Mudlové si tyto příběhy předávají nejen vyprávěním, ale popsali jimi i mnoho pergamenů a svazků knih a postavám naší historie vtiskli i vlastní podoby ve formě hraných filmů, které si s oblibou pouštějí na mudlovském objevu zvaném film. Ačkoliv dnes nemají hmotné důkazy o pravdivosti těchto příběhů, mnoho mudlů v náš svět stále věří a s oblibou se převlékají do ručně vyrobených hábitů a diskutují společně nad kouzelnickým světem. O to hůře se v dnešní době náš svět udržuje v tajnosti a je třeba být ještě více ostražitý. Bohužel má zvědavost je často silnější než zákon a rozhodla jsem se na jedno takové setkání mezi mudly vypravit. 27-28.10.2018 se ve městě Manchester v Anglii konala Fan Convention, jak mudlové těmto svým dýchánkům říkají. I když se slečna Any velice bránila, Dawsonka byla silnější a vyrazila na toto dobrodružství společně se mnou.

Rozhodly jsme se naprosto splynout s davem a k dopravě využily mudlovského způsobu cestování a letěly letadlem. No, žádný zázrak to nebyl. Jak létající koberec, na který si za sebou i vedle sebe sedne asi tak 300 kouzelníků. Velkou výhodou je, že i v chladnějším počasí nemusíte řešit teplé spodní prádlo a nikde vám tak neprofukuje nepříjemný větřík. Ubytovaly jsme se v místním hostinci a dost se podivovaly nad místními nápoji. Máme podezření, že tu používají nějaké kouzelnické přísady, protože po místní dýňové šťávě se nám dost motaly hlavy. Podařilo se nám pochopit i místní systém dopravování mudlů, a když se nám nepodařilo po delší době přivolat vhodný záchranný autobus, naučily jsme se číst v pergamenech, kterým mudlové říkají jízdní řády. Díky této historické vymoženosti jsme se dopravily na místo mudlovského srazu, kde probíhala oslava našeho kouzelnického světa.

Hned při příchodu jsme obdržely výtisk místních novin, který se velmi podezřele podobal našemu Dennímu věštci. Jen fotografie na jejich stránkách byly zbytečně strnulé a bez pohybu. Všude kolem nás se pohybovali mudlové v našich školních uniformách. Bylo znát, že příběh Harryho Pottera, který je u mudlů oblíben, ovlivnil velkou většinu z nich a zvolili tak nebelvírské barvy. Je znát, že mudlové opravdu nemají vkus. Před obrovskou budovou, kde se setkání uskutečnilo, měli velkou nafukovací matraci a na ní nainstalovanou repliku našeho závodního koštěte. Postupně si na něj jeden po druhém sedali a bavili se tím, že z něho padali. Mudlové bohužel talent pro famfrpál opravdu nemají a na koštěti se neudrží většina z nich, ani když se nehýbe. Neustále nás míjeli mudlové v převlecích za postavy, které vídají ve svých kouzelnických filmech. Musím uznat, že se autorům těchto filmů podařilo postavy naší historie velmi dobře znázornit, ale dost často to byl jen chabý pokus o přiblížení se. Díky tomu tu bylo hned několik profesorek McGonagallových, Hagrid, Mlok Scamander, Lenky Láskorádové, profesoři Lupinové, Severus Snape, ředitel naší školy Albus Brumbál, pan profesor Křiklan ve své skvělé legendární přeměně v křeslo a nespočet převleků Harryho Pottera i jeho blízké přítelkyně Hermiony Grangerové.

Mudlovský napodobitel Ollivandera.

To, co na této akci mudlové vyhledávají nejvíce, není s podivem pravda a důkazy o existenci našeho světa, ale možnost osobně se potkat s mudlovskými herci, kteří se snaží herecky napodobit naše kouzelníky. Se slečnou Any jsme si klepaly na čelo a z povzdálí sledovaly dlouhé fronty vedoucí k těmto osobám, kteří se jednotlivým mudlům upisovali na své vlastní fotografie. Další fronty se pak tvořily u koutku, kde se herci s těmito návštěvníky fotili. Galeony tu bohužel nebrali, ale liber tu mohl každý utratit obrovské množství. Největší fronty se tvořily u představitele Viktora Kruma, kterého jsem i já osobně zařadila na seznam svých mudlovských platonických lásek. Dále u Olivera Wooda a Percy Weasleyho. Své mudlovské alterego tu měl i zmijozelský student Blaise Zabini, náš oblíbený duch tlustého mnicha v hmotné podobě, Frank Longbottom, Colin Creevey, Amos Diggory, James Potter, knihovnice Irma Pinceová a dokonce tu byl i herec, který se snažil napodobit skřeta z Gringottovy banky. Každý z nich vyprávěl své vzpomínky na natáčení a snažil se sám vystihnout, co pro něj naše kouzelnické příběhy znamenají. Viktor Krum například prohlásil, že kdyby studoval v Bradavicích, byl by v Mrzimoru a ne ve Zmijozelu, jak všichni očekávají. Na tomto tvrzení je jasně znát, že znalost mudlů není opravdu dostačující a jejich legendy mají velké mezery. Viktor by byl jednoznačně v naší koleji.

Mudlové projevovali obrovský zájem o fotografie se sovami, kterých tu bylo nespočet. Je znát, jak dokonalá a chytrá stvoření to jsou. Všechny jen seděly na rukou svých chovatelů a ani jedna se nenechala rozhodit potřebou odnést poštu, kterou jsem svírala v dlani. Jeden starý mudla se tu snažil vytvořit pár lektvarů, které díky mudlovské vědě zvané chemie tvořil. Prostorem se rozléhal zvuk dokonalé hudby místního orchestru, která celé setkání provázela, a slečna Any zde našla svoji platonickou lásku v podobě místního mudlovského dirigenta (ačkoliv se stále snaží tvrdit, že to bylo pobláznění Dawsonky a ne její vlastní). Mnoho výrobců zde předvádělo své výtvory s motivy našeho kouzelnického světa a mudlové je s velkým nadšením nakupovali.

Ačkoliv mudlové nedokážou náš svět dokonale napodobit a jen se pokoušejí vystihnout jeho jedinečnost, bylo nádherné sledovat jejich nadšení a lásku k našemu kouzelnickému světu. Je s podivem, že my kouzelníci často zapomínáme na to obrovské štěstí, které nás potkalo a díky kterému jsme součástí světa kouzel. To, co je nám blízké, nám občas přestává být vzácné. To je obrovská škoda.

Pro Hadího krále
Inees Rut Gowstring