Akademický klub byl otevřen prvním kouzelníkům 12. 8. 2018. Aby se do něj člověk dostal, musí složit zkoušku OVCE, splnit CKÚ a završit studium zkouškou KOZA, všechno v jedné zaplněné profesní dráze. Na škole musíte studovat minimálně 14 kouzelnických let, či varianta druhá – po splnění zkoušky OVCE zfialovět, udělat 6 zkoušek CKÚ každou v jiném školním roce a nakonec složit zkoušku KOZA.

A pak se můžete těšit z pozvánky.

Do akademického klubu zavítalo již 21 kouzelníků: osm ze Zmijozelu, sedm z Nebelvíru, tři z Mrzimoru, dva z Havraspáru a pan ředitel. Nyní se jedná o 12 fialových, 5 studentů, 3 neaktivní a 1 mrtvolu. Někteří na škole už nejsou vůbec či žijí poklidný život v Godrikově Dole.

Jakmile natěšeně vstoupíte do klubu, nadchne vás tam pohovka a občerstvení. Pozor – na pohovce si často hoví madam Žába a madam Suši, která se nacpává Krevetovým Pad.

Po rozkoukání vás zaujme astroláb, kde se dějí všechny ty velké věci, které vás mohou vystřelit do výšin v soubojovém klubu, sklepení či jámě. Každý den jsou však runy jiné a ne vždy jsou nakloněny kouzlení dle vašeho přání.

K jeho rozluštění slouží pergamen v runovém písmu, který po přeložení řekne mnoho a také nic. Musíte bádat. Měnou, jíž se zde platí, je temnostín, který se dá najít pouze ve sklepení, v nynější době však padá velmi omezeně. Na astroláb máte i omezenou energii, jež každý den postupně dorůstá.

Účinek očarovaných předmětů z astrolábu může trvat 2 hodiny, 1 den či 2 dny, v případě květin až 5 dní, podle jeho délky vyčerpáváte energii a temnostíny. Ke každé kombinaci očarování patří kombinace určitých run, jež je schopna stvořit předmět i s trvalým očarováním.

Nemusíte ani očarovávat předměty, ale vytvořit si runový prach, za který (a za peníze) si můžete nakoupit místní oblečení či učební svitky. Ani jedno však nejde poslat někomu jinému, slouží jen pro osobní potřeby.

Akademicky oblečeného můžete na hradě potkat třeba Nebelbracha.

Bonusy očarovaných věcí

Vždy je potřeba mít očarovaný předmět na sobě, aby působil. Pozor si dejte na to, aby byl daný kousek zároveň pro dámy i pány v případě, že ho chcete půjčovat. A taky na noční převlékárnu, která nás může zradit a převléknout!

Bonus v Ďáblově jámě

Štěstí

Kdo má štěstí, ten v jámě jede. Očarování funguje pouze v Ďáblově jámě a díky němu je obírání Ďábla mnohem veselejší, účinnější, ale taky návykovější. Každopádně ovšem slovíčka nenapovídá.

A tady jedno zdokumentování naší Lori, nejzářivější lovkyně žab v jámě.

Bonusy ve sklepení a Soubojovém klubu

Léčení

Tento bonus je skvělý do sklepení, když umíte uzdravení a/či léčivý dotyk.

Pokud jste majiteli hůlky z bubuingového dřeva, další život pro vás.

A když budete mít štěstí na aspekt Velekněze, čeká vás ještě další život navíc.

Problém nastává ve chvíli, kdy má příšera kletbu léčivé síly. Pozor na to!

Koncentrace

Tohle je za mě jedna z nejsilnějších věcí do sklepení, když jste již zkušenější kouzelník, tedy alespoň s II. koncentrací. V průběhu hry vám totiž může vyskočit až na IV. (pokud máte koupenou III.), takže si můžete vesele kouzlit více náročných kouzel.

