Kombinované studium

Dopis z Bradavic dostal každý z nás ve svých jedenácti letech. Každý mudlovský půlrok lze vystudovat jeden ročník Bradavic. Jenže každý kouzelník na Hogwarts.cz musí chtě-nechtě navštěvovat zároveň i mudlovskou školu. Zajímalo mě jaký typ mudlovské školy má v kouzelnickém světě nejčastější zastoupení. Přijde vám překvapivé, že ,gymnázium´ získalo v mé anketě nejvíce hlasů? Celých třináct ze třiceti, téměř padesát procent. Že by inteligence studentů gymnázia byla nutná ke studiu na mudlovské škole? Dá se vůbec s návalem gymnazijního učiva zvládat řadu dalších předmětů? Evidentně to jde, co si o tom myslíte vy? :)

(Pokračování textu…)

Sraz 14. 2. 2011 aneb rychlosraz v Praze, o kterém nikdo nevěděl!

27. 2. 2011 Kristie Smithová 0
Aneb jak jsme přežily náš první sraz.
Zleva: Connie, Kristie, Leslee
 Jednou si takhle zase sedím v mudl škole a nudím se při angličtině. Učitelka moc zábavná nebyla a spící spolužák vedle jakbysmet. Až mi najednou začne cosi v kapse vibrovat, mobil (mluvící kost)! Vytáhnu ho a pod lavicí si rychle čtu zprávu, aby si mne učitelka nevšimla. Napsala mi Connie, dozvěděla jsem se, že je v Praze. Rychle jsem naťukala odpověď a vzápětí kontaktovala Miu Scream, Emmu Smithovou a Leslee J Smithersovou, které byly ve vedlejší učebně. Connie napadlo, že bychom si mohly dát sraz. Byla jsem pro, teď to jen oznámit zbytku kouzelnic ve vedlejší třídě. Emmanemohla, Mia také ne, ale Leslee ano. Vzápětí jsem zase ťukala další textovku pro Connie, ve které stálo, že mám čas a že by mohla i Leslee. Sraz byl ve 14: 30, pod levou zadní nohou koně na Václavském náměstí.
Leslee a Connie a naše balónky
Když mně aLeslee mudlové propustili z věčného mučení matematiky, tak jsme bleskurychle letěly do jídelny a oběd do sebe doslova naházely. Potom rychle ke skříňkám a pryč! Tak se také stalo a my již ve 13: 57 čekaly na tramvaj. Usoudily jsme, že stíháme a zpomalily tempo. Vystoupily jsme z tramvaje a před námi byla cesta metrem s přestupem. Metrem jsme cestovat uměly, to ano. Ale ten přestup byl poněkud horší. Trošku jsme bloudily, ale díky mé intuici jsme následně zvolily správnou cestu a mohly se řítit dál. K noze jsme dorazily v 14:25, tak jsme chvíli postávaly a koukaly kde co lítá. Mimochodem jsme také hledaly Connie. Už jsem jí viděla, zamávala jsem. Zamávala taky. Když už přišla až k nám, tak jsme se pozdravily. Mlčení prolomila Connie, která se zeptala, co budeme dělat. Navrhla jsem, že se nejdřív můžeme projít, tak jsme šly po náměstí dolů. Chvíli jsme diskutovaly kam jít. Návrhy padaly nejrůznější: KFC, McDonald, nějaká kavárna, nebo obchůzka po obchodech. Mně to bylo vlastně jedno a holky si odhlasovaly, že chtějí k MacDonaldovi. Taky jsme tedy šly, koupily si něco na zub, abychom nevypadaly divně, když kolem nás všichni něco jedí a pijí. Usadily jsme se ke stolu, pomalu přežvykovaly svoje hamburgery a povídaly si (jistě, že ne s plnou pusou! Jsme přeci slušně vychované čarodějky). Po chvíli jsme se zase vydaly do zimy. Daly jsme se na výpravu mudlovskými obchody. Po chvíli jsme došly do jednoho, který se jmenoval "New Yorker" a hledaly v něm nějaký pěkný hábit. Představte si, žádný tam neměli!!!
Nákupní galerie Myslbek
Transparent (ne, pusu jsme nikomu  dávat nemusely)
Po chvíli, co jsme se vzpamatovaly ze šoku, že mudlové neuznávají hábity jsme se znechuceně zase vypravily ven. Vešly jsme do jakési nákupní galerie, která nesla název "Myslbek." Chvíli jsme se rozhlížely a růžová srdíčka zavěšená na stropě nám připomněla, že je vlastně Valentýn. Vtom k nám přiskočil jakýsi mudla, že prý jestli se nechceme vyfotit ve valentýnském srdci z balónků. Vysvětlil nám, že pokud nechceme, aby to vypadalo divně, že budeme na fotce tři holky, že tam na to mají i modely. Ukázal na sebe a na stejně oblečeného kolegu opodál. Já jsem fotku rázně odmítala, Connie taktéž, ale Leslee nic neříkala. Přeměřovala si mudlu pohledem a jakmile šel nabádat k focení někoho jiného, když jsme ho my odmítly, tak Leslee prohlásila, že je pěkný. A že by se s ním klidně šla vyfotit, ale protože se styděla, tak já jako studentka druhého ročníku jsem jí k tomu dokopala. Dostaly jsme i balónky plněné héliem.
Výsledná klíčenka
Z galerie jsme odcházely spokojené, Leslee se ještě trochu červenala a v ruce třímala svou klíčenku a balónek. Já a Connie jsme balónek měly taktéž. Bylo už docela pozdě, tak jsme se vypravily směrem k metru. Před vchodem do metra se mi podařilo balónek rozvázat, dýchnout si hélia a holky mě nábádaly k tomu, abych řekla větu: "Zmijozel je nejlepší!" Neváhala jsem a řekla to. Ještě jsem dodala: "Nebelvír je fuj." Ale to jen tak, mezikolejní rivalita být musí, ne? Nakonec jsme ještě udělaly společnou fotku a zmizely zpátky ke svým mudlům domů. Předtím jsme se však ještě domluvily, že o srazu poreferujeme do Hadího krále, protože zelených bylo víc a Conniese nechtěl psát článek (jak je vidět, já se k tomu taky dokopávala pěkně dlouho :D).

