Smráďata. Teda… háďata.

Nováčci. Toto téma vždycky rozproudí začátek každého školního roku. Nejdřív koukáme na jména a říkáme si „hyml, další Marguerita“, „ty bláto, to je ale originální jméno“, anebo „nebyl tu už někdo podobného jména…?“ Říkáme si zkrátka, co chceme.

Nejdřív je neznáme a pak doufáme, že vydrží, protože jsou super.

Každopádně ale první dny s nimi jsou často těžké. A někdy i ty další… Neodpovídají na sovy, hulákají, odmítají nosit oblečení, nečtou školní řád (ale kdo jo), pokračovat bychom mohli do nekonečna. Přesto tolik studentů stojí o to mít své vlastní patronče.

Na téma nováčků se napsalo už článků hodně. Každý rok jsou tu, my jsme každým rokem starší a  jsme stejně naivní jako roky minulé a děláme naprosto stejné chyby.

Tentokrát žádnému nováčkovi peníze nepošlu!

Sovu mu koupím jedině, když uvidím, že něco dělá a komunikuje!

Né, nezaplatím mu jeho první předmět… Nezaplatím… Ale…

To nevadí, že řve, když ho kopnu do jezera, co když se naštve a smaže se?

Někdy to s nimi vyjde, někdy ne.

A jak k patronátu přistupuje naše Zmijozelská Kolejbába?

Naše Kolejbába je zkrátka sympatická paní.

Pátrala jsem dál, co ostatní říkají na svá háďata, je to opravdu tak zlé? Na začátek musím podotknout, že mám čuch na tragédy. Třeba na prefektku Elaine Robillard. Její hádě preferuje víc než kontakt přes sovu kontakt přes svého mazlíčka. Ale – proč ne?

Gita Hrdličková se letos už o žádné hádě nepřihlásila. Je to ohromná škoda, protože Gita je jedna z nejzelenějších lidí v koleji. Né, že bychom všichni nebyli stejně zelení, ale přesto – Gita je jen jedna. Její zkušenost (podotýkám, že se jednalo pouze o jeden nešťastný rok) si můžeme poslechnout také:

Podobnou zkušenost má i Samantha McRoses. Její zkušenost sdílím, protože já mám 100% úmrtnost háďat. Takže 100% štěstí?

Protože nejsme jediná kolej, která má patronát, zeptala jsem se i Mrzimorské primusky Mischel Binghum, jaké má zkušenosti ona s patrončaty.

Já mám zkušenost naprosto stejnou. Já si vždycky říkám „nepiš to tak dlouhý, nech si něco na potom…“ Jenže ono toho je tolik co říct!

A protože to není jen o patronech, ale i háďata si o nás myslí své, zeptala jsem se naší Sharlindry de Vries, co ona a její patron.

Ajajaj!

Nedalo mi to a zeptala jsem se ještě našeho nejúžasnějšího šéfredaktora Haydena, co on a jeho milované hádě.

No dobrá. Díky za pokec.

2 komentáře

  1. U Márč se nedivím, já se jí bála, aniž by musela být mou patronkou. :-)) Pěkně zpracovaný článek, ty bubliny jsou super. ♥
    (Vicky)

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*