Stálost kouzel

Díky očarování jsou kouzla jako vláda času, oslnění, léčivý dotek atd. o jedno kolo delší. Neplatí na vyvolávačky, spánek a kolejní kouzla. Velká triáda začarované kouzlo klasicky ruší.

Stálost vyvolání

O jedno kolo déle vám vydrží vyvolávačky, pokud je samozřejmě protivník nezničí dřív.

Zdraví +2

Ideální očarování pro začátečníky, které vám okamžitě přidá dva životy do souboje. Pokud však s někým soupeříte a vyberete možnost vyrovnat energii, máte oba stejně.

Očarování na podporu živlů

Všechny živly mají také své +1 k síle (pro připomínku máme: vodu, oheň, vzduch, zemi a astrál). Se správným živlovým aspektem je útok ještě silnější.

Květiny

Potěšit květinou je to nejsnadnější, co se dá udělat. I akademici vám mohou udělat radost hned dvěma různými květinami, které vydrží déle než z květinářství U Okvětné, a to až pět dní.

Runová květina

Měsíční květina

Zábavička

Není Hvězdný prášek na Příčné? Nevadí! Astroláb umí všechno možné!

Protože temnostín je nedostatkové zboží, naštěstí vyrobené věci nejsou po jednom kuse.

Ale jako všechno i toto má svojí dobu trvanlivosti, pokud se nestrefíme do správných run, které nám to vyrobí natrvalo. Vyrobená věc se nesloučí s věcí s nekonečnou trvanlivostí.

Děkuji všem zúčastněným a vyfotografovaným pro akademické účely! 

Pro nejlepší plátek na hradě
Marguerita Laux

Někteří si možná pamatují loňské léto, které bylo poměrně zabité. Někdo možná tyhle vzpomínky raději pohřbil spolu s létem.  Nejdřív umřel Martin, pak já a pak Ankaret. Všem budiž vzduch lehký. Zmijozelská kolej ráda slaví a cizí neštěstí ještě raději a o to více.

Tímto moc děkuji Ineesce za dort, na který budou všichni ještě dlouho vzpomínat! A taky za všechna přání k tomu, že už nežiji. Jste moc milí!

Protože na dort od Ineesky byla fronta, děkuji i Bibi, protože její dortík jsem si snědla o samotě v koutě.

Ehm, tak dál, ať se tu moc nevykecávám, už vidím, jak pár z vás kouká skrz mě. Protože rod Lauxů umí ocenit, když něco dostaneme, rádi nabídneme drink, aby bylo i čím zapíjet.

Někdo se upejpal více, někdo méně a někdo se nenapil ani ze slušnosti.

Další sled událostí nemá jakoukoli souvislost s lektvarem, kteří tito kouzelníci vypili. Maximálně se mohlo jednat o reakci v žaludku, protože určitě předtím jedli třeba Bertíkovy fazolky.

Podle mě se jednalo o hromadnou slevu v kadeřnictví, jen to nikdo veřejně nepřizná.

Kromě jedné zděšené, mladé a holohlavé Kolejbáby, brala většina tuto situaci více méně pozitivně.

Ukážeme si raději ty méně hysterické.

No, ne všichni viděli změnu pozitivně, ale určitě mezi nimi najdeme i ty, kteří proměnu naprosto uvítali. Nebo se s tím alespoň srovnali a viděli výhody, které holohlavost přináší.

Níže najdete téměř všechny, kteří ukázali veřejně tvar své lebky. Kromě tedy Lajničky, Kapitán Hook toho za ní očividně vypil tak moc, že od té doby jí nikdo neviděl pít.

Protože to vedení nechtělo nechat jen tak a všichni se děsili, že je někdo vyblýskne bez vlasů, začalo se hledat řešení, co s touhle nadílkou naděláme. Já bych nedělala nic. Začalo hledání ve všech koutek kolejky a okolí hradu, jestli někde není lektvar či alespoň recept, který navrátí vlasy zpátky. Dokonce ani v kadeřnictví na Příčné si s tím nevěděli rady. To už je co říct!

