Kapitola 2.: Tajné heslo

Severus dopsal jakýsi lístek a předal ho sově, která s ním okamžitě odletěla. Pak sepjal ruce a podíval se na Elle. „Buďte si jista, že váš transfer na Harvardovu univerzitu plně podporuji a mám k tomu věru dobré důvody. Nicméně přestup na jinou vzdělávací instituci není v mé kompetenci. Měla byste ho řešit s pověřenější osobou než jsem já. Nejlépe přímo s panem ředitelem.“

Sova se vrátila s odpovědí. Profesor Snape zběžně prolétl obsah vzkazu a oznámil Elle, že je očekávána v ředitelně.

Blondýnka se ale ani nehnula z místa a tvářila se zmateně.

„Copak?“ procedil Severus mezi zuby.

„Když já nevím, kudy se tam jde.“

„Zeptejte se na cestu obrazů, ony vám už poradí.“

„Obrazů?“ vykulila oči Elle.

„Jistěže. Tak už běžte,“ Snape dosti nevybíravě vystrčil slečnu Woodsovou ze svého kabinetu.

Elle se zeptala několika portrétů i živých kolemjdoucích. Po menším bloudění způsobeném pohyblivým schodištěm, které ji odneslo někam jinam než původně chtěla, se jí přece jen podařilo dostat se na správné místo.

„Heslo?“ zeptal se chrlič strážící vchod do ředitelny.

„Neznám.“

„Špatně,“ zahučel chrlič.

„Heslo?“

„Krucipísek.“

„Špatně. Heslo?“

Elle zkusila na chrlič jeden ze svých nejlepších smutných pohledů zkroušené dívky v nesnázích, ale s kamennou sochou to ani nehnulo.

Konečně se po chodbě rozlehly kroky. „Ach, slečna Woodsová, že? Jdete k panu řediteli, předpokládám. Heslo je…“

Pro Hadího krále
Gita Hrdličková

Miniaplikace