Vítám u nás ve zpovědnici hned tři kouzelníky a pro zachování jejich plné anonymity jsem se opět rozhodla oslovovat je společně domluveným jménem. Přivítejte tedy u našeho povídání Alfu, Betu a Gamu.

Vítejte u nás ve zpovědnici a opravdu si ceníme vaší důvěry, se kterou se nám přicházíte svěřit a nechat čtenáře nahlédnout pod pokličku různých důvodů k reinkarnaci. Pojďme ale rovnou k věci. Je tohle vaše první reinkarnace a první návrat na naši školu čar a kouzel?

Alfa: Já už to ani nepočítám. Dál než k desáté reinkarnaci se v paměti fakt nedostanu. – pronese otráveným tónem –

Beta: Pár už jich bylo. Kolik přesně, netuším, ale kolem těch pěti asi určitě.

Gama: Tohle je teprve má druhá reinkarnace a prozatím další neplánuji.

Dokážete nám lépe přiblížit, co vás vedlo k rozhodnutí opustit svoji dosavadní identitu a vrátit se k nám s identitou novou?

Alfa: Naprostá klasika a nepochopení. Se člověk snaží koleji pomáhat, dělat všechno nejlépe, jak umí, a stejně se všem nezavděčí a ještě z něj udělají idiota. – konstatuje s pořádnou dávkou opovržení ve svém hlase –

Beta: Většinou šlo o běžné nedorozumění. Podařilo se mi najít pár nedokonalostí na naší škole, a než jsem je dokázal poctivě nahlásit vedení školy, bylo odhaleno mé testování a bezdůvodně jsem byl obviněn. Přitom můj záměr bylo samozřejmě pomoci škole. Takže tu jsem opět, abych pomohl najít mezery v našem školním řádu i jinde. Věřím, že to konečně bude oceněno.

Gama: Jak bych to jen popsala. Znáte ten skvělý pocit, když jste někde noví a všechno se vám daří? Tak přesně tenhle pocit už mi po pár letech studia chyběl. Najednou jsem již nebyla nejlepší a přicházeli nám do koleje mnohem šikovnější nováčci, no a já se již cítila jaksi na druhé koleji. Nikdo mě nechválil a nikdo dostatečně nevyzdvihoval moji jedinečnost. Tak jsem se rozhodla být znova nová a nejlepší.

Zeptala bych se teď konkrétně Vás, Alfo. O jaké nepochopení se podle Vás přesně jednalo a co Vás tedy po takové – dle vašeho vyjádření – nespravedlnosti dále motivuje k tomu se stále vracet?

Alfa: Pokaždé jsem koleji dal něco, co jí pomohlo být lepší. Svojí schopností provrtat se i do základních kamenů školy jsem našel spoustu možností, jak být nejlepší, a pak mě vždycky vyhnali jen proto, že jsem možná párkrát někomu neříkal úplnou pravdu? Ubohost. A co mě motivuje se stále vracet? U mudlů ani jinde v kouzelnickém světě totiž není místo, kde by mi tolik lidí hned ochotně zobalo z ruky. No a když mě opět obviní z něčeho, co pochopili špatně, tak se prostě vrátím znovu a začnu nanovo.

Děkuji za odpověď, ke které asi ani nemám moc dalších dotazů. Beto, co nalezení takové nedokonalosti znamená a proč jste tedy takové odhalení nenahlásil hned? Gamo, nestačilo by mít jednoduše radost, že se koleji s příchodem nováčků daří, a najít si novou motivaci třeba v jejich zlepšování z pozice nejlepšího patrona?

Beta: Tak může se to projevit třeba rychlejším získáním zkušeností na tréninku. Přeci ale nemůže někdo považovat testovací období cca 10 000 zkušeností za podvod!!! – naštvaně a rychle vykřikne –

Gama: To bych ale přeci nebyla pak nejlepší a nejúžasnější já! – odpoví a z jejího hlasu je znát, že začíná fňukat – A já potřebuji být nejlepší a nejrychlejší a nejšikovnější a prostě jedinečná! To přeci musíte chápat, že každý potřebujeme pocit uznání a obdivu.

