fazolek tisíckrát jinak, ať už dobrovolně nebo z donucení. Ono totiž když sníte 500 fazolek kvůli magíkovi, tak už vám nic jiného ani nezbývá. Při takovém počtu zaručeně narazíte i na takové, které vám nejsou úplně po chuti. Které to jsou? Na to jsem se zeptala několika hradních obyvatel. Jejich odpovědi můžete vidět v přiložené tabulce:

Fazolky však existují mnohem déle než náš hrad. Vím, šokující, ale je to tak. První zmínka o nich padla hned v prvním díle HP – Harry Potter a Kámen mudrců. V tom samém díle se dokonce mluví i o divných příchutích fazolek. Je zmiňovaná divnopříchuť ušního mazu anebo dokonce zvratek. Zdá se vám to nechutné? Spoiler alert, dál už to lepší nebude. Proto doporučuji všem se slabým žaludkem, aby čtení článku ukončili právě v tomto bodě.

Top 10 nejdivočejších příchutí Bertíkových fazolek v HP:

1. Zvratky – nepříjemná, silně kyselá chuť, mnohými popisovaná až jako příliš realistická.
2. Ušní maz – slaná, zatuchlá, prostě fuj.
3. Zkažené vejce – největší sírový odér široko daleko.
4. Zkažené mléko – krémově kyselá pachuť.
5. Plesnivý sýr – asi jako když najdete po půl roce v koutě lednice kus sýra a zkusíte ho olíznout (pouze na vlastní nebezpečí).
6. Smradlavá ponožka – kombinace agresivního potu a sladkého parfému. Asi jako když si po vydatném famfrpálovém tréninku dáte deodorant místo sprchy.
7. Pepř – zde není co dodávat. Za mě je to jedna z těch lepších divnochutí.
8. Zubní pasta – jestli chutná jako Perlička, dám si, děkuji.
9. Zemina – bahnitá, zatuchlá chuť, asi jako když se v Godrikově Dole zakousnete do záhonku u domku svého oblíbeného profesora.
10. Tráva – svěží, čerstvá chuť, ale stejně to úplně nechceš.

Jak vidíte výše, nakonec můžeme být rádi za to, jaké příchutě si našly cestu na náš hrad. I když jsou někdy dost prapodivné, nejsou vyloženě šílené. A to mi pro tento článek přišlo dost málo, takže jsem se rozhodla zapátrat v hlubinách kouzelnických archivů, přečetla spoustu deníků v knihovnách a zjistila jsem, že jsme ochuzeni o spoustu divnochutí!

Na Příčné ulici jste si v poslední době mohli všimnout potloukajícího se chlápka s dlouhým kabátem. Ukázalo se, že je to fazolkový dealer. Motivovaná adrenalinem ze zkoušení nových věcí jsem nadšeně vysolila několik galeonů za nejrůznější divnofazolky. A všechny jsem je exkluzivně pro tento článek otestovala! Pokusím se co nejlépe popsat jejich chuť i vzhled. Pro větší přehlednost jsem jednotlivé chutě rozřadila do několika kategorií. Doufám, že jste si ke čtení dali pár fazolek. (Toto není placená propagace, ale mohla by být.) Pojďme se na to podívat!

Letní limitovaná edice:

• Spálení ve tvaru tílka – příchuť špatně rozetřeného opalovacího krému.
• Oblíbený drink s extra vosou – osvěžující klasika se štiplavým koncem.
• Párek v rohlíku na koupališti po půl hodině na slunci – s příchutí laciného kečupu a oschlého rohlíku, ale alespoň to křupe, když už nic.
• Letní láska, co ti neodepsala – nasládlá chuť postupně přecházející do kysela s podtónem zlomeného srdce a ghostingu.
• Zmrzlina, co spadla na zem, ale povedlo se ji zachránit – asfaltová chuť s příměsí štěstí.

