Příběh, jehož pokračování jste zvolili vy! Každá Čarostorka (alias čarodějná historka) v sobě snoubí špetku fanfikce, hrstku crossoveru a kopu té zvláštní literární magie, která umožňuje, že se neuvěřitelné může stát skutečností. 

U každého dílu Čarostorek naleznete možnosti, z nichž si můžete vybrat, kam se příběh bude dál vyvíjet.
Všechny starší díly si můžete připomenout ZDE.

Neville ukázal Elle všechny zajištěné stopy, které se vesměs sestávaly z řezných ran a popálenin, které utržilo ďáblovo osidlo od neznámého pachatele. Elle naopak považovala za klíčový černý kus pevné látky, který nalezli v ostružiní na okraji jámy.

„Musíme zjistit, komu chybí kus černého pláště!“ dala ruce v bok Elle. „Jestli je v tom namočená temná strana Síly, tak máme co do činění možná i s černou magií!“

„Jejda, to pak uzdravit ďáblovo osidlo nebude jen tak!“ polekal se Neville. „Aby ten Snapeův lektvar na to stačil…“

„Neboj, je to přece učitel lektvarů! Jestli ale Darth Vader spojil temnou stranu Síly s černou magií, nemusí být příštím terčem útoku rostlina, ale třeba někdo ze studentů.

„To by byla hrůza, kdyby se někdo takový přidal na stranu Ty-víš-koho.“

„Ten Já-nevím-kdo je určitě nebezpečný, ale byla by hrůza, kdyby se nad Bradavicemi objevila Hvězda smrti! To nechceš, fakt.“

„Hele, tady se na zemi něco divného válí.“ Neville sebral ze země předmět, který Elle okamžitě identifikovala jako světelný meč.

„Světelný? Jak se to rozsvěcuje?“

„To teda nevím, jak to Jediové dělají, když tam chybí tlačítko! Nemůžeš to rozsvítit po kouzelnicku?“

Neville se doširoka rozkročil, nervózně polkl a namířil mečem od sebe.

„LUMOS!!!“

Vžuuum. Světelný meč se okamžitě aktivoval.

„No teda! A umíš to i zhasnout?“ zajímala se Elle.

„NOX!!!“

Vžuuum! Světelný meč se okamžitě deaktivoval.

„Hustý!“ vydechl Neville.

„Je to laserový paprsek, což by vysvětlovalo ta poranění ďáblova osidla. Bylo posekané a zároveň popálené!“ mudrovala Elle. „Takže to byl někdo, kdo umí zapnout světelný meč, chodí v černém a ničí zdejší botanické poklady!“

„Kdo to ale jenom může být? A proč to udělal?“ divil se Neville.

„To je přece nad slunce jasnější, podle struktury a vzorku téhle látky to musel být přece jednoznačně…“

V komentářích můžete vybírat z následujících možností:
A) Lord Voldemort, protože si vyléval depku, že jistý chlapec zůstal naživu.
B) Drákula, protože dostal záchvat vzteku, že neuhodl hádanku v Ďáblově jámě.
c) Černý jezdec, služebník Saurona, protože „Oko“ nyní upírá pohled na Bradavice.

Pro Hadího krále
Gita Hrdličková

Příběh, jehož pokračování jste zvolili vy! Každá Čarostorka (alias čarodějná historka) v sobě snoubí špetku fanfikce, hrstku crossoveru a kopu té zvláštní literární magie, která umožňuje, že se neuvěřitelné může stát skutečností. Ano, vážení čtenáři Hadího krále, legendární počteníčko na pokračování s možností vaší volby toho, kam se příběh bude dále ubírat, se vrací!

Projekt Čarostorky odstartoval v dubnu roku 2018 prvním dílem nazvaným Čarostorky: Severus kontra PRAVÁ blondýnka. V něm Severuse Snapea čekal nelehký úkol vysvětlit Elle Woodsové (z filmu Pravá blondýnka), že nenastoupila na studia na vysněném Harvardu, ale namísto toho se ocitla v Bradavicích, kde ji Moudrý klobouk zařadil do Zmijozelu.