Mýdlová opera podeváté – Táhl táhli, ale nevytáhli.

24. 2. 2011 Redakce 1

"Tento příběh je smyšlený a nepopisuje žádné skutečné osoby či události. Veškerá podobnost či shoda jmen je čistě náhodná."  Ked důstojným krokem kráčela po hradě. V rukou nesla bedýnku s neznámým obsahem, ve které to při kařdém kroku zahrastilo. "Šchr, šchr, šchr... šplouch..." Ked se zastavila a nadzdvihla obočí. Udělala další krok. "Šplouch." Zakroutihla hlavou a zkoušela jít dál. "Šplouch, šplouch," teprve po čtvrtém šplouchnutí si uvědomila, že jí teče do bot. "Co to jééé?" vykřikla a upustila krabičku, které pohodlně odplavala s proudem vody, který se řinul z dívčí umývárny k jezeru. "Heeej! To jsou moje korálky! Kdo jako udělá tu hodinu jako?" Ked vřískala na celou chodbu, ale vše se jen rozléhalo o prázdné stěny. Většina hradu byla totiž již u jezera a vyhlížela kolejní i nekolejní věci, které s sebou voda strhla a odnesla do hlubin jezera... Ked se připlížila ke skupince studentů, kteří stáhli nejblíž k hradu a dala se do poslouchání. ,,Asi nějakej zpětnej efekt.. Jak vyházeli půlku věcí o leteckym dnu, který se pak vrátily, tak teď jsou zas v jezeře." ,,Vždycky něco vyplave a musíš tahat.." ,,Nešahej na to, ty demente, to je moje!!" Na kraji jezera stála skupinka různobarevných studentů a spolu s profesory šťouchali do Zmijozelského křesla, které čouhalo z jezera nejblíž břehu. Žádná kouzla nějak nepomáhali, takže si ta odvážně skupinka začla vytahovat rukávy a kalhoty a začala vytahovat gauč. Užuž ho trochu povytáhli, ale v tu chvíli byli odhozeni na břeh a z jezera se ozval temný hlas: ,,Nevydám to do špatných rukou!" Po chvíli všem došlo, že si každej musí vytáhnout to svoje, ale to už gauč odplul a připlul těžký havraspárský stůl. Přiběhlo k němu sedm malých prváků a hééj rup stůl byl venku. Tím byli všichni potěšeni, že to půjde lehce.. Ale to byl omyl! Po stolečku přišlo na řadu přišel hradní pilíř. Většina osazenstva koukala kdo se k tomu vrhne, čí to teda vlastně je. Každý koukal na toho vedle sebe ale nikdo se k tomu nějak neměl. Až madam Ked vykřikla: „Ale pro Salazarovi rány nechte mě projít.“ Prodrala se změtí studentů a popadla pilíř a začala ho sama tahat z vody. „To mě to jako necháte tahat samotnou?“ Mnoho zelených studentů s úšklebkem na rtech přikývlo ale aktivní Havraspárští se přihrnuli k profesorce a jakmile přispěl i svou velkou silou profesor Werewolf pilíř byl hned venku. Pak nepatrně vyplaval obraz Salazara Zmijozela. To byl pro zelené šok. Za prvé vzít jim takovou cenost už bylo samo osobě bylo nepřístupné ještě aby ho museli tahat z jezera. Nicméně čest Zmijozelským říká hodně takže je nikdo nemusel popohánět aby se k obrazu vrhli a začali ho společnými silami tahat. Kolem obrazu se jich hned seskupily davy. Celkem tahalo obraz 10 studentů a ostatní povzbuzovali. Vždyť přece modří vytáhli stoleček hned. Chvíli tahali ale obraz ne a ne povolit. Co to má znamenat. Studenti Zmijozelu si mezi sebou vyměňovali udivené pohledy. „Asi na Salazara potřebujeme větší sílu!