Jak jsem minule slíbila, dnes se podíváme na kolekci společenských obleků, které jsem navrhla v prosinci roku 2008. Blížila se plesová sezóna, bylo to potřeba. Nechtěla jsem dělat nějaká saka a šaty, které seženete v mudlovských obchodech – na to mě opravdu neužije. Tak jsem hledala inspiraci všude možně a našla.

Jako první jsem se vydala na mou oblíbenou stránku Viona Art. Jedná se o umělkyni, která šije fantastické šaty a pak v nich dělá fotky na ještě fantastičtějších místech. Z celé záplavy modelů, které jsem na její stránce našla, jsem si vybrala tento.

Šlo mi o ty barvy, o krásné spojení s přírodou a tak vznikly tyto dva modely.

Když už jsme byli u společenských obleků, tak mi samozřejmě nemohly uniknout róby na plese ku příležitosti Turnaje tří kouzelnických škol. Konkrétně šlo o oblek Kruvalu.

Nádherný, že? Tak se pojďme podívat, co jsem z toho stvořila já. Pánská verze by ještě ušla, ale dámská… no škoda mluvit. Tahle souprava by taky stála za přešití. (klidně se toho může chopit někdo z vás – usměje se – )

Třetí model z této kolekce byl inspirován filmem Králova přízeň. Už si pomalu nepamatuji, o čem ten film byl, ale ty šaty tam! Jedny hezčí než druhé a já si ze záplavy těch dámských skvostů vybrala tyto a trochu je upravila k obrazu svému.

Naproti tomu pánská verze je inspirována filmem Amadeus. Což je, jak mi teď došlo, dost historický nepoměr. Jindřich VIII žil ve století patnáctém až šestnáctém a Mozart ve století osmnáctém. Ale myslím, že si šaty jako komplet sednou a nikdo si ještě nestěžoval.

Tyto šaty se dočkaly přepracování v rámci renesanční kolekce. Skloubila jsem tak nějak ty barvy dohromady. Akorát, co mě tam bije do očí, je špatná perspektiva u pásku. Měl by se směrem doprava zužovat, leč není tomu tak.

V rámci společenských obleků bych ráda ukázala ještě jednu věc. Při minulém sedmiboji byl jeden z úkolů navrhnout pánské blížence pro dámskou Edici Hogwarts. Do tohoto úkolu jsem se vrhla. Zmijozelský jsem měla hned hotový. Mrzimorský šel jako po másle. Nebelvírský už trochu drhnul a nejvíc vydřený je ten Havraspárský, ten jsem překreslovala asi třikrát. Osobně bych je asi navrhovala rovnou na postavičky, ale jelikož jsem se zrovna léčila na venkově a neměla u sebe svou šicí sadu, musely na papír.

Ale samozřejmě hned, jak jsem se dostala k šicímu stroji (ano, k počítači), tak jsem je navrhla na postavičky. Tyto návrhy (a další díla) i s překreslením jsem poslala také na přijímací zkoušky na uměleckou školu (univerzitu) a líbily se jim!

Líbily se vám společenské obleky? Zkusíte některý překreslit znovu a lépe? Nebojte se, do toho! A příště zase na viděnou.

Pro Hadího krále

WenaiLafayette

Bylo to někdy v červnu a na řadu přišla letní kolekce. Co to znamená? Plavky! Bylo to to léto, kdy se na Příčné objevily (aspoň si myslím) ty krásné francouzské plavky a koupací čepice, kousky, které jsou prostě boží. Já jsem také přispěla svou troškou do mlýna. Tedy na Příčnou.

Rok předtím v kinech vyšel Sweeney Todd a vzhledem k mé vášni pro gothic a temnou módu (jak jste mohli vidět v minulém článku) mě tento film nenechal chladnou. Chopila jsem se plavek.

Inspirovala jsem se tedy dámskými plavkami, až na to, že já jsem chtěla plavky se sukní, a tak vzniknul Letní plážový oděv. Já když se inspiruji, tak to skoro nikdy není přesná kopie šatů (i když i takové si příště ukážeme). Mnohem radši mám volnou inspiraci.

Na dalším páru plavek, či spíš letních šatů, taky můžete vidět inspiraci gothic stylem. A naprosto špatně vystínovanou černou. No špatně. Spíš vůbec nevystínovanou černou. Mít čas, tak si ty šaty navrhnu ještě jednou, protože ty jsou opravdu pěkné a navíc je mám ušité i v reálu.

