Zrovna jsem se procházela po nádvoří a přemýšlela nad odchytem háďat, když v tu ránu jsem narazila na Abdiu s Thomasem, jak míří do hradu. Odchytla jsem si Ab, abych s ní mohla udělat rozhovor, jenže Thomas, jakožto její přítel, chtěl též a zakázal Ab odpovídat na jakoukoliv mnou položenou otázku, dokud jsem ho nepřestala ignorovat.

Soo: Jak jste zareagovali, když vám přišla sova s přijetím do Bradavic?

Thomas: No, já nejsem zrovna nějaký reakční typ, udělalo mi radost, že mi to vyšlo, takže asi tak… Já se totiž přihlásil skoro na poslední chvíli. – zasměje se –

Abdia: Když jsem si všimla, že ke mně doletěla sova, ihned jsem se na zprávu podívala. Při přečtení jsem cítila radost, ale nijak extra jsem „nešílela“, jelikož to přeci byl teprve začátek.

Soo: Thomasi, takže ty jsi původně ani nechtěl do Bradavic, že ses rozhodl na poslední chvíli? Odkud vlastně pocházíš? A Ab? Odkud pocházíš ty? Jak jste se poznali s Thomasem? Po dlouhé době máme totiž ve Zmijozelu tak mladý páreček.

Thomas: Nemůžu říct, že nechtěl. Poprvé jsem o Bradavicích slyšel od mé dobré kamarádky, poté už byla přijata i Abdia a já pořád přemýšlel o tom, zda by to bylo něco pro mě. Jelikož jsem nevěděl, jestli bych zapadal… Své rodiče jsem totiž nikdy nepoznal a vychovali mne mudlové v jednom malém zapadlém městečku. Měl jsem obavy z reakcí ostatních, do teď o tom málokdo ví. Jediné, v co můžu doufat, je, že se jednou dopátrám k tomu, kdo vlastně byli mí rodiče a také v to, že to nebyli mudlové…

Abdia: Pocházím z mudlovského světa, jelikož otec je mudla, ale matka byla čarodějka. Bohužel si ji moc nepamatuji, byla zabita. Vlastně všichni z matčiny strany jsou čarodějové/ky… Pocházím se Slovenska, ale stěhovala jsem se za život tolikrát, že si připadám jako sova. – zasměje se –

S Thomasem jsem se seznámila přes jednu naši kamarádku chvíli před přijetím do Bradavic. Začali jsme si psát a volali si díky mudlovským nástrojům a nakonec jsem se rozhodla, že se za nimi přijedu podívat. Byli jsme společně venku. Seděli jsme v takové hospůdce a společně se všichni bavili, hráli jsme hru na poznání a bylo nám prostě fajn. Ale stále jsme ještě byli přátelé, ale upřímněblížejsme se seznámili ještě ten večer…

– zasní se –

Soo: To je roztomilé! Jak z nějakého filmu! A konečně nebudu ve Zmijozelu sama nečistá čarodějka. – zasměje se – Patříte k nejaktivnějším háďatům v naší koleji. Které koníčky vás tak chytly, že vás přiměly nezanedbávat školu? Je zde totiž známá velká úmrtnost prváků z důvodu neplnění svých povinností. Říká se, že za většinu zmizení mohou profesoři, u kterých byli studenti přihlášení. Zvláštní, co se děje na této škole, že? Jste zde tedy jen ze strachu z kantorů nebo k této škole již máte citový vztah?

Thomas: Ze začátku to byla zvědavost, jaké to je, co vše se tu děje, jací jsou lidé… ale nyní by se to již dalo nazvat citovou vazbou. Poznal jsem zde spoustu skvělých lidí. Činnosti, jako například soutěže či možnost hrát famfrpál, to pozvedly ještě na vyšší úroveň. Množství předmětů, které můžu studovat, je také obrovské. Se svým výběrem jsem spokojen, profesoři jsou skvělí, výklady naučné a úkoly zajímavé, někdy i zábavné. Když to tak shrnu…famfrpál, soutěže, semináře a samozřejmě spousta fajn lidí, nevidím důvod zanedbávat školu. – usměje se –

Abdia: – lehce se zasměje a chytne Thomase za ruku –

Hogwarts je něco… no, je to součást mne, co jsem se zde dostala, patří to do mého života. Škola mne baví, i když jsem se upřímně odhlásila už ze dvou předmětů, a to proto, že jeden nebyl záživný (pardon) a druhý mne prostě nezaujal… Baví mne zde jak výuka, tak soutěže, kde mohu kreslit či tvořit, a být tady sama sebou, cítím se zde na hradě jako doma. – usměje se –