“ zavelela Barbara a hned se přiřítili další a další zelení studenti a tahali obraz. Čím víc však bylo studentů tím větší obraz kladl odbor. Madam Ked to nakonec nevydržela a se slovy: „Puste mě k tomu vy holoto neschopná!“ Strčila do studentů kteří následkem toho upustili obraz. Jediný student, který ho ještě pevně držel byl nebojácný prvňáček Hugh, kterého ovšem obraz stáhl sebou do jezera. Naštěstí uměl plavat a tak se celý zmáčeny vysvobodil z jezera sám. Nicméně obraz byl pryč. Zmijozelští za ním hleděli se smutným pohledem v očích. Pak kdosi vykřikl. „85!“ "Cože?" studenti zmijozelu se dívali jeden na druhého ve velkém hloučku, když byli odtrkáni aktivními mrzimorskými, kteří se šli pro svou klec na myš. "To jako tolik?" nechápavě na sebe koukali a pak pokukovali i po přihlížejících, ze kterých se jich několik škodolibě usmívalo. "No to snad není možné!" postěžovala si Elanis, když koukala na puchýře, které se jí stačily udělat, jak zabírala za rám obrazu, který byl nejspíš velmi velmi těžký a nasáklý vodou. "Spíš jestli se neutopil Hugh," pronesla Tydynka starostlivě, když koukala na prváka, který vykašlával ve velkém vodu. "Bych do toho kopl," prohlásil Henrik a vydal se směrem ke hradu, ze kterého přitékaly další a další věci. "Beztak je to na nic," mávl ještě rukou, když mizel za zatáčkou klikaté cestičky. Několik dalších zelených a červených studentů přitakalo a vydalo se za ním. Ked na to na všechno jen zůstala koukat s pootevřenou pusou a když se vzpamatovala, řvala na odcházející hlouček: "A až vylovíme Salazara, budete ho fénovat bez elektřiny a bez kouzel, tak!" A podklouzl jí podpatek a zapadla do blátivé vody vedle žlutých tahajících klec, ale už tam bohužel nebyl žádný zelený, který by jí vytáhl.

Zelená bodová statistika

23. 2. 2011 Redakce 2

Máme za sebou první termín výuky a tak je čas na malou zelenou statistiku.

Nejprve se podíváme na celkový počet bodů. Prvenství si zatím hájí Havraspár s 14935 body, což je pokud má 89 studentů 168 bodů na studenta. Doufejme, že ne nadlouho druhý Mrzimor, jenž má na kontě 13313 bodů a pokud má 88 studentů, na jednoho tedy připadá 151 bodů. To nejlepší (Zmijozel), si necháme nakonec a podíváme se na Nebelvír, který si zatím ani zdaleka neobhajuje své loňské vítězství a zřejmě mu stačí čtvrté místo s 11287 body, tedy na jednoho z 90 studentů této koleje 125 bodů.