Při další kolekci jsem se nakrátko odpoutala od temnoty (alespoň zčásti) a navrhla tři šaty z mé vůbec moc oblíbené pohádky Princezna se zlatou hvězdou. Jak jistě víte, princezna si nechala ušít troje krásné šaty a to mě fascinovalo. Já osobně bych je brala všechny tři. Avšak moje nejoblíbenější jsou ty půlnoční.

Kdo neví, tak to měly být šaty jako svítání, jako slunce v pravé poledne a jako noc.

A protože jsem tu pohádku znala vlastně nazpaměť, rozhodla jsem se sama si pro sebe ušít ony tři krásné šaty. Nejsou tak úžasné jako v pohádce, ale co už se dá dělat. Lemy šatů, jejich obrysy jsou opět jaksi křivé a nanicovaté. Nu což… pořád jsem ještě nebyla mistr.

O několik let zpátky jsem se vrátila k oněm prvním šatům (svítání) a předělala je na šaty zimní, myslím, že do nějaké soutěže.

A to je pro dnešek vše. Těším se na vás zase příště, tentokrát se společenskými obleky.

Zlaťáky bývala obklopená,

Zná však i tajemství němá

Hůlka ta jich spoustu má,

I ty ona dobře zná.

Pro Hadího krále
Wenai Lafayette

V době, kdy vznikala tato kolekce, byla jsem okouzlena vším temným. Upíry, nocí, měsícem, skládala jsem básně a snažila jsem se nosit jen černou barvu, dlouhé sukně a být bledá a tajemná. Milovala jsem filmy jako Interview s upírem a Královna prokletých. A proto taky vznikla další kolekce v tomto stylu.

Moje nejoblíbenější šaty jsou ty zelené. Sama jsem nevěřila, že je zvládnu navrhnout, ale dokázala jsem to. Dodnes je mám v šatníku a nosím je.

Všechny dámské šaty se dostaly na Příčnou ulici – moje nadšení neznalo mezí – a rozhodla jsem se, že až budu velká, budu návrhářkou na Příčné ulici.

Gothic móda není na pánské modely skoupá. Na obrázku níže můžete vidět již více inspirace filmy již zmíněnými, ale například také Jackem Skellingtonem z Nightmare Before Christmas. Ovšem můj nejoblíbenější kousek je ten první zleva.

Jak můžete vidět, tyto modely jsou ještě dost neumělé, jde mi hlavně o dojem. Linie oděvů nejsou dokonalé a látky nesplývají, jak můžete vidět zejména u županu vpravo, ten je hodně kostrbatý. Na druhou stranu se musím pochválit za řasení dlouhých kalhot vlevo, i když je možná až moc vysoko. Stínování, hlavně u kalhot, je takové všelijaké. Nejisté, ještě nevím, jak se přesně modeluje. Ale ani tady, kde je většina modelů černých, není ona čerň jednolitá. Nikdy se nenavrhuje tak, že černou věc prostě přelijete černou barvou, tou nejtmavší, a stíny vynecháte. I ta nejtmavší věc má nějaké stíny a odlesky.

Po několika letech jsem se k těmto modelům vrátila. V prvním případě šlo o dárek pro mrzimorské. Původně červené triko jsem obarvila na žluto, a z něj pak – věřte nebo ne – vzešly další modely.

Stejně tak u pánských modelů, ty jsem přepracovala pro halloweenskou kolekci, která byla tuším před dvěma lety. Můžete sami zhodnotit, o kolik se posunulo stínování a linie oděvů. Zejména tedy stínování, tam bych vám dala jednu radu: nebojte se toho a naperte to tam! Hlavně v podpaží, v rozkroku a na linii oděvu.

Další kolekce byly oděvy, které jsem sama nosila (člověk nemůže být pořád jen tajemná bledá gothic dáma, že jo), nebo jsem je viděla u slavných osobností, které jsem obdivovala. Já vážně pevně věřím, že zpěváka, který mi byl inspirací pro pánské modely, není třeba představovat.

To tedy jsou další dvě z celkových čtyř kolekcí (viz článek „A co je to jako ten pixel?“), které jsem navrhla během svého prvního měsíce, kdy jsem vůbec s navrhováním začala. Kvalita nevalná, ale to nadšení tam poznat je a snad i příslib budoucích krásných modelů. Příště se podíváme na něco víc letnějšího, i když venku je pořád zima.

Pro Hadího krále

WenaiLafayette

Byla to ona, která mi ukázala jak začít, některé postupy a vysvětlila mi základy stínování a skládání látky. Taky mě neskutečně fascinovalo, jak uměla střihnout rozparek a dát postavičce kus šatů do ruky. Samozřejmě jsem to hned musela zkusit napodobit. Tehdy mi to ještě moc nešlo.