Upřímně jsem se už zajímala, jak to tady s těmi duchy vlastně je. – zasměje se – Jistě zde nejsem ze strachu z kantorů, tohle jde nějak mimo mne. Je to tzv. citová vazba, proč jsem zde. A navíc jsem se dostala do Zmijozelu, kam jsem chtěla! Zmijozel máme totiž v krvi, každý z naší rodiny patřil do Zmijozelu. – hrdě si pohodí šálu kolem krku –

A samozřejmě je zde famfrpál, který mne neskutečně baví! No upřímně, koho by nebavilo odrážet potlouk proti ostatním? – ušklíbne se –

Soo: – koukne na ty dva – A už víte, čím chcete být, až vyrostete, nebo čeho chcete dosáhnout ve škole?

Thomas: No, samozřejmě bych chtěl být hrdý na své činy a úspěchy, jak pro náš Háďokmen, tak pro kolej Zmijozelu jako takovou. Také bych byl rád, kdyby se mi dařilo jako studentovi. V budoucnu bych se asi neviděl na nějakém vyšším postu, ale rád bych se dostal do famfrpálového týmu. Určitě bych byl rád, kdyby se mi dařilo procházet ročníky bez problémů a kdybych zde zůstal po co nejdelší možnou dobu, velmi se mi tady totiž líbí.

Abdia: Mmmm, zajímavá otázka… – zamyslí se –

Pro začátek jako student bych ráda dosáhla velkých úspěchů a naučila se snad vše, co to jde. Také bych si ráda zde našla i přátelé, prostě se zdokonalovala. A samozřejmě se jako hádě stala pravým hadem! Ráda bych se dostala i do famfrpálového týmu jako odrážeč, jelikož tento post mne neskutečně baví.

Pokud jde o to, až vyrostu, ráda bych se zde stala časem profesorkou. Možná je to vysoký nárok na mne, ale přeci jen, proč o tom nesnít… Jelikož se velmi zajímám o magii a nadpřirozeno, ráda bych vyučovala jeden nebo dva předměty s touto tématikou, abych i já mohla dále předávat své zkušenosti. – sundá si brýle –

Soo: Myslím, že stát se profesorkou není vysoký nárok, i já se chci stát profesorkou a určitě se dostanete do týmu na post, který si přejete, budu držet palce i do budoucna! Poslední otázka na vás dva… Chcete něco vzkázat svým úžasným, perfektním a pohledným hadonošům?

Thomas: – klepe prstama o stůl a kouká na paní redaktorku, která se v tento moment snaží tvářit velice důležitě –

Abdia: – potlačuje smích –

Soo: – zamračí se na Thomase varovným pohledem, že jestli řekne něco špatného, tak poletí –

Thomas: – velice se mu začaly potit ruce, jelikož kouká na vražedný pohled své hadonošky, která čeká, co z něj vypadne – Samozřejmě bych rád vzkázal něco své úžasné, perfektní a pohledné hadonošce. – utře si spocené čelo a doufá, že to bude v pořádku – A tím by bylo to, že jí děkuju za vše, co pro mě zatím udělala a také za to, s čím mi v budoucnu dále vypomůže. Také jsem rád, že si vybrala právě mě za své hádě a snad ji potěšila má aktivita. Doufám, že je se mnou jako s hádětem spokojená a nadále přetrpí to, jak hloupý dokážu někdy být.

Abdia: Děkuji, že mi věříš Soo.

– zasměje se, vidí pohled od Soo na Thomase –

Mé hadonošce Luci bych ráda poděkovala za to, že tady pro mne byla, kdy jsem ji potřebovala. Vždy poradila, když bylo potřeba. Tedy až na pár výjimek, ale to poradit nesměla. – zasměje se – Je to skvělá Hadonoška a já jsem ráda, že jsem se mohla stát jejím hádětem. Navíc si skvěle rozumíme a máme společnou zálibu ohledně knih. Věřím, že do budoucna tady pro mne stále bude, jelikož se stala mou dobrou přítelkyní. – usměje se –

Abdia s Thomasem patří k háďatům, která by pro Zmijozel mohla být velkým přínosem i do budoucna. Není divu, že se o ně hadonoši rvali, když se dozvěděli o jejich přiřazení do Zmijozelu.

Pro Hadího Krále

Sooyeon Choi