Někdo hledal lépe, někdo hůře a někdo klasicky vůbec. Nechci vyloženě ukazovat, ale někdo taky dělal naprosto jiný věci, než bylo potřeba.

No, čas se posunout dál. Přeci jen ale u nás v koleji narazíte na ty, kteří umí hledat a za chvíli Jagga mávala kouskem z pergamenu, který našla procházením kolejních komnat na našem zmijozelském webu.

Tak začalo úmorné hledání, až konečně pár jedinců dalo dohromady celý pergamen a byli tak nečekaně hodní, že se podělili i se všemi ostatními. Tím to však nekončilo a  začalo hledání ingrediencí. Nojo, máme to rádi složité.

Někteří našli ingredience v průběhu dne (třeba Annya, která o vlasy vlastně ani vůbec nepřišla), někteří hledají do dnes. Ti úspěšnější se přesunuli ke kotlíku a míchali dle návodu.

Tak a lektvar byl na světě! Dneska můžete na hradě potkat opět vlasaté zmijozelské, ale přeci jen jedna dívka propadla holohlovství – naše Magdička. Tato dívka neztratila vlasy vypitím žádného lektvaru, ale díky přátelství s naší primuskou, Androu, která jí je nadšeně ostříhala. Magda z toho tak nadšená nebyla, ale vlasy nemá do dnes. Musím dodat, že jí to moc sluší – ze všech nejvíc! Otázkou je, jestli čeká, až jí vlasy samy dorostou, či se bojí naší primusky, anebo se konečně našla ta nejdokonalejší bytost, která umí ocenit vánek na plešce.

Posuneme se dál. Někteří se dokonce zvládli vyléčit i nějakou oklikou a své holohlavosti se zbavili, ale s nikým z nás se nepodělili o ten zázrak, a tak je aspoň za trest za jejich tutlaření nemám na závěrečné fotce.

Protože zmijozelské holky byly vždycky jedny z nejhezčích, přidávám fotku i naší sličné madam Kolejbáby.

Doufám, že příští rok zase úmrtiny pořádně oslavíme!

Nejdřív je neznáme a pak doufáme, že vydrží, protože jsou super.

Každopádně ale první dny s nimi jsou často těžké. A někdy i ty další… Neodpovídají na sovy, hulákají, odmítají nosit oblečení, nečtou školní řád (ale kdo jo), pokračovat bychom mohli do nekonečna. Přesto tolik studentů stojí o to mít své vlastní patronče.

Na téma nováčků se napsalo už článků hodně. Každý rok jsou tu, my jsme každým rokem starší a  jsme stejně naivní jako roky minulé a děláme naprosto stejné chyby.

Tentokrát žádnému nováčkovi peníze nepošlu!

Sovu mu koupím jedině, když uvidím, že něco dělá a komunikuje!

Né, nezaplatím mu jeho první předmět… Nezaplatím… Ale…

To nevadí, že řve, když ho kopnu do jezera, co když se naštve a smaže se?

Někdy to s nimi vyjde, někdy ne.

A jak k patronátu přistupuje naše Zmijozelská Kolejbába?

Naše Kolejbába je zkrátka sympatická paní.

Pátrala jsem dál, co ostatní říkají na svá háďata, je to opravdu tak zlé? Na začátek musím podotknout, že mám čuch na tragédy. Třeba na prefektku Elaine Robillard. Její hádě preferuje víc než kontakt přes sovu kontakt přes svého mazlíčka. Ale – proč ne?

Gita Hrdličková se letos už o žádné hádě nepřihlásila. Je to ohromná škoda, protože Gita je jedna z nejzelenějších lidí v koleji. Né, že bychom všichni nebyli stejně zelení, ale přesto – Gita je jen jedna. Její zkušenost (podotýkám, že se jednalo pouze o jeden nešťastný rok) si můžeme poslechnout také:

Podobnou zkušenost má i Samantha McRoses. Její zkušenost sdílím, protože já mám 100% úmrtnost háďat. Takže 100% štěstí?

