Zmijozelský sraz aneb Elanis ničí vlastní řady, datováno k 20. 11. 2010

napsala Ked Looben

Účastníci: Ked Looben, Barbara Arianne Lecter, Anna Maria Salomeová, Elizabeth Lextrová, Tydynka Flyová, Henrik Leens, Elanis Aelana Roselfová, Amon Revan Travt a mudlové (ti byli použiti jako případné krytí, abychom nebyli odhaleni).

Na tento sraz jsem i se svým manželem vyrazila již v 8 ráno. Přeci jen Prahu máme z ruky. Přes malou zastávku v Havlíčkově Brodě jsme do Prahy dorazili kolem čtvrt na dvanáct. Auto jsme nechali u jednoho z mudlovských velkoobchodů a vyrazili za dobrodružstvím.

Po dobrodružné cestě mudlmetrem, jsme dorazili na první zastávkové místo. Bohužel ne cílové. Po nákupu v kouzelnických korálcích, jež jsou schované a maskované mezi řadou mudlovských obchodů a domů, jsme vyrazili na jídlo.

Řeknu Vám, mudlové jsou šílení. Kouzelník, který je zvyklý na slušivý a často i malovaný jídelní lístek, si zde musí vybrat z pochybných fotografií mrtvé a obalené zvěře. Co nám ovšem zalahodilo byl nápoj. A tak jsme ochutnali nejeden druh. Co mě ovšem zarazilo, že mudlové mají špatně vyložené slovo „bezedný“. Za prvé onen kelímek co nám dali dno měl, za druhé byl prázdný a za třetí doplňovat jste si ho museli stejně sami :D. Takže nechápu, co je na něm bezedného.

Po této zkušenosti jsme se vypravili za zbytkem kouzelnického osazenstva na místo zvané Petřín. Že je to šílený kopec mi došlo, až když jsem po něm stoupala. „Kdo to vymyslel?“ ptala jsem sama sebe a zároveň si i odpověděla, „ Já nééé!“ Po popadnutí dechu jsem se začala proklínat, protože moje milované košťátko leželo doma a nyní by se mi náramně šiklo. Nicméně i tento kopec byl zdolán a po půl hodině jsme vítězně stanuli na vrcholu.

Najít naše kouzelnické bratry a sestry nám sice chvíli dalo, nicméně to by v tom byl Voldemort, kdybychom i tohle nezvládli. Barbara, naše dříve milovaná primuska, si pro nás připravila hry :D. Jednou z ní bylo poznávání mudlovských předmětů.

No podtácek jsem poznala, ale dát mi tak zákeřnou věc jako je plastové chcíplé zvíře na mudlovské volání v džungli, bylo skutečně nemístné 😀 . Po přečtení pohřebního proslovu na jistý drtič odpadků a splašek, kde se hovořilo i o výměně a poruchách, jsme dostali ještě pár slov, které jsme měli předvést a to tak, aby to ostatní kouzelníci pochopili a dovedli pojmenovat.

Pak už jsme jen čekali na slečnu Elanis, která, ač to zatím netušila, měla mít na tomto srazu zásadní roli. Ani ona se nevyhnula předchozím zadaným úkolům, a tak pojmenovávala a určovala mudl věci, pouťově vykřikovala o skvělém drtiči odpadků a nakonec všechny rozesmála svými ukázkami dýňových šťáv, p.školníka Filche a nebo p.p. Snapea. Pravda, předvedení Baziliška, lehce připomínalo mudlovský film predátor, nicméně my kouzelníci jsme národ chytrý, a tak jsme i tohle zvládli. Nakonec nás čekala poslední hra, nebo spíše zkouška a to ta, že jsme dostali obrázek kousku zdi a ten jsme měli najít na dané budově. Nechápu, proč mudlové tolik čmárají a ryjí do zdí. Sice nápad pěkný, protože jsme si mohli detailně prohlédnout desítky J+T, K+B, B+H, dále jsme si přečetli stovky jmen a v neposlední řadě viděli nespočet srdíček, které nám opět ukázaly, jak jsou mudlové sentimentálně nechutní.