Spousta lidí začínala v malování – já ne. Mým mateřským programem byl (a stále je, protože nemám nejmenší tušení, jaký z těch miliardy programů photoshop si mám pořídit) GIMP2. Nicméně aspoň v hardwarové technologii jsem pokročila. Začínala jsem jednoduchým touchpadem na notebooku a teď už mám takovou jakoby destičku a speciální tužku… grafický tablet! Já jsem velký odborník.

A tak k datu 19. 3. 2008 vyšla moje první kolekce na Šikmé ulici, což byl spolek sdružující všechny návrháře oděvů, pod vedením Lenůlie Čihůlkové. A jaká byla moje radost, když jeden z oněch kousků byl k dostání dokonce na Příčné! Byla jsem na sebe pyšná. I když možná to bylo proto, že to byl kousek pánský a v té době byl pánských kousků velký nedostatek.

Inspiraci jsem brala všude možně. Z časopisů, fantasie, obrázků, z vlastní skříně… Ony zelené šaty s tylem ve spodní části například inspirovala ilustrace závisti (a jak můžete vidět, Channah výše zpracovala stejné téma, ale obě šaty se od sebe liší). A obrázek dámy ve zlatých šatech – lakomství.

V kolekci, která přišla vzápětí, jsem se inspirovala vlastním šatníkem. Všechny tři trika jsem nosila.

Jak můžete vidět, moje umělecké ztvárnění oděvů bylo na docela nízké úrovni. Kostrbatými okraji počínaje – splašeným stínováním konče. No ono tehdy to stínování spíš nebylo, než bylo. Důležité bylo to nadšení a že jsem toho nenechala, i přes takovéto nejisté začátky. Ale myslím, že nejdůležitější bylo, že mě to bavilo a měla jsem kolem sebe spoustu lidí, kteří navrhovali taky a měli prostor mi poradit. Obávám se, že v dnešních dnech už tady taková základna jako Šikmá ulice (a později Skrývanka pod magnolií) není.

A ještě jedna věc. Nesmírně ráda šaty „recykluji“. To vezmu staré šaty – jako například některé z první kolekce – a přešiju je na šaty nové. Základ zůstane, jak můžete vidět, jenom vypadají mnohem lépe. S takovými věcmi se setkáme ještě několikrát.

Oh ano, tím chci říct, že tenhle článek bude mít pokračování.

Pro Hadího krále

Wenai Lafayette

Takže … prý máš 70
sov? Je to přesně 70 nebo plus mínus?

Huh, jak se k tobě dostala taková informace?! Já sama nevím,
kolik mám sov, ale to bude tím, že se říká, že neumím do pěti počítat!

Kdy se ti to tolik
nakupilo?

Já bych řekla, že se to ke mně dostalo v průběhu věků, kdy
jsem byla na hradě. Ono 7 mudllet je 7 mudllet…

ilustrace by Wenai Lafayette

Kolik máš tak denně
v sovinci bobků? To musí být zápřah to pořád uklízet a spotřeba jídla asi
taky nebude malá…

Tak to vím úplně přesně! Bobků je na máchnutí smetáčkem,
který je samozřejmě opatřen čistícím kouzlem, takže já hnu pouze hůlkou a ne
prstem, aby se něco dělo!

A ohledně jídla je to jednoduché. Soví zob je drahá věc,
takže své sovy nekrmím. Přece jen jsou to svobodní tvorové, kteří si mohou pro
nějakého toho hlodavce vyletět kdy budou chtít a mně to ušetří nejednu
drahocennou minci!

Máš nějakou velmi
oblíbenou sovu? My to ostatním sovám neřekneme.

Všechny sovy jsou oblíbené! Některé velmi, některé jen
oblíbené, ale řekla bych, že žádná výrazně nevyčnívá. A pokud ano, musela bych
tu přežvýkat jména 90 % sov z mého hůvince!

Jak jim všem vymýšlíš
jména? Nemáš nějakou sovu, co je pojmenovaná úplně nesmyslně, protože tě zrovna
nic nenapadlo?

Jména se vymýšlí sama. Samozřejmě musím hned na úvod říct,
že velkou část sov jsem dostala již pojmenovanou, ať už jako dárek či jako
dědictví, takže jsem nemusela vymýšlet nic. A sovičky, které jsem pojmenovávala
sama mají pro někoho jména možná divná, ale pro mě je každé z těch jmen něčím
výjimečné a originální.

Máš místo sov i něco
jiného? Včera mi od tebe přišel poštovní holub…

Jojo, mám tam sovy, holuba, zlatonosku, pár žab…

Jaký druh sov je tvůj
neoblíbenější. Respektive, kterého máš nejvíc?