Pojďme si ve zkratce zopakovat, co se dělo dále:

Ve druhém díle Čarostorky: Tajné heslo se profesor Snape zbaví Elle tak, že ji vyšoupne ze svého kabinetu s tím, že je očekávána v ředitelně. Elle pochopitelně nezná cestu, ale duchapřítomně se vyptá obrazů. Dorazí k chrliči u vstupu do ředitelny, ale nezná tajné heslo.

Ve třetím díle Čarostorky: SPOŽÚS vyjde najevo, že ono tajemné heslo do ředitelny znělo „ALLONS-Y“, a to zejména z toho důvodu, že za bradavického ředitele ve funkci dočasně zaskakuje Doktor (Who). Elle mu sdělí své přání studovat práva na Harvardu. A jeden brblající skřítek zmíní SPOŽÚS.

Ve čtvrtém díle Čarostorky: Rozvrh hodin se Elle se chce dozvědět o SPOŽÚSu více, a tak ji Doktor poslal za Hermionou do knihovny. Večer pak Elle nemohla najít cestu zpět do své ložnice ve zmijozelském sklepení, ale náhodou potkala Brumbála (a zmijozelského studenta Zpytlehněva Zďáblíkova). Nakonec se Elle rozhodne v Bradavicích přece jen zůstat a obdrží svůj kouzelnický rozvrh hodin.

V pátém díle Čarostorky: Hodina lektvarů Snape neprozřetelně pošle Elle, ať si sedne do lavice k Nevillovi Longbottomovi. A tak jistě není překvapením, že když ti dva měli spolu vlastními silami uvařit lektvar, nedopadlo to vůbec dobře. Pokažený odvar vybuchne Snapeovi do tváře a učebnu pokryje fialové bláto.

V šestém díle Čarostorky: Protiva se Elle elegantně vypořádá s fialovým nepořádkem po výbuchu tak, že jej prostě nechá rozpustit odlakovačem na nehty. Dojde však k nečekané komplikaci – Protiva se odlakovače napije a ztropí scénu, že umírá. Hluk přiláká zpět Snapea, který zjišťuje, co hrozného Protivovi provedla.

V sedmém díle Čarostorky: Madam Pomfreyová pak velmi důmyslným využitím kouzla Wingardium Leviosa dopraví Elle a Neville Protivu na ošetřovnu. Místní zdravotnice, madam Pomfreyová, je posléze požádá o pomoc.

V osmém díle Čarostorky: Tak trochu podivný pacient Elle a Neville souhlasí s pomocí madam Pomfreyové, jež má přání vyléčit ďáblovo osidlo z úpalu, neboť tato kouzelná rostlina utrpěla značné poškození – někdo jej ošklivě popálil a pořezal! Elle se domnívá, že k tomu zlému činu byl použit laser nebo světelný meč. Jelikož podezření nakonec padá na světelný meč, protagonisté chtějí zavolat mistra Yodu pro radu.

V devátém díle Čarostorky: Mistr Yoda se z rozhovoru Mistra Yody a Elle Woodsové dovídáme, že se Voldemort a Darth Vader spolčili dohromady. Dále je rozhodnuto, že je ze všeho nejdříve nutné vyléčit ďáblovo osidlo, s čímž jim má mistr Yoda poradit.

V desátém díle Čarostorky: Ďáblovo osidlo a dračí hnůj Mistr Yoda prohlásí, že by ďáblovu osidlu prospěl dračí hnůj od profesorky Prýtové a léčivý lektvar od profesora Snapea. Elle nechá z pochopitelných důvodů čekat Nevilla u osidla, aby se sama odvážně vypravila poprosit o spolupráci Snapea.

V jedenáctém díle Čarostorky: Snapeova podmínka vyjde najevo, že je Snape ochoten přiložit pomocnou ruku k dílu, má však určitou a nesnadnou podmínku, kterou Elle bude muset splnit.