Nyní přejdeme k naší koleji. Zmijozel si drží 3.místo, na kterém vystřídal Nebelvír, který na nás ztrácí 1604 bodů, ale pomalu stahuje náskok Mrzimoru, na ten zbývá již jen 422 bodů,což je v našem případě, když máme v koleji 87 studentů, 5 bodů na jednoho a „Máme je!“. Na Havraspár ztrácíme sice 2044 bodů, ale to je jen 23 bodů na studenta, což může být domácí úkol za „V“ a nějaká jednoduchá soutěž a Havraspárský skalp nám bude taktéž patřit.

Bodový průměr na žáka je u nás 148 bodů, této hranice však dosáhlo „jen“ 23 studentů, 64dalších jsou pod touto hranicí.

Dnešní přehled uzavřeme náhledem do nejlepší 50tky studentů z celé školy. Nejvíce zástupců v ní má Havraspár – 14. Na druhém místě je Zmijozel a Mrzimor se 13ti studenty a nakonec Nebelvír s 10ti.

Data jsou z 21. 2. 2011 - 19.20

Študentov chytilo básnické črevo

21. 2. 2011 Redakce 0

Hlásim sa vám ako nová redaktorka. Zriadila som novú rubriku Básnický kútik. Myslím že HK potrebuje zmenu a tu ju máte. Sú to diela našich študentov. Prajem vám príjemné čítanie a dúfam, že sa vám budú páčiť.

Bez názvu

Zpovídám se ze svých hříchů.Z lásky, která nezná pýchu. Z pýchy, která nezná lásku oběšenou na provázku. Z touhy, která v těle mrazí, znají ji i krutí vrazi. Z jemných vláken mojí sítě, co neslyšně obklopí tě. Z chladu mého majetnictví. Z oloupení o panictví. Z víry ve sny, sílu, svět, kterou mi chceš závidět… Z citů srdce vykradených, v lázni krve vykoupených. Z lítosti a ze soucitu, jsou to střípky starých mýtů. I z krutostí mojí něhy, které lámou tvoje břehy… Zlomí je a budeš můj, nikdy toho nelituj!

Bilkis Blight

Bez názvu

Chodím k tobě, lásko každou noc,Necítím nic, než bezmoc. Chtěla bych být opět s Tebou, Nevidět Tvou tvář bledou. Snad se Ti zdá krásný sen, Nevydržím bez Tebe už ani den. Přes slzy ani nevidím Po slepu, tvář Tvou hladím. Polibky, mrtvé moře, Jako vejce v prázdné noře. Proč si vzal duši Tvou? Dala bych mu raději svou.

Mé srdce navždy bude tvé, Ať to dobře skončí nebo ne. Lásku jsem Ti přísahala, Nikdy bych Tě nezradila. Proč nám takový osud dal? A naši lásku nám vzal? Vzduch je pro mě jedem, Snad po smrti už spolu budem'.

Brillian McBjorin

Lavina Peřina z bílého sněhu, co přikryje tvůj život, mrazivou na sobě máš něhu, co duši ti vysává. Jak mozkomor skrytý v peří, krásný, však tak děsivý. Kdo podlehne mu, ten uvěří, že není moudré být hrdinný.

Nicol Nash Orchidis

Bez názvu

Je ta nejhlubší noc v rocea já mám stále svázané ruce. Chtěl bych se jako člověk narodit, a ze zajetí se vysvobodit. Chtěl bych zase tu krásnou přírodu, pít blýskající se vodu, ale takhle malý nic nedovedu, tak si to aspoň představuju. Ačkoliv člověk velký je, za krásnější věci nebojuje. Chtěl bych být něčím více, ale cítím se jak zfouknutá svíce. Všechno kolem mě svazuje, nasilí kolem panuje. Dospělý s tím nic neudělá, a jejich dítě v tom vyrůstá. Ale už ani sám nevím, o co se to snažím. Copak něco zvladnu sám? A lidem novou víru dám?

Brillian McBjorin

Tak a to je všetko. Teším sa na vás nabudúce aj s novými príspevkami :)

Vaša hadica Cass