Já se samozřejmě snažím pochopit vaše pocity a důvody k těmto opakujícím se návratům na naši školu. Nemyslíte si ale, že to pak může být matoucí pro ostatní a že je to tak trochu podvod, když s nimi například navazujete komunikaci a přátelské vztahy, ale přitom vás znají už pod jinou identitou?

Alfa: A jak by mi asi jinak zobali znovu z ruky, kdybych nevěděl, jak na ně? Je to naprosto v pořádku.

Beta: Tak já tu vždy mám pár starých známých, kterým to prozradím hned, a mohu pokračovat ve své misi odhalování skulin a mezer naší školy. – zasměje se –

Gama: To není podvod. To je přeci jen snaha být nejlepší. Však kolej na tom jen vydělá, když budu v její barvě znovu excelovat, a třeba si budu moci zopáknout i Sedmiboj a získat lepší umístění nebo to konečně taky vyhrát!

Ráda bych se ještě zeptala, zdali nepovažujete za nespravedlivé srovnávat se s ostatními nováčky, kteří opravdu poznávají naši školu úplně poprvé a kterým tak vlastně nedáte moc možností být lepší?

Alfa, Beta, Gama: NE! – řeknou okamžitě a najednou všichni tři –

Já vám tímto děkuji za anonymní rozhovor a váš čas a předpokládám, že se asi ještě párkrát potkáme, jen asi pod jinou vaší identitou, až se zaměříme na poruchy osobností na naší škole. Věřím, že i tehdy vás naše zpovědnice nadšeně přivítá.

A jak vnímají téma reinkarnace naši čtenáři? Můžeme se jich zeptat přímo v komentářích. Potkáváte se na naší škole s novými identitami často a umíte je rychle mezi nováčky rozeznat? Jaká byla vaše motivace a váš důvod přistoupit k reinkarnaci? Já osobně jsem taktéž reinkarnací a můj důvod byl prostý… mudlovská hloupost a prohraná sázka. – zasměje se sama sobě – Rozumím tomu, že někdo již naši kouzelnickou školu dostudoval a chybí mu ta možnost se k některým aktivitám vrátit. Někomu zase nesedl fialový hábit nebo prostě střídá pozici studenta a profesora, aby se mu znovu vracela radost ze života na naší škole. Je mnoho reinkarnací, jejichž důvod je pochopitelný. Je však ale také mnoho těch, nad kterými rozum zůstává stát.

Pro Hadího krále
Inees Rut Gowstring

Hned na začátku našeho povídání Vás chci přivítat v naší zpovědnici a poděkovat za možnost otisknutí přepisu našeho rozhovoru. Proč jste si právě toto téma vybrala a chtěla, aby si o něm přečetli i druzí?

Protože mě naprosto rozčiluje všechna ta do nebe volající nespravedlnost, která se tu všem ostatním kromě zmijozelských dostává. A to nemluvím jen za sebe, ale i za mnoho dalších, které toto protežování zmijozelských přímo uráží! –rozčileně vykřikne–

Myslíte si Blue, že Ďábel sám protežuje právě tyto studenty? Jak se to podle Vás projevuje?

Víte jak demotivující je procházet stále dokola ďáblovou jámou a kromě odřených kolen z všech těch pádů si odnášet jen pár fazolí, když pak vidíte osoby v zelených hábitech nesoucí plné pytle úlovků??!!! Tak přesně takhle se to projevuje. Podle mě je Ďábel podroben minimálně kletbě Imperius ze strany Zmijozelu a s tím by se sakra mělo něco dělat! -uvnitř rozezleně bouchne pěstí do zpovědnice-

Zkusila jste se o tom pobavit přímo s největšími zmijozelskými sběrači?

Nemám vůbec chuť se s těmi podvodníky bavit!! Narozdíl od nich my ostatní procházíme jámou férově. Nepotřebuji vědět, jak to udělali. Prostě mi vadí, že to dělají.

Bylo mi řečeno, že prý se to zmijozelská primuska snažila dotazujícím vysvětlit a objasnit, co stojí za zmijozelskými úspěchy u Ďábla. Dostalo se toto vysvětlení i k Vám?

