Ty, Suš, slíbila jsem Žábě, že dneska napíšeme o famfrpálovém utkání mezi námi a Havraspárem. A ano, slíbila jsem to i za tebe. Nevymluvíš se.
Na začátek chci všem poděkovat, než na to zapomenu nebo až to zakecáme. Dnešní zápas jsem si opravdu užila, atmosféra byla úžasná, barevná a zmijozelská účast naprosto famózní!
Chmm, fakt se z toho nevymluvim? – udělá hadí očka – Nechci, abychom vypadaly jako famfrpálový zpravodajstvi! – zasměje se – Ale budiž, slib je slib. Co se týče účasti, byla opravdu úžasná, vůbec jsem nečekala, že se nás tam sejde tolik, minule to bylo oproti tomuhle žalostný!
Taky jsem si začala říkat, že pokud nenapíšeme i něco jiného, rovnou můžeme svou rubriku přejmenovat… Minule jsme dokázali, že jsme krásně sehraný tým, a tak, když se nás sešla taková spousta, jsem se poněkud obávala, že to nedokážeme zopakovat. Ale opak byl pravdou! Na slovo jsme poslouchali Bárb, a v krizových situacích jsme si dovedli poradit. Na důkaz naší synchronizace přikládám tento obrázek:
Jojo, my se sesynchronizujeme vždycky, jak to tak vypadá. No rozhodně lépe než modří, kteří si lezli nahoru, jak se jim zachtělo. A góly padaly o 106, takže ještě předtím, než vylétla zlatonka, jsme měli vítězství v suchu, pokud se to tak dá vůbec říct. – hodí po Ein oslnivým úsměvem – Ne, že by mi to vadilo! Hlavně Žába se do toho opřela, shodila spousty modrých, že se pak zalekli a jednu chvíli vůbec nehráli. =DD
Přesně tak. Už v sedmé minutě byl stav 50:0 a vypadalo to, že se Modří nevzpamatují. Nakonec dala jejich prvačka Cecilia de Chevruse jejich první gól, ale karta se neobrátila, jak se tak říká, Havraspár se ani jednou za celý zápas nedostal do vedení. Po necelých třech hodinách 210 bodů.
Naštěstí pro nás – oddechne si a pousměje se – Žába byla moc moc hrdá, za což jsem ráda, není nic lepšího, než vidět radost ve tváři tvého „nadřízeného“, když po tobě zbudou nějaké výsledky! Snad nám to takhle půjde i s Nebelvírem. Mimo týmové práce tu byli ještě i jedinci, kteří se vcelku dobře činili, nemám pravdu? Procenta rostla a rostla, žejo, Ein? – nenápadně ukáže na nejmenovanou Sušenku – Ano, naše hrdá kapitánka mě potěšila mnohem víc, než výhra. I když, ta byla taky fajn… – zasní se – Promiň, co říkáš? Procenta… Chm… Nevzpomínám si. Asi to nebylo důležité.
– vyplázne na ní jazyk – Tsss, já ti dám, že to není důležitý! Kolik máš procent na chytači ty? Kulatou nulu, tak kušuj – zasměje se – Dokonce jsem byla tááák podporována! Především od Mad, ta mi složila i verš! A má u mě véééliký plus! Ovšem nedá se říct, že by všichni zářili, nebo aspoň fandili Zmijozelu, našel se i jeden „nevlastenec“, určitě víš, o kom mluvím. – řekne trpce a obrátí oči v sloup –
Ale no tak, Sušenko! – snaží se jí uchlácholit – Nekaž si tak krásný, slunečný den! – rychle přemýšlí nad změnou tématu – Víš… víš, jak jsme mluvili o tom, že Havraspár v jednu chvíli nehrál vůbec? Bylo to pro nás ohromné překvapení a byli jsme zaskočeni, jen co je pravda. A snažili jsme se nalézt příčinu. Don nám to všechno objasnil! – zasměje se –
Nojo, máš pravdu, nač si kazit náladu, žejo? Woodoo Don mě opravdu dostal! – zasměje se – Hádám, že z něj jednou bude fakt vytuněnej magič, nechám se překvapit, co z něj vyroste! Poslední dobou k nám chodí jen samí zajímaví nováčci, kteří mají opravdu nadějnou budoucnost – zamyslí se – Avšak Havraspár je na tom hůře, zdá se, že to jde s kolejí z kopce. Nebo ne? Nicméně si myslím, že spoustou srpců zrovna nevládnou, když se modří řítí z košťat pro svrčky, co zahlédnou.
Důležité je, že si svůj problém uvědomili a můžou s tím něco udělat.– zatváří se jako strašně důležitej psycholog –
Watfar možná má rád penízky, ale alespoň ví, kde je vpravo, vlevo, nahoře a dole a taky jistě ví, která barva je barvou jeho koleje a jsem si naprosto jistá, že ví, které obruče jsou jeho! Ještě že máme tak schopnou brankářku. Co my bychom si bez ní počali?
No tse tse! Nezapomeň, že jsem taky jednu chvíli brankářovala, a to jsem nepustila žádnej gól!! – zasměje se a předstírá, že jí to vůbec nerozhodilo – Ale dost už řečí o mně nebo o komkoli jiném. Myslím, že jako tým jsme si vedli opravdu skvěle a jak to tak s mým štěstím bývá, tak zápas skončil přesně 2:59:2 po zahájení zrovna když jsem odešla na střídačku, Cerri chytla zlatonku! Není to k vzteku? Už 4 roky se snažím získat toho proradnýho magíka Veni Vidi Vici a pak si přijdou šťastliví nováčci a získají si ho – začne se čertit – Prostě… samozřejmě jsem ráda, že jsme vyhráli, ale moje smůla je občas až k neuvěření – zahloubá se do sebe a začne zírat do blba –
– zašklebí se a opět nezapomene sušence připomenout, že má magíka již dávno – Zápas tedy skončil po necelých třech hodinách a my jsme mohli své suverénní vítězství oslavovat. Donatien bude muset svůj hadí kostým odložit zase na pořádnou řádku dní, do 8. prosince, kdy se náš elitní tým utká s Nebelvírem. Myslím, že se mají proč bát!
Suš & Ein