Nejvíc mám opelichané klasiky, jsou to spolehlivé sovičky,
které sice nevypadají na oko nic moc, ale poštu doručí stejně spolehlivě, jako
kdejaká drahá hůva.

Věnuješ se také
šlechtění sov? Křížení a rodokmenům?

Tak sovy si občas cestu zkříží samy a to je pak řacha.
Narovnávat peří, srovnávat zobáky a připomínat, kam která zkřížená hůva letěla
je kumšt. Ale jinak se této zálibě nevěnuji. Popravdě by to byl určitě žrout
času, kterého si nemůžu dovolit!

ilustrace by Wenai Lafayette

Jakou sovu bys
doporučila začínajícím chovatelům? Je nějaká nenáročná na údržbu a krmení, bez
rizika, že nás hned rozsápe?

Obecně podle mého názoru platí, že čím menší sova, tím menší
hlad. A když ne hlad, tak drápky a zobák. Určitě to v rozjímání o rozdrápání a
následném možném pozření hodně pomůže… A co se týče údržby a krmení jsou
nejlepší hůvy bezúdržbové, potažmo takové, které si třeba jen půjčíte (chápáno
přijde hůva, obratem jí kopu zpět, abych nemusela opotřebovávat hůvy vlastní) a
nic navíc do nich neinvestujete.

Myslíš, že má někdo
víc sov, než ty? Víš kdo? Kdo? Co? Co?

Samozřejmě že musí být spousta lidí, kteří mají spoustu sov!
Rozhodně nejsem člověk, co by jich měl na hradě nejvíc. To ani omylem! A jména?
Budu zapírat, nic víc ze mě nedostaneš! Cizím peřím se rozhodně chlubit nebudu!

Tolik tedy naše zelená Žába Žaboidní k sovám ve svém sovinci.  Já tedy mít  tolik sov, mám v nich pěkný zmatek. Jak jste na tom se sovami vy? Uklízíte bobky pravidelně? Krmíte sovy nebo je necháte, aby si něco chytily samy? A co na to Jan Tleskač?

Stále prohlašuji a prohlašovat budu, že jsem při psaní a kreslení úkolů a soutěží nepodváděla. A proč ne? Protože mi bylo naprosto jasné, že když budu mít tolik bodů, tak někoho bude zajímat, jak jsem k nim přišla. A ten někdo je pan ředitel. Nejspíše se mu nelíbilo, kolik bodů jsem nasbírala a tak mi je srhnul. Bez vysvětlení, bez jediného slova před tím nebo potom. Neodpovídá na mé otázky, tedy odpovídá, ale se svým uměním vyhnout se odpovědi, takže to co mi vždycky odpoví jsou buď odpovědi na to, co jsem se neptala, nebo jen prázdná slova.

A vážně mi přijde, že já si odpověď zasloužím. Vždyť jsem to já, komu byly body strhnuty a přesto já nevím nic. Několikrát jsem se pana ředitele ptala, kde má ony důkazy, neodpověděl. Přivádí mě to k tomu, že je nemá, a že se pouze snaží dokázat něco, co není pravda. Proč by mi je jinak neukázal? Jsem přece přímo ve středu událostí. Byla jsem odsouzená bez toho, aniž bych mohla vznést nějaké protiargumenty nebo se nějak bránit.

Nechci tu teď ukazovat na to, jak mi pan ředitel ublížil, jak pohřbil půl roku mého života svým rozmarem, ale na to, jak se chová. Jak prokazuje svoji moc a jak ji používá. Může si tohle dovolit člověk, kterému je svěřena celá škola? Co když se mu znelíbí, jak se chováte, nebo co si píšete s kamarády po sovách, jak na sebe mluvíte v KNP a pak vás prostě zlikviduje, nebo vám upře něco, na čem vám velmi záleží? Co kdyby se tohle stalo vám?

Je takový člověk, který zneužívá svou moc opravdu člověkem na svém místě?

-pro zvětšení klikněte na obrázek-

Milá Fleutýnko.

Víš, hodně jsem přemýšlela, co bych si letos přála k Vánocům no a jelikož věřím, že sama moc dobře nevíš, co bys mi měla přinést, tady mám pro tebe pár rad.

Tak za prvé. Vykašli se na nějaká plyšová stvoření, co většinou vypadají jako hromádka rozteklých bertíkových fazolek. Ani pro někoho užitečné věci jako teplé ponožky, pyžamo či nedejsalazare nějaké nerozbitné zrcadlo pro mě prostě nejsou tím pravým dárkem. Mě potěší jiné maličkosti.