Já žádné vysvětlení nepotřebuju! -zdůrazní nanejvýš hlasitě- Uvědomujete si, že oni tím i snižují ceny pokladů na minimum, protože jich mají nadbytek? Ztratila jsem chuť se s nimi o čemkoliv bavit nebo s nimi byť jen prohodit pár slov.

Údajně se jedná o velmi vzácnou runovou magii, kterou mohou používat pouze zkušení kouzelníci, kteří jsou členy akademického klubu. Jejich čarováním poté některé předměty získávají schopnost více ošálit Ďábla samotného a on poté mnohem méně brání svůj poklad a díky tomu se pak štěstí na úlovek úměrně zvyšuje. Není to poté pouhé využití veškeré magie, kterou nám náš kouzelnický svět nabízí?

Pokud tuto možnost nemají všichni, pak je to prachsprosté podvádění. Někteří dokonce upozornili profesory i pana řídícího s podezřením na tyto podvody, ale zmijozelští si očividně dál vesele jámují a pojídají velké množství čokoládových žabek ve Velké síni. To už je ale opravdu provokace! -podivně skřípe zuby-

Všimla jsem si, že už i někteří další profesoři z jiných kolejí této možnosti a vzácné magie využívají a Ďábel jim dosti podléhá. Nevyužila byste i Vy možnosti zapůjčit si takový šperk, pokud by Vám tuto možnost někdo nabídl?

Ano, samozřejmě že využila! Chci si také někdy něco pořádného z jámy konečně vytáhnout.

No a nebyl by to tedy pak podvod i z Vaší strany, jestliže to teď za podvod ostatních považujete?

Samozřejmě že nebyl, protože to potom nebude privilegium pouze Zmijozelu!! Každý chce nasbírat co nejvíce majetku do své vlastní kapsy.

Nebylo by tedy dobré, abyste nějak zkusili namotivovat své profesory či studenty vyšších ročníků ke studiu této specifické magie a podpořit je v jejich snažení k dosažení těchto úspěchů?

My to ale chceme hned!!!

A teď mě omluvte. Musím nafotit více materiálu pro dokazování této velké nespravedlnosti.

Děkuji Vám Blue za rozhovor a přeji Vám, aby Vás úspěchy Vašeho studia dovedly až do akademického klubu a mohla jste využívat privilegií, které úspěšní a schopní studenti a profesoři dnes díky tomuto klubu mohou využívat. Zároveň bych ráda popřála zmijozelské koleji úspěch v jejich probíhající ďáblově výzvě. Oberte ho (nejen) zmijozelští!!

Pro Hadího krále
Inees Rut Gowstring

Naším dnešním hostem je student jedné z kolejí bradavické školy, který se rozhodl promluvit o svém dlouholetém problému, který ho velmi tíží. V klidu se posaďte a začtěte se do rozhovoru se svým spolužákem či studentem, který již několik let bojuje s chorobným hromaděním vlastního i cizího majetku.

Vítejte u nás ve Zpovědnici. Stejně jako ostatních bych se Vás velmi ráda nejdříve zeptala, co vás vedlo k tomu kontaktovat naši redakci a svěřit se nám i našim čtenářům?

– za neustálého pomačkávání váčku na galeony se student konečně rozpovídá – On to nebyl úplně můj nápad, ale neustále mi bylo spolužáky i některými profesory předhazováno, že bych se měl nad svým problémem zamyslet a vyřešit ho. Nejsem si jistý, jestli nějaký problém vůbec mám. Já prostě jen šetřím. No není to naopak šlechetné?

Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem o Vašem šetření ještě neslyšela. Dostala se ke mně informace, že Vaše šetření se vyznačuje velkým hromaděním veškerého i pro mnohé nepotřebného majetku. Jak tyto zvěsti o Vás vnímáte vy?

V prvé řadě bych upřesnil, že žádný z mého majetku není nepotřebný. Každá sebemenší materiální věc se dá zpeněžit. Každá věc z mého majetku může najít svého kupce. Nedávno chtěl někdo vyhodit z mého pokoje děravé ponožky, nebo moji největší školní sbírku zahradních trpaslíků. Tyhle věci mohou být jednou ještě velice žádané. Novým prvákům vždy několik děravých ponožek s radostí prodám a i oni mají radost z rozrůstání se jejich majetku.

