Víte, svět Star Wars je
prostě hrozně obsáhlý. To by mi nestačily ani tři baziliščí životy, abych to tam
všechno oblítal. Ale já jsem osoba skromná, spokojil jsem se jen s několika
planetami. Mé první kroky záhyby vedly do atmosféry Coruscantu, nejdůležitější
planety v celé galaxii, neb se na jejím povrchu nachází slavný Senát a
Chrám Jediů (ti, kdo se mnou v komentářích chtějí polemizovat o tom, že
bych v tomto případě měl hovořit v minulém čase, se vytahají za ucho,
protože – plácne ocasem na první odstavec článku, kde se píše, že cestoval
časem – neumí číst!).
Co si budeme, Coruscant je planeta hlučná a toxická. V nejvyšších patrech se ještě jakž takž dýchat dá, ale ti chudáci, co žijí při zemi… škoda mluvit. Ale přesto je to místo velmi fascinující! Ohromující je pohled na planetu z dálky – rozsvícená světýlka, světelné trajektorie, pocit monumentálnosti. Kam se hrabou noční satelitní snímky Zeměkoule!
Coruscant je planeta rasové diverzity – mudlové by se měli učit! Nevýhoda ovšem spočívá v tom, že občas nevíte, zda jste na ulici právě potkali osobu svéprávnou, nebo zvíře. Návštěva Jedijského chrámu i létající křesílka v budově Senátu uspokojily mé velkoměstské potřeby – ano, zkusil jsem si přednést projev v duchu senátora Palpatina – a nastal čas letět o planetu dál.
Jako správný Zmijozelský jsem se rozhodl jít ve stopách mladého Dartha Vadera a zamířil rovnou na Mustafar. To byla podle dostupných zdrojů první planeta, na niž se právě zrozený sithský učedník uchýlil (a kde také později, ehm, přišel o tři ze svých končetin). Věrní fanoušci už tuší, že to rozhodně není krajinka jako od Lady. Čekal mě jen roztavený kov, skřípání těžkých mašin a neřestné vedro. A láva. Láva všude, kam se podíváš.
Země je láva
…jestli nechápete můj smysl pro humor, je to v pořádku.
Brzy jsem zjistil, že na Mustafaru vesměs nic není, a tak jsem rychle zamířil dál – tentokrát na planetu Hoth, abych se krapet ochladil. Tato planeta je totiž ledová. Z extrému do extrému, milý bazilišku, nadával jsem si. Ale tak po sauně se také skáče do sněhu, no ne? A ten klid! Ve zdejší nehostinné krajině nepřežije nic kromě sněžného muže a takových těch lamoidních kobyl. – Bazilišek Ferdinand se omlouvá oněm chlupatým stvořením, které nazval lamoidními kobylami. –
Merlinužel jsem byl přenesen do doby předimperiální, tudíž jsem se nemohl pokochat vraky starého AT-AT Walkeru.
Trochu jsem se na sebe zlobil, že jsem si vybral ty nejnudnější planety. A tak jsem se rozhodl pro klasiku na závěr – Tatooine! Když po stopách Anakina Skylwakera (alias Dartha Vadera pro nefanoušky a zároveň libový spoiler pro ty, kteří plánovali ságu zhlédnout v pořadí 1. až 9. díl), tak pořádně.
Tatooine je pouštní planeta se dvěma slunci, což jsem ocenil, neboť jsem dorazil do města Mos Eisley tak akorát před setměním. Když jsem se pokochal dvojitým západem sluncí, navštívil jsem tamější bar (či kantýnu, chcete-li, ale k snědku měli leda anoobí ocásky v oleji od vznášedla). Nechyběla kapela s hudebním doprovodem, který potěšil mé hadí srdéčko.
Tatooine je mimo zdvojeného slunce a písečných dun zajímavá i svou pověstí – a především praxí. Republikovými kredity (tj. obecně uznávaná galaktická měna) jsem zde nezaplatil. Ale stačilo pár pohledů, víte co – kulišácky mrkne za slunečními brýlemi – a servírovali mi modré mléko i s poklonkami! Cestou ke vznášedlu jsem byl svědkem nemilé události, kdy otec vyměnil své dítě za starého RE-1 droida. Ale tak už to v tomto světě zkrátka chodí.
Takže ponaučení? Děti, važte si toho, že vás vaši rodiče nevyměnili za spleť drátů a tlačítek! A já zase posyčím dál, protože mám dojem, že jsem několika z vás přivodil chorobu zvanou spánek.
Pro Hadího krále
Ferdinand a Nina Yozhinski
4 komentáře