Ve dvanáctém díle Čarostorky: Hon na lanýže vyjde najevo Snapeova podmínka, že mu Elle musí přinést vzácného léčivého lanýže. Zároveň je Elle opět poslána do knihovny, aby nabrala moudrost z knih – čímž se samozřejmě Snape nepohodlné studentky velmi pohodlně zbavil. Protože se Elle v knihovně dočte, že lanýž roste v lese, vyrazí k Zapovězenému lesu, kde potká Hagrida. Hagridův hrabák (kterého by si Elle ráda vypůjčila pro splnění lanýžové mise) je ale tvrdošíjně zahrabaný do země, a tak ho Elle musí nejdřív důmyslně vylákat zpět nad zem.

Ve třináctém díle Čarostorky: Hrabák se Elle díky hrabákovi podařilo získat léčivého lanýže. Snape slíbil, že připraví požadovaný lektvar s tím, že mu do té doby nemá Elle chodit na oči. Elle tedy zamíří zpátky za Nevillem k ďáblovu osidlu, kde byl mezitím nalezen černý kus látky z oděvu domnělého pachatele. A nyní Elle a Neville rozvažují, co dělat, než se léčivý lektvar pro osidlo uvaří a bude připraven k použití.

V tomto bodě příběhu se restartujeme, a proto znovu pokládám otázku čtenářům:

Pro Hadího krále
Gita Hrdličková

Příběh, jehož pokračování jste zvolili vy! Každá Čarostorka (alias čarodějná historka) v sobě snoubí špetku fanfikce, hrstku crossoveru a kopu té zvláštní literární magie, která umožňuje, že se neuvěřitelné může stát skutečností.
U každého dílu Čarostorek naleznete možnosti, z nichž si můžete vybrat v komentářích, kam se příběh bude dál vyvíjet.
Všechny starší díly si můžete připomenout ZDE.

„To nebude problém,“ opáčila Elle sebevědomě, „mám totiž v kabelce…lak na nehty!“

Hagrid na Elle nechápavě zamrkal.

„Říkal jste, že hrabáci mají rádi lesklé věcičky. A tohle není obyčejný lak na nehty, ale limitovaná edice EXTRA SILVER SHINE, která ladí ke kabelkám Luise Vuittona. Stačí, když si nalakuji nehty a šikovně ruku nastavím proti sluníčku…“ Jak řekla, tak také provedla.

Eh, taková mudlvěcička a dovede blejskat přímo hrabákovi pod nos, to jsem teda vůbec neznal,“  divil se Hagrid, když úspěšně odchyceného hrabáka předával Elle.  Prohodili spolu pár dalších slov o tom, k čemu se chystá Elle hrabáka použít a Hagrid ji nasměroval na palouček, kde by měly růst ony vzácné královské lanýže. Trik s hrabákem, který si lanýže nacpal chamtivě do své kapsičky Elle vyšel podle jejích předpokladů, ale ani nablýskané nehty nepřesvědčily hrabáka, aby se jich ze své kapsičky vzdal. A tak byla Elle nucena donést Snapeovi na lektvar lanýže i s hrabákem.

Snape pozvedl obočí, když mu Elle předložila zvířátko na pracovní stůl a vysvětlila, že neví, jak dostat lanýže ven z hrabáčí kapsičky. Snape se zamračil a položil vcelku logickou otázku: „A zkusila jste toho hrabáka obrátit vzhůru nohama a vyklepat obsah jeho kapsy ven?“

„Propáníčka, abych mu nějak neublížila!“ zděsila se Elle.

Snape tedy z hrabáka vyklepal kýžený obsah sám a rozhodně neměl vlídnou náladu, kterou by povznášela hrabákova roztomilost.

„Tak. Lektvar připravím, jak jsem slíbil. Ale vy, slečno Woodsová, mi nějakou dobu nechoďte na oči. Pošlu vám sovu, až bude lektvar hotový.“ A s těmi slovy ji vyšoupl před dveře svého kabinetu.