Nemohl by to někdo pochopit tak, že zneužíváte nevědomost nováčků v naší škole ke svému vlastnímu obohacení?

To v žádném případě. Je to přeci oboustranný obchod a co vy víte, k čemu oni ty ponožky potřebují. No a to že jsou ochotni zaplatit možná pro někoho nesmyslnou částku, to je také jednoduše jejich věcí. Asi mají movité rodiče a dokáží ocenit kvalitu zboží.

Kde veškerý svůj majetek vlastně uchováváte?

Tak mám vlastní kufr, vlastní skříň, vlastní pokoj, kolejní místnost, kolejní knihovnu, kolejní koupelnu, chodbu ke kolejní místnosti…

To ale asi nebudou jen Vaše prostory?

No k mé občasné neradosti je se mnou sdílí i spolužáci, ale protože spousta tohoto majetku je využívána celou kolejí, tak mi mohou být vlastně vděční.

Když Vás tak poslouchám, tak moc nevnímám, že byste chtěl jakýkoliv svůj problém řešit. Co z toho vlastně vy sám vnímáte jako problém?

Musím se přiznat, že jsem se v posledních několika týdnech dostal do situací, na které nejsem úplně hrdý. První problém jsem zaznamenal na tréninku famfrpálu, kam velmi rád zajdu a dívám se na tribunách pod lavičky, zda-li někomu nevypadl nějak ten srpec. Občas jsem velmi úspěšný a pak si i s radostí chvíli za odměnu zatrénuji. Nedávno jsem se soustředil na odpal potlouku, když v tom momentu jsem uviděl spolužačku zahazovat srpec dolů do trávy. V okamžiku jsem se střemhlav vrhnul dolů, abych ho chytil. – student se odmlčí – 

To mi ale nepřijde nikterak špatné či zvláštní. – snaží se mu dodat odvahy k dalšímu vyprávění –

Když já jsem se po něm vrhl tak rychle, že jsem zapomněl koště ve vzduchu a pěkně jsem se natloukl. – povzdechne si a masíruje si loket – No a nedávno se stala taková nemilá situace i ve Velké síni, kdy se někomu zakutálel srpec pod mrzimorský stůl. Ve vteřině jsem přistál pod ubrusem stolu, kde mě vyhmátla jejich kolejní ředitelka a obvinila mě z nakukování mrzimorským studentkám pod sukni. Byl jsem z toho dost v šoku. Mrzimorským? To by mě ani nenapadlo. Musím začít pracovat na lepší pověsti.

A napadá Vás jak se k tomu dopracovat a pomoci tomu?

V prvé řadě jsem si po několika letech koupil novou bundu. Pro někoho je to možná maličký krůček, ale pro mě obrovský krok. Byl jsem tedy trochu donucen, ale mám ji a za svoje srpce! – zdůrazní rázně –. Zároveň jsem se rozhodl, že se pokusím nestarat o finance a majetek cizí, ale pouze svůj vlastní.

To jsou skvělé kroky a určitě Vám všichni budeme moc fandit, aby se Vám takto lépe fungovalo. Máte už nějaké další plány? Třeba vyklidit kolejní místnost?

To bych neměl ty věci kam dát! Ale rozhodl jsem se být tím nejlepším mamonářem na celé škole!

Nechcete se spíše zkusit hmotného i nehmotného majetku vzdát a užívat si jiných radostí kouzelnického života? – v dálce se ozve cinknutí mince a student okamžitě vyběhne z naší zpovědnice a ani se nerozloučí –

Tento rozhovor bohužel již nedokončíme, ale věříme, že tu minci v pořádku našel a je to ta poslední mince, za kterou se takto hnal.

Pro Hadího krále
Inees Rut Gowstring

Dnešní hostem je studentka jedné nejmenované koleje naší školy, kterou již několik let provází nepříjemné chorobné přejídání Bertíkovými fazolkami tisíckrát jinak. Kdy tato závislost propukla a jak se s ní vypořádává? To vše se dozvíte právě v našem dnešním rozhovoru.

V prvé řadě bych vám moc ráda poděkovala, že jste si našla čas a rozhodla se o vašem problému promluvit prostřednictvím naší zpovědnice a Hadího krále. Co vás vůbec motivovalo k tomu nám poslat sovu a svěřit se?

