Někteří si možná pamatují loňské léto, které bylo poměrně zabité. Někdo možná tyhle vzpomínky raději pohřbil spolu s létem. Nejdřív umřel Martin, pak já a pak Ankaret. Všem budiž vzduch lehký. Zmijozelská kolej ráda slaví a cizí neštěstí ještě raději a o to více.
Tímto moc děkuji Ineesce za dort, na který budou všichni ještě dlouho vzpomínat! A taky za všechna přání k tomu, že už nežiji. Jste moc milí!
Protože na dort od Ineesky byla fronta, děkuji i Bibi, protože její dortík jsem si snědla o samotě v koutě.
Ehm, tak dál, ať se tu moc nevykecávám, už vidím, jak pár z vás kouká skrz mě. Protože rod Lauxů umí ocenit, když něco dostaneme, rádi nabídneme drink, aby bylo i čím zapíjet.
Někdo se upejpal více, někdo méně a někdo se nenapil ani ze slušnosti.
Další sled událostí nemá jakoukoli souvislost s lektvarem, kteří tito kouzelníci vypili. Maximálně se mohlo jednat o reakci v žaludku, protože určitě předtím jedli třeba Bertíkovy fazolky.
Podle mě se jednalo o hromadnou slevu v kadeřnictví, jen to nikdo veřejně nepřizná.
Kromě jedné zděšené, mladé a holohlavé Kolejbáby, brala většina tuto situaci více méně pozitivně.
Ukážeme si raději ty méně hysterické.
No, ne všichni viděli změnu pozitivně, ale určitě mezi nimi najdeme i ty, kteří proměnu naprosto uvítali. Nebo se s tím alespoň srovnali a viděli výhody, které holohlavost přináší.
Níže najdete téměř všechny, kteří ukázali veřejně tvar své lebky. Kromě tedy Lajničky, Kapitán Hook toho za ní očividně vypil tak moc, že od té doby jí nikdo neviděl pít.
Protože to vedení nechtělo nechat jen tak a všichni se děsili, že je někdo vyblýskne bez vlasů, začalo se hledat řešení, co s touhle nadílkou naděláme. Já bych nedělala nic. Začalo hledání ve všech koutek kolejky a okolí hradu, jestli někde není lektvar či alespoň recept, který navrátí vlasy zpátky. Dokonce ani v kadeřnictví na Příčné si s tím nevěděli rady. To už je co říct!
Někdo hledal lépe, někdo hůře a někdo klasicky vůbec. Nechci vyloženě ukazovat, ale někdo taky dělal naprosto jiný věci, než bylo potřeba.
No, čas se posunout dál. Přeci jen ale u nás v koleji narazíte na ty, kteří umí hledat a za chvíli Jagga mávala kouskem z pergamenu, který našla procházením kolejních komnat na našem zmijozelském webu.
Tak začalo úmorné hledání, až konečně pár jedinců dalo dohromady celý pergamen a byli tak nečekaně hodní, že se podělili i se všemi ostatními. Tím to však nekončilo a začalo hledání ingrediencí. Nojo, máme to rádi složité.
Někteří našli ingredience v průběhu dne (třeba Annya, která o vlasy vlastně ani vůbec nepřišla), někteří hledají do dnes. Ti úspěšnější se přesunuli ke kotlíku a míchali dle návodu.
Tak a lektvar byl na světě! Dneska můžete na hradě potkat opět vlasaté zmijozelské, ale přeci jen jedna dívka propadla holohlovství – naše Magdička. Tato dívka neztratila vlasy vypitím žádného lektvaru, ale díky přátelství s naší primuskou, Androu, která jí je nadšeně ostříhala. Magda z toho tak nadšená nebyla, ale vlasy nemá do dnes. Musím dodat, že jí to moc sluší – ze všech nejvíc! Otázkou je, jestli čeká, až jí vlasy samy dorostou, či se bojí naší primusky, anebo se konečně našla ta nejdokonalejší bytost, která umí ocenit vánek na plešce.
Posuneme se dál. Někteří se dokonce zvládli vyléčit i nějakou oklikou a své holohlavosti se zbavili, ale s nikým z nás se nepodělili o ten zázrak, a tak je aspoň za trest za jejich tutlaření nemám na závěrečné fotce.
Protože zmijozelské holky byly vždycky jedny z nejhezčích, přidávám fotku i naší sličné madam Kolejbáby.
Doufám, že příští rok zase úmrtiny pořádně oslavíme!
3 komentáře