Zpovědnice II.

Již uběhl nějaký čas od první návštěvy naší zpovědnice, jejíž host dnes klepe kosu v místním mrazáku. Doufáme, že ostatní hosté, kteří již na svoji zpověď čekají, budou schopni svůj problém překonat jinak než odchodem z naší školy. I nadále jsme rozhodnutí zachovávat stoprocentní anonymitu našich hostů a zpovědnice byla ještě dokonaleji opatřena kouzly pro nezjistitelnost identity těch, co do ní vstoupí. Velice nás potěšil váš zájem o minulé téma a snad vás i tentokrát náš rozhovor zaujme stejně jako nás.

Dnešní hostem je studentka jedné nejmenované koleje naší školy, kterou již několik let provází nepříjemné chorobné přejídání Bertíkovými fazolkami tisíckrát jinak. Kdy tato závislost propukla a jak se s ní vypořádává? To vše se dozvíte právě v našem dnešním rozhovoru.

V prvé řadě bych vám moc ráda poděkovala, že jste si našla čas a rozhodla se o vašem problému promluvit prostřednictvím naší zpovědnice a Hadího krále. Co vás vůbec motivovalo k tomu nám poslat sovu a svěřit se?

– s velkou nervozitou v hlase začíná odpovídat – No víte, já už s tímhle tajemstvím žiji opravdu dlouho a cítím, že je potřeba se svěřit alespoň takto anonymně. Nemohu si dovolit jít s pravdou ven, protože moje pověst by tím byla naprosto zničena. Opravdu se nikdo nedozví, kdo jsem?

Nemusíte se obávat. Pojďme se ale vrátit na začátek, kdy váš problém vznikl. Jak tato vaše závislost na přejídání se právě fazolkami vlastně začala?

Nepamatuji si přesně, kdy to začalo, ale pamatuji si, kdy jsem si to uvědomila, že to není úplně v pořádku. Stejně jako většina našich studentů jsem se hned v prvním ročníku rozhodla splnit si magíka, který spočíval v tom, že je nutné sníst 500 fazolek ve Velké síni. Šlo mi to docela rychle, a i když mě brzy téměř neuneslo koště na kolejním tréninku famfrpálu, říkala jsem si, že po splnění magíka to bude dobré.

A bylo?

No bohužel nebylo. Poté jsem své pojídání fazolek omlouvala tím, že nutně potřebuji ochutnat tu s kvákající příchutí, no a když přišla i ta, stejně jsem pojídala fazolky dále. Přísun fazolek z Ďáblovy jámy mi už přestával stačit a začala jsem tajně ubírat zásoby svých spolužáků v kolejní místnosti. V ten moment jsem věděla, že je zle, ale nebylo cesty zpět.

Co na to vaši spolužáci, když se jim začaly ztrácet jejich Bertíkovy fazolky?

Samozřejmě to spustilo pozdvižení. Nejdříve se všichni podezřívali mezi sebou. Pak padlo podezření na horského trolla, který k nám občas zabloudí, na kolejního mazlíčka i na vedení naší koleje. Přemýšlela jsem, jak z toho ven a jak se vyhnout obvinění, a tak jsem začala veřejně vystupovat proti fazolkám. Říkala jsem si pomudlovsky, že pod lampou je největší tma.

A věřilo vám to okolí? Kde jste poté fazolky tedy jedla?

No, já jsem v té době již měla docela pevné postavení v rámci koleje a našeho famfrpálového týmu, tak mi spolužáci věřili. Každopádně bylo a je velmi těžké předstírat pohoršení nad pojídáním fazolek a zakazování ostatním, když mají choutky, protože sama mám chuť se na ně vrhnout a všechny fazolky jim sníst. Já sama je pečlivě schovávám po celém hradě, abych je měla pořád po ruce. Nejvíce jich mám v komnatě nejvyšší komnaty, kam se často odebírám a přejídám se všemi fazolkami, které jsem sem nanosila. Spousta studentů mi je i ve falešné domněnce, že je zlikviduji, dává. Trápí mě, jak je obelhávám, ale nemohu si pomoci.

Spousta z nás se za něco stydí. Pochutnávat si na fazolkách ale není něco, před čím je třeba se schovávat. Nemyslíte?

Dneska už to tak vidím také, ale jednoduše nemohu a hlavně nechci vystoupit ze svého stínu. Moje pověst mě předchází a nikdo není považován za většího odpůrce přejídání se čímkoliv, než jsem já. Umíte si představit, jak moc by se mohla moje pověst otřást v základech?

Víte, na mě to působí tak, že vlastně větší problém než samotné pojídání fazolek je u vás obava z prozrazení vlastních nepravd. Co si o tom myslíte?

Určitě na tom něco bude, protože vyjít ven se svým vlastním já, které bylo tak dlouho potlačováno, je opravdu děsivé. Na druhou stranu jsou fazolky mou největší vášní a inspirací. Zavřu oči a vidím fazolky. Otevřu oči a chci vidět fazolky. Miluji jejich chutě i jejich tvar a někdy se přistihnu u toho-

– trochu rozpačitě se dál ptá – A neodradí vás ani, když narazíte na nějakou opravdu nepříjemnou příchuť?

Ba naopak. Miluji to vzrušení a nervozitu před každou jednou fazolkou a to nevědomí, co přijde. No a když je nějaké opravdu nedobrá, rychle ji zajím jinou.

Preferujete nějaké konkrétní příchutě?

Těžko říci, které jsou moje oblíbené, ale asi ropušníková, jahodová, čokoládová, pistáciová, s příchutí máslového ležáku, dýňová, banánová, karamelová, ostružinová, krémová, pizzová, oříšková, klobásková, sýrová, malinová, borůvková, smetanová, kečupová, hrášková, chlebová, s příchutí párků v rohlíku, borůvková…

– snaží se vstoupit do monologu, ale nedaří se to – 

…okurková, bezinková, citronová, s příchutí kiwi, pomerančová, paštičková, koňaková, rumová, brusinková, šípková, špagetová, svíčková, třešňová i višňová, slaný karamel, burákové máslo, hroznová, jablková….

– uvědomí si, že je to marné a potichu odchází od zpovědnice zpět do školy –

…rybízová, angreštová, pomelo, hamburgerová, hranolková, rýžová, bezová, limetková, mátová, curry, máslová, popcornová, rebarborová… – se slinou u pusy se pomalu sveze po stěně zpovědnice a únavou usne –

Pro Hadího krále

Inees Rut Gowstring

6 komentářů

  1. Chudák holka! S takovým problémem žít, to není jen tak! Opravdu ji obdivuji, že je tak statečná a zvládá nést svůj krutý osud!

  2. Narcisse Cinerea
    6. 5. 2019 (15:16)

    Jakmile s famfrpálem skončím, hned budu vědět, u koho žádat náhrady mých léčebných výloh za podvýživu. +píše si+

  3. Musím souhlasit s Ineeskou, pokud se mi dostanou jednou za čas do ruky brambůrky a rozbalím je, nejde najednou přestat jíst. Prostě až do dna! 😀 🙁
    Slečna s fazolkama má opravdu vážný problém, aby se zachvíli vešla do dveří. 🙁
    Moc pěkný článek. :-))

    Astorka

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*