– s velkou nervozitou v hlase začíná odpovídat – No víte, já už s tímhle tajemstvím žiji opravdu dlouho a cítím, že je potřeba se svěřit alespoň takto anonymně. Nemohu si dovolit jít s pravdou ven, protože moje pověst by tím byla naprosto zničena. Opravdu se nikdo nedozví, kdo jsem?

Nemusíte se obávat. Pojďme se ale vrátit na začátek, kdy váš problém vznikl. Jak tato vaše závislost na přejídání se právě fazolkami vlastně začala?

Nepamatuji si přesně, kdy to začalo, ale pamatuji si, kdy jsem si to uvědomila, že to není úplně v pořádku. Stejně jako většina našich studentů jsem se hned v prvním ročníku rozhodla splnit si magíka, který spočíval v tom, že je nutné sníst 500 fazolek ve Velké síni. Šlo mi to docela rychle, a i když mě brzy téměř neuneslo koště na kolejním tréninku famfrpálu, říkala jsem si, že po splnění magíka to bude dobré.

A bylo?

No bohužel nebylo. Poté jsem své pojídání fazolek omlouvala tím, že nutně potřebuji ochutnat tu s kvákající příchutí, no a když přišla i ta, stejně jsem pojídala fazolky dále. Přísun fazolek z Ďáblovy jámy mi už přestával stačit a začala jsem tajně ubírat zásoby svých spolužáků v kolejní místnosti. V ten moment jsem věděla, že je zle, ale nebylo cesty zpět.

Co na to vaši spolužáci, když se jim začaly ztrácet jejich Bertíkovy fazolky?

Samozřejmě to spustilo pozdvižení. Nejdříve se všichni podezřívali mezi sebou. Pak padlo podezření na horského trolla, který k nám občas zabloudí, na kolejního mazlíčka i na vedení naší koleje. Přemýšlela jsem, jak z toho ven a jak se vyhnout obvinění, a tak jsem začala veřejně vystupovat proti fazolkám. Říkala jsem si pomudlovsky, že pod lampou je největší tma.

A věřilo vám to okolí? Kde jste poté fazolky tedy jedla?

No, já jsem v té době již měla docela pevné postavení v rámci koleje a našeho famfrpálového týmu, tak mi spolužáci věřili. Každopádně bylo a je velmi těžké předstírat pohoršení nad pojídáním fazolek a zakazování ostatním, když mají choutky, protože sama mám chuť se na ně vrhnout a všechny fazolky jim sníst. Já sama je pečlivě schovávám po celém hradě, abych je měla pořád po ruce. Nejvíce jich mám v komnatě nejvyšší komnaty, kam se často odebírám a přejídám se všemi fazolkami, které jsem sem nanosila. Spousta studentů mi je i ve falešné domněnce, že je zlikviduji, dává. Trápí mě, jak je obelhávám, ale nemohu si pomoci.

Spousta z nás se za něco stydí. Pochutnávat si na fazolkách ale není něco, před čím je třeba se schovávat. Nemyslíte?

Dneska už to tak vidím také, ale jednoduše nemohu a hlavně nechci vystoupit ze svého stínu. Moje pověst mě předchází a nikdo není považován za většího odpůrce přejídání se čímkoliv, než jsem já. Umíte si představit, jak moc by se mohla moje pověst otřást v základech?

Víte, na mě to působí tak, že vlastně větší problém než samotné pojídání fazolek je u vás obava z prozrazení vlastních nepravd. Co si o tom myslíte?

Určitě na tom něco bude, protože vyjít ven se svým vlastním já, které bylo tak dlouho potlačováno, je opravdu děsivé. Na druhou stranu jsou fazolky mou největší vášní a inspirací. Zavřu oči a vidím fazolky. Otevřu oči a chci vidět fazolky. Miluji jejich chutě i jejich tvar a někdy se přistihnu u toho-

– trochu rozpačitě se dál ptá – A neodradí vás ani, když narazíte na nějakou opravdu nepříjemnou příchuť?

Ba naopak. Miluji to vzrušení a nervozitu před každou jednou fazolkou a to nevědomí, co přijde. No a když je nějaké opravdu nedobrá, rychle ji zajím jinou.

