Ve čtvrtek 10. července 2014 se osm odvážlivců vypravilo
do Zakázaného lesa. Cíl byl jasný: předat únoscům výkupné a zachránit všemi
oblíbené Veselé žáby zmijozelské. Bez nich by na hradě chyběl humor, navíc by
Hadí král přišel o své šéfredaktorky a Barbara o své miláčky. Všichni proto
k výpravě přistoupili velmi zodpovědně.

Odbila osmá hodina. Rozjívené Hlavy u vstupu do lesa
přivítaly lesnici Jostein Lauierovou, profesorku Tydynku Flyovou a skupinu
studentů Barbaru Arianne Lecter, Elanis Aelanu Roselfovou, Kate Reseu, Kouhei
Hasangeki, Lucy de Lioncourt a Nebelbracha Mechachu. Posledně jmenovaný,
obtížen zlým svědomím kvůli jisté minulé nepříjemné události, se nabídl, že se
obtíží i vakem s výkupným. Lucy a Elanis sice o něj projevily strach, aby
se neztratil i s vakem, vrchní lesnici však na něm tolik nezáleželo a
galeony mu svěřila.

Podle posledního dopisu únosců se předání výkupného mělo
uskutečnit na starém krchově u bažiny. Nevěděli jsme přesně, kudy se tam jde.
Náhle se však z lesa vykutálela Brambora a vyzvala nás, abychom ji
následovali. Kouhei to vzal doslova, a zatímco se Brambora kutálela do lesa,
kutálel se za ní. Ostatní jsme zvolili tradičnější chůzi. Po několika desítkách
metrů se však Brambora zastavila a zdálo se, že neví, kudy dál. Kate navrhla,
abychom si z ní udělali bramboráky, když už k ničemu jinému stejně
dobrá není. Naléhali jsme na Bramboru, aby nám ukázala správný směr, ona se
však přiznala, že je na konci svého škrobu. Slečna lesnice jí ušetřila trápení
a probodla ji nožem.

Těšili jsme se na bramborovou pochoutku, Barbara však
naléhala, abychom hledali Žáby. Ponechali jsme tedy Bramboru jejímu osudu
(pravděpodobně si na ní pochutnal nějaký hrabák) a následovali lesnici.
Přestože se tvářila poněkud nejistě, a neměli jsme zcela zaručené, že jdeme
správným směrem, dokázala nás dovést k Věčným bažinám. Páchly skutečně
odporně, Kouhei dokonce vyslovil podezření, zda za nepříjemné čichové vjemy
není zodpovědný někdo z výpravy. Po vzájemné kontrole jsme usoudili, že nikoli.

Madam Jostein nás vyzvala, abychom se pustili do hledání
voru, který by nás přes bažiny přenesl. Nejusilovněji pátrala slečna Tydynka,
sedíc při tom na kameni. Vor nakonec našla Kate. Byl v polorozpadlém
stavu, nicméně jiný dopravní prostředek jsme neměli. Barbara všem rozdala
blinkací pytlíky a vyrazili jsme.

Plavba probíhala úspěšně až doprostřed bažin. Pak se
zrádný vor zastavil a nad hladinu se začaly vynořovat ruce. Vrhali jsme po nich
ohnivá kouzla, bylo jich však víc a víc. Nepomohla ani Kouheiova bomba: použitý
zapálený pytlík. Náhle se z bažiny vynořilo velké zombie, vytrhlo
Nebelbrachovi vak s výkupným a opět zapadlo do bahna. Elanis se za ním
rychle vrhla, naštěstí ji dokázala včas zastavit slečna Jostein. Na svou
záchrannou akci však Elanis přesto (nebo právě proto?) doplatila otřesem mozku.

Vor se opět rozjel a za chvíli jsme byli na břehu, bez
výkupného a naděje. Připravili jsme sice falešný pytlík, ale moc šancí na
oklamání únosců jsme mu nedávali. Museli jsme však jít dál. Po cestě jsme
potkali skuhrajícího stařečka. Naříkal, že mu na studni s živou vodou sedí
zrůda. Barbara zajásala, pravděpodobně si vzpomněla na pohádku O třech zlatých
vlasech Děda Vševěda. Slíbili jsme mu pomoc a vyrazili ke studni. Neseděly však
na ní Žáby, nýbrž akromantule. Lucy ihned vyslala kouzlo arania exuma,
akromantule se však jen otřepala a vyrazila k nám. Teprve když kletbu
vyslali všichni účastníci výpravy zároveň, měla účinek. Zasypaly nás pavoučí
nohy a studna byla zachráněna. Stařeček předal slečně lesnici za odměnu nádobu
s živou vodou, navíc nám poradil, kudy se jde ke krchovu.

Našli jsme ho za chvíli. Spatřili jsme už z dálky
Žáby, obklopené trolly. Vítr k nám donesl trollí rozhovor. Začalo být
zřejmé, že jim vůbec nešlo o výkupné. Čekali na výpravu, která je přinese, aby
její účastníky mohli sežrat. Jakmile nás spatřili, zaútočili. Byli jsme
naštěstí připravení a začali metat rozličná kouzla. Trollové padali jak hvězdy.
Vítězství bylo naše, začínali jsme jásat, když tu… Poslední zneškodněný troll
upadl přímo na jednu z Žab. Snažili jsme se ho odvalit, zatímco Barbara
zpod něj vytáhla… zelenou placku.

Žába byla mrtvá. Všech se zmocnilo zoufalství. Barbara
chvíli objímala placku a brečela, chvíli vztekle kopala do trolla. Když si
jedním povedeným kopem zlomila pravou nohu, už jen plakala. Situace se zdála
být beznadějnou.

Naštěstí nebyla. Slečna lesnice s sebou přece měla
živou vodu! Chvíli sice přemítala, zda by se pro ni nenašlo lepší uplatnění,
nakonec však na naléhání členů výpravy jí začala polévat placku. Ta se
nafukovala jak žába, až se nakonec Žábou stala, a dokonce začala dýchat.
Všichni jsme kolem oživené žáby začali tančit jak trollové.

Nikdo neví, jak jsme se dostali zpět k lesní bráně.
Pravděpodobně nás tam nějak parafyzicky (nebo patafyzicky) transportovaly
Hlavy. Čekalo nás ještě jedno překvapení. Slečna Jostein nám ukázala – vak
s výkupným. Informovala nás, že Nebelbrachovi dala vak falešný, pravý měla
po celou dobu uschovaný ona. Vrátili jsme se tedy s Žábami i galeony!

Levá žába nás pak informovala, že zachráněné výkupné bude
použito na srpnovou akci Hadího krále. Nechme se překvapit, co Žáby vymyslí.

Exkluzivně pro Hadího krále

Nebelbrach Mechacha