Tak například. Hrozně moc bych si přála Irské šaty. To víš, oni jsou prostě dokonale zelené a viděla jsem je na PU snad jen jednou ve svém životě. Což je teda nepochopitelné, neboť už nějaký ten pátek na živu jsem, a pokud vím tak svátek svatého Patrika se slaví každý rok, ale asi pracovníci PU mi nechtějí udělat radost a znovu objednat tyto šaty. Takže prosím ty mi přines.

Další dárek, který by mi udělal radost, je had. Ne žádný plyšový. Takové vycpané potvory klidně dál nos Mrzimorským, Havraspárským nebo Nebelvírským. Ale já zmijozelská čistá krev toužím po hadovi živém. No vždyť si představ že chudák náš bazilišek Ferdinand nemá žádného kamaráda na pokec. Jako ano, má sice Esmeraldu, ale co hadoženská může tušit o hadomužských problémech že? Jistě chápeš tedy, že mé přání mít hada není vůbec sobecké, neboť já si ho přeji čistě jen z lásky k Ferdinandovi, aby si měl s kým občas popovídat. Prostě myslím na Ferdinandovo blaho. No, a kdyby toho hada dostal každý člen naší koleje…To už by si pak Ferdinand mohl kamaráda i vybírat. A věř mi, s některými hady se prostě kamarádit nedá.

V neposlední řadě bych si přála nějakou super vybavenou pokladnu. Přeci jen už jsem nějaký ten pátek pokladníkem naší koleje a musím tedy do pokladny chodit několikrát za den. No a víš ono v té naší pokladně je zima. Docela velká zima. No a kdo pak má těma zmrzlýma rukama počítat tolik galeonů. Proto bych chtěla pokladnu pěkně vyhřívanou. Tady máš seznam, co všechno by mělo být v naší kolejní pokladnici.

– Vypolstrovaná místnost pro pokladníka. Pěkné vypolstrované židle, potažený zeleným sametem, stříbrný mahagonový stůl, stříbrná pera, inkoust, několik stohů pergamenu, nějaké větrání aby tu nebylo zatuchlo, také bych si tu přála malý věšáček na klíče od pokladny, abych je také měla kam odložit, přece jen do kapsy se mi nevlezou. A hlavně nějaké malé okénko pro sovy, přece nebudu chtít, aby mi kakaly na galeony.

– Vbudovaná kniha příjmů a výdajů (aby mi jí lidé nekradli)

– Velké nástěnné počítadlo

– Váhy pro kontrolu pravosti galeonů

– Samozřejmě by pokladna měla mít nějaký pěkný úložný prostor pro peníze nebo alespoň koberec. Opravdu nechci, aby se mi galeony válely po zemi.

Co však je nejdůležitější. Chci, aby moje nová pokladna měla klíč. Chci krásný a nový neloupatelný klíč od pokladny, který za prvé budu vlastnit jenom já a za druhé nebude tak těžký jako ten stávající. Víš, také by se mi líbilo, aby moje nová pokladna neměla okno. Opravdu se mi nelíbí, že každý si do pokladny může nahlédnout a hned vidí, kolik máme peněz a tak. Přece když mi jednou byla svěřena tato funkce měla bych mít nějakou výhodu oproti ostatním. Jenže tu nemám, neboť všichni do pokladny vidí co se v ní děje. No řekni jak má člověk tunelovat když každý vidí kde a kam se sprce kutálejí. To prostě nejde. Ano chci novou pokladnu!

Taky bych tě chtěla poprosit jestli by si neposlala pár skřítků kteří by za mě dokončili ten tunel jenž vede k Nebelvírskému kolejnímu kontu. To víš, starat se o konto, dělat úkoly, občas se taky ukázat že existuju je už samo o sobě dosti časožroucí činnost a tak mi na kopání nezbývá moc času. Ty skřítky bych opravdu využila. A poté co by tunel dokopali a pak ještě vykopali ty zbylé dva do Havraspáru a Mrzimoru poslala bych ti je zpátky.

To je myslím z mých přání vše. Vím že nejsou nijak malá ale víš co? Vždycky jsem o vánocích byla skromná a nic jsem si nepřála. Teď si přeji tohle neboť vím že to potřebuji. A hlavně si to zasloužím, neboť jsem byla celý dlouhý rok velmi, velmi ale opravdu velmi velmi hodná a pracovitá holka.

Děkuji ti Fleutýnko moc za dárky co mi přineseš.

Přeji pěkné pořízení.

A nezapomeň dárky pěkně zabalit.

Elanis

PS: A vlastně bych ještě chtěla kytici růží. Prosím.

Dopisy můžete posílat pořád 🙂