Preferujete nějaké konkrétní příchutě?

Těžko říci, které jsou moje oblíbené, ale asi ropušníková, jahodová, čokoládová, pistáciová, s příchutí máslového ležáku, dýňová, banánová, karamelová, ostružinová, krémová, pizzová, oříšková, klobásková, sýrová, malinová, borůvková, smetanová, kečupová, hrášková, chlebová, s příchutí párků v rohlíku, borůvková…

– snaží se vstoupit do monologu, ale nedaří se to – 

…okurková, bezinková, citronová, s příchutí kiwi, pomerančová, paštičková, koňaková, rumová, brusinková, šípková, špagetová, svíčková, třešňová i višňová, slaný karamel, burákové máslo, hroznová, jablková….

– uvědomí si, že je to marné a potichu odchází od zpovědnice zpět do školy –

…rybízová, angreštová, pomelo, hamburgerová, hranolková, rýžová, bezová, limetková, mátová, curry, máslová, popcornová, rebarborová… – se slinou u pusy se pomalu sveze po stěně zpovědnice a únavou usne –

Pro Hadího krále
Inees Rut Gowstring

Zpovědnice je opatřena několika neoblomnými kouzly, které zaručí vaši stoprocentní anonymitu. Nebojte se tak přijít a využít možnosti promluvit si o čemkoli, co vás trápí a pomoci tak i dalším studentům či profesorům, kteří se obávají, že jsou na svůj problém sami a jsou jediní, které něco takového postihlo. Postupně se tak budeme v našich rozhovorech věnovat mnoha choulostivým společenským tématům ze života kouzelníků kolem nás.

První host naší zpovědnice patří mezi studenty a již delší dobu se potýká s chorobnou závislostí na spravedlnosti a paranoidní představou, že vše je proti němu. Jsme velmi rádi, že si vybral právě naši zpovědnici pro poskytnutí rozhovoru a otevření tohoto palčivého tématu širší kouzelnické veřejnosti. Protože u nás se můžete spolehnout, že uchováme vaši identitu v naprostém utajení, neprozradíme věk, pohlaví ani kolejní příslušnost našeho hosta. Historky prvnímu návštěvníkovi naší zpovědnice tak budeme pro potřeby našeho rozhovoru říkat slečna X.

Dobrý den, slečno X, jsme opravdu rádi, že jste jako první využila naší zpovědnice a doufám, že náš společný rozhovor vám poskytne alespoň malou útěchu a dobrý pocit z toho, že spolu otevřeme takto náročné a palčivé téma. Můžete nám svými slovy přiblížit, z jakého důvodu jste dnes přišla a co vás trápí?

Mluvme raději trochu potišeji, tady i zdi mají uši.

Slečno X, to je naprosto v pořádku, tato zpovědnice má opravdu uši, ale je to pouhé kouzlo, díky kterému bleskobrk umístěný uvnitř zpovědnice vedle jejího ucha zaznamenává náš rozhovor na pergamen. Věřte tomu, že u nás jste vy i vaše slova v bezpečí.

Dobrá tedy. Zkusím vám přiblížit svůj problém, s kterým bojuji již několik let a možná již od útlého dětství. Vše, co dělám, se snažím dělat na 150 %, protože ve všem, co dělám, chci být nejlepší. Bohužel ne vždy se to podaří. Jsem ale přesvědčena, že můj nezdar je zapříčiněn vyšší mocí či prokazatelnou nespravedlností vůči mé osobě. Toto vědomí mě neskutečně trýzní a ničí mi život.

Můžete nám to zkusit trošku více přiblížit a být konkrétnější?

Například věnuji maximum svého času a snahy do studia a výuky na naší škole. Bohužel ale stále nevlastním ocenění za největšího bodohrotiče, které si jednoznačně zasloužím, protože má snaha je maximální. Víte, jak je tento pocit frustrující?

Snažím se pochopit vaši frustraci, ale nemyslíte si, že to může být tím, že ocenění studenti věnovali získání tohoto titulu více času?

