Naším dnešním hostem je student jedné z kolejí bradavické školy, který se rozhodl promluvit o svém dlouholetém problému, který ho velmi tíží. V klidu se posaďte a začtěte se do rozhovoru se svým spolužákem či studentem, který již několik let bojuje s chorobným hromaděním vlastního i cizího majetku.

Vítejte u nás ve Zpovědnici. Stejně jako ostatních bych se Vás velmi ráda nejdříve zeptala, co vás vedlo k tomu kontaktovat naši redakci a svěřit se nám i našim čtenářům?

– za neustálého pomačkávání váčku na galeony se student konečně rozpovídá – On to nebyl úplně můj nápad, ale neustále mi bylo spolužáky i některými profesory předhazováno, že bych se měl nad svým problémem zamyslet a vyřešit ho. Nejsem si jistý, jestli nějaký problém vůbec mám. Já prostě jen šetřím. No není to naopak šlechetné?

Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem o Vašem šetření ještě neslyšela. Dostala se ke mně informace, že Vaše šetření se vyznačuje velkým hromaděním veškerého i pro mnohé nepotřebného majetku. Jak tyto zvěsti o Vás vnímáte vy?

V prvé řadě bych upřesnil, že žádný z mého majetku není nepotřebný. Každá sebemenší materiální věc se dá zpeněžit. Každá věc z mého majetku může najít svého kupce. Nedávno chtěl někdo vyhodit z mého pokoje děravé ponožky, nebo moji největší školní sbírku zahradních trpaslíků. Tyhle věci mohou být jednou ještě velice žádané. Novým prvákům vždy několik děravých ponožek s radostí prodám a i oni mají radost z rozrůstání se jejich majetku.

Nemohl by to někdo pochopit tak, že zneužíváte nevědomost nováčků v naší škole ke svému vlastnímu obohacení?

To v žádném případě. Je to přeci oboustranný obchod a co vy víte, k čemu oni ty ponožky potřebují. No a to že jsou ochotni zaplatit možná pro někoho nesmyslnou částku, to je také jednoduše jejich věcí. Asi mají movité rodiče a dokáží ocenit kvalitu zboží.

Kde veškerý svůj majetek vlastně uchováváte?

Tak mám vlastní kufr, vlastní skříň, vlastní pokoj, kolejní místnost, kolejní knihovnu, kolejní koupelnu, chodbu ke kolejní místnosti…

To ale asi nebudou jen Vaše prostory?

No k mé občasné neradosti je se mnou sdílí i spolužáci, ale protože spousta tohoto majetku je využívána celou kolejí, tak mi mohou být vlastně vděční.

Když Vás tak poslouchám, tak moc nevnímám, že byste chtěl jakýkoliv svůj problém řešit. Co z toho vlastně vy sám vnímáte jako problém?

Musím se přiznat, že jsem se v posledních několika týdnech dostal do situací, na které nejsem úplně hrdý. První problém jsem zaznamenal na tréninku famfrpálu, kam velmi rád zajdu a dívám se na tribunách pod lavičky, zda-li někomu nevypadl nějak ten srpec. Občas jsem velmi úspěšný a pak si i s radostí chvíli za odměnu zatrénuji. Nedávno jsem se soustředil na odpal potlouku, když v tom momentu jsem uviděl spolužačku zahazovat srpec dolů do trávy. V okamžiku jsem se střemhlav vrhnul dolů, abych ho chytil. – student se odmlčí – 

To mi ale nepřijde nikterak špatné či zvláštní. – snaží se mu dodat odvahy k dalšímu vyprávění –

Když já jsem se po něm vrhl tak rychle, že jsem zapomněl koště ve vzduchu a pěkně jsem se natloukl. – povzdechne si a masíruje si loket – No a nedávno se stala taková nemilá situace i ve Velké síni, kdy se někomu zakutálel srpec pod mrzimorský stůl. Ve vteřině jsem přistál pod ubrusem stolu, kde mě vyhmátla jejich kolejní ředitelka a obvinila mě z nakukování mrzimorským studentkám pod sukni. Byl jsem z toho dost v šoku. Mrzimorským? To by mě ani nenapadlo. Musím začít pracovat na lepší pověsti.

A napadá Vás jak se k tomu dopracovat a pomoci tomu?

V prvé řadě jsem si po několika letech koupil novou bundu. Pro někoho je to možná maličký krůček, ale pro mě obrovský krok. Byl jsem tedy trochu donucen, ale mám ji a za svoje srpce! – zdůrazní rázně –. Zároveň jsem se rozhodl, že se pokusím nestarat o finance a majetek cizí, ale pouze svůj vlastní.

To jsou skvělé kroky a určitě Vám všichni budeme moc fandit, aby se Vám takto lépe fungovalo. Máte už nějaké další plány? Třeba vyklidit kolejní místnost?

To bych neměl ty věci kam dát! Ale rozhodl jsem se být tím nejlepším mamonářem na celé škole!

Nechcete se spíše zkusit hmotného i nehmotného majetku vzdát a užívat si jiných radostí kouzelnického života? – v dálce se ozve cinknutí mince a student okamžitě vyběhne z naší zpovědnice a ani se nerozloučí –

Tento rozhovor bohužel již nedokončíme, ale věříme, že tu minci v pořádku našel a je to ta poslední mince, za kterou se takto hnal.

Pro Hadího krále
Inees Rut Gowstring