Po sejití z Petřína, jsme se vydali do čajovny. Do té dorazili již jen Ked Looben, Barbara Arianne Lecter, Tydynka Flyová, Elanis Aelana Roselfová . Na místě na nás již čekal profesor Amon Revan Travt. Rozvaloval se v salónku zvaném Nebe, jenž jsme měli rezervován. Po objednávce čajů, kdy nám šikovná čajovnice přišla jako by z kouzelnického světa vypadla, zjistili jsme, že nevypadla. Objednávka čajů, byla sice pestrá, ale že by to bylo na hodinu práce se nám nezdálo. Ale bylo to tak. To jsme ještě nevěděli, že již brzy se stane něco, v co nikdo z nás ani nedoufal.

Elanis zaujala rozličná mlhu vytvářející lampa a tak bylo vidět, že co se mulovského světa týče, je slečna Elanis ještě stále nováčkem a neustálým zvídavým dítkem. Zatímco my ostatní, kouzelníci mudlovského světa zběhlí, jsme kouřili vodní dýmku, slečna Elanis neprozřetelně šňupala a rozfoukávala onu mlhu z mlžné lampy a to za silné podpory slečny Barbary.

Mlha byla zjevně plná různých mudlovských oblbovadel, takže Slečna Elanis zešílela a nejen, že profesora Amona zavřela na záchodku, ale chvíli na to všem přítomným v místnosti zhasla. Již nevím kdo, z přítomných pronesl ona slova „Pane Bože!“  a z patra nad námi se ozval hlas : „ANO?“ Byli jsme tak zaskočení a tak omámeni, že jsme okamžitě jako správný zvídaví kouzelníci začali onomu bohu klást rozličné dotazy a nepříčetně se u toho pochechtávali, či až dokonce řvali smíchy. Pamatuji si, že někdo z mudlů u nás sedících vykřikoval něco ve stylu „ Kájo, jsi to ty?“

Po nějaké době mi přišlo, že jsme si na ony výpary zvykli a již jsme se oněm účinkům tolik nepoddávali. Nicméně rozprava s bohem, a já si dovoluji tvrdit, že to byl mudlovský bůh, trvala přibližně hodinu a půl. Nakonec se ukázalo, že ani bůh není všemohoucí, protože mu vypadl signál a nemohl již s námi déle komunikovat. Jeho frekvence hlásila, že bůh je dočasně nedostupný.

Bohužel, tváře těchto bohů se nám zahlédnout nepodařilo. Snad se s nimi příště ještě shledáme. Nakonec  bylo ještě zaklepáno na Nebeskou bránu a už jsme šupajdili pryč. Přeci jen hodinu a půl dlouhá rozprava s božstvem vyčerpala i nás.

Pár informací, o které se s námi božstvo podělilo :

Jejich jména jsou Bůh, Božka a Božátko.

Božkov je jejich bratr a Božidara je sestra.

Bůh zná a recituje hry Járy Cimrmana.

Bůh umí stroboskop.

Když slyšíte božské hřmění, nemusí to být vždy chrápání.

Když slečna Elanis zhasla Božstvo se kupodivu podivilo : začíná noc … načež jsme reagovali, „Drž hubu :D“

Bůh nám prozradil, že kočky jdou do nebe. Proč jsou ale strážkyněmi podsvětí už nám odpovědět nedokázal. Nicméně my si odpověděli sami „ERROR“ 😀

Bůh nás vyslyšel a na zvolání „Bože, Bože, Bože,“ nám odpověděl, „Copak chceš, chlapče? „

V jednu chvíli se ze shora ozvalo, : Nesahej na mě, nemysli, že když jsi bůh, můžeš dělat co tě napadne.“

Zjistili jsme, že Bůh platí vysokohorskou přirážku, přeci jen kdo se má furt tahat na ten Olymp s jídlem a čajem.

Na dotaz „ Jak bůh vypadá?“, nám bylo sděleno „Dobře.“

Bůh nás chtěl poctít, když jsme ale zjistili, že počůráním nohy, odmítli jsme.

12 komentářů

  1. Bylo by dobré, kdyby v HK také fungoval nějaký korektor. Nechápu, jak něco takového mohla schválit šéfredakce.

    Ally (Amber S)

  2. Vždyť tam nejsou žádné gramatické chyby, rozhodně ne takové, nad kterými by se někdo musel veřejně pohoršovat.

    A pokud se ti nelíbí obsah článku tak na to je snadná pomoc – nečti to.

  3. Ve článku je stále dost gramatických chyb, i když některé z nich jsou již opraveny. Nicméně, opravit je a pak předstírat, že je vše v pořádku a Amber vidí něco, co neexistuje, je ubohost. Přestaňte dělat i…a z člověka, který napíše pravdu, jste fakt ubohý.