No a to je právě ono. To je ta nespravedlnost, o které mluvím. Neměli by mít všichni studenti stejně času na získání tohoto titulu, aby to bylo spravedlivé? Já se nemohu věnovat pouze sběru bodů a ačkoliv tomu věnuji maximální a největší úsilí ze všech, tento titul mi pak vždy uteče. – slečna X začne hlasitě frkat do kapesníku –

To mě opravdu mrzí, že zažíváte tyto nepříjemné pocity. Předpokládám ale, že vámi zmiňovaní studenti se zaměří maximálně na sběr bodů a nemají tak možnost věnovat se dalším aktivitám, kterým se ale naopak věnujete vy. Nemohou to pak oni vnímat jako nespravedlnost vůči své osobě?

No a co jim brání věnovat se tomu, čemu se věnuju já, a věnovat se tomu stejný čas jako já? Tady ale nejde pouze o sběr bodů. Této nespravedlnosti se dočkávám v mnoha dalších aktivitách naší školy. Třeba taková Ďáblova jáma. Mělo by být jasně dané, kolikrát kdo může najít poklad. Já mohu do jámy zajít maximálně jednou, dvakrát denně, ale jaká je to spravedlnost vůči mé osobě, když někteří tam tráví celý den a získávají tak několik čokoládových žabek denně? Jsem zároveň přesvědčena, že Ďábel některým nadržuje a naopak mně žádné poklady nedopřává. – vzlykne si a dál velmi naštvaně vypráví – A famfrpál na naší škole, to je teprve vrchol nespravedlnosti. Já jsem jedním z nejlépe trénujících studentů na této škole spolu s několika mými kolejními spolužáky. Jaká je to ale spravedlnost, když někteří tréninku věnují více času a potom jsou na hřišti při zápasu silnější? Neměla by se při takových zápasech i trénincích dodržovat spravedlnost? Jak se potom mohu cítit nedotčena a nemít pocit, že celá škola a její stavitelé stojí proti mně? – silně pěstí praští do stěny zpovědnice –

Nechcete se napít, slečno? Nerada bych, aby vám náš rozhovor způsobil takové vypětí. Přemýšlela jste nad tím, jak by se tomuto vašemu problému dalo předejít?

No samozřejmě. Již jsem sepsala komplexní návrh tohoto řešení a chystám se ho předložit panu řediteli. Ve zkratce je toto řešení naprosto snadné. Všichni budou věnovat výuce stejně času jako já. Všichni budou věnovat trénování famfrpálu stejně času jako já a na zápasy proti sobě nastoupí jen stejně zdatní jako já. Všichni budou chodit do Ďáblovy jámy jenom tolikrát jako já a najdou poklad jenom tolikrát jako já. U Vetešníka najdou lektvar rozvahy jenom tolikrát, kolikrát já, a odměnu v laboratoři sesbírají všichni maximálně tolikrát jako já. Svitek v knihovně se objeví všem ve stejný čas a tolikrát denně, kolikrát zajdu do knihovny já. Je to evidentně naprosto snadné.

Slečno, já naprosto rozumím tomu, že jste zklamána, když nedosáhnete toho úspěchu, kterého jste dosáhnout chtěla. Vaše řešení na mě ale působí nespravedlivě právě vůči ostatním. Nemyslíte si, že jejich úspěch je postavený na jejich ohromné píli?

– slečna X prudce rozrazí dveře zpovědnice a naštvaně odchází – A pak že není celý svět a celá škola proti mně!!! – křičí už zdálky –

Vážení čtenáři, tento rozhovor se nám nepodařilo dotáhnout do úplného konce, ale myslím si, že nám jasně ukázal důležitost těchto témat. Máte sami občas pocit nespravedlnosti vůči své osobě, a jak se s ní právě vy vypořádáváte? Kde nacházíte sílu znovu vkročit do Ďáblovy jámy, ačkoliv celý den byla proti vám? Co vám pomáhá namotivovat se a vyletět na famfrpálového hřiště proti mnohem silnějším hráčům? Nechte nám tu v komentáři svůj vzkaz a svůj recept na boj s vnitřní nespravedlností.

Již brzy se můžete těšit na rozhovor s nejmenovanou studentkou, která trpí chorobným přejídáním se Bertíkovými fazolkami tisíckrát jinak, především v noci, když na hradě nikdo není.

Pro Hadího krále
Inees Rut Gowstring