Kouzelnické bizáry:

• Sova po noční směně – chutná jako zmoklé peří a mírné vyčerpání.
• Zmijozelská samolibost – smaragdově zbarvená fazolka, hořká s chutí vysvlečené hadí kůže. Zanechává silnou pachuť sarkasmu.
• Kousnutí skřeta od Gringottových během daňové kontroly – kovově nazlátlá chuť s příměsí krutosti a účetnictví.
• Průvan ze Zapovězeného lesa – chladivá mechová chuť se stopou hnijících dýní a strachu. Možný výskyt stopových prvků vlasů z hlav.
• Záchod z umývárny – sladký začátek, slaný konec. Výrazné podtóny slz a vody ze záchodu z Uršuliny oblíbené kabinky. Nic moc.

Návrat do dětství:

• Žvýkačka zpod lavice – chuťově jsou cítit zbytky mentolu, pocitově jako by ji už někdo jedl před vámi.
• Chlebíček z vánoční návštěvy – majonézové opojení, špetka napětí a okurka, co to vzdala.
• Nedělní ráno – výrazná chuť kakaa a pohádek, kvůli kterým se vstává v 6 ráno bez budíku.
• Bonbón, co spadl na koberec – trochu chlupaté, ale neobyčejně sladké.
• Polibek od tety s rudou rtěnkou – výrazná chuť make upu, těžkého sladkého parfému. Mísí se s pachutí trapnosti, co zůstává na jazyku ještě tři dny poté.

Absolutní bizáry:

• Polštář po babičce – chutná jako levandule a hašlerky.
• Nákupní vozík z Kauflandu – kovová chuť, s kapkou stresu a vůní čerstvě vytištěného letáku s akční cenou na vejce.
• 10 let stará USB flashka – plastová chuť s příměsí prachu a starým referátem ve Wordu.
• Okena a ovocný džus – proč to chutná nakonec docela dobře?! Kdo ví…
• Deodorant tvojí mámy – svěží, květinová chuť, ale pasivně agresivní jako „tvoje máma“ vtipy.

To bychom měli, ale protože legrace není nikdy dost, pojďme si dát ještě krátký test, který možná vypadá úplně bezvýznamně, ale výsledek o vás prozradí víc, než byste si mysleli. Nebojte se s námi o něj podělit v komentářích!

Jaká divná příchuť Bertíkovy fazolky jsi ty?

1. Co tě nejlépe popisuje při pondělním ránu?
A) Jsem zmatený tvor obalený dekou a zbytky včerejší existence.
B) Funguji, ale asi jen díky silné vůli a kávě.
C) Jsem přítomný jen fyzicky. Mentálně na gauči.
D) Působím v pohodě, ale stačí málo a zkazím, co se dá.
E) Vstanu, ale nikdo by mi neměl chodit na oči.

2. Jak bys nejspíš reagoval/a na větu „Tohle určitě zvládneš!“?
A) Nějak to dopadne.
B) Okamžitě otevřu návod. A excelovou tabulku.
C) Zůstanu potichu. Počkám, jak se to vyvine.
D) Jdu do toho naplno! A pak toho rychle lituju.
E) Zvládnu všechno, když mi nikdo moc nekouká pod ruce.

3. Když tě někdo požádá o pomoc, ale tobě se moc nechce, co uděláš?
A) Zamyslím se, chvíli mlčím a pak změním téma.
B) Pomůžu! Ale musíme mít jasný plán.
C) Zmizím ve stínu a předstírám, že jsem součást nábytku.
D) Vrhnu se do toho po hlavě a pak hledám, co se pokazilo.
E) Vypadám neochotně, ale nakonec to stejně udělám nejlíp.

4. Jak bys popsal/a svůj životní styl?
A) Trochu bordel, trochu náhoda, ale s jistým kouzlem.
B) Organizovaný chaos s přehledným systémem.
C) Minimalismus způsobený tím, že věci prostě mizí.
D) Rychlý, impulzivní, občas potřebuji pomoc dospělejšího dospěláka.
E) Primitivní, ale efektivní. S důrazem na jednoduchost.

5. Kterou věc by sis vzal/a na pustý ostrov?
A) Starý batoh plný zamotaných kabelů a křesadlo.
B) Šroubovák, kladivo a Ikea katalog.
C) Nafukovací gauč, přenosnou ledničku a brambůrky.
D) Stopky, teploměr a lepidlo.
E) Konzervy… bez otvíráku, ale s nadějí na přežití.

