Z myslánky zmijozelské dušice

Přijde mi to jako chvilka, co jsem přišla na hrad, ale když jsem tak brouzdala svou myslánkou, došlo mi, že hradní hodiny ukazují čas, ale ne rok. Jenže … nepřijde vám, že když vejdete do naší školy, že ten čas se najednou … zastaví?

Dřív mi přišlo hrozně důležité si věci dokumentovat. Psal se rok léta páně 2010. Možná to byl úplně jiný rok, ale to nemění nic na tom, že někteří z vás teprve tahali dřevěnou karkulinku na provázku a někteří ani to ne. Každopádně v té době se vyhlašovaly různé mezikolejní soutěže jako „školní ročenka“ nebo „školní muzeum“. Cílem bylo mapovat historické události, buď za poslední rok, nebo v případě muzea i déle. Jenomže do té doby nikdo z nás nic nedokumentoval, a tak jsme u nás ve Zmijozelu vlastně nevěděli, co, kdy, kde a hlavně kdo udělal, protože to bylo už tááák dávno. Poučena jsem začala plnit svou myslánku.

Když jsem se po smrti brouzdala myslánkou, řekla jsem si, že bych z toho mohla něco udělat do kolejního plátku. Třeba pak po mě zase pár let nebude nikdo nic chtít. (pozn. šéfredaktora: Tady se někdo nehezky mýlí.)

V době mého nástupu se hrad nenacházel tam, kde je teď. Ale taky se v jeden okamžik nevyskytoval nikde.

Zmijozel má přednosti v mnoha oblastech, ale bystrost nejspíš není na prvním místě. Proto i když nováček zavírá do koleje, kde (zatím) není studentem, tak to nikoho neznepokojí.

Famfrpál, ať už jakákoliv verze, byl vždycky veselá záležitost.

Mrzimor se nesmí podceňovat. Mrzimor dokáže bodovat, i když je zastavené bodování.

Něco pro našeho pokladníka. Kolejní konto jsem fotila opravdu ráda. Být nejbohatší je důležité!

Krysy jsou dneska i pro nejzkušenějšího pokušitele sklepení největší zlo. Ale byla doba, kdy nás zabíjelo něco, co jsme neviděli.

V roce 2007 se duší den bral stoprocentně vážně a bylo mrtvo všude.

Když jsem skládala KOZU, překvapilo mě, že se na mě někdo přišel podívat. Vždyť to není nikde psané! Došlo mi, že když jsem skládala OVCE, měla jsem problém se na vlastní zkoušku dostat i já samotná.

Nakonec si mě někdo všiml, že tam jen tak postávám a musela jsem před komisi.

První zelené kartičky byly radostné hlavně pro profesora Nekromacera, možná proto už dnes nechodí tolik do Velké síně?

I když ne vždy Zmijozel vyhrával, uměl mít alespoň nejlepší bodovací číslo.

… protože jsem napsala asi nejdelší článek ve své historii, tak by bylo dobré už udělat tečku. Vlastně – když jsme u té tečky – byla pan Tečka vždycky tečkou?

Možná si všimnete, že madam Aki ne vždy učila. Moc se o tom nemluví, ale dříve byla kuchařkou U Tří košťat. Kdo tam vaří dneska?

Ač jsem si dřív tyto věci uchovávala hlavně kvůli něčemu zajímavému, co se stalo, dneska nejvíc koukám na seznam osob, kdo měl jakou barvičku a kdo tu studoval. Asi o to víc, že když ztratíte svojí původní barvu, změní se vám barevnost vnímání hradního dění.

(a spoustu dalších dokumentací si nechávám pro budoucí vydírání< články)

Pro Hadího Krále
Marguerita Laux

4 komentáře

  1. Žába Lecter
    3. 9. 2018 (10:51)

    Teda, ve vzpomínkách je i brácha Charon? Já čučím! 😮
    Jinak velmi zajímavé čtení, díky za něj!

  2. NaSaŠí Jackson
    3. 9. 2018 (22:26)

    Ooo to je boží, ten duší den mě zaujal! A krásných 9999 bodů, mám slabost pro symetrická čísla! Ach! 😀

    Všechno se časem mění, to jo, ale jakmile člověk stárne a hrad stárne s ním, ani mu pak nepřijde, jak velký pokrok oba dva udělali. Tak hurá do dalších let!

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*