Protože nejsme jediná kolej, která má patronát, zeptala jsem se i Mrzimorské primusky Mischel Binghum, jaké má zkušenosti ona s patrončaty.

Já mám zkušenost naprosto stejnou. Já si vždycky říkám „nepiš to tak dlouhý, nech si něco na potom…“ Jenže ono toho je tolik co říct!

A protože to není jen o patronech, ale i háďata si o nás myslí své, zeptala jsem se naší Sharlindry de Vries, co ona a její patron.

Ajajaj!

Nedalo mi to a zeptala jsem se ještě našeho nejúžasnějšího šéfredaktora Haydena, co on a jeho milované hádě.

No dobrá. Díky za pokec.

Dřív mi přišlo hrozně důležité si věci dokumentovat. Psal se rok léta páně 2010. Možná to byl úplně jiný rok, ale to nemění nic na tom, že někteří z vás teprve tahali dřevěnou karkulinku na provázku a někteří ani to ne. Každopádně v té době se vyhlašovaly různé mezikolejní soutěže jako „školní ročenka“ nebo „školní muzeum“. Cílem bylo mapovat historické události, buď za poslední rok, nebo v případě muzea i déle. Jenomže do té doby nikdo z nás nic nedokumentoval, a tak jsme u nás ve Zmijozelu vlastně nevěděli, co, kdy, kde a hlavně kdo udělal, protože to bylo už tááák dávno. Poučena jsem začala plnit svou myslánku.

Když jsem se po smrti brouzdala myslánkou, řekla jsem si, že bych z toho mohla něco udělat do kolejního plátku. Třeba pak po mě zase pár let nebude nikdo nic chtít. (pozn. šéfredaktora: Tady se někdo nehezky mýlí.)

V době mého nástupu se hrad nenacházel tam, kde je teď. Ale taky se v jeden okamžik nevyskytoval nikde.

Zmijozel má přednosti v mnoha oblastech, ale bystrost nejspíš není na prvním místě. Proto i když nováček zavírá do koleje, kde (zatím) není studentem, tak to nikoho neznepokojí.

Famfrpál, ať už jakákoliv verze, byl vždycky veselá záležitost.

Mrzimor se nesmí podceňovat. Mrzimor dokáže bodovat, i když je zastavené bodování.

Něco pro našeho pokladníka. Kolejní konto jsem fotila opravdu ráda. Být nejbohatší je důležité!

Krysy jsou dneska i pro nejzkušenějšího pokušitele sklepení největší zlo. Ale byla doba, kdy nás zabíjelo něco, co jsme neviděli.

V roce 2007 se duší den bral stoprocentně vážně a bylo mrtvo všude.

Když jsem skládala KOZU, překvapilo mě, že se na mě někdo přišel podívat. Vždyť to není nikde psané! Došlo mi, že když jsem skládala OVCE, měla jsem problém se na vlastní zkoušku dostat i já samotná.

Nakonec si mě někdo všiml, že tam jen tak postávám a musela jsem před komisi.

První zelené kartičky byly radostné hlavně pro profesora Nekromacera, možná proto už dnes nechodí tolik do Velké síně?

I když ne vždy Zmijozel vyhrával, uměl mít alespoň nejlepší bodovací číslo.

… protože jsem napsala asi nejdelší článek ve své historii, tak by bylo dobré už udělat tečku. Vlastně – když jsme u té tečky – byla pan Tečka vždycky tečkou?

Možná si všimnete, že madam Aki ne vždy učila. Moc se o tom nemluví, ale dříve byla kuchařkou U Tří košťat. Kdo tam vaří dneska?

Ač jsem si dřív tyto věci uchovávala hlavně kvůli něčemu zajímavému, co se stalo, dneska nejvíc koukám na seznam osob, kdo měl jakou barvičku a kdo tu studoval. Asi o to víc, že když ztratíte svojí původní barvu, změní se vám barevnost vnímání hradního dění.

