Pojďme se podívat spíše na problém, jak se bát. Takříkajíc na úrovni. Jelikož HK je solidní periodikum na vysoké úrovni a ne nějaký bulvár, zmiňme hned v začátku několik vědeckých faktů.

Proč se bojíme? No, protože máme strach a strach je čistá emoce. Tato emoce vzniká jakožto naše reakce na nějaké nebezpečí. Ať už domnělé, nebo skutečné. Nebudu nyní rozebírat strach dlouhodobý, jako když se zvysoka vyflákneme na úkol a odevzdáme pergamen politý jahodovou marmeládou s tím, že se stala nehoda na snídani. Jak to dopadne, nervozita, co profesor, zbaští mi to (ne pergamen, ale tu omluvu). Tak toto nyní nebudeme rozebírat. Spíše se zaměříme na helouvínské lekání, děšení se a bafání.

Jak poznám, že mám strach? Když se bojíme, máme podivný pocit v žaludku, zbledneme, jako bychom byli vysátí do sucha upírem, bez krve. Odtud rčení – krve by se v něm nedořezal (prosím, nezkoušet). Dále tu máme chvění se, třeseme se jako osika, zrychleně a mělce dýcháme, samotné nás ohlušuje naše srdce, jak silně buší v prsou. Na to navazuje stoupající krevní tlak a málem bych zapomněl na takzvanou husí kůži neboli husinu.

Jdete samotní parkem, slyšíte kroky, ale nikoho nevidíte, slyšíte i cizí dech. Pokud máte některý z výše uvedených neurovegetativních projevů, tak se bojíte a celkem oprávněně, protože asi brzo umřete. Najednou BAF. Ukrutně se leknete a nevíte co udělat, jak se zachovat. Vaším štěstím je, že čtete HK – a ten Vám poradí.

Něco Vás tedy vyděsilo a vy nevíte, co s tím. Jsou de facto tři základní přístupy, jak se s takovým leknutím vypořádat. Pracovně jsou přístupy nazvány Víla, Troll a Ministr.

Pokud jste rádi středem pozornosti a den, kdy se večer o vás ve VS nemluví, považujete za ztracený, zde se lekneme takzvaně na „Vílu“. Vílí leknutí znamená, že nabereme do plic co nejvíc vzduchu, co to jde. A začneme řvát a ječet. Pomáhají zavřené oči, abychom se mohli na jekot zdárně soustředit. Dlaně sevřeme v pěsti a dáme si je pod bradu. Jekot musí být co nejhlasitější a velmi, velmi intenzivní. Diváci Vašeho výstupu v něm musí cítit děs, kdy otvíráte dveře čirému šílenství, nebo ještě lépe, už jste otevřeli. Až Vám dojde dech, je nutno leknutí nějak ukončit. Jít jenom tak dále by bylo trapné a stejně z jekotu a nedostatku dechu se Vám točí hlava, tak sebou prostě škrábněte o zem. Jakým způsobem omdlíte, to je vcelku jedno. Buď se složíte jemně jako sněhová vločka, nebo sebou seknete jak, no prostě sebou seknete. Efekt zaručen. Většina Vás slyšela, možná i viděla, jak Vás zachraňují, mluví se o Vás. Prostě úspěch.

Druhý přístup se jmenuje na „Trolla“. Něco mne vyděsilo, nerozumím tomu, nechápu, tak to prostě trefím. Je však dobré zaútočit na děsící objekt co nejdříve po leknutí. Je úplně lhostejné jaký styl útoku použijete, pokud budete kopat, kousat nebo použijete židli, to je jedno. Je však nutné být důrazný. Jedna rána pěstí nic neřeší. Až je objekt, který Vás vyděsil, úplně vyřízen, plivnete na něj, povytáhnete si hábit, prohodíte něco urážlivého ve smyslu: „A máš to ty inteligente.“ Pak odcházíte s pocitem vítěze. Opět úspěch zaručen, nikdo Vás už nebude chtít vyděsit a bude se o Vás mluvit, minimálně na ošetřovně.

Třetí přístup se jmenuje na Ministra. Absolutně nic na světě Vás nepřekvapí, se vším počítáte a čekali jste to. Takže pokud na Vás někdo bafne, maximálně potlačíte leknutí, aby nebylo poznat úlek a děsitele přehlédnete pohledem, který vyjádří opovržení. Opovržení čaroděje na úrovni nad nízkou bytostí s inteligencí zeleného bláta špinícího Vaše podrážky. Jdetě prostě dál. Asi se o vás mluvit nikde nebude, ale zase budete výzva pro děsitele. Pak můžete časem, pokud budete chtít, volit Vílu nebo Trolla.

Tolik k tomu, jak se bát. Nechť je váš svátek duší plný mlhy, vůně otevřených hrobů a děsivého křiku. Hlavně se nezapomeňte bát, protože dokud se bojíme, tak žijeme.

Váš Bruno Haunted

Tudíž sladké ponocování a vstávání místo ke snídani až k obědu se stane minulostí. Stejně se tane minulostí sladké poflakování a čtení knih jenom tak pro zábavu, pro potěšení. I dalším kratochvílím je konec. Jejich, domnívám se obsáhlý seznam si může každý doplnit sám za sebe. Což je smutné, žalostné a zřejmě ne jednomu studentovi se po prázdninách bude stýskat.

Co s tím žalem lze udělat? V moudrých knihách radí, najít si něco pěkného na co se můžeme těšit a tím si odchod oněch slunečných, někdy tedy deštivých, ale rozhodně svobodných dnů usnadnit. Pojďme se společně zamyslet na co se vlastně můžeme v nadcházejích dnech těšit. Co by nás mohlo naplnit tím radostným chvěním, jenž zažene smutek.

Určitě první co mne napadá, je zařazení do kolejí. Mnozí nováčci si už možná nasadili na hlavu onen Moudrý Klobouk, jenž rozhodne kam budeme v čase budoucím patřit. Pak se z nás lososů, bezkolejních, téměř bezdomovců, v orvaných starých onošených školních uniformách, stanou plnohodnotní studenti, kteří někam patří. Na což se rozhodně začínám těšit. Opět se nám zpřístupní pár nových komnat zde na hradě, do kterých zatím nemáme přístup. Se zařazením do kolejí možná přijdou i noví kámoši, nové výzvy, nová překvapení. Zatím jenom tušíme co v kolejních místnostech na nás vlastně čeká, jaké radosti, případně hrůzy. Jedná se o dohady a brzo budeme mít i v této oblasti jasno. Byť plaché až téměř zakřiknuté povahy, těším se i na okamžik prvního vkročení do kolejní místnosti.

Trochu v poslední době škudlím a převracím každý svrček. Ano, na zápis do předmětů. Prý je docela napínavé se do vysněných předmětů zapsat. Slyšel jsem cosi o studentech spícím před dveřmi, aby nepřišli o zápis. To rozhodně zavání dobrodružstvím. K předmětům zase patří domácí úkoly. Jistě domácí úkoly standardně nespadají do běžných potěšení, ale zase, bude co nového objevovat. Bude tu šance získat pro kolej nějaký ten bodík a přidat tak svou trošku k ostatním a podpořit kolektivního ducha.

S novým školním rokem tuším přijde po čase i famfrpálová sezona. Má pozice v zápasech je neotřesitelná a místo v první řadě tribuny fandů si rozhodně nenechám ujít. Přijde mi zbytečné vyjmenovávat další radosti, věřím, spousta z nás si najdou své malé, nebo velké radosti na které se dá, nebo stojí za to se těšit.

Vždyť ono to bude fajn, čeká nás dobrý čas a prý když budeme chtít, tak bude určitě ten nejlepší za posledních, kdo ví kolik let. Co už více dodat, hodně zdaru nám všem a VZHŮRU DO LAVIC…

Váš Bruno

Chalupníci, kteří šli za svými ranními povinnostmi, nakrmit drůbež, podojit kozy a nebo jenom nemohli dospat, nevěřícně zírali co se děje na návsi. Zde v jednom z památných stromů, jenž tu byly vysazeny na počest císaře Claudia nocujícího v nedalekých lesích, byla doslova zaražena osoba ženského pohlaví. Obyvatelé se pokusili havarující čarodějce poskytnout veškerou možnou pomoc. Zavolali Léčitele a ti si zraněnou čarodějku, ve které byla později zjištěna Kleontýna Fukalová odnesli.

Možná si řeknete, to se přeci stává. Občas někdo prostě nezvládne svůj let na koštěti a do něčeho to napere. Jenže Kleontýna Fukalová dle starosty Borůvkové Lhoty pana Pavliuse Starostuse, cituji : „smrděla jak vinný sud“. To tedy nebyla náhodná nehoda, ale zoufale nezodpovědná čarodějka. Nacucaná jako houba usedla na koště a nezvládla jeho let. Co teď řekne paní Konvalinková své dcerce Amálce, která se bohužel podívala z okna a uviděla, co vidět malé dítě nemělo. Co když malá Amálka bude mít trauma a nebude moct kvůli jedné ožrale létat. Co když takto kouzelnický svět přišel o možnou skvělou famfrpálovou hráčku? Otazníků plno a odpověď žádná.

Zeptali jsme se tedy na Ministerstvu kouzel na Odboru dohledu na leteckou dopravu, jak bude ministerstvo řešit tento nepřehlédnutelný problém, tedy opilé kouzelnice. Zástupce vedoucího Odboru dohledu na leteckou dopravu pan Jaromír Rímoraj sdělil, že se chystá několik akcí preventivního charakteru, kde bude výchovně na čaroděje působit několik známých osobností a tak no. Prý nemá dost lidí, aby před každým stromem hlídkoval ministerský ouřada a čekal, až poletí nějaká mazavka okolo. Navíc stará Fukalová je známá ožrala a podobných havárek jako v Borůvkové Lhotě má za sebou již několik. Na doložení svých slov předložil několik obrázků zmíněné ostudy čarodějnického světa (viz dokumentace v článku).

Nám nezbývá než doufat, věřit, jednalo se o ojedinělou nehodu jedné čarodějky, jenž je skvrnou na běloskvoucím hábitu čarodějného světa. V každém případě, až budete příště sedat na koště i vy po nějaké skleničce medoviny, položte si otázku, jsem způsobilý????

Váš Bruno Haunted

V naší poměrně rozvětvené rodině jsou prázdniny věnovány i vzájemnému navštěvování. Velmi oblíbené jsou pak návštěvy nás školou povinných u strýců a tetiček, jenž jsou bezdětní. Společně strávený čas jim může pomoci a pomáhá vyřešit otázku, komu posléze až vyprší jejich čas, odkázat svůj majetek.

Na mne letos vyšel strýc David. Nejsem si schopen vzpomenout kdy naposledy jsem se s ním potkal. Jediné co si o něm jakž takž vybavuji je, že je to obrovský chlap. Jeho velikost mi v dětství trochu dělala v hlavě zmatek při vyprávění o Davidovi a Goliášovi.

Jen co jsem vyšel u strýce z krbu, dlouze si mne prohlížel. Lehce mne vyděsil, je opravdu obrovský. Velké tělo s obrovskými pazoury, holá hlava. No nazdar. Pak mi strýc povídá něco o tom jak jsem hodně mladý, on když byl mladý, byl prý namyšlený, ale teď už nemá chybu. Navíc si strýc všiml mého pohledu na jeho lesknoucí se pleš. Nikdy jsem nevěděl co je skvělé na plešaté hlavě, nyní už vím. Supr je, jak prý cítíš sněhové vločky. Pak mi ještě hned při prvním setkání strýc sdělil, co o něm lidé říkají, prý je flegmatik, mu je to ale jedno. Něco mi říká, pobyt u strýce bude zaručeně kouzelný.

Sídlo i jeho blízké okolí je pěkné, pobyt veskrze příjemný. Co však stojí za zmínku, co bylo přímo kouzelné, tak sedánky se strýcem po večeři. To si takhle řádně upraveni sedneme do knihovny, čte se denní věštec, pije se čaj a rozebírají se různé problémy kouzelnického světa. Například Ministerstva kouzel. Podle strýce Davida je v každé organizaci tedy i na Ministerstvu kouzel aspoň jedna osoba, která ví o co jde. Tu je třeba najít a zabít….

Strýc starý mládenec má pocit, že ženy s muži bojují nevyhlášenou válku a tuto válku mezi muži a ženami nikdo však nevyhraje. Je prý u toho příliš mnoho bratříčkování s nepřítelem. Hodně jsme také hovořili i o důvěře. Strýc nedůvěřuje velbloudům a všeobecně nikomu, kdo dokáže týden nepít…

Spoustu hovorů jsme věnovali i škole. Strýce zajímalo co čekám od koleje, vůbec od nového prostředí. Má snaha vysvětlit kolektivního ducha však asi nebyla moc přesná. Strýc mi sdělil, že přesně ví kde najít kolektivního ducha. Prý nad masovým hrobem. Druhý den jsme se k jednomu vypravili na výlet. Rozhodně byl kouzlený.

Čas na pobyt u strýce utekl jako voda z děravého kotlíku. Při loučení mi strýc nabídl abych přijel na vánoční prázdniny. Co by ne, oholím si hlavu a můžeme společně cítit vločky. Návrh strýce zjevně potěšil. S kývnutím vcházím do krbu, kde povstaly zelené plameny. Ještě však zaslechnu jak strýc povídá otci něco o mně, jakožto budoucím dobrém dědici.

Je to tak, prostě tohle jsou kouzelné prázdniny a to jsme teprve v půlce…