Zpovědnice je opatřena několika neoblomnými kouzly, které zaručí vaši stoprocentní anonymitu. Nebojte se tak přijít a využít možnosti promluvit si o čemkoli, co vás trápí a pomoci tak i dalším studentům či profesorům, kteří se obávají, že jsou na svůj problém sami a jsou jediní, které něco takového postihlo. Postupně se tak budeme v našich rozhovorech věnovat mnoha choulostivým společenským tématům ze života kouzelníků kolem nás.

První host naší zpovědnice patří mezi studenty a již delší dobu se potýká s chorobnou závislostí na spravedlnosti a paranoidní představou, že vše je proti němu. Jsme velmi rádi, že si vybral právě naši zpovědnici pro poskytnutí rozhovoru a otevření tohoto palčivého tématu širší kouzelnické veřejnosti. Protože u nás se můžete spolehnout, že uchováme vaši identitu v naprostém utajení, neprozradíme věk, pohlaví ani kolejní příslušnost našeho hosta. Historky prvnímu návštěvníkovi naší zpovědnice tak budeme pro potřeby našeho rozhovoru říkat slečna X.

Dobrý den, slečno X, jsme opravdu rádi, že jste jako první využila naší zpovědnice a doufám, že náš společný rozhovor vám poskytne alespoň malou útěchu a dobrý pocit z toho, že spolu otevřeme takto náročné a palčivé téma. Můžete nám svými slovy přiblížit, z jakého důvodu jste dnes přišla a co vás trápí?

Mluvme raději trochu potišeji, tady i zdi mají uši.

Slečno X, to je naprosto v pořádku, tato zpovědnice má opravdu uši, ale je to pouhé kouzlo, díky kterému bleskobrk umístěný uvnitř zpovědnice vedle jejího ucha zaznamenává náš rozhovor na pergamen. Věřte tomu, že u nás jste vy i vaše slova v bezpečí.

Dobrá tedy. Zkusím vám přiblížit svůj problém, s kterým bojuji již několik let a možná již od útlého dětství. Vše, co dělám, se snažím dělat na 150 %, protože ve všem, co dělám, chci být nejlepší. Bohužel ne vždy se to podaří. Jsem ale přesvědčena, že můj nezdar je zapříčiněn vyšší mocí či prokazatelnou nespravedlností vůči mé osobě. Toto vědomí mě neskutečně trýzní a ničí mi život.

Můžete nám to zkusit trošku více přiblížit a být konkrétnější?

Například věnuji maximum svého času a snahy do studia a výuky na naší škole. Bohužel ale stále nevlastním ocenění za největšího bodohrotiče, které si jednoznačně zasloužím, protože má snaha je maximální. Víte, jak je tento pocit frustrující?

Snažím se pochopit vaši frustraci, ale nemyslíte si, že to může být tím, že ocenění studenti věnovali získání tohoto titulu více času?

No a to je právě ono. To je ta nespravedlnost, o které mluvím. Neměli by mít všichni studenti stejně času na získání tohoto titulu, aby to bylo spravedlivé? Já se nemohu věnovat pouze sběru bodů a ačkoliv tomu věnuji maximální a největší úsilí ze všech, tento titul mi pak vždy uteče. – slečna X začne hlasitě frkat do kapesníku –

To mě opravdu mrzí, že zažíváte tyto nepříjemné pocity. Předpokládám ale, že vámi zmiňovaní studenti se zaměří maximálně na sběr bodů a nemají tak možnost věnovat se dalším aktivitám, kterým se ale naopak věnujete vy. Nemohou to pak oni vnímat jako nespravedlnost vůči své osobě?

No a co jim brání věnovat se tomu, čemu se věnuju já, a věnovat se tomu stejný čas jako já? Tady ale nejde pouze o sběr bodů. Této nespravedlnosti se dočkávám v mnoha dalších aktivitách naší školy. Třeba taková Ďáblova jáma. Mělo by být jasně dané, kolikrát kdo může najít poklad. Já mohu do jámy zajít maximálně jednou, dvakrát denně, ale jaká je to spravedlnost vůči mé osobě, když někteří tam tráví celý den a získávají tak několik čokoládových žabek denně? Jsem zároveň přesvědčena, že Ďábel některým nadržuje a naopak mně žádné poklady nedopřává. – vzlykne si a dál velmi naštvaně vypráví – A famfrpál na naší škole, to je teprve vrchol nespravedlnosti. Já jsem jedním z nejlépe trénujících studentů na této škole spolu s několika mými kolejními spolužáky. Jaká je to ale spravedlnost, když někteří tréninku věnují více času a potom jsou na hřišti při zápasu silnější? Neměla by se při takových zápasech i trénincích dodržovat spravedlnost? Jak se potom mohu cítit nedotčena a nemít pocit, že celá škola a její stavitelé stojí proti mně? – silně pěstí praští do stěny zpovědnice –

Nechcete se napít, slečno? Nerada bych, aby vám náš rozhovor způsobil takové vypětí. Přemýšlela jste nad tím, jak by se tomuto vašemu problému dalo předejít?

No samozřejmě. Již jsem sepsala komplexní návrh tohoto řešení a chystám se ho předložit panu řediteli. Ve zkratce je toto řešení naprosto snadné. Všichni budou věnovat výuce stejně času jako já. Všichni budou věnovat trénování famfrpálu stejně času jako já a na zápasy proti sobě nastoupí jen stejně zdatní jako já. Všichni budou chodit do Ďáblovy jámy jenom tolikrát jako já a najdou poklad jenom tolikrát jako já. U Vetešníka najdou lektvar rozvahy jenom tolikrát, kolikrát já, a odměnu v laboratoři sesbírají všichni maximálně tolikrát jako já. Svitek v knihovně se objeví všem ve stejný čas a tolikrát denně, kolikrát zajdu do knihovny já. Je to evidentně naprosto snadné.

Slečno, já naprosto rozumím tomu, že jste zklamána, když nedosáhnete toho úspěchu, kterého jste dosáhnout chtěla. Vaše řešení na mě ale působí nespravedlivě právě vůči ostatním. Nemyslíte si, že jejich úspěch je postavený na jejich ohromné píli?

– slečna X prudce rozrazí dveře zpovědnice a naštvaně odchází – A pak že není celý svět a celá škola proti mně!!! – křičí už zdálky –

Vážení čtenáři, tento rozhovor se nám nepodařilo dotáhnout do úplného konce, ale myslím si, že nám jasně ukázal důležitost těchto témat. Máte sami občas pocit nespravedlnosti vůči své osobě, a jak se s ní právě vy vypořádáváte? Kde nacházíte sílu znovu vkročit do Ďáblovy jámy, ačkoliv celý den byla proti vám? Co vám pomáhá namotivovat se a vyletět na famfrpálového hřiště proti mnohem silnějším hráčům? Nechte nám tu v komentáři svůj vzkaz a svůj recept na boj s vnitřní nespravedlností.

Již brzy se můžete těšit na rozhovor s nejmenovanou studentkou, která trpí chorobným přejídáním se Bertíkovými fazolkami tisíckrát jinak, především v noci, když na hradě nikdo není.

Pro Hadího krále
Inees Rut Gowstring