(a spoustu dalších dokumentací si nechávám pro budoucí vydírání< články)

Pro Hadího Krále
Marguerita Laux

A tak není divu, že když si chci povídat ve Velké síni, na všechny mluvím tím jedním nejčastějším jazykem, rodem ženským. O to víc je matoucí, když je v síni ona výjimka – muž. A ten muž má jméno, které spíše přisoudím ženě.

Nejčastějším otazníkem jsou pro mě jména japonská, protože to pak už vůbec nevím, kdo je kdo a musím se na toho někoho otočit a podívat se mu do tváře. A okukujte pořád všechny v síni, z toho bych se zbláznila!

Proto je i pro mě zklamáním, když toho muže v síni prostě ani nepoznám. Ale platí to i opačně. Někdy pro změnu si řeknu „ha, osvěžení, muž na obzoru!“ a hymlhergotkrucinál ozve se „ale já jsem holka!“.

A nezbývá než se smířit s faktem, že prostě muži na hradě neexistují, jsme dívčí škola.

Třeba potkali jste někdy Bellin de Moncetti? Bella sice je ženské jméno, ale třeba je i podobné jménu „Merlin“, tak jsem si odvodila, že to je chlap. Že ho třeba jeho mamka Bella pojmenovala „Bellin“, jako že je její. Ale pozor – je to dívka!

I Mussi Filli McFelli rodiče jménem udělali poměrně bordel v pohlaví. „Mussi“ může znamenat více věcí, ale které je to pravé? Je pojmenovaná podle slavného fotbalisty či podle módní značky?

Také u Oswin Crowley bych předpokládala, že je muž. Ale není.

A pozor změna, na scénu přichází muž s unisex jménem -Ainur Agarwaen Istari. Jako milovník Středozemě si „Ainur“ spojuji právě s Tolkienem. A ani tam jsem nevěděla, jakého jsou „Ainur“ rodu.

Zmatená
Marguerita Laux

A je to tu – velký den pro nové tváře a rozptýlení pro ty staré. Registrace.

Zatím jsme mohli jen sledovat jména našich případných nových spolužáků, kteří nyní pilně drží Čekacího bobříka.

Ale pro nás tím zábava nekončí. Pro ty, jenž brečí, že tu již nejsou „staré dobré tváře“, tu mám skvělou zprávu.

Kamarádi se vrátili! A případní nepřátelé, pokud jste je neměli rádi. Studenti, jenž nás opustili z neznámých důvodů, se vrátili ze známých důvodu – jsme nezapomenutelní (což je dobře, jinak bychom je nikdy již neviděli).

A protože ne každý má rád překvapení či jednoduše chce být v obraze, tu mám seznam vzkříšených mrtvol:

Zmijozel
Lola da Colla
Maff Korebel
Mania Walker
Max de Verano
Sall DaVoo
Ultar Kattner

Havraspár
Caroline the Unicorn
Eleonor van Dal
Ema Teresa Fleming
Insidnie Hopkírková
Madeline the Unicorn
Martin Suavemente
Sandrine Castellasarraine
Silas Tobio Attkins

Mrzimor
Sarah Rich

Nebelvír
Alexis Dobwood
Dominika dela Costa
Elizabeth Anne Groats
Header Jeasper Hauwá
Jane January
Tim Amidamaru

Pokud je chcete přivítat zpátky, tak je potěší nějaký ten kus hadru, protože právě teď patří mezi nejchudší obyvatele hradu.

…a Mrzimor by si měl pořídit lepší živou vodu.

Ale, ale, přeci jen,

Dohádal jsi se až sem!

Průvodci historií je konec,

Ale než zazvoní zvonec,

Na Blackwoodovic ještě houkni,

Pak se na svůj poklad koukni!

Gratulujeme!