    A doufám, že se tu nezačnete ohánět tím, jak jste zmijozelští, protože tohle nemá s pravou zmijozelskou povahou nic společného.

    Proč by to Amber neměla číst? Jen proto, že upozornila na nedostatek v tom, že zveřejníte klidně článek plný chyb? Spíš mě zaráží, jak někdo může mít tolik drzosti a publikovat v časopise, když neumí ani trochu psát. stylisticky, ani gramaticky. Co na tom, že se jedná o p.p. kolejní. Tím spíš. Je to její špatná vizitka.
    A aby Amber dělala korektora – ano, má na to a korekce dělá, ale ne zde. Proč by měla? Aby se do ní pisatel pustil a pranýřoval ji pak i za to, že se mu opováží opravit chyby?

    Voldemord jistě pobavil nejen naši kolej, ale celý hrad, stejně jako ostatní četné chyby.

    Ono je to jedno. Klidně ať se paní profesorka dál zesměšňuje psaním stejně ubohých článků. Je to její vizitka, ne moje 🙂

    Chiara

  4. Opravila jsem jedinou chybu. Jednu jedinou. Jestli to opravil někdo jinej, to fakt nevim.

    Proč by to neměla číst? Mě když se něco nelíbí tak to taky nečtu a jdu pryč a nedělám kolem toho kdo ví co.

    Nikdo by se tu do ní nepouštěl, když by tu dělala korektorku, jak jsi na to přišla? Teď ji nedělá, teď kibicuje.

    Ovšem s tou poslední větou mi nezbývá než souhlasit.

  5. Wenai, nevím, kdo chyby opravoval, ale bylo jich tam mnohem víc.

    Možná to četla proto, že ji zajímalo, jaký jste měli sraz. Nevím. Myslím, že si to z toho důvodu přečetlo hodně lidí, i když kroutili hlavou nad tím, jak je to napsáno a že to bylo v takovém stavu publikováno.

    Jak jsem na to přišla? Mám důvody ke své obavě. A nezdá se mi, že kibicuje. Spíše mi přijde, vám radila, co by bylo dobrý zlepšit, aby to bylo dobrou vizitkou časopisu. Ale nejspíš chcete slyšet jen slepou chválu. To je škoda.

    Chiara

  6. Korektuře (nebo jestli chceš Beta-readeru) se nějaký čas věnuju (pravda, zde nikoli). Je to smutné, že šéfredaktorka nemá přehled o tom, co dělají ostatní z týmu. To já ve svém ano. Samozřejmě, pokud jsou Tvé priority jiné, nekontroluješ články, nevadí Ti ani takové, kde jsou smajlíci (což je jedna ze základních chyb), pak chápu, že Ti to přijde OK. Když se tu článek v noci objevil, byl plný chyb. Přes den jej někdo poopravil, ale nevychytal všechny chybky (což se stane občas každému) Jeho chybou ale bylo, že se nezmínil.

    To, že jsem upozornila na chyby (na nutnout korekce), nesouvisí s tím, zda se mi článek líbil nebo ne (po obsahové stránce). K tomu jsem se nevyjádřila.

    Mou kritiku si přijala lehce útočně ("dělá z toho bůh ví co, jen kibicuje") již o něčem svědčí. Věcná kritika pomáhá k rozvoji, ale jen těm, kteří ji přijmou, zváží. S tím mám skvělé zkušenosti, které vedou k lepší tvorbě, reprezentaci. ;))

  7. Článek jsem opravila já hned co jsem si ho přečetla (resp. jsem se o to pokusila (alespoň z nejhoršího), protože se to nedalo číst).
    Moje chyba, že jsem o tom nedala vědět, ale jelikož nejsem korektor ani nic podobného, nepřišlo mi to v tu chvíli důležité.
    Wenai o tom nevěděla a tím se jí i vám ostatním omlouvám za vzniklý problém.

    BAL

  8. Díky všem, mám vyloženě chuť psát něco dalšího. Doufám, že něco napíše sl.Amber, abych viděla jak to má vypadat. Zatím nic nepředvedla, kromě nekonečné kritiky.

    Ked

  9. Děkuju, Barb, ono to takto vypadalo, že se, dle Wenai, pohoršuju zbytečně… Já s tím nic udělat nemohla, pouze na to jen upozornit.

    Amber

Přidejte odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*