Elle tedy šla za Nevillem, který na ni pořád ještě čekal u ďáblova osidla a mezitím podrobil místo podrobnému zkoumání a zajišťování stop. Našel i kus černé látky na trnech ostřužiní na okraji jámy, o kterém byla Elle na sto procent přesvědčená, že patří jistojistě Darth Vaderovi . Neville ji sice trochu zviklal v přesvědčení, že černou nosí přece i Severus Snape, ale nakonec se shodli, že by si Snapea se světelným mečem ani jeden z nich představit nedokázal. Usnesli se, že mezitím než bude léčivý lektvar pro osidlo připraven se…

Pro Hadího krále
Gita Hrdličková

„Pomohu vám, pokud…“ Snape se na chvilku odmlčel a zpražil Elle svým pronikavým pohledem, „získáte vzácnou léčivou formu lanýže, takzvaného lanýže královského.“

„Ale!“ nadechla se Elle zprudka. „Ale nebude těch čokoládových lanýžů škoda, jen tak je rozpustit do lektvaru s kdo-ví-čím?!“

„Slečno Woodsová!“ Snape trochu dopáleně zvýšil hlas. „O cukrovinkách tu nepadlo ani slovo. Celou dobu hovořím o lanýži královském, kterého máte urychleně sehnat. A ubezpečuji vás, že ten s čokoládou nemá pranic společného.“

„Ale kde ho mám hledat! Vždyť ani netuším, jak to vypadá a co to vůbec je.“

„Zkuste třeba školní knihovnu, sekce kouzelnická fauna a flóra, vážená slečno,“ odměřeně ucedil Snape a vychutnával si výraz překvapení a vykulené oči Elle.

„Tam ty královské lanýže fakt budou?“ smečovala Woodsová s nevinným údivem na své tváři.

„Zajisté,“ potvrdil Snape s ledovým klidem. „Naleznete tam několik svazků, které je zmiňují.“

„Ach, já myslela, jestli tam třeba i rovnou nerostou!“ zklamaně vydechla Elle.

„Ujišťuji vás, že to by nikdy žádný příčetný knihovník nepovolil,“ ušklíbl se Snape. „Nuže, když dovolíte… “ S těmi slovy za Snapem zavlál jeho černočerný plášť a profesor se odebral do svého kabinetu.

Elle měla jedinou stopu – a sice knihovnu. A té se držela. Vypravila se tam, ač by jí bylo daleko příjemnější, kdyby informace o lanýžích nalezla třeba prolistováním časopisu v kosmetickém salónu. Z knih měla respekt a doufala, že ty o lanýžích mají dostatek obrázků. V knihovně si nechala poradit od knihovnice (jistota je jistota, protože kouzelnická fauna a flóra zabírala celou jednu dlouhatánskou řadu polic) a měla důvod k radosti, protože Atlas kouzelnických hub byl skutečně převážně obrázkovým svazkem. Lanýž královský vypadal jako kterýkoliv běžný lanýž, jen měl na vršku zlatou korunku, podle které dostal jméno. Rostl na světlinách a paloucích, převážně v lesních biotopech. Elle si nebyla jistá, co je to biotop, ale vydedukovala, že musí jít do lesa, protože tam houby přece obvykle rostou.

Vyšla tedy z hradu směrem k Zapovězenému lesu a cestou málem vrazila do Hagrida, klečícího uprostřed cesty. „Šmankote, slečinko, kam ten spěch?“ vrávoral Hagrid na jednom koleni. „Dejte pozor na tu díru, zahrabal se mi tady malý hrabák s hodinkama po tátovi. Mizera jeden.“

„To byste ho měl asi vyhrabat lopatou… nebo tak něco,“ odtušila Elle Wooodsová zúčastněně.

„Eh, když tu nemám po ruce! A kdoví, co by ten mrňousek ještě vyvedl, kdybych ho pustil z vočí. Jakmile zahlídne, jak se něco leskne, musí to mít.“

Elle se zalesklo v očích. „Hm, a mohla bych si ho vypůjčit, aby mi pomohl najít lanýže královského? Má zlatou korunku, ale jinak je to dost nanicovatá houba, i když vzácná. Hodně vzácná.“

„Copak vo to, najít by ho von dokázal, to beze všeho, ale jak toho mrňouska dostaneme ven ze země?“

„To nebude problém,“ opáčila Elle sebevědomě, „mám totiž v kabelce…“

Pro Hadího krále
Gita Hrdličková

V komentářích můžete vybírat z následujících možností:
A) malé zrcátko
B) lak na nehty
C) proteinovou čokotyčinku

Elle Woodsová zaklepala rázně na dveře kabinetu profesora Snapea.

Ticho.