Vyhodnocení:

Nejvíce odpovědí A – Sluchátka z kapsy, co prošla pračkou. Zkroucená, mírně elektrizující chuť s tóny ztracené hudby, zanechává po sobě pachuť pracího prášku a aviváže.

Nejvíce odpovědí B –  IKEA masové kuličky. Chutná  přesně tak, jak byste si představovali. Háček je v tom, že fazolka je rozdrolená na dně sáčku a abyste se k ní dostali, musíte sníst nejdřív všechny ostatní. Prostě Ikea – udělej si sám.

Nejvíce odpovědí C – Brambůrek zapadlý pod gaučem, co se našel až při stěhování. Divně rozplizlé cosi, téměř bez chuti, zato s prachovým lemováním.

Nejvíce odpovědí D – Vteřinové lepidlo. Silně chemická chuť, okamžité uvědomění špatného rozhodnutí a jazyk přilepený k patru na následující hodinu, ne-li na věčnost.

Nejvíce odpovědí E – Maguáří granule. Plná masová chuť i aroma, nic moc, ale zcela určitě obsahuje víc masa než tvůj včerejší oběd.

Pro Hadího krále
Christina Meadows

Jsme Zmijozel. Děláme věci chytře. Když už slavíme narozeniny, chceme dort, který má smysl. Žádné kudrlinky, co jen dobře vypadají a chutnají na nic. Chceme recept, který funguje, chutná všem a zmizí ze stolu rychleji než Filch při kontrole.

Tenhle dort se upekl tolikrát, že by mu klidně mohli udělit Bradavickou státní zkoušku z praktičnosti.

A protože naše milovaná Veronica Narcissa Williamsová slaví narozeniny (čímž jí přejeme všechno nej, nej, nej), je to skvělá příležitost tenhle recept zase oprášit a upéct něco fantastického, čím jí můžeme jako kolej udělat radost.

Na zmijozelský dort budete potřebovat upéct nejprve korpus. Připravte si proto:

• 160 g BIO mraženého listového špenátu (cca 50 g po vyždímání – fakt ho vyždímejte, nejsme tu na polévku)
• ½ hrnku kokosového mléka z plechovky (protože šmrnc je třeba)
• 4 vejce M
• ČL vanilkového extraktu (lepší je dužina z lusku)
• 300 g jemné mandlové mouky (nebo kešu – víme, že někteří z vás jsou nóbl)
• 30 g kokosové mouky
• 2 lžíce xylitolu (můžete vynechat, jestli jste tvrďáci)
• 2 lžičky kypřícího prášku bez fosfátů (protože zdraví)
• 1 lžička jedlé sody
• 2 našlehané bílky (ano, extra práce – ale vy jste Zmijozel, ne ledajaká kolej, umíte to)

A pak si připravte ingredience i na čokoládový krém:

• 370 ml smetany na šlehání
• 25 g másla
• 150 g vysokoprocentní čokolády (žádná levná sranda)
• vanilkový extrakt
• 500 g mascarpone

Na ozdobu můžete použít cca 500 g ovoce (jahody, maliny, ostružiny, borůvky – cokoliv vám školní rozpočet dovolí) a můžete přidat i nějaké vhodné jedlé květy (měsíček lékařský, fialky, růže…)

A jdeme na to!

1. Předehřejte troubu na 175 °C.
2. Špenát rozmrazte a VYMAČKEJTE vodu. Fakt. Jinak budete servírovat zelené bahno.
3. Do mixéru vložte špenát, kokosové mléko, vejce – mixujte do hladka.
4. V míse smíchejte mandlovou a kokosovou mouku, prášek do pečiva a sodu.
5. Nalijte špenátovou směs do mouky  a přidejte vanilku. Zamíchejte.
6. Na závěr opatrně vmíchejte sníh z bílků – jemně, jako byste utěšovali plačícího prváka.
7. Přendejte do formy (cca 22 cm), pečte 45–55 minut. Špejlí ověřte, že to není syrové.
8. Hotový korpus nechte úplně vychladnout.
9. Když je korpus studený, vydlabejte ho lžící tak, aby okraje zůstaly asi 1 cm silné.
10. Seřízněte ho nožem, ať je hezky zelený i po stranách.
11. Vydlabané zbytky schovejte – budete z toho dělat efektní maskování krému.

