V době, kdy vznikala tato kolekce, byla jsem okouzlena vším temným. Upíry, nocí, měsícem, skládala jsem básně a snažila jsem se nosit jen černou barvu, dlouhé sukně a být bledá a tajemná. Milovala jsem filmy jako Interview s upírem a Královna prokletých. A proto taky vznikla další kolekce v tomto stylu.

Moje nejoblíbenější šaty jsou ty zelené. Sama jsem nevěřila, že je zvládnu navrhnout, ale dokázala jsem to. Dodnes je mám v šatníku a nosím je.

Všechny dámské šaty se dostaly na Příčnou ulici – moje nadšení neznalo mezí – a rozhodla jsem se, že až budu velká, budu návrhářkou na Příčné ulici.

Gothic móda není na pánské modely skoupá. Na obrázku níže můžete vidět již více inspirace filmy již zmíněnými, ale například také Jackem Skellingtonem z Nightmare Before Christmas. Ovšem můj nejoblíbenější kousek je ten první zleva.

Jak můžete vidět, tyto modely jsou ještě dost neumělé, jde mi hlavně o dojem. Linie oděvů nejsou dokonalé a látky nesplývají, jak můžete vidět zejména u županu vpravo, ten je hodně kostrbatý. Na druhou stranu se musím pochválit za řasení dlouhých kalhot vlevo, i když je možná až moc vysoko. Stínování, hlavně u kalhot, je takové všelijaké. Nejisté, ještě nevím, jak se přesně modeluje. Ale ani tady, kde je většina modelů černých, není ona čerň jednolitá. Nikdy se nenavrhuje tak, že černou věc prostě přelijete černou barvou, tou nejtmavší, a stíny vynecháte. I ta nejtmavší věc má nějaké stíny a odlesky.

Po několika letech jsem se k těmto modelům vrátila. V prvním případě šlo o dárek pro mrzimorské. Původně červené triko jsem obarvila na žluto, a z něj pak – věřte nebo ne – vzešly další modely.

Stejně tak u pánských modelů, ty jsem přepracovala pro halloweenskou kolekci, která byla tuším před dvěma lety. Můžete sami zhodnotit, o kolik se posunulo stínování a linie oděvů. Zejména tedy stínování, tam bych vám dala jednu radu: nebojte se toho a naperte to tam! Hlavně v podpaží, v rozkroku a na linii oděvu.

Další kolekce byly oděvy, které jsem sama nosila (člověk nemůže být pořád jen tajemná bledá gothic dáma, že jo), nebo jsem je viděla u slavných osobností, které jsem obdivovala. Já vážně pevně věřím, že zpěváka, který mi byl inspirací pro pánské modely, není třeba představovat.

To tedy jsou další dvě z celkových čtyř kolekcí (viz článek „A co je to jako ten pixel?“), které jsem navrhla během svého prvního měsíce, kdy jsem vůbec s navrhováním začala. Kvalita nevalná, ale to nadšení tam poznat je a snad i příslib budoucích krásných modelů. Příště se podíváme na něco víc letnějšího, i když venku je pořád zima.

Pro Hadího krále

WenaiLafayette