Elle zaklepala ještě jednou, důrazně a naléhavě. „Pane! Profesore! Snape!“

Ticho.

V kabinetu profesora Snapea bylo ticho tak zlověstné, že by jinému naskočila husí kůže. Ne toliko Elle, která – řekněme si na rovinu – si nebyla vědoma, jaké persóně se to právě dobývá do kabinetu.

„Buď tam doopravdy není, a to by byl průšvih… a nebo se zapírá, a to by byl ještě větší průšvih,“ uvažovala Elle a sama k sobě mluvila polohlasem, aby si utřídila myšlenky, které se jí rozeběhly na všechny strany.

Kam by mohl Snape zmizet, kam by mohl jít, když ne do svého kabinetu! Elle si dodávala kuráž: „Hlavně klid, nádech, výdech, zaklepat ještě jednou a neztrácet naději!“

Ale bylo to houby platné. Ticho. Žádné rozmrzelé „Dále!“ a žádné „Tak přece vstupte!“

Elle se začínala smiřovat s tím, že klepe na dveře prázdného kabinetu. Nešťastně se svezla na zem a schoulila se do klubíčka. Když objala svá kolena a stočila svůj pohled k zemi, všimla si něčeho zvláštního. Nenápadného tenkého proužku světla, který pode dveřmi pronikal z kabinetu do potemnělé chodby. V kabinetu se svítilo! Jistě, možná prostě na chvíli odešel a zapomněl zhasnout. Jenže i kdyby to tak bylo, svíce přece nenecháte hořet bez dozoru. I kdyby to byly kouzelnické svíce, od kterých nemůže nic chytnout. Otevřený oheň je otevřený oheň!

Náhle nad sebou ucítila přítomnost kohosi dalšího. Padl na ni stín osoby v černém plášti.

„Slečno Woodsová, vy jste se rozhodla nocovat u prahu mého kabinetu?“ ukrajoval Snape slovo za slovem s notnou dávkou opovržení vůči takovému rozhodnutí.

„Pane! Profesore Snape! Jak to, že nejste uvnitř!“

„Neboť právě stojím venku, slečno Woodsová,“ ušklíbl se Snape trochu jízlivě.

„Musíte nám pomoci, pane profesore!“

„Musím, vskutku?!“ Snape chytil Elle za slovo.

„Ano, uvařit léčivý lektvar z dračího hnoje pro ďáblovo osidlo!“ vykřikla Elle a pak naléhavě dodala: „Prosím!!!“

„Tak to věru… nemusím, slečno.“ Snape si vychutnával ohromený výraz na obličeji studentky. „Ale mohl bych, pokud splníte podmínku, kterou si určím.“

„Ale jistě, pane profesore. Co jen si budete přát!“

„Zaprvé, abyste vůbec s dračím hnojem mohla pracovat, je třeba jej náležitě připravit. Výluh z dračího hnoje, který necháte alespoň 24 hodin uležet na teplém místě, to vše scedíte a pak tekutinu dvakrát profiltrujete, abyste se zbavila nečistot.“

„A to je ta podmínka pane, připravit tu věc z hnoje pro lektvar?“

„Ne, slečno Woodsová, kdybyste byla alespoň trochu znalá lektvarů, věděla byste, že základem práce s magickým trusem je pečlivá příprava. Nicméně k vaší otázce. Nuže, má podmínka zní: Pomohu vám, pokud…“

Pro Hadího krále
Gita Hrdličková

V komentářích můžete vybírat z následujících možností:
A) získáte od kentaurů radu ve věci astrologických podmínek přípravy lektvaru (a je mi jedno, že vyrazit z kentaura jakoukoliv jasnou odpověď je opravdu oříšek)
B) získáte žíně z jednorožce (a je mi jedno, jak si poradíte)
C) získáte vzácnou léčivou formu lanýže (a je mi jedno, že nevíte, kde je najít)

„Zavoláme mistra Yodu,“ rozhodla Elle.

„Ale jak ho chceš zavolat?“ divili se ostatní.