Teď je čas na čokoládový krém!

1. Smetanu s máslem zahřejte až k varu, pak stáhněte.
2. Přidejte čokoládu – nešetřete kvalitou. Nechte rozpustit, promíchejte dohladka.
3. Přelijte do misky, zakryjte fólií a hoďte na hodinu do lednice.
4. Vytáhněte, promíchejte, vraťte na další 1,5 hodiny do lednice.
5. V míse vyšlehejte mascarpone s vychlazenou čokoládovou směsí a vanilkou – 2–3 minuty.

Sestavení:

1. Korpus = základna.
2. Na něj vrstva ovoce – jahody, maliny, ať je to noblesní.
3. Nahoru krém – udělejte z něj pěknou hroudu.
4. Zbytky korpusu rozdrobte a celý dort jimi zasypte. Přimačkejte, ať vypadá jako mech ze Zapovězeného lesa.
5. Hoďte ho na hodinu do lednice.

Servírování:

• Ozdobte dalším ovocem, případně jedlými květy – pokud chcete bodovat u profesorky bylinkářství.

Tak co, už pečete, nebo teprve plánujete? Popadněte kotlíky a vařečky, ať to zvládnete dřív než první hlídka paní Norissové. Přejeme dobrou chuť všem Zmijozelským (i těm ostatním, co si umí říct o recept). A hlavně – Veronice ještě jednou všechno nejlepší!!!

Pro Hadího krále
Leontýnka Střípková

Enola a jezerní muž. Jezerní muž a Enola. Toto spojení jistě nebude pro nikoho překvapením. Co naplat, prostě se vám přiznám – byla to láska na první pohled.

Když jsem na výpravě do zatopeného Zapovězeného lesa poprvé spatřila jezerního muže a jeho břišáky, byla ruka v rukávě. Nebo noha v ploutvi? Vůbec mi nevadilo, že je okolo dalších asi patnáct lidí. Moc dobře jsem věděla, že tenhle fešák bude můj. A já jeho. Svou láskou a zápalem jsem se nijak netajila. Ovšem postřehlo to více hradních obyvatel. Vznikaly o tom meme:

Dokonce jsem dostala od milé spolužačky Jaggušky příhodně pojmenovanou sovu:

Není se čemu divit. Tolik nocí jsem proseděla v kolejní místnosti u okna s výhledem do jezera, zda šampiona svého srdce alespoň kouskem nezahlédnu. Spát jsem nemohla, jíst jsem nemohla, a tak když jsem v laboratoři našla první ingredienci do jezerního lektvaru – lidskou slzu, skoro jsem si myslela, že je má vlastní.

Společně s tím vším ale přišel velký zvrat. Pro hradní obyvatele se naskytla jedinečná příležitost ponořit se s žaberníkem do jezera a setkat se s jezerními lidmi. Tyto výpravy se brzy staly oblíbenou kratochvílí, neboť sličný a moudrý lid jezerního druhu vždy za vyřešení zapeklité hádanky obdaruje návštěvníka malým pokladem. Stalo se tedy něco, co se dalo čekat. Žaberníky se staly ceněnou komoditou. Tím spíš, když se později přišlo také na to, že za návštěvy jezerního lidu se dají získat magíci. Já v tom ale viděla obrovskou příležitost moci se pravidelně setkávat s láskou svého života. A tak jsem byla nucena i já účastnit se toho martyria nekonečného shánění žaberníků, jejich koupí, výměn za ledviny jiné cenné itemy a především neustálého kempování u jezera a čekání na portál. Ve většině případů jsem byla úspěšná. Však také magíka za 10 úspěšných ponorů do jezera jsem získala jako první. Ne že bych se chtěla chlubit, ale jo, chtěla! A tak vás nyní mohu nechat nahlédnout do svého podvodního deníku zaznamenávajícího má tajná rande ve dvou a rozhovory s jezerním mužem.

