Pozorný čtenář mých článků se již mohl seznámit se některými prvoligovými famfrpálovými týmy, a sice s Královéhradeckými kanonýry 1866 a Doudlebskými střelci. Teď přichází na řadu neméně slavný, byť o něco mladší, tým Slováckých buřičů.

Jeho historie se začala psát v roce 1740, kdy se jeho prvním kapitánem, a to na pozici brankáře, stal Linhart. V současné době je tým dočasně bez kapitána, nastupuje ve složení: Moucha, Veník, Rvavý (střelci), Nijová, Barbů (odrážeči), Mlejnský (brankář, pro mohutnou postavu již dávno spoluhráči přejmenován na Mamutík) Zlatavý (chytač).

Ohledně historie tohoto týmu toho víme poměrně málo – pokud se týká historicky podložených faktů. O to víc však známe z lidového vyprávění, tzv. drby. Původně se jednalo o amatérskou záležitost místních kouzelníků, místních znamená z Mušova. Drby se nesou zpravidla v tom duchu, že ve většině případech se tak mužstvo tak pilně posilovalo v místních sklípcích před zápasem, že nakonec nebylo schopno nastoupit. Což samozřejmě odmítáme, určitě jde jen o dobrácké dobírání. Jinak by se přece členové ostatních týmů při vyslovení jména „Slováčtí buřiči“ nechytali za hlavu a s úpěním neutíkali pryč.

Těch po hříchu málo faktů, které se podařilo dohledat, však mluví samo za sebe. Jak už bylo řečeno, tým byl založen samotným Linhartem v roce 1740 v obci Mušov na Jižní Moravě. Již o pět let později na sebe upozornil v přátelském zápasu s Kesselsdorfskými zbrojnoši. Zápas sice skončil nerozhodně, avšak to bylo způsobeno sporným zásahem rozhodčího Kalksteina, jež evidentně stranil Kesselsdorfským.

V oblasti, kde bylo družstvo založeno, se vždy shromažďovalo velké množství lidí. Krajina je zde úrodná, již od pravěku zde bylo centrum dění. Proto bylo velmi obtížné utajit existenci kouzelníků a jejich famfrpálového týmu. Aby se lépe skryli, vybudovali budovu pro své zázemí, a umně ji před mudly zakamuflovali. Budova nebyla žádným způsobem skryta, mudlové nejenže ji viděli, ale i pravidelně navštěvovali. Jen se domnívali, že navštěvují kostel zasvěcený svatému Linhartovi a nikoli klubovnu famfrpálového týmu pod vedením kapitána Linharta.

Během napoleonských válek, resp. té jedné bitvy, která se nedaleko konala, a sice u Slavkova, byl Mušov a okolní obce obsazen vojsky toho či onoho, nejlépe všech císařů. Od té doby se tu dělá ještě lepší víno a objevuje mnoho francouzských, ruských a německých příjmení.

K nim přibyla ještě příjmení italského původu, to když, v letech první světové války, byly některé italské vesnice evakuovány sem, co srdce Evropy. Italští kněží, kteří své ovečky doprovázeli, sice varovali, bili na poplach, hlaholili… prý jsme neznabozi mravů škaredých. Nějak to však nepomohlo a mnoho oveček zbloudilo.

Čas trhl oponou a Evropa, spolu s ní i Slovácko, se přiblížily druhé světové válce. V roce 1939 se Slovácko chtělo připojit ke Slovenskému štátu, v tom duchu dokonce Slovenský premiér Vojtěch Tuka psal Adolfu Hitlerovi. Že jako by bylo fajn, kdyby Slovácko patřilo ke Slovensku a ne k Protektorátu. Tehdejší členové famfrpálového týnu se od podobných snah ostře distancovali, snad jen jeden ze střelců, jakýsi Mrva, prý vyjádřil svou podporu tomuto názoru. Historie nezachytila, jakým způsobem ukončil své zdejší bytí, avšak mrzká kleveta praví, že to nebylo právě nejlepším způsobem.

Koncem sedmdesátých let minulého století bylo okolí zaplaveno. Pouze klubovna týmu dodnes vystupuje z poklidné, mlčenlivé hladiny okolní nádrže.

Famfrpálový dres je vyveden v barvách obce, tedy modré kalhoty i halena, hábit bílý s červeným rakem.

Keša z Borové