„No, jakpak? Mám ho v přátelích na Facebooku, tak mu napíšu zprávičku a bude tady raz dva!“

A opravdu, jen co Elle chytila v Ďáblově jámě signál a podařilo se jí odeslat žádost o pomoc s popáleným osidlem kamsi do širého internetu, ozvalo se ostré lupnutí. Přesně takové, co provází kouzelníka, když se přemisťuje.

„Óóó,“ vydechla madam Pomfreyová překvapeně a hleděla na malého zeleného mužíčka. „To jsem nečekala.“

Neville se nejistě ošil: „A není on na mistra trochu malý?“

Mistr Yoda se galantně uklonil dámám a oplatil Nevillovi stejnou mincí: „I když velký se jevíš, tebe přec nikdo mistrem nezve. To z řeči tvé příliš vidno jest.“

Neville se zapýřil, i když si nebyl jistý, co přesně mu mistr Yoda vlastně řekl. Rozhodl se proto raději mlčet, aby nikoho náhodou neurazil, i kdyby to tak nemyslel. Z řečí v hádánkách měl husí kůži a cítil se nesvůj z toho malého ušatého mužíčka.

Elle se s mistrem Yodou srdečně pozdravila. „Dobrý den, mistře Yodo, že tak rychle dorazil jste, za to vám velmi závázána jsem.“

Neville i madam Pomfreyová si všimli, že Elle najednou mluví se stejně podivným slovosledem jako její malý přítel. Hatmatilka to byla pro nezkušené ucho těžce zpracovatelná, a tak je nechali, aby si popovídali sami a do rozhovoru se ani jeden z nich nevměšoval.

„Nyní na tu ochořelou rostlinu společně se podívejme!“

Mistr Yoda pečlivě prohlédl řezné rány i jejich okolní opálení, které měl zanechat domnělý světelný meč. „Temnou stranu, Sílu zde cítím, velké Zlo a Toho-jehož-jméno-se-mnozí-vyslovit-bojí.“

„Šmankote, Smrtijedi!“ spráskla ruce madam Pomfreyová. Neville ji v zápětí napodobil: „Šmankote, někdo se k nim zase přidal!“

„Darth Vader a Voldemort své síly spojit rozhodli se, avšak jeden druhého poraziti nedokázal. Temnou, velmi temnou stranu Síly cítím. Ďáblovým osidlem bychom však nejdříve začít měli.“

„Mistře Yodo, jak ale to Ďáblovo osidlo nejlépe ošetřit?“

Pro Hadího krále
Gita Hrdličková

V komentářích můžete vybírat z následujících možností:
A) lektvar léčivý nutno umíchati jest
B) dračí hnůj na podporu růstu výhonků nových potřeba jest
C) jen bubuingová hůlka jej kouzlem vyléčit schopna jest

„Ano! Rádi vám pomůžeme,“ hned souhlasně kývali hlavami Neville i Elle.

Madam Pomfreyová se nepatrně pousmála: „Ale nejspíše to nebude pacient, jakého byste ode mne jako vrchní bradavické ošetřovatelky čekali. Pojďme, zavedu vás na místo, a uvidíme, jestli si s tím zapeklitým problémem poradíte lépe než já. Musím přiznat, že sama nevím, jak zrovna tohoto pacienta léčit…“

Madam Pomfreyová je vedla přímo do Prasinek. Neville si přál, aby onen nezvyklý pacient nebyl vlkodlak nebo něco ještě horšího a celou cestu se mu klepaly kolena. Elle se těšila na nové dobrodružství a problémy si jednoduše nepřipouštěla. Madam Pomfreyová zastavila před vchodem do Ďáblovy jámy: „Tak tady to je.“

„Copak někdo spadl do jámy a ošklivě se polámal? Snad to nebyl vlkodlak…“ zajíkl se Neville, který se odvážil vyslovit své největší obavy nahlas.

Elle se hned vydala na průzkum, jestli tu někdo nepotřebuje urychleně poskytnout pomoc a zklamaně se z té obhlídky vrátila. „Je tu jen hromada šlahounů!“

„Ďáblovo osidlo!“ vydechl Neville.

„Ano, správně, pane Longbottome. Toto je náš pacient. Má úpal.“

„Vždyť je tu příšeří, jak mohlo dostat úpal, když sem slunko nesvítí?“ divila se Elle.