Ponor č. 1
To teda bylo něco! Ty víry byly učiněné peklo! Přehazovaly si mě tam a zase zpátky, doprava, doleva, nahoru, dolů, zase na začátek, už jsem si myslela, že v nich nadobro umřu, ale nakonec se poštěstilo a já jsem stála tváří v tvář jezernímu muži.

„Vida, kdo se sem dostal… Poklad ti však nebude vydán, pokud neodpovíš správně na tuto hádanku,“ pronesl můj milý a podal mi pergamen, na kterém bylo na to, jak se mi z vírů točila hlava, až moc písmenek.

Chtěla jsem pronést něco vtipného, ale docházel čas. Byl to první ponor vůbec a celý hrad očekával, že z něj přijdu s nějakým reportem. Snažila jsem se tedy ze všech sil si celou hádanku zapamatovat. Že ji tam na místě dokážu vyluštit nešlo ani předpokládat. A taky že jo. Po chvilce mě víry začaly opět vtahovat k sobě a já jen taktak stihla jezernímu muži vrátit jeho pergamen. Ale stihla jsem se jej při tom lehce dotknout. Projela mnou energizující vlna. Musela i jím. Určitě!

Ponor č. 2
Víry už byly brnkačka. Jak člověk ví, co má dělat, je vše mnohem snazší.

„Vida, kdo se sem dostal… Poklad ti však nebude vydán, pokud neodpovíš správně na tuto hádanku.“

„Ehm, co kdybychom se dneska vykašlali na hádanku a prohodili pár slov?“ zkusila jsem.

Jezerní muž se zatvářil zmateně a pronesl: „Vida, kdo se sem dostal… Poklad ti však nebude vydán, pokud neodpovíš správně na tuto hádanku.“

„Mám pocit, že to jsem už jednou slyšela.“ Laškovně jsem se pousmála. „Jak se jmenuješ? Já jsem Enol.“

„Bubli bublity bublibublibubli bublilali bubliaty.“ Slyšela jsem místo odpovědi.

No nazdar. To jako mluvil jezerštinou? On po našem umí jen tu jednu pitomou větu s hádankou? Teda vlastně jsem spíš doufala, že mluvil jezerštinou a že to nebylo jeho jméno. To bych se totiž snad asi nikdy nenaučila. A jak bych pak asi svého manžela oslovovala?

Ponor č. 3
Od minulého ponoru jsem strávila hodiny učením se jezerštiny. Z knihovny jsem prakticky nevytáhla paty. Nemůžu říct, že bych uměla všechno, ale nějakou základní konverzaci snad dovedu.

Víry jsem tedy proplula jak krakatice a se širokým úsměvem jsem zamířila k tomu rybímu tvorovi…

…abych zjistila, že je to jezerní žena.

„No nazdar!“ Řekla jsem místo pozdravu a rozhodla se pro tentokrát věnovat hádance.

Moc mi to nešlo, protože hlava spíš než nad hádankou přemýšlela nad tím, zda to není manželka mého jezerního muže. Měla bych jí třeba vyškrábat oči? Vytrhat vlasy? Ale ne, Enol, co tě to napadá? Buď milá studentka a hezky se usmívej. Večer si o tom třeba popovídám s Ferdinandem. Určitě má rád rybí maso.

Ponor č. 4
Nevěděla jsem, co čekat, i tak mi ale srdce divoce bušilo v očekávání toho, že se opět budu moci zahledět do těch hlubokých modravých očí mojí lásky.

A ono jo! Stál (?) tam a čekal. Čekal na mě! Když jsem si od něj brala pergamen, topila jsem se v jeho očích a s úsměvem na rtech jsem mu jezerštinou řekla své jméno. To nečekal. Celý ztuhl.

„Vy umíte po našemu?“ zeptal se pak.

Přikývla jsem. A on byl chudák tak zmaten, že si vzal zpět pergamen, podal mi dnešní poklad, malou perlu, i když jsem nic ještě neuhodla, a odplul. No chápete to? Tak já se kvůli němu učím jezersky, ten zpropadenej jóžinovskej jazyk, co zní hůř než domorodá mluva křováků v Botswaně, a on si jen tak zmizí? Slzy se mi draly do očí. A víte, že to není vůbec jednoduchý? Brečet v jezeře? Smutně jsem se vydala na cestu zpět a v ruce svírala svůj poklad. Tahle perla bude mít už navždy místo v mém srdci.

Ponor č. 5
Byla jsem odhodlaná nedovolit mu dnes mě zas takto odbýt. Rázně jsem proplula víry a štrádovala si to na místo hádanky. Z dálky jsem ale zas zahlédla ty dlouhé pačesy. Hm, tak nic.

Hádanku jsem ale uhodla, kdyby to někoho zajímalo.
Ponor č. 6
Pro jistotu jsem nečekala vůbec nic. Však to děláš kvůli magíkovi a kvůli tajemné odměně za deset úspěšných ponorů, snažila jsem se nalhat sama sobě. Když jsem ale opustila víry a rozpoznala siluetu jezerního muže, vjela do mě nevídaná dávka adrenalinu. Doplula jsem k němu.

„Musím se vám omluvit za to nedopatření minule,“ začal, „ještě jsem nezažil, že by někdo jiný, kromě lesnic ze Zakázaného lesa, uměl naší řečí. Nechal jsem se tím dokonale vykolejit. To ale samozřejmě není omluva pro moje chování,“ řekl a lehce se uklonil.

„Ále, to nevadí!“ mávla jsem rukou a chvilku jsem předstírala, že mě zajímá jenom hádanka. „Víte, chtěla jsem se vás zeptat na pár věcí, abych mohla o vás, teda ne jako jenom o vás, pochopitelně, ale jakože o jezerním lidu celkově, napsat článek. Aby se lidé u nás dozvěděli více o našich, teda jako ne našich, ale vašich, teda jakože v našem jezeře, i když ono je to spíš vlastně asi vaše jezero, to chápu, prostě abychom se dozvěděli více o jezerních lidech.“ Nemohla jsem se udržet a plácla jsem rukou do čela. Pro Salazara, co tady blekotám jak osel ze Shreka? Takhle fakt upoutáš, Enolo, tím si můžeš být jistá!

„Ehm, no, proč ne?“ Slyšela jsem ale najednou z úst jezerního muže.

Otevřela jsem oči a zase se mi podlomila kolena, když jsem viděla ten pohled. Ještě že v jezeře se nedá stát, jinak bych se asi už válela po zemi.

Usmála jsem se. „Výborně! Tak příště začneme?“ zeptala jsem se, protože jsem věděla, že dnes už nezbývá moc času a já jsem se chtěla ještě zaměřit na hádanku.

Jezerní muž přikývl, já uhodla, dostala rybí kostičku a mohla jsem mazat zpátky.

Ponor č. 7
Ty víry už asi ani nebudu zmiňovat, vždyť nikoho nezajímají. A navíc, jak jimi už jednou proplout umíte, není to zase tak náročné.

„V prvé řadě se musím zeptat na vaše jméno,“ začala jsem.

„Sebastion.“

„Ách, to je krásné jméno!“ vydechla jsem se zamilovaným pohledem, protože jsem na chviličku zapomněla na profesionální novinářskou vizáž. „Ehm, a dále by naše čtenářky velmi zajímalo, zda jste ženatý?“

„Nejsem?“ odpověděl otázkou.

„To se mě ptáte?“ odpověděla jsem otázkou také, protože co čekáte, když někomu odpovíte otázkou? Že vám to nevrátí?

„Ne, pardon, neptám, to byla odpověď. Jen mě překvapilo, že tohle někoho zajímá,“ lehce se zamračil, jak usilovně přemýšlel.

„To víte, lidi jsou divní, pff!“  mávla jsem rukou, abych mu dala za pravdu.

„No to vidím,“ odpověděl.

„Prosím?“

„No ty vaše nohy! Nepletou se vám?“

„A vám se snad pletou ruce?“

„Cožpak jich mám osm jako chobotnice, aby se mi pletly?“

„A přijde vám, že já mám osm nohou?“

„Ne, to ne. Pardon. Jen si neumím představit, že bych se nemohl pohybovat všemi směry,“ zakončil naši debatu Sebastion.

„Sulc. Odpověď na dnešní hádanku je sulc,“ odvedla jsem radši pozornost jinam.

Jako poklad jsem tentokrát dostala černý mágův hábit z NiTě. Spadla mi brada, poděkovala jsem a jelikož už se blížila doba, kdy mé žábry zmizí, raději jsem pomalu plula zpátky. Po těle mě hřál příjemný pocit z první manželské hádky se svým budoucím mužem. Moc hezky se nám to vyvíjí!

Ponor č. 8
„Nezlobte se za můj dotaz, ale kde se u vás vzaly poklady z NiTě? Nebyla jsem jediná, koho tento poklad překvapil,“ začala jsem strategicky.

„Během zamoření se k nám dostala spousta různých kousků. Některé nestály za zachycení a opečovávání, ale některé ano. Ty teď budete moci ve formě odměn za hádanky získávat postupně zpět,“ dostala jsem v odpověď.

„To je od vás moc hezké. Děkujeme! Takže vás baví, že nás můžete zkoušet z různých vědomostních a logických otázek?“

„Ano, jsme celkem rádi za občasnou vítanou návštěvu. Jelikož my určujeme, kdy se vám portál na hladině jezera objeví, můžeme si i sami korigovat vaše návštěvy. A na vymýšlení hádanek pro vás máme dokonce tým mladých jezeršťanů, kteří to mají jako volitelný předmět v našem výukovém institutu.“

„Moc děkuji za komplexní odpověď! Z té vyvstává nejedna další otázka. Předně – máte tedy vlastní systém školství? To zní zajímavě!“ Dychtila jsem, co se dozvím.

„Samozřejmě! Přece nebudeme své mladé posílat k vám, aby tam byli jako ryby na suchu!“ Sám se svému vtipu zasmál, musela jsem jej následovat. „A navíc, pravděpodobně se učíme trochu odlišné věci. Přeji jenom vzhledem k rozdílnému způsobu života máme také rozdílné priority.“

„To jistě. A je pravda, že bychom asi nestáli o to, abyste nás lekali. Teda, nám lekali,“ zkusila jsem podobný vtip a překvapivě měl úspěch. Sebastion se začal smát, až mu od úst stoupaly sloupce bublinek. „A další otázka,“ pokračovala jsem, „říkáte, že si sami můžete korigovat návštěvy. To asi nejste moc šťastni, když vám někoho vykopneme do jezera jen tak bez předešlého varování?“

„Ale naopak! To je pro nás vždy vítané zpestření. Popadneme trojzubce a onoho nešťastníka ještě trochu popichujeme, dokud se nedostane na břeh. Tito trestanci totiž nemají v plánu u nás pobývat, proto nám nijak nevadí,“ usmál se jezerní muž a podal mi pergamen s hádankou, protože jsme oba věděli, že se můj čas již chýlí ke konci.

Ponor č. 9
Zas ta zpropadená jezerní žena! Vždy, když se tak moc těším, je tu ona!

„Dobrý den,“ pozdravila mě mile. „Sebastion mi řekl o vašich rozhovorech a jestli chcete, můžeme si dnes popovídat spolu.“

„A to asi ani není nutné. Víte, zapomněla jsem si dneska brk!“ oznámila jsem rázně a po celou dobu luštění hádanky jsem doufala, že jí nedojde, že v jezeře je mi brk k ničemu.

Ponor č. 10
„Prý jste si minule nechtěla popovídat s Tritonií,“ začal tentokrát rozhovor jezerní muž.

„Ale to není pravda, že nechtěla! Jen ta hádanka byla moc těžká a nezbyl prostě čas, nó!“ zkusila jsem malou a neškodnou výmluvu.

„Ale to je škoda! Měla pro vás připravený recept na masku proti té vaší plešaté nemoci.“

A jejej. To jsem něco pokazila asi, co? No ale když o tom na hradě nikomu neřeknu, nikdo se to nedozví, no ne?

„Tak to je škoda. To je vážně škoda. Co se dá ale dělat? Přistoupíme k dnešnímu rozhovoru?“

„Jistě,“ usmál se na mě.

„Dnes mě zajímá, co říkáte na smíšená manželství jezerního lidu a kouzelníků?“

„Známe z minulosti takové případy. Avšak nikdy to nefungovalo způsobem, že by se jezerní člověk naučil žít na zemi. S tou ploutví zkrátka moc nenaděláte. Vždy se musel obětovat člověk a naučit se žít pod vodou.“

„To zní tak romanticky,“ začala jsem se rozplývat, „a je někdo z lidí, kdo se třeba líbil konkrétně vám?“ Zamrkala jsem.

Jezerní muž se zamyslel. Přemýšlel poměrně dlouho a já myslela, že mi srdce vyskočí z hrudi.

„Ne,“ řekl nakonec. „Myslím, že nikoho takového jsem ještě nepotkal.“

Doslova jako tělo bez duše jsem přikývla a šla se věnovat hádance.

Ponor č. 11
Když jsem proplouvala víry, měla jsem smíšené pocity. Byla jsem neskutečně natěšená, protože by to mohl být již můj desátý úspěšný ponor. Nikomu jinému na hradě se to ještě nepovedlo, tak jsem měla jedinečnou příležitost právě zjistit, co je ona tajemná odměna. V hlavě mi ale stále rezonovalo ono NE, které mi jasně, i když milým a citlivým způsobem, řekl posledně jezerní muž. Ono taky, co bych chtěla? V té době mi bylo 15 let, on je zcela dospělý jezerní muž. Navíc JEZERNÍ muž. Ale prostě láska je láska a srdci neporučíš.

Proplula jsem až k jezernímu muži. Vlídně se na mě usmál a podal mi pergamen s hádankou. Jen jsem na ni mrkla a hned jsem věděla. Toto již někdo od nás z hradu luštil, takže jsem znala správnou odpověď. Sdělila jsem mu ji a jako poklad jsem dostala bylinku potentillu.

„Počítám-li správně, je to tvůj desátý úspěšný ponor, Enol,“ pokračoval jezerní muž.

Přikývla jsem.

„Pak mám milou povinnost dát ti ještě něco.“

Přiblížil se ke mně a s hlubokým pohledem do očí mi podával pytlíček z černého sametu. Jemnost a hebkost látky šla cítit i pod vodou.

„A rád bych ti ještě něco řekl,“ dodal, a to už byl skutečně kousíček ode mě. Ani jsem nedutala. „Posledně jsem ti neřekl tak úplně pravdu,“ mluvil ke mně a naše ruce se stále držely, jak mi podával onen pytlíček. „Je někdo z lidí, kdo mě velmi, velmi zaujal. Ovšem rozhodl jsem se v této věci nepodnikat žádné kroky. Protože žádný člověk a tím spíš ne ten, ke kterému bych mohl chovat vřelé sympatie, si nezaslouží přinést tak velkou oběť, jakou je opuštění svého milovaného života na souši a odkázání na doživotní pobyt pod vodou, který je pro něj tolik nepřirozený.“

Pak se vřele usmál, mrkl na mě a poodplul.

„Doufám, že se ti speciální dar za 10 úspěšných ponorů bude líbit.“

Rozbalila jsem balíček a vypadl nádherný, téměř dokonale broušený jezerní emerald. Hrál všemi barvami a leskl se jako vodní hladina pod sluncem. Jeden jezerní emerald jsem již měla. Dostala jsem ho tehdy spolu s dalšími šikulkami od madam Barb za pomoc při odmořování jezera. Tento však byl broušený a vskutku jedinečný. Usmála jsem se, pokorně jsem poděkovala sevřela jej v dlani.

„Moc děkuji!“

„Nemáš zač! Ale doufám, že to nebyl tvůj poslední ponor. Někdy se za námi vrať!“ rozloučil se se mnou jezerní muž.

A než odplaval, požádala jsem jej ještě o fotografii na památku:

 No, že by nám to spolu slušelo?

A jak vypadá onen tajemný emerald?

Bylo to tak? Anebo úplně jinak? Každopádně tohle je celé mé dobrodružství. Asi mi nebude souzeno strávit zbytek života se svou osudovou láskou. Co naplat! Pro jistotu ale musím zjistit, kdo je ona tajemná, která mého jezerního muže zaujala. Abych si to s ní mohla vyřídit. –vyhrnuje si rukávy –

A jak prožíváte své ponory do jezera vy?

Pro Hadího krále
Enola Gatito