Pojďme si je projít pořádně i s vysvětlivkami a lehkou dávkou ironie.

1. Vždy poslouchám kapitána. Kapitán je na hřišti něco jako profesor v učebně – jeho slovo je zákon. Možná se vám zdá, že máte lepší nápad, že ten míč určitě chytíte jinak nebo že si prostě „zkusíte něco vlastního“. Nedělejte to. Za prvé to skoro nikdy nevyjde. Za druhé vás kapitán seřve tak, že budete radši čistit kotlíky než znovu brát koště do ruky. Co je lepší? Poslechnout kapitána, nebo skončit na ošetřovně s výmluvou „já myslel, že…“?

2. Docházka na kolejní tréninky je základ. Kdo nechodí na tréninky, ten není týmový hráč. A víte, co se stane tomu, kdo není týmový hráč? Sedí na lavičce, zatímco ostatní hrají. Navíc co si budeme povídat, trenérská pomsta je sladká. Dokážete si představit, že vás postaví jen proto, abyste chytali potlouk? A bez pálky? PS: Zkoušeli jste někdy vysvětlit kapitánovi, že jste „neměli čas“? Doporučuji… nezkoušet.

3. Od 2. ročníku je nutné pilně trénovat i na IT. Individuální tréninky nejsou žádný luxus, ale povinnost. Protože co si kouzelník natrénuje sám, to se mu pak na hřišti stonásobně vrátí. Nečekejte, že vás někdo povede za ručičku, a už vůbec nečekejte, že vám někdo uzná výmluvu typu „musel jsem si udělat úkoly“. Vážně? My všichni máme úkoly. Rozdíl v chození a nechození na IT je v tom, že někteří z nás umějí letět rovně, zatímco jiní lítají jako hadr ve větru. Hádejte, kdo koho v zápase převálcuje?

4. Nežrat! Tohle je jednoduché. Létání a plný žaludek nejdou dohromady. Koláč v žaludku znamená zvratky na koštěti. A věřte, že když se to stane jednou, už vám to nikdo do konce studia nezapomene. Budou vám to připomínat. Pořád. Každý rok. „Hele, to je ten, co to tam poslal na trávník, pamatujete?“ Takže se klidně najezte, ale až PO tréninku. Není to příjemné, když to hodíte na někoho pod vámi. Kdo už má vlastní historku se špatně načasovanou dýňovou šťávou? Přiznejte se.

5. Šťávy a rozvahy vždy pošlu koleji. Zmijozel drží při sobě, to je základ. To, co získáte vy, je automaticky výhrou i pro kolej. A naopak: vaše chyby jsou ostudou celé koleje. Chcete být ten, kdo Zmijozelu sebere body? Ne? Tak přesně proto musíte hrát týmově. Nebelvíři si můžou dovolit lítat jako samostatní hrdinové, protože jim to stejně projde. My? My na hřišti ukazujeme disciplínu. Takže co nevyužiješ, posílej zpátky, mysli na to. Stejně se na to přijde.

6. Nikdy nezapomenu výbavu. Není nic horšího, než když se přijdete na trénink ukázat a chybí vám rukavice, helma, nebo dokonce koště. Za prvé kapitána naštvete, a to hodně, za druhé zdržujete, protože se musíte vrátit na kolej a převléct se, a za třetí ta výbava není pro srandu, nechcete dostat potloukem do hlavy bez helmy. Z tréninku byste šli hodně rozbití a možná rovnou na ošetřovnu.

7. Beru v potaz i zástupce kapitána. Kapitán je sice autorita číslo jedna, ale když není přítomen, tak je šéf zástupce. Tvrdit, že „zástupce nemá takovou moc“, je jako říct komentátorovi, ať tolik neřve. Vždycky se najde způsob, jak vám to vrátí. Takže radši držet pusu, kývat hlavou a poslouchat. Oba je důležité brát vážně. Jsou stejně důležití, tak se to rychle naučte.

8. Na trénink chodím včas. Včas neznamená „pět minut po začátku“. Včas znamená dřív, než dorazí kapitán. Protože kdo chodí pozdě, ten běhá kolečka. A běhat kolečka na hřišti s koštětem v ruce? Jo, to se směje úplně celá kolej. Včetně prváků, kteří nedají dohromady kouzlo na otevření dveří. Je to tvoje vizitka, a pokud chceš být v Hadí letce, musíš pro to něco udělat.

9. Forcerem se nezametá! Forcer je famfrpálové koště, ne smeták z kuchyně. Ano, má násadu, ano, vypadá to, že by šel použít na listí… ale zkuste to a zjistíte, jak rychle vás dostihne kapitánčin hněv. Věřte mi. Je to drahá věc, a pokud ho zničíte, tak si ho i zaplatíte.

10. Nelétám do vyčerpání. Tohle pravidlo zná každý a stejně ho skoro nikdo nedodržuje. Letět, dokud nepadnu? Jo, to zní hrdinsky. Akorát že vůbec. Dopadne to spíš tak, že spadnete, neuděláte dojem a ještě si odnesete úraz. A zatímco vy se budete léčit, někdo jiný zabere vaše místo v týmu. Takže ano, trénujte naplno, ale s rozumem. Dávejte na sebe opravdu pozor.

Na závěr tu mám ještě jedno nepsané pravidlo: „Nechte ego doma, jinak vám ho potlouk rychle vymlátí z hlavy.“

Takže, spoluletci, pamatujte: tahle pravidla nejsou jen pouhý seznam. Jsou to naše zbraně. Díky nim zůstává Zmijozel nejlepší a nejdisciplinovanější kolejí na hřišti. Ostatní chytači můžou předvádět svoje akrobatická čísla při letu za zlatonkou, my ale víme, že vítězství není o frajeřině, ale o chladné hlavě a důslednosti. Dodržujte je a budete létat efektivněji a bezpečněji. Nedodržujte je a skončíte jako vtipná historka, kterou bude kapitán bavit famfrpálové zelenáče.

Nelétáme přece jen proto, abychom se proletěli. Ale proto, abychom byli oporou týmu a pomohli mu k vítězství. Tak nasaďte helmy, naskočte na košťata a ukažme ostatním, proč se s námi nevyplácí si zahrávat!

Pro Hadího krále
Nerissa Metz