Neville si vybavil pasáž z učebnice a přednesl ji nahlas: „Jasnému světlu se tato rostlina vyhýbá a špatně jej snáší, však cennou šťávu lze z osidla ďáblova získati.“

„Ano, výborně, Longbottome. Nevíme přesně, co se tu stalo, ale Ďáblovo osidlo je ošklivě pořezané a má popáleniny třetího stupně. Na všech řezných plochách je vidět jasně patrné ožehnutí, jaké by mu uštědřilo přímé slunce nebo podobně jasný objekt.

„A to vypadá, jako by ho někdo pořezal laserem nebo přímo světelným mečem!“ rozpomněla se Elle. Zbraně, které by splňovaly definici něčeho nebezpečně ostrého a světelného znala jen tyto dvě.

„Světelným mečem?!“ vydechl překvapený Neville. „To existuje? A on s tím tady někdo nebezpečný pobíhá?!“

Madam Pomfreyová Nevilla poplácala po rameni se slovy „to chce klid, hochu“ a věnovala zamyšlený pohled ďáblovu osidlu. „Ano, světelný meč by to mohl způsobit, mladá dámo, to bude myslím dosti přesný odhad. Nenapadlo mne hledat řešení této záhady v technologiích mimo náš tradiční kouzelnický svět.

„Madam Pomfreyová, myslím, že potřebujeme radu od někoho, kdo se ve světelných mečích i v kouzelných rostlinách vyzná více než my,“ pronesla Elle odhodlaně.

„Nu, ano, ale koho?“ Zvědavě se na ni podívali oba její společníci s velkým otazníkem v očích.

„Mistra Yodu přece!“ navrhla Elle prostě.

„Sice nevím, kdo to je…, “ začal opatrně Neville, „ale když se mu říká mistr, tak si určitě bude vědět rady…“

„Ale jak ho sem zavoláme?“ zajímala se madam Pomfreyová o praktickou část Ellina návrhu.

„To je jednoduché…“

Pro Hadího krále
Gita Hrdličková

V komentářích můžete vybírat z následujících možností:
A) pošleme mu sovu
B) použijeme Sílu
C) Elle ho má v přátelích na Facebooku

„Ale co jste to provedli Protivovi?“

Hlas Severus Snapea dozněl a ve třídě se rozhostilo ticho. Neville by nejraději všechno zapřel, ale Elle se nenechala odstrašit nepříjemným tónem profesorova hlasu.

„Protiva se napil z lahvičky, ve které byl můj odlakovač na nehty.“ Elle se zpříma podívala Snapeovi do očí.

„Protiva se napil… sám nebo jste mu k tomu pomohli?“

Severus udělal dramatickou pauzu uprostřed věty a Neville se otřásl, jak mu po zádech přeběhl mráz. Elle odpověděla stejně upřímně jako předtím: „Napil se sám, i přes mé varování, ať to nedělá.“

Neville zuřivě přitakával, ale na pořádné slovo se nezmohl.

„Dejme tomu,“ profesor odměřeně ukončil výslech, „ale je třeba se o Protivu postarat a dopravit ho na ošetřovnu, aby se mu dostalo řádného lékařského ošetření.“

Protiva přestal předstírat křeče a ležel klidně několik centimetrů nad zemí. Snape se s posměšným úšklebkem odebral zpět do svého kabinetu.

Ještě štěstí, že si Neville vzpomněl na Wingardium Leviosa, jinak by tam Protivu, který s transportem na ošetřovnu nesouhlasil, vůbec nemohli přepravit.

Na ošetřovně mamdam Pomfreyová jen spráskla ruce. „Ach, jako byste Protivu neznali. Když mu řeknete, ať něco nedělá, zaručeně to bude první věc, do které se pustí.“

Pak podotkla, že si tam Protivu nechá na pozorování a že si mohou klidně jít po svých. Na chvilinku se zarazila a dodala, že by vlastně docela uvítala pár – nebo dva -šikovných pomocných rukou a důvtipné hlavičky, pokud mají zájem. Prý zrovna řeší jistou záležitost, která se sice netočí kolem úklidu za pomoci odlakovače, ale rozhodně vyžaduje podobný talent a bystrou mysl.

„Nechtěli byste mi pomoci?“

Pro Hadího krále
Gita Hrdličková

Miniaplikace

„Co kdybychom na to použili… odlakovač na nehty!“

„Elle, ty chceš vážně uklízet tenhle svinčík odlakovačem?“ Neville se tvářil nevěřícně, ale v jeho hlase zazníval střípek naděje.

„Jasně!“ opáčila sebevědomě Elle. „Přesně to by se nám totiž mohlo hodit.“ Elle chvilku hledala ve své růžové kabelce příslušnou lahvičku, a pak ji postavila před Nevilla. „Tady. Odlakovač s výtažkem z měsíčku lékařského.“

„A bude to fungovat?“ strachoval se Neville.

„Ale samozřejmě! Je to šetrný, ale spolehlivý výrobek v ekologicky šetrné lahvičce. Rozpustí všechno a navíc je bez acetonu.“

Elle zkušeně odkápla pár kapek na nejhůře postižené místo. Trochu to zasyčelo a chvilku se nedělo nic. Po pár minutkách se ale nános špíny začal zmenšovat a zdálo se, jako by se rozpouštěl ve fialkovou páru.

„Když tímhle pustí i sedmivteřinový lak s gelovým efektem a pryskyřicí, tak tohle musí taky.“

Neville nevěřícně sledoval, jak Elle pečlivě dávkuje pár kapek na lavice a další zaneřáděná místa. Nánosy spáleniny mizely jako mávnutím kouzelné hůlky.

„Teda, ty jsi fakt třída!“ vydechl Neville.

Učebna se znovu lekla čistotou a až na lehký fialkový dým, který voněl trochu jako měsíček lékařský, tu bylo všechno jako dříve.

„Pchá, co to tady provádíte?!“ vlétl dovnitř Protiva.

„Jak vidíš, máme uklizeno a jdeme zpátky do své kolejní místnosti,“ odbyl ho Neville. Sbalil si své věci a vykročil.

Jenže Elle se k ničemu neměla a jen se na strašidlo zamračila: „Co jsi zač?“

„Já jsem tady ten nejdůležitější! A mám vždycky pravdu!“ vytahoval se Protiva.

„Nech to být,“ domlouval jí polohlasem Neville, „dělá akorát problémy.“ Na moment se odmlčel. Když viděl urputný výraz na tváři Elle, raději ještě dodal: „Neříká se mu Protiva jen tak pro nic za nic!“

Než ale Elle stačila přikývnout či udělat cokoliv jiného, Protiva se zmocnil lahvičky s odlakovačem na nehty. „Hmm, copak je to za zajímavý lektvar?“

„To je odlakovač. Patří Elle. Vrať ho a my půjdeme.“

„Ale, ale! Teď už patří mně! A vy nikam rozhodně nejdete, nebo ztropím takový élent, že to tu budete uklízet do Vánoc. Chachá!“

Neville a Elle se na sebe podívali. Elle pokrčila rameny a sykla: „Tak mu ten odlakovač necháme… mám náhradní.“

„Hmmm, ten lektvar ale krásně voní… loknu si!“ Protiva si jich přestal všimat a byl plně zaujat lahvičkou s odlakovačem. Protiva si z lahvičky přihnul a hlasitě vykřikl něco jako „úúúíííí, to pálí“ – začal se nadouvat a zase zmenšovat, z uší mu šla fialková pára a v obličeji měnil barvy od bílé po zelenou.

Tropil při tom tolik křiku, že to přivolalo profesora Snapea.

Ten mávl hůlkou a jedním švihnutím zavřel Protivovi pusu. Když Protiva shledal, že přišel o hlas, teatrálně se zhroutil na zem. Vznášel se pár centimetrů nad podlahou a zmítal se, jako by ho postihovaly občasné křeče, jež patrně jen hrál. Ale možná také ne. U něho si žádný kouzelník nemohl být jist.

„Vidím, že s úklidem jste si poradili.“ Snape pozvedl jedno obočí při pohledu na strašidlo. „Ale co jste to provedli Protivovi?“

Pro Hadího krále
